Už nějakou dobu Janek ve firmě pracoval, ale času na společné chvíle bylo snad ještě méně. Za celé dva měsíce nedošlo na víc, něž opatrné a letmé doteky na chodbě, v rámci firemní komunikace, občas rychlá pusa na toaletě. A já si tak maloval společné chvíle… V půlce následujícího týdne, ale nečekaně došel email s textem o firemním výjezdku na tři dny. Účast byla povinná a součástí emailu byla i excel tabulka s rozpisem osob a pokojů. Nervózně jsem rozbalil přílohu, ředitel přeci věděl, že jsem Janka do firmy dostal já, tak snad … Sakra, spím s Jardou. Jarda byl asi o dvacet let starší kolega, vlastně jeden z nejstarších ve firmě, žádný krasavec, samotářský, ale vůči mě ochotný a zdál se mi hodný. Janek na tom byl hůř. Jeho spolubydlící byl Petr, největší vůl ve firmě. Z toho se nijak nedá vybruslit. Celý víkend jsem přemýšlel, co by, jak by .. abychom mohli s Jankem být spolu. V pondělí v kanceláři jsem byl jak opařený. Napsal jsem Jankovi na Whatsapp, že se sejdeme na toaletě. Janek vešel a hned zašeptal „co blbneš?“ Myslel jsme si, že budeme spolu a zase nám to nevyjde? To snad není možný. „Já vím, ale co můžeme dělat? Nenecháš mě tam, doufám, samotného?“ Ne neboj, pojedu. Přitiskl jsem se těsně k Jankovi a dal mu dlaň do vlasů a svoje rty přitiskl na jeho. „Co to tady děláte? Zaděláváte si na průser!“ Odskočili jsme okamžitě od sebe. Ve dveřích kabinky stál Jarda. Panebože, on nás viděl. Na Jankovi bylo rozrušení vidět ještě o něco víc. „Tak vy chcete být spolu na výjezdku? No mohl bych snad za protislužbu …. „ Jarda se na nás pořád díval a mě se honilo hlavou co se teď bude dít. „Janku ty jsi na pokoji s kým?“ „S Petrem.“ „No potěš, ale když mi něco splníte, prohodíme se.“ Jardo, prosím, nikomu nic neříkej. Bylo mi jedno, co bude chtít, hlavně ať se to nerozkřikne chodbou, zvlášť kvůli Jankovi, je přeci ženatý, od rodiny… ta ostuda!!! „Neboj, na výjezdku si to vyberu.“ Na ta slova Jarda spustil vodu, umyl si ruce a odešel. „Jsme v prdeli“ řekl zklamaně Janek a odešel také pryč. Zbytek dne byl strašný, nemohl jsem přestat myslet na to, co se stalo. V úterý v 9h. jsme všichni stáli na stanovišti u busu, Jarda mě pozdravil jako každý jiný den, ani náznak, že by něco viděl … V busu jsem si sice vedle Janka sedl, ale nepromluvili jsme spolu ani slovo. Zlobí se, je naštvaný? Za dvě hodiny jsme se šourali z busu k hotelu, kde jsme v recepci dostali klíče. Najednou vidím, že Jarda sahá Jankovi na ruku a něco mu říká do ucha. Bylo to tak rychlé, že jsem moc nepostřehl. Zvědavostí jsem málem puknul. Došel jsem na pokoj, kde stál Janek. Co se děje, co ti Jarda řekl? „Skoro nic, vzal mi z ruky klíč, dal mi tento a řekl, že za dvacet minut přijde.“ Co budeme dělat? „Počkáme, co chce“. Nekonečných dvacet minut, když v tom Jarda zaklepal, vstoupil a zamčel dveře. Kluci, už dlouho jsem s nikým… Ty víš, že jsem sám“ a podíval se na mě. Upřímně, téměř nic jsem o Jardovi nevěděl. Krom pozdravů nebo firemních záležitostí, jsem s Jardou nikdy nepromluvil slovo, tak jak bych to mohl vědět. Nicméně jsem souhlasně přikývnul a čekal co bude dál. „Mohl bych se dívat, jak ..?“ Na Jardovi bylo vidět, že se dost stydí, byť chtít toto, vyžaduje dost odvahy. Navíc, já bych Jardu nehádal na gaye nebo bi. „Jako když si to uděláme?“ vyhrkl Janek. „Jo a pak vás nechám. Petrovi jsem to vysvětlil a vůbec výměnu neřešil.“ „Prosím.“ Chvíli jsme všichni stáli v pokoji, koukali na sebe, nikdo neřekl slovo. Pak se Jarda posadil do křesla a položil si dlaň do klína. My s Jankem jsme zůstali stát, mě se honilo hlavou, co po nás Jarda chce a jak to budeme jako dělat? „Dělejte, od 14 je program“, řekl tiše Jarda. Naklonil jsem se k Jankovi, abych jej políbil, ale ten se odtáhl. „Prosím, svlečte se.