Šukačka na Vlkově

Některé dny jsou plné překvapení. Rozčísnete v sobě jedno dlouhodobé dilema a rozhodnete se, že za odměnu prostě drapnete deku, ručník, zásoby jahod a malin a půjdete se vyvrhnout na Vlkov k vodě. Vyčistit hlavu. Ve všední den podvečer a těsně před bouřkou tam skoro nikdo nebude, jen svatý klid. Maximálně pár honičů někde v křoví nebo chlapi, co tam mají tichý rande s jinými chlapy.

Můj předpoklad byl správný. Pusto a prázdno. Na parkovišti jen jedno auto a motorka. Proklestila jsem se cestičkou kolem vody a místní komáři okamžitě usoudili, že jsem fakt k nakousnutí. Uvelebila jsem se na pláži, shodila šaty i kalhotky a užívala si paprsky. Na to, že má přijít bouřka, slunce ještě příjemně sálalo a hřálo. Ležela jsem opřená o lokty a sledovala vlastní tělo, jak do něj tluče světlo. Prsa s velkými dvorci, na které už zapracovala gravitace, povolnější břicho a macatá stehna s boky, kde se leskly mapy třpytivých strií. Takový můj soukromý barokní obraz v ostrém kontrastu s rudými nehty a mým tmavým hárem. Podívala jsem se na ruce a všimla si, že hřbet dlaní už prostě začíná vypadat starší. Jj, věk nezastavíš. Přemýšlela jsem, kdy naposledy jsem si připadala fakt k sežrání. Únava a opotřebení materiálu. Ale co, změna je život, bude zase líp.

Z přemítání o tom, jestli jsem už jen neatraktivní baculatá mamina a vyzobaná slunečnice, mě probral dívčí výkřik a smích. Zvedla jsem oči. Na nedalekém výběžku seděl chlap. Starší, mohutný, světlé vlasy, plnovous a sluneční brýle. Vypadal svalnatě, ale s poctivým chlapským břichem. Před ním poskakovala mladá holka, tipovala jsem jí maximálně dvacet. Bylo v ní něco neuvěřitelně hravého. Vysoká, štíhlá, nohy až do nebe a kůže v hnědavě zlatém odstínu. Na začátek května nevídaný výkon, buď vášnivá návštěvnice solárka, nebo čerstvě od moře. Jak tam skákala, vlála jí ta její blonďatá hříva, ale on vypadal, že ho to nakrucování už nebaví a prostě si lehl na slunce.
Bloncka se teda otočila a rozhodla se otestovat vodu. Sledovala jsem, jak po malých krůčcích leze do té ledové hloubky. Rentgenovala jsem její tělo, ty dlouhé štíhlé paže, uzoučký pas a drobnou vyholenou pičku, co plynule navazovala na ploché bříško. Drobná pevná prsa s miniaturními bradavkami. Působila přesně jako můj opak. Jing a jang. Mladost a pevnost, ta zářivá opálená pleť versus moje baroko.

V duchu jsem se napomenula, že bych na ni měla přestat zírat jako nějaký úchyl. Že už jsem jako ti zdejší honiči, co číhají v křoví, jestli se náhodou neobjeví něco, nad čím by si to mohli pořádně udělat a pak zase odtáhnout do stínu. Zasmála jsem se při vzpomínce, jak jsme si tu loni s manželem užívali na travnatém ostrůvku. Právě mě píchal, když se po cestičce připlížil starší, slušně vyhlížející pán. Nejdřív tiše sledoval zpoza stromu, pak začal honit. Upozornila jsem muže, ale toho vědomí, že máme diváka, jen víc vzrušilo. Když se ale týpek přiblížil až moc, stopla jsem to, bylo mi to už nepříjemné. Pán se v mžiku vytratil.

