Díl 1 - Welness.
Na začátku února jsme konečně jeli koupit náš vysněný obytný automobil. Jeli jsme si ho vyzvednout kousek od Děčína, tak jsme se rozhodli, že pojedeme o den dříve v neděli, abychom pondělí věnovali náležitostem spojených s koupí. Objednali jsme si ubytování ve welness hotelu v Děčíně. Po příjezdu na místo nás na recepci přivítala milá recepční a vysvětlila nám vše spojené s pobytem a také s pravidly welness a sauny.
Po ubytování jsme se rozhodli nic neuspěchat. Věděli jsme, že máme jasně vymezený časový rámec – wellness byl pro veřejnost otevřený jen do osmé hodiny večerní, než se jeho prostory uzavřou pro soukromou společnost. To vědomí blížícího se limitu dodávalo večeru nádech tichého odpočítávání.
Sešli jsme do hotelové restaurace. Atmosféra tam byla uvolněná, jídlo vynikající a sklenka kvalitního vína, která ho doprovázela, nám pomohla setřást únavu z cesty. Seděli jsme naproti sobě, hovořili o autě i o tom, co nás čeká, a mezi námi se pomalu rozlévalo příjemné teplo. Byl to ten typ večera, kdy cítíte, že všechno je přesně tak, jak má být.
Když jsme dopili, vrátili jsme se na pokoj jen proto, abychom se připravili na druhou část večera. Oblékli jsme si bílé hotelové župany, sbalili plavky a nastoupili do výtahu. Ten tichý sjezd do suterénu, kde se nacházel wellness, provázelo lehké vzrušení.
Jakmile se dveře výtahu otevřely a my vstoupili do vlhkého, teplem sálajícího prostoru, uvítal nás šum cizích hlasů. Nebyli jsme tam sami. Kolem bazénu a v odpočinkové zóně se pohybovalo asi osm návštěvníků. Skupině dominovaly ženy – bylo jich sedm, doprovázených jediným mužem. Prostorem se nesla němčina, která v tom ozvěnou naplněném sále zněla tvrdě, ale organizovaně.
Byli to oni – hosté, kteří si užívali poslední minuty veřejného přístupu. My jsme se mezi ně vmísili jako tiší pozorovatelé, zatímco jsme v duchu už vyhlíželi tu chvíli, kdy se dveře definitivně zavřou a my zůstaneme sami.
Seděli jsme v horké náruči vířivky, obklopeni jen tlumeným modravým šerem a neutuchajícím šuměním bublin. Před námi se však otevíral jiný svět. Skleněné dveře obou saun, finské i parní, tvořily průhlednou bariéru, za níž se v mlžném oparu rýsovaly siluety tří žen. Byly nahé, zbavené všech zábran, odevzdané žáru, který stékal po jejich těle v podobě lesklých kapek potu.
Byla to Dana, která si toho všimla jako první. Její pohled sklouzl k proskleným kabinám a pak se s lišáckým úsměvem vrátil ke mně. Všimla si, že se můj pohled na té scéně zastavil o vteřinu déle, než by vyžadovala pouhá zdvořilost. Sledoval jsem hru světla na jejich křivkách, fascinován tou přirozenou, ničím nekrytou syrovostí okamžiku.
„Nějak se ti tam zalíbilo, nemyslíš?“ zašeptala mi do ucha, až mě její horký dech zamrazil. „Měl bys na ty holky koukat trochu méně nápadně, miláčku, nebo si budou myslet, že jsi tu na exkurzi.“
Zatímco mě takto ústně krotila, její činy pod hladinou mluvily úplně jiným jazykem. Cítil jsem, jak její noha pomalu a provokativně klouže po mém stehně, jak mě pod rouškou bublající vody začíná dráždit. Její doteky byly jako elektrické výboje, které měly jasný cíl: připomenout mi, že zatímco moje oči mohou bloudit za sklo k cizím ženám, moje tělo a pozornost patří v tuhle chvíli jen a jen jí.
Byla v tom neuvěřitelná lehkost – ta kombinace mého kradmého pozorování nahoty za sklem a jejího hravého vlastnictví, které mi dávala najevo každým pohybem ruky pod vodou. Smála se mi do očí, v nichž se zrcadlil odlesk bazénu, a já věděl, že tohle škádlení je jen předehrou k něčemu mnohem hlubšímu.
