Vzduch v ložnici byl těžký vůní santalového dřeva a něčeho, co Viktor nedokázal přesně pojmenovat, ale co ho vždy spolehlivě nutilo klesnout na kolena. Byla to vůně její moci. Elena stála u okna, v ruce sklenku vína, a ani se na něj nepodívala, když vstoupil.
„Klekni si, Viktore,“ pronesla tiše. Nebyl to rozkaz vykřičený v hněvu, ale konstatování faktu.
Viktor poslechl okamžitě. Chladná dřevěná…