Vybavily se mi i dny, kdy jsme tu obdivovali jiný kousek, jednoho sexy potetovaného medvěda, a s tou vzpomínkou jsem se konečně odhodlala vlézt do vody. Byla kurevsky ledová. Dech se mi zasekl v hrdle. Jakmile jsem ponořila břicho, myslela jsem, že se zimou pochčiju. Stála jsem tam s rukama nad hlavou, kozy totálně ztuhlé a bradavky v pozoru. Z hrdla mi vylétla série klení. Když jsem se otočila, abych zkontrolovala, kdo viděl tohle moje trapné entrée, potkala jsem se pohledem přímo s tím chlápkem z výběžku. Civěl na mě. Ok, nejsem otužilec, uznávám. Borec se na mě usmál a zamával mi, ale hned se zas otočil ke své partnerce, která už klečela na dece a hrabala se v kabelce.

Donutila jsem se ponořit i prsa. Bylo to kruté. Udělala jsem pár temp a pak jen nehybně stála, oči přivřené a obličej nastavený slunci. Nefoukalo, ale i tak mi na tu mokrou půlku těla, co trčela z vody, byla kosa. Nadávala jsem si, že jsem si to svoje háro nesepla, teď mi těžké a nacucané viselo na zádech jako studený mokrý hadr.

Zrak mi ale znovu sklouzl k pláži. Borec v pololehu a úplně nonšalantně si pohoňoval péro. Blondýnka se k němu blížila po čtyřech. Byla ke mně zadkem a hlavou mi blesklo, že tahle kočička byla pro tuhle polohu snad stvořená. Malý, pevný zadek, i když trochu víc masa by mu slušelo. Bloncka si bleskově sepla vlasy do drdolu a klekla si před něj. On dál nenuceně hladil svůj nástroj, něco jí řekl a usmál se. Byl to přesně ten typ úsměvu, po kterém byste mu šly bez řečí kouřit taky.

Najednou se k němu sklonila, vzala ho celé do pusy a s kadencí kulometu začala pracovat. Tenhle bleskový, agresivní nástup mě regulérně vyvedl z míry. Kuřba jak od profesionálky z E55, ta holka rozhodně nebyla žádný nováček. Zatímco já si prostor ráda mapuju, jemně olizuju žalud a hraju si s uzdičkou, ona se s tím necrcala a rovnou si to velké péro narvala do krku. Borec se v tu chvíli zadíval přímo na mě. Prudce jsem trhla hlavou a dělala, že mě nesmírně fascinují kachny na hladině. Kachny. Kachny. Kachničky. Vůbec nejsem perverzák, co je tam nepokrytě očumuje.

Pak mi došlo, že tam prostě stojím pár metrů od nich a jemu je úplně jasné, že čumím. Kdyby mu moje přítomnost vadila, nenechal by se tam takhle okatě obsluhovat. Ta myšlenka mě rajcovala snad nejvíc. Ustoupila jsem do hloubky a ponořila se až po krk. Ticho přírody prořízlo sílící vzdychání bloncky a těžký, vzrušený dech toho chlapa. Kouřila ho a on jí hlavu čím dál tvrději přirážel na svoje péro. Nebral si servítky. Když se rozkašlala a musela na vteřinu povolit, jen dominantně poplácal po stehně. Jasný povel. Bloncka se zvedla a nasedla na něj. Byla jsem sice v ledové vodě, ale kozy a bradavky už jsem neměla tvrdé jen od zimy. Začínala jsem být regulérně nadržená. Přejela jsem si rukou po prsou a sledovala, jak si ta malá dosedá na jeho čůrák. Slušný člověk by se otočil, ale já tam stála ve vodě jako fascinovaný, nadržený vodník.

Byl to neskutečný výjev. To její drobné štíhlé tělo, co na koníčka rajtuje po tom mohutném chlapovi. Čistá energie jezdkyně. Jak po něm rajtovala a vzdychala, stihla si nonšalantně rozpustit drdol a prohodit vlasy jako filmová hvězda. V duchu jsem dumala, kolik je od sebe asi dělí – dvacet, třicet let, nebo ještě víc? Ten propastný rozdíl v kůži a věku tomu dodával grády. Přemýšlela jsem, jestli je to jeho péro tak lahodné, nebo jestli je kromě prvotřídní jezdkyně i prvotřídní herečka. Bloncka se prohýbala, vrtěla pánví a vydávala zvuky, ze kterých se mi chtělo zakřičet: „Holka slez, teď já!“ Mimoděk jsem udělala pár kroků k nim, až k rákosí. Rukou jsem sjela do klína a jen jemně se pohladila.