Hlasy německých turistů postupně utichly v šatnách, až zbyl jen rytmický tep čerpadel a šplouchání vody. Wellness se proměnilo v naše soukromé království. „Pojďme ty plavky shodit,“ navrhl jsem polohlasem. Viděl jsem v Daniných očích ten kratičký okamžik váhání – onen vteřinový souboj mezi konvencí a lákavou svobodou zakázaného. Pak ale zvítězila chuť dobrodružství. Mokrá látka sklouzla na dlažbu a my se znovu ponořili do vířivky, tentokrát už bez jakýchkoliv bariér.
Po rituálu střídání finské sauny a parní mlhy jsme se vrátili do horkých bublin. Když se Dana opřela o okraj, její mokré tělo se pod modrým světlem lesklo jako vytesané z mramoru. Moje vzrušení bylo v tu chvíli naprosto neovladatelné a v průzračné vodě i zcela zjevné. Dana si toho všimla okamžitě. Na rtech jí vyvstal ten její typický, lehce provokativní úsměv.
„Tedy... co tě tak vyvádí z míry?“ zašeptala potutelně. „Není to náhodou ještě ozvěna té nahoty tam za sklem? Pořád vidíš ty tři ženy?“
„Koukám jen na tebe,“ odpověděl jsem s naprostou upřímností. „Tohle je reakce na tebe. Na to, jak tu teď přede mnou jsi.“
Naše soukromí však protnul zvuk otevíraných dveří. Do haly vstoupila neznámá žena. Sledovali jsme ji skrze skleněnou stěnu jako v němém filmu – odložila oděv, prošla očistnou sprchou a na chvíli se natáhla na lehátko. Když Dana navrhla poslední prohřátí v páře, věděl jsem, že se naše cesty nevyhnutelně zkříží.
Uvnitř parní sauny se mlha líně převalovala nad lavicemi. Tam jsme ji spatřili tváří v tvář. Byla to černovláska, jejíž věk se blížil našemu, ale čas jako by k její postavě cítil respekt. Měla štíhlé, vysportované tělo, pevná ňadra a dokonale vyholené přirození, které v tom vlhkém teple působilo až provokativně čistě. Můj pohled na ní spočinul jen o zlomek sekundy déle, než bylo nutné, což Dana okamžitě pocítila. Jemným, ale rozhodným dotekem mě posunula hlouběji do kabinky, jako by chtěla vytvořit neviditelnou hradbu mezi mnou a tou cizí nahotou.
Zůstali jsme v horkém oparu, zatímco neznámá po chvíli vyšla ven. Skleněná stěna mi znovu dopřála pohled na její křivky v ochlazovací zóně. V duchu jsem prováděl fascinující srovnání – studoval jsem geometrii jejího těla a vzápětí se vracel k měkkosti a známým liniím své Dany. Byl to tichý souboj krásy.
Žena nakonec zamířila do vířivky. Chvíli si užívala horkou koupel nahá, než s klidem, který patří jen sebevědomým ženám, vklouzla do plavek, zahalila se do županu a zmizela v chodbě. Wellness opět utichlo, ale v té tiché hale po ní zůstala elektrická stopa napětí, kterou jsme se teď chystali s Danou proměnit v něco mnohem osobnějšího........
V parní sauně bylo ticho, jen syčení horké páry a tlukot našich srdcí. Dana se na mě v tom vlhkém teple tiskla, její kůže byla kluzká a horká, "Měli bychom jít, miláčku, za deset minut začíná ta privátní rezervace.“ zašeptala ,zatímco mi prsty přejíždí po hrudi a hladí můj stojící úd.
Jenže čas v sauně plyne jinak. Než jsme se stačili osprchovat a najít odhozené plavky, cvakly vstupní dveře. Do prostoru wellness vtrhl hlahol a smích. Skupina čtyř mužů a dvou žen, všichni v uvolněné náladě, vešla přímo k bazénu. My jsme tam stáli – já jen v ručníku nedbale přehozeném kolem pasu a Dana, zakrýtá hnědým ručníkem přes prsa a boky.