“ Ještě sem neviděl Janka tak rychle ze sebe shodit oblečení. Mě to chvíli trvalo, ale za chvíli jsme stáli oba nazí před Jardou. Jarda se zvedl ze křesla a přišel k nám blíž. Obešel nás zezadu a každého z nás pohladil po hrudi. „Běžte do postele a udělejte si to vzájemně“ a zase se usadil do křesla. Pomalu jsme se přesunuli na postel, položili se vedle sebe. Už jsem se bál k Jankovi přitulit, ale Jarda chce ať si to uděláme, tak sem položil Jankovi ruku na ptáka. Ten byl, stejně jako můj, měkký a povadlý. Začal jsem jej hladit a dráždit a byť to trvalo mnohem déle, než co jsem u Janka znal, začal mu pomalinku tuhnout. Janek zmučeně zavřel oči. Zapojil jsem všechny tahy, o kterých jsem věděl, že na Janka zabírají a opravdu. Za chvíli i za přítomnosti diváka, byl Janek tvrdý. „Krása, běžte k sobě blíž?“ Malinko jsem se k Jankovi přiblížil, zatím co Janek se ani nehnul a jen strnule ležel. Začal jsem mu intenzivně honit ocas a Janek začal vzrušeně dýchat. Párkrát zatnul břišní svaly a už se mu stahovaly kulky k tělu, jak stříkal. Jarda se spokojeně usmíval. „Krása“ Vzal jsem Jankovi ruku a položil si ji do rozkroku. Janek vůbec neotevřel oči, a začal mi taky honit ptáka. Jarda se opět zvedl z křesla a šel k posteli ke straně Janka. Ten stále nehnutě ležel, jen v dlani svíral můj ocas. Jarda se na něj dlouze díval a pak mu položil dlaň na břicho, které bylo celé mokré od semene a začal jej hladit. Pozoroval jsem Jardu, jak se dívá na mladé tělo, hladí břicho, roztírá mu po něm semeno a najednou mi bliklo hlavou, že Jardovi možná jen chybí objetí. Jardo chceš k nám? Janek mi přestal honit ocas a otevřel oči. Jarda pořád stál s rukou na Jankově břiše a po chvilce souhlasně přikývnul. Posuň se, řekl sem Jankovi a vedle něj se schoulil Jarda. Bříšky prstů hladil Janka stále po břiše a jako by se mazlil s mrdkou, která už na Jankovi vodnatěla. Chceš ho Jardo vyhonit? Zeptal jsem se po chvíli. „Můžeš?“ Sesunul jsem se Jardovi k nohám, zatím co on objímal stále strnulého Janka a rozepnul jsem mu kalhoty, ze kterých sem vydoloval ocas. Trvalo to zase dýl, než jsem jej probudil k životu, ale povedlo se. Nebyl to moc dlouhý pták, zato průměr mě překvapil a když měl předkožku přes žalud, opticky vypadal jako pořádný buřt. Stačilo pár pohybů rukou a Jarda vypustil vše co měl. Opravdu asi s nikým dlouho nebyl. Zvedl jsem hlavu. Jarda se spokojeně usmíval do Jankova ramene, a i na Jankovi bylo vidět, že je trochu uvolněnější. Chvíli jsem si ještě hrál s Jardovým ulepeným ptákem, než jsem ho pustil a nabídnul kapesníček. Jarda si utřel vše co bylo třeba a začal se zvedat z postele. „Děkuju kluci, nikomu ani muk!?“ Byl to příslib a otázka zároveň. Janek se zvedl na loktech a jen přikývnul. Jarda otevřel dveře a bez otočení se, pozdravu, odešel. Koukali jsme na sebe s Jankem a začali se na sebe konečně usmívat. Vyšplhal jsem se nahoru, cestou políbil Jankovi ocas a přitul se k němu. Je mi ho líto. „I mě.“ Odpověděl Janek. Opřel jsem si hlavu na jeho hruď a hladil prsty koule, ocas i břicho. „Můžeš trochu vášnivěji? Takhle mě hladil i Jarda“ , řekl se smíchem Janek a překulil mě na záda. Položil se nade mě, koukal mi do očí a začal mě líbat. Najednou, pronesl jsem tentokrát se smíchem já. Hned jsem ale přestal blbnout a polibky mu oplatil. „Pojď, budou dvě“ a Janek mě plácl do stehna. „Máme dvě noci“. Janek vběhl do koupelny, zatím co já se začal pomalu oblékat do sportovního. Na shromaždišti jsme dostali pokyn, utvořit družstva. Bylo vybráno šest kapitánů, mezi nimi já a každý si měl vybrat tři kolegy do týmu. Chvíli jsem pátral ve skupině, až jsem ho uviděl. Stál až konci davu. Chci Jardu. Janek se na mě nádherně usmíval, když se Jarda dral davem a postavil se s úsměvem vedle mě. „Děkuju“, řekl Jarda vesele a šeptem dodal „Za všechno“. Byli jsme skvělý tým. První den jsem sice nevyhráli žádnou z aktivit, ale zábava v týmu byla skvělá a já věděl, že než skončíme výjezdko, budu o Jardovi vědět vše, co mi bude chtít říct. Janka si bohužel ještě v prvním kole vybrala kolegyně do druhého týmu, ale nevadí, máme před sebou dvě noci.