Najednou jsem sebou trhla, když chlap zavelel: „Na záda!“ Poslušná bloncka si lehla tak, že jsem ji měla přímo z profilu. On si před ni klekl a vrazil jí prsty do kundy. Prstil ji, pumpoval do ní snad celou ruku a ona se svíjela jako hadice. Borec se v tu chvíli zadíval přímo mým směrem. Absurdní, zlatá hodinka. On tam rukou mrdá tuhle nádhernou zlatovlásku a u toho nepokrytě zírá na hastrmana v rybníku, který by v tuhle vteřinu nejraději ošukal i kmen borovice na břehu. Ten pocit, že on ví, že ho vidím, a já vím, že on to ví, byl elektrizující. Ona nevnímala nic. A podle toho, jak se tam kroutila, když ji vydlabával jako dýni, to rozhodně nehrála a ukrutně si to užívala.

Po chvíli se rozhodl, že prsty nestačí. Popadl ji za stehna, roztáhl ji ještě víc a bez varování do ní vjel. Vyloudilo to z ní hluboký, skoro bolestivý vzdech, až jsem se skoro lekla. Byl to neskutečný kontrast. Ta drobounká zlatovláska, jejíž tělo se nekontrolovaně třáslo v rytmu toho, jak do ní ten chlap nekompromisně bušil. S každým hlubokým, tvrdým přírazem se mu zatřáslo břicho. Ona měla hlavu zakloněnou, vlasy v písku a jen odevzdaně hekala. On funěl jako zvíře a čím dál častěji střílel pohledem ke mně k rákosí. Nedokázala jsem se odtrhnout. Pak si ji přitáhl ještě blíž, ona mu vyhodila nohy na ramena a on do ní začal bušit s takovou intenzitou, že to pleskání a čvachtání muselo být slyšet po celé pláži.

Byla jsem úplně mimo realitu, jenže ledová voda se přihlásila o slovo tím nejmíň sexy způsobem. Nemohla jsem tomu zabránit, vydralo se že mě hlasité a nekontrolované kýchání. Jednou, dvakrát, třikrát za sebou.

Kachny v rákosí se vyděsily a s nasraným kdákáním vystřelily nad hladinu. Bloncka se v absolutním šoku okamžitě překulila na bok. V ten moment si na moji existenci vzpomněla s plnou parádou. Hupsla jsem celá pod vodu, hodila panickou otočku a plavala k dece jako o život. Vylezla jsem totálně promodralá, zmrzlá na kost a předvedla nejrychlejší oblékání v dějinách lidstva. Hanba by mě fackovala. Nejenže jsem byla za očumujícího úchyla, ale v ten moment jsem byla oficiálně i ten nejhorší druh člověka na světě. Kazišuk. A to je možná ještě horší.

S pohledem zabořeným do země jsem proletěla cestičkou k autu. Šaty se mi lepily na prsa a mokré tělo, vlasy mě studily na zádech i na zadku. Zapadla jsem dovnitř a okamžitě nastartovala. Musela jsem se smát. Tak snad si to finále užijí aspoň teď, když už tam neprudí žádný kazišuk. Pustila jsem si vyhřívání sedaček a snažila se uklidit dech po tom zběsilém úprku od rybníka. Pořád jsem před sebou měla ten obraz, jak ji tvrdě píchal a jak ho předtím brala do pusy.

Zajela jsem si rukou do klína a pohladila mokrou kundu. Rozhlédla jsem se. Na parkoviště překvapivě přibyla další auta, asi nějaké večerní rande, ale čert to vem. Strčila jsem si prst dovnitř. Péro by bylo lepší, ale aspoň něco. Uvnitř jsem byla horká a tekla jsem, prsty naopak ledové a promrzlé. Posunula jsem si sedačku nadoraz dozadu, rozkročila nohy, jednu patu si opřela u řadicí páky a začala se pořádně prstit, až to ve mně jen čvachtalo...