„Omlouváme se, už jsme na odchodu,“ začal jsem rozpačitě a instinktivně jsem udělal krok před Danu.
Jeden z mužů, vysoký padesátník s autoritativním, ale přátelským vystupováním - majitel hotelu se usmál. „Není kam spěchat, přátelé. My jsme si to tu pronajali pro dobrou náladu, ne pro samotu. Máme tu víno, hudbu... zůstaňte s námi jako naši hosté.“
Ostatní souhlasně přikývli. Obě ženy ze skupiny okamžitě shodily župany. Pod nimi neměly vůbec nic. Bez sebemenšího ostychu skočily do modře podsvíceného bazénu. „Voda je skvělá! Pojďte za námi,“ zavolala jedna z nich, blondýnka s uhrančivým pohledem.
Dana se na mě podívala. V jejích očích jsem viděl směs strachu z neznámého, ale i prudké vzrušení. Ručník, který si tiskla k tělu, jí lehce sklouzl a odhalil její ňadra.
„Víte,“ pokračoval ten muž a sledoval Danu s neskrývaným obdivem, „tady v privátní zóně na pravidla plavek nehrajeme. Je to o svobodě. A vaše žena... vypadá, že té svobodě rozumí.“
Dana se zhluboka nadechla. Pomalu, neuvěřitelně pomalu, uvolnila sevření ručníku. Ten s tichým šustnutím dopadl na tmavou dlažbu vedle sochy Buddhy, který tam byl jako součást areálu. Stála tam úplně nahá, pod modrými světly, která zvýrazňovala každou křivku jejího těla. Viděl jsem, jak všichni čtyři muži na vteřinu ztichli. Byl to ten nejčistší projev kandaulismu, jaký jsem kdy zažil – ta pýcha, že moje žena je středem vesmíru pro celou tuhle neznámou společnost.
„Tak dobře,“ řekla Dana s úsměvem, který jsem u ní ještě neviděl. „Ale jen pokud mi nalijete skleničku toho vína.“
Vstoupili jsme do bazénu. Ta modrá voda nás obklopila jako tekutý samet. Brzy se hranice mezi „námi“ a „jimi“ začaly stírat. Muži se rozmístili kolem bazénu s drinky v rukou a jejich pohledy se neustále vracely k Daně, která se ve vodě pohybovala s novou, dravou jistotou.
Jeden z mužů, urostlý chlapík, který se představil jako majitel místní firmy, doplaval k Daně blíž, než by etiketa dovolovala. „Váš manžel je šťastný muž,“ řekl a jeho ruka se pod hladinou „náhodou“ otřela o Danin bok.
Dana neuhnula. Naopak, podívala se na mě, jako by se ptala: Co s tím dál?
Celá naše skupina se pomalu přesunula do vířivky, jejíž bublinky tančily pod modrým světlem. Atmosféra zhoustla, napětí bylo téměř hmatatelné. Dana si sedla na protější stranu, než kde jsem seděl já, obklopena třemi muži. Ten čtvrtý, majitel firmy, se usadil hned vedle ní.
Obě ženy, blondýnka s uhrančivým pohledem a druhá, tichá brunetka, se přitulily ke mě .„Nechte je chvíli, ať se postarají o váš krásný poklad“ zašeptala blondýnka, jejíž ruka pod vodou spočinula na mém stehně.
Dana seděla ve vířivce jako bohyně. Muži kolem ní se snažili nenápadně, ale vytrvale, dotýkat se jí pod vodou. Majitel firmy s ní vedl tichý rozhovor, zatímco jeho noha se s její „náhodně“ zaplétala. Ostatní dva muži, z nichž jeden měl výraz zarytého obdivovatele a druhý mladistvou dravost, se k ní postupně přibližovali.
Já s oběma ženami seděl o kus dál, ale měl jsem dokonalý výhled na celou scénu. Ženy kolem mne si užívaly mé reakce. Blondýnka mě jemně prsty pročesávala vlasy a její rty se dotýkaly mého ucha, zatímco mě líčila, co by s Danou dělala, kdyby byla muž. Brunetka mě pod vodou hladila lýtko a očima sledovala Danu.
