Zrzavé vlasy Karolíny byly to poslední, co v loftu připomínalo barvu. Všechno ostatní pohltila tma a Harryho metodický chlad. Harry s ní nemanipuloval jako s partnerkou, ale jako s materiálem. Bez jediného slova jí přitlačil paže k tělu a vzduchem prořízl drásavý zvuk odvíjené černé vinylové pásky. Omotával ji s chirurgickou přesností – od stehen až po kotníky, dokud se její nohy neproměnily v jeden nehybný sloup. Každá další vrstva pásky se zařezávala do kůže. Když jí přes oči utáhl hedvábný šátek, svět pro ni přestal existovat. Zbyl jen tlukot jejího vlastního srdce a hmatatelná přítomnost muže, který ji právě vymazal z mapy svobodných lidí.
Harry ji nechal chvíli stát v té děsivé tmě, než ji pomocí lan a kotev ve stropě vynesl do výšky. Karolína se vznášela, špičkami nohou jen marně hledala oporu, zatímco se lano pod její vahou napínalo a páska na jejím těle praskala. Slyšela jen ostré pleskání latexu, jak si Harry nasazoval rukavice. To byl jediný varovný signál před útokem, který následoval.
Harry do ní vnikl bez zaváhání, s dravostí, která nerespektovala žádné vnitřní bariéry. Rigging ji držel v pozici, ze které nebylo úniku, zatímco jeho ruka v latexu prováděla invazivní, drsnou penetraci. Karolína se v poutech vzpínala, její hrdlo vydávalo jen udušené zvuky, protože tma a nehybnost znásobovaly každý Harryho pohyb v jejím nitru na tisícinásobek. Byl to mechanický nápor, dobývání území, které Harry nechtěl jen vlastnit, ale zcela ovládnout. Napětí v jejím těle gradovalo až k fyzickému zlomu, kdy se z ní v masivním proudu uvolnila všechna nashromážděná křeč. Squirt, který následoval, nebyl projevem něhy, ale totálního kolapsu její vnitřní kontroly.
Když bylo po všem, Harry jedním krátkým řezem nože uvolnil lano. Karolína se zhroutila na zem jako loutka, které přeřízli vodící dráty. Zůstala tam ležet, oslepená, stále svázaná vinylovým krunýřem, lapající po dechu v kaluži vlastní odevzdanosti. Harry ji nechal v té samotě „dohořet“ dost dlouho na to, aby pochopila, že i její návrat do reality závisí jen na jeho milosti. Teprve když se její dech uklidnil, strhl jí šátek z očí a studeným pohledem stvrdil, že dnešní noc patřila jen jemu.
