Nikdy jsem si nemyslel, že se tohle může stát i mně. Prostě to muže být jen ve filmech. Ale opak je pravdou… s moji dlouholetou kolegyní nás osud zavál do stejné kanceláře. Ona těsně po rozvodu. Docela v koncích. A ja se svými vlastními starostmi. Ale jak se říká čas vše vyléčí. Postupem času se začala zase smát. A to byl ten nejkrásnější pohled. Atmosféra v kanceláři se postupně zlepšovala. Až natolik, že mě v jedno krásné odpoledne z ničeho nic objala. Řekla mi, že si váží všeho co jsem pro ni kdy udělal. Překvapilo mě to. Zase toho tolik nikdy nebylo… ale byl jsem mile překvapen. Líbilo se mi její objetí. Má krásnou postavu. Je o trochu starší než já, ale to mi rozhodně nevadí. Trochu víc jsem si ji k sobě přitisknul. Bylo milé, že se ode mě neodvrátila. Spíše naopak. Překvapilo mě, že objetí bylo tak dlouhé. Ale nechtěl jsem na tom nic měnit. Rozhodne mi to nevadilo. Po chvilce mi pošeptala, jestli mi to nevadí… “Je to ještě málo “ odvětil jsem. S úsměvem mě políbila na krk a ještě víc se ke mě přitiskla. Začala mě hladit pod trikem a ještě víc líbat na krk. To byl krásný začátek našeho nového “pracovního “vztahu…