„Podívejte,“ zašeptala brunetka, když majitel firmy položil ruku Daně na koleno. „Snaží se zjistit, jak daleko může zajít. A ona mu to dovolí.“
Dana se na mne podívala přes rameno, její oči byly plné výzvy. Viděl jsem, jak jeho ruka z kolena nenápadně sjíždí pod hladinu a jeho prsty mizí mezi Daninými stehny. Ona ani nemrkla, jen její dech ztěžkl. Cítil jsem hrdost a zároveň palčivou touhu být tam dole s ní, ale zároveň jsem věděl, že má role kurátora je teď mnohem silnější.
Jak se bublinky vířivky stávaly čím dál intenzivnějšími, i doteky mužů se staly odvážnějšími. Teď už se neskrývali. Dana se opřela o bok vířivky, zatímco muž po její pravici jí masíroval záda a ramena. Muž po levici, majitel hotelu se přidal k majiteli firmy a pod vodou otevřeně hladili nohy, břicho,prsa a jejich prsty se čím dál častěji dotýkaly její nejintimnějších míst. Čtvrtý muž se naklonil a šeptal jí něco do ucha, zatímco jeho ruce jezdili po její šíji a sklouzávaly na ňadra, kde masíroval bradavky.
Sledoval jsem, jak se Danina hlava zaklonila a její oči se zavřely v čisté slasti. Obě ženy u mne se mnou sdílely ten moment, jejich ruce se na mém těle zintenzivnily, jako by tě chtěly donutit zažít Daninu rozkoš i skrze sebe.
Atmosféra ve vířivce byla na bodu varu, ale majitel hotelu měl v plánu ještě něco teatrálnějšího. „Pojďme k oltáři,“ řekl s úsměvem a pokynul směrem k místu, kde u stěny stál velký asijský gong.
Dana vystoupila z vířivky, voda z ní stékala v pramíncích a pod modrými světly se její nahé tělo lesklo jako zrcadlo. Skupina ji následovala. Jeden z mužů vzal do ruky paličku a s hlubokým, vibrujícím zvukem udeřil do gongu. Ten zvuk projel celou místností i našimi těly jako elektrický výboj.
Hostitel mě vyzval, abych zaujal místo na dřevěné stoličce u gongu. Dana se postavila vedle velké sochy Buddhy, která svou klidnou tváří kontrastovala s napětím v místnosti. Byla to scéna jako z jiného světa – nahá žena, symbol klidu a čtyři muži, kteří ji teď měli „oživit“.
Dva muži přinesli teplé, vlhké ručníky a vonné oleje. Před zraky všech ostatních začali Danu velmi pomalu zbavovat zbytků chlorované vody. Byl to rituál. Jeden se soustředil na její dlouhé nohy, druhý jí s nesmírnou pečlivostí otíral záda a šíji. Dana se jednou rukou opírala o Buddhu, oči měla zavřené a nechala se unášet pozorností, která jí byla věnována.
Když byla její kůže čistá, začala ta nejintimnější část. Muži si na dlaně rozetřeli olej a začali s masáží, která neměla s relaxací nic společného. Bylo to o prozkoumávání. Sledoval jsem z bezprostřední blízkosti, jak se osm rukou pohybuje po těle mé ženy.
Jeden z mužů si klekl a jeho rty se jen o milimetry míjely s jejím klínem, zatímco jí masíroval stehna.
Další dva se věnovali jejím prsům, jejich prsty se proplétaly a Dana se pod jejich tlakem prohýbala záda.
Čtvrtý muž se postavil za ní, jednu ruku položil na její šíji a druhou jí pevně svíral bok, zatímco jí do ucha šeptal uznání nad její krásou.
Já tam seděl, v ruce držel osušku, a cítil neuvěřitelnou moc. Všechno se to dělo s mým svolením. Dana v jednu chvíli otevřela oči, podívala se na mne a rty naznačila: „Dívej se, co se mnou dělají.“
V ten moment hostitel znovu udeřil do gongu a skupina u lehátka se semkla do neproniknutelného kruhu. Dana ležela na zádech, nohy roztažené přes kolena dvou mužů, kteří se s naprostou soustředěností věnovali jejímu tělu. Sledoval jsem jak se ruce jedné z žen proplétají s těmi jejími, zatímco oba muži v rytmických pohybech uctívali Danu z obou stran.
