Hra s elektrickými obojky je oba bavila více a více. Postupně přišli na to, že ten kousek elektroniky má i svoje úskalí. Když ji vzal ven s obojkem na krku zjistil, že občas do ní pustí výboj a nic se neděje. Přičemž když pustil zvuk nebo vibraci, byl efekt okamžitý. Měl podezření na to, že jednotka je vadná, ale zjistil, že za vším je její řetízek. Ten vyzkratoval elektrody a obojek prostě nebyl schopný dát výboj.
Domluvili se, že je na čase, aby si zahráli na výchovný ústav. Ostatně chovanka Vavříková v něm byla již dvakrát a zdálo se, že to nepřineslo efekt. „Ty nemáš tušení, co tě čeká. Budeš na sobě mít obojky a já nedám pokoj, dokud se nepočuráš,“ oznámil jí. „Tak to teda ne, zapomeň. Ne. Nepočůrám se na podlaze. Prostě ne,“ zlobila se a bila do něj pěstmi. Usmál se a věděl své.
Jedno odpoledne dostala za úkol se převléknout za zlobivou chovanku a on si zatím připravil rekvizity. Mimo obou obojků uložil na pohovