Někdy si říkám, jak si představuje asi ten, kdo čte moje povídky mě? Myslí si, že jdu z jednoho megahustýho zážitku do druhýho a mezi tim si občas chodím do bankomatu a tak.
Tak ne. Mám za sebou i fakt dost nazáviděníhodný chvilky, třeba jako tuhle.
V prvé řadě, sebrat odvahu mi trvalo déle, než bych si chtěl přiznat.
Nebyl to stud, nebo strach oslovit nějakýho pornoherce, to zas ne.
Spíš ten zvláštní respekt k něčemu, co člověk zná jen z porna u kterýho se honí.
K někomu, kdo existuje v úplně jiném kontextu, stylizovanej, nasvícenej, přesně vedenej.
Napsal jsem mu to narovinu.
Bez her a bez zbytečných oklik a obligátních tanečků.
Že jedu pracovně do Londýna, že ho znám z jeho práce coby digitálního tvůrce.
Že chápu, že se můžu mýlit, a předem se omlouvám, pokud jsem překročil hranici.
A že pokud ne, rád bych ho poznal osobně.
Férově. I s tím, že počítám, že za jeho čas zaplatím, protože je profesionál.
Odeslal jsem to a na chvíli jsem na to zapomněl.
Odpověď přišla druhej den.
Krátká.
Přesná.
A úplně jiná, než jsem čekal. Ptal se na mě a nebyl tak transakční, jak jsem předpokládal.
Nechal si poslat moje fotky, poslal svoje profi (těch jeho já měl v notebooku víc, než on).
Začali jsme si psát, ne o tom, co dělá ve videích, ale o věcech, které jsou mimo to.
Postupně se ten odstup zmenšoval a z někoho „známého“ se stával někdo reálný.
Psal mi, jak si mě podá a co bude se mnou dělat a jak se těší a že něco zažiju.
Prostě vzbudil taková očekávání, že jsem se neskutečně těšil,
protože ve většině sexuálních aktů, jsem vždycky ten hlavní aktivista.
Bez ohledu na to, s jakým mačem jsem setkal, vždycky jsem nakonec mrdal já.
Prostě to tak vždycky vyšlo.
Ale jak říkám, nejsem na to být pasivní stejně moc stavěnej, takže jsem s tím byl OK. Jenže ty představy..
Když se moje cesta blížila, napsal mi adresu, do Londýna jsem jezdil často.
Londýn byl přesně takovej jakej má být, když tam člověk jede pracovat.
Ráno schůzky, přes den přesuny mezi adresama, večer rychlé večeře někde na stojáka v Pret, pak, e-maily při nějakém briském seriálu. Moc tam toho nikdy nejím. Takže trávení tam je takový skoro zastavený.
K tomu se dostaneme.
V Londýně mam pokaždý takovej zvláštní pocit, nějak se mi zdá, že tam je dřív tma než ve stejnou dobu u nás, tak jsou ty mý dny tam ospalý. Pět dní, během kterých jsem zvládl všechno, co bylo potřeba.
Jen dva večery zůstaly prázdné.
Bez divadla. Bez muzikálu. Bez programu.
A právě do jednoho z těch večerů to spadlo.
Jen krátká zpráva s adresou, která už nepůsobila tak nenápadně jako ta první.
Belgravia. Chesham Place.
Nerad o tom píšu, ale musím „to“ uvést na pravou míru.
Ten nepatrný detail, kvůli kterému vlastně ani nejsem obdivovatel análního sexu.
Totiž ta průplachová příprava před tím. Já jako skaut chci být připraven i když se tam nebojuje, protože, co kdyby.
No, takže než jsem vyšel z pokoje, věnoval jsem přípravě víc času, než normálně a i sprcha trvala déle než obvykle.
Pečlivěji než jindy. Nikdy to neudělám citlivě, ale vždycky pořádně a asi i moc úporně ve strachu, abych byl dostatečně čistý. Přece si neudělám ostudu v Hollywoodu, že.
Jako by na detailech záleželo, protože v jeho filmech to tak je tak to nesmím kazit.
Když jsem se pak oblékal, byl jsem klidnější.
Ne úplně.
Ale dost na to, abych dorazil k němu.
Pustil mě dovnitř a já jsem vešel do prostoru, který byl úplně jiný, než bych čekal.
„Dáš si něco?“ zeptal se.
Nalil skleničku, podal mi jí já se napil a uvědomil jsem si, že vůbec nevím co piju, načež on dodává, že je to filtrovaná voda.
Byl krásnej, svalnatej, úplně dokonalej.
Jen jeho hlas se mi zdál jiný než v pornu, ale to se pak třeba změní, až se rozpovídáme, říkám si.
Byl takový jemnější.
No a abych to zkrátil, nakonec jsme se do sebe pustili, než jsem dopil první doušky filtrované skotské vody, kterou tady zatím, díky Bohu, pořád můžeme koupit.
Tahle vychlazená má fakt skvělou chuť.
Nádherný tělo, voněl, jen jsem nesměl slyšet, jak mluví anebo třeba vzdychá.
Ten chlap kňučel jak ženská. On pak, když byl v ráži o sobě i mluvil v ženským rodě.
No a to je muj turn down.
No, takže oni ho videu dabují.
No ty vole, mě ho začalo bejt líto, jak on tím tenkým hlásečkem žadoní.
Takže to dopadlo tak, že on přede mnou klečel a zase jsem musel klátit já.
Je tak krásnej, že když se jenom díváš a neposloucháš, je to rajcovní, a on vypadá jako mega samec.
Tolik jsem se těšil, že mě megasamex s nádhernym vocasem bude mrdat aspoň tak, jak v jeho nejhorším pornu.
Tak ne.
Kdepak.
Naštěstí to bylo rychlý, když se dělal, litoval jsem, že moje ruce mam na jeho bocích, protože mnohem příjemnější by pro mě bylo, kdybych si směl zarvat ukazováčky hluboko do uší a neslyšel, jak vřeští „fill my cunt“ "OMG" a podobně.
Pak mi stáhnul kondom a pouštěl i nějaký nudný video z módní přehlídky.
Povídali jsme si o filmech o u mění i obrazech, ukazoval mi sbírku originálů kreseb a tisků Tom of Finland no a pak jsem unsul dřív než on.
Vzbudil jsem se krátce po půlnoci, on spal vedle mě jak zabitej, chtělo se mi chcát a když jsem se vrátil, tak se to mě mě nějak zamíchalo, ty litry vody ve střevech, kterýma jsem se proplachoval, jsem asi úplně všechny neodstranil, říkám si a pokouším se usnout.
Těsně před tím, než jsem znovu usnul, jsem tak nějak podvědomě upustil potichu nějaký ten přebytečný vzduch.
Občas si prostě prdne každej.
Jenže to byla past.
To nebyl vzduch.
To byla voda.
Ty vole, tak já místo abych měl zážitek, jak jsem mrdal s pornohercem, tak jsem získal balíček „jak jsem znečistil pornohercovi postel“?
Na prostěradle byl mokrej flek a pochopitelně i na matraci.
Zkrátím to, tu noc jsem skoro nespal, když jsem se po několika hodinách bdění na mokrém fleku vymyslel plán, začal jsem stahovat prostěradlo.
Pod spícím stokilovym chlapem, pod sebou a tak, aby to nebylo moc slyšet.
Pak jsem našel v regálu v ložnici čistý prostěradlo, a to jsem pak několik hodin postupně natahoval.
Ráno, když vstal a odešel se vychcat a já předstíral že spím, podařil se mi grandiózní kousek, na který jsem, jako na jedinou věc z té noci opravdu pyšný.
V rychlosti jsem otočil třicet centimetrů tlustou matraci dvakrát dva metry bez pomoci sám a mokrým flekem dolu, natáhl prostěradlo, narovnal polštáře a složil to mokré tak, abych ho pak hodil mezi ručníky.
Rozloučili jsme se.
A tím to vlastně skončilo.
On mi pak ještě párkrát napsal.
Tak, jak jsme si psali předtím.
Já už neodpověděl.
Jeho filmy jsem si pak ještě jednou pustil, ze zvědavosti.
Ten kouzelný filtr byl pryč.
Najednou jsem nesledoval „megasamce“, ale chlapa, kterému někdo velmi chytře upravil zvuk a já už nikdy nezapomenu na okamžik, jak přede mnou klečí a piští.
A já jsem si u toho uvědomil docela důležitou věc.
Že ne každej supersamec je opravdovej a že někdy je mnohem lepší nechat si některé představy přesně tam, kde vznikly.
Protože jakmile do nich vstoupí realita, může se taky stát, že místo velkýho zážitku řešíš v noci přesun prostěradla a ráno ve vzduchu obracíš dvoumetrový matrace a u toho se stydíš a vyčítáš si to.
No, takže od té doby už nenechám zmást každým dokonale nasvíceným bicepsem, upravenou fotkou nebo ukradenou fotkou cizího ocasu či slibem, který zní líp ve scénáři než v reálu.
To je život a s tím, se musí počítat.