Ten moment, kdy se do sebe zakleslo osm těl, byl elektrizující. Dana už nešeptala, její hlas se v ozvěně bazénu měnil v hluboké, hrdelní sténání. Viděl jsem, jak jí jeden z mužů – onen autoritativní padesátník – drží boky a další dva uchopili Daniny nohy. Jejich technika byla sehraná – jeden jí pevně fixoval nohy v širokém roznožení, zatímco druhý, onen majitel firmy, se soustředil na intenzivní orální stimulaci. Sledoval jsem, jak jeho prsty zkušeně rozevírají její stydké pysky, aby uvolnily cestu jeho jazyku, který pracoval v rychlém, kmitavém rytmu přímo na jejím klitorisu. Dana se pod ním prohýbala, její tělo reagovalo na každý pohyb s neuvěřitelnou citlivostí.
Mezitím se k jejím prsům sklonily obě ženy. Jejich technika byla jemnější, ale o to dráždivější. Jedna z nich rty lehce přejížděla po dvorcích, zatímco druhá prsty jemně stiskla bradavku a kroutila jí do rytmu, který udával muž u jejích nohou. Dana byla v kleštích rozkoše, její ruce se zatínaly do svalnatých paží třetího muže, který stál nad ní a nechal ji, aby si jeho dlaněmi zakrývala oči nebo se do nich v křeči zakusovala.
Když napětí dosáhlo vrcholu, došlo k poslední výměně. Muži se rozestoupili, aby mě uvolnili místo v samotném centru. Vstoupil jsem do Dany ve chvíli, kdy byla nejvíce rozjitřená doteky ostatních. Cítil jsem na ní pot a olej cizích mužů, slyšel jsem jejich zrychlený dech těsně u svého ucha, jak nás povzbuzovali k intimnostem.
„Nečekej, ber si ji před námi všemi,“ zasyčel jeden z nich a položil svou ruku na mé rameno, aby dodal mým pohybům na síle.
Dana se pode mnou prohýbala jako tětiva luku. Její prsty se zatínaly do svalnatých paží mužů, kteří ji podpírali, zatímco já do ní pronikal a vypustil svůj triumf. Ostatní páry se kolem nás spojily v závěrečném aktu; blondýnka a brunetka se proplétaly mezi sebou a muži se navzájem sledovali v tichém mužském spojenectví.
Vyvrcholení přišlo jako lavina. Nebylo to postupné, byla to společná exploze, kterou odstartoval Danin vítězoslavný výkřik. V ten moment jsem cítil, jak se celé wellness otřáslo. Osm těl se v křeči propletlo a pak společně vydechlo do vlhkého vzduchu.
Zůstali jsme ležet v onom modrém světle, propletení jeden přes druhého. Dana měla hlavu na mé hrudi, oči zavřené a na rtech lehký úsměv. Cizí ruce stále ještě spočívaly na našich tělech v gestu dohasínající vášně. Byli jsme vyčerpaní, ale šťastní.
Tento zážitek nebyl jen o sexu; byl o tom, že jsme si dokázali, že naše láska je dost silná na to, aby se otevřela světu a vrátila se k nám tisíckrát silnější.
Ta noc ve wellness hotelu dosáhla bodu, kdy se veškerá společenská pravidla rozplynula v horké páře a modrém světle bazénu.
Když jsme později opouštěli wellness a vraceli se na pokoj, vládlo mezi námi posvátné ticho. Únava se mísila s pocitem naprostého vítězství.
Ráno nás probudilo ostré únorové slunce. Sešli jsme na snídani a v očích jsme měli oba stejné tajemství. Když jsme pak kousek od Děčína přebírali svůj nový obytný vůz, Dana se na mne podívala, pohladila palubní desku a s úsměvem zašeptala:
„Ten dům na kolech bude potřebovat hodně silné zámky... a nebo možná vůbec žádné.“
Tento zážitek v Děčíně se stal tím nejlepším možným křtem pro náš nový život na cestách. Koupě auta byla už jen třešničkou na dortu po noci, která navždy změnila náš pohled na to, co znamená „soukromá společnost“.
