Předchozí díly ságy:
Projekt DUTINA: 1- NEKLID V RÁJI
Projekt DUTINA:3- SLUŽEBNÁ ROZKOŠE
Díky za lajky, komentáře nebo i kredity 😉
Natáhla jsem se k Lence. „Roztáhni nohy, prosím.“ Dívka zaváhala, podívala se na Tomáše. Ten jen pokrčil rameny, fascinován mou iniciativou. Lenka roztáhla nohy. Její stehna byla lesklá od Tomášova potu a sekretu, který z ní pomalu vytékal. Byla to směs, která by pro normální ženu byla důvodem k vraždě nebo rozvodu. Pro mě to byla ambrosie. Jemně, téměř s posvátnou úctou, jsem vše přebytečné pomalu a pečlivě brala do úst a obřadně polykala. Všechnu tu bělavou tekutinu – esenci mého manžela. „Zvedni zadek,“ poručila jsem jí jemně. Poslechla. Vyčistila jsem ji. Pečlivě. Každý záhyb. Cítila jsem její pižmo. Byla to intimita, kterou jsem s ní sdílela jen já. Tomáš do ní vnikl, ale já ji očistila. Já jsem se dotkla následků. Pak jsem přiložila teplou žínku na její vnitřní stehna, její ženství a vlastně všude a jemně dokončila její očistu.
„Díky,“ vydechla Lenka, zjevně zmatená, ale vzrušená tou péčí od starší ženy. Přešla jsem ke Katce. Ta už čekala. Nastavila mi své tělo jako panenka. Umyla jsem jí prsa, na kterých zasychaly sliny mého muže. Umyla jsem jí břicho. Byla jsem jako matka, co myje děti, nebo jako sestra v nemocnici. Bezpohlavní, funkční, pečlivá. Byl to servis, co mě naplňoval. Já jí prostě jen umývala. Přestože jsem téměř vše dělala jazykem. Byla jsem jen nástroj, hadr. Vůbec mě nevzrušovalo, že jsem se jí jazykem dotýkala intimních míst. Mě bylo jedno, jestli jsem jí vylizovala sekrety z pysků a pochvy nebo jsem zrovna pracovala na stehnech. Mě rajcovalo, že sloužím, že já jsem ten hadr, že já jsem ta továrna na zpracování jejich sekretů.
A nakonec Tomáš. Ležel tam a sledoval mě. Jeho penis byl poloměkký, unavený, zamazaný od lubrikantu a poševních šťáv obou dívek. „I tebe, miláčku,“ zašeptala jsem. „Simono...“ vydechl. „Pšt. Jsi špinavý,“ řekla jsem. Na jeho žaludu ulpívala kapka. Směs lubrikantu a jeho vlastní rozkoše. Automaticky jsem se sklonila. Můj jazyk se dotkl špičky. Znova jsem je ochutnala všechny. Chutnalo to po cizí vagině, po latexu, po soli, po cizím potu. Byla to chuť zrady. A byla vynikající. Slízla jsem to do poslední kapky. Ne proto, abych ho vzrušila k dalšímu kolu, ale abych po sobě nenechala ani smítko. Aby byl čistý. Stejně jako o holek. Prvně ústy každý kout a pak jsem vymáchala žínku v už zakalené vodě. Ta voda teď obsahovala DNA nás všech. Vzala jsem jeho úd do ruky. Byl těžký. Byl to nástroj, který právě uspokojil dvě ženy, a teď spočíval v mé dlani. Nezačala jsem ho dráždit. Začala jsem ho znova mýt. Krouživými pohyby jsem stírala stopy cizích těl. Pak jsem ho osušila papírovou utěrkou a políbila ho na koleno.
„Hotovo,“ řekla jsem a vstala. Vzala jsem lavor se špinavou vodou. „Slečny, vaše obálky jsou na komodě. Taxi čeká dole.“ Holky se rychle oblékly. Byly zaražené. Cítily, že tady proběhlo něco, co nebylo ve scénáři. Že ta "hodná manželka" je ve skutečnosti ten největší perverzák v místnosti. Když odešly, Tomáš seděl na posteli a díval se na mě. „Ty jsi... ty jsi jim myla...“ nedořekl to. „Mám ráda pořádek, Tome,“ řekla jsem a začala sbírat použité kondomy z podlahy. Brala jsem je do holých rukou. Nebyly mi odporné. Byly to trofeje. Cítila jsem teplo, které v nich ještě zbývalo. „Bylo to... vzrušující,“ přiznal po chvíli. „Vidět tě na kolenou. Jak se staráš o to, co jsem udělal.“ „Zvykej si,“ usmála jsem se a chtěla hodit kondomy do koše. Ale zarazila jsem se. To co v nich zbylo, do koše nepatří. Zpracování toho, co je v nich je přece moje úloha.
Myšlenka byla stejně rychlá, jako její provedení. Při vyhazování už prázdných kondomů jsem znovu ucítila na stehnech proužky mého vzrušení. Najednou mi došlo, že ani já sama už nejsem schopná odhadnout limity své perverze, svého vzrušení. Došlo mi, že tohle je jen začátek a že konec je mnohem dál, než si umím představit. „Odteď to tak bude vždycky. Ty se bavíš. Já uklízím. To je moje cena za to, že ti tohle platím.“
Přistoupil ke mně. V očích měl vděk i chtíč. Chtěl mě obejmout. Chtěl mě políbit na rty, potvrdit si, že jsem stále jeho žena. Uhla jsem. „Ne, Tome,“ řekla jsem přísně. „Proč ne? Vždyť...“ „Tvoje ústa se dotýkala jich. A moje ústa čistila tebe. Jsou plná jejich chuti. Teď se líbat nebudeme. Teď jdi spát. Já musím ještě převléknout postel.“
Odešel do sprchy. Zůstala jsem sama v pokoji. Svlékla jsem povlečení. Místo abych ho dala do prádla, zabořila jsem do něj obličej. Zhluboka jsem se nadechla toho pachu. Pachu sexu, kterého jsem se neúčastnila, ale který jsem zaplatila. Toho večera jsem si uvědomila jednu věc. Sex je banální. Ale sloužit? Být ta, která přichází až potom, ta, která likviduje důkazy, ta, která polyká zbytky? To je moc, to je síla a zároveň dno. Byla jsem tou, která má pod kontrolou špínu. A brzy se tou špínou stanu sama.
Vytáhla jsem mobil a otevřela kalendář. Chci mít tento přísun endorfinů napořád. Z dnešní akce se stane standard a každý druhý víkend musím sehnat nové maso pro Tomáše a vlastně i pro sebe. Ale v hloubi duše jsem věděla, že mi to stačit nebude, že budu chtít zvedat laťku. „Příště,“ zašeptala jsem do ticha, „příště už bude minimálně stejné, nebo lepší než dneska. A při další příležitosti chci i já víc. Bude swingers klub. A já tam nebudu jako divák. Budu tam jako servis i jako bezorgasmická matrace.“
Cítila jsem, jak se má role manželky drolí a pod ní prosvítá ocelová konstrukce mého budoucího já. Vzala jsem si ze stolu zbytek vína, dopila ho z láhve a šla do koupelny vyčistit ten lavor. I to mi dělalo radost. Kroužit houbičkou po plastu, dokud nebyl dokonale čistý. Trénovala jsem na svou budoucnost. Budoucnost, kde já budu ta věc, kterou bude třeba vydrhnout.
pokračování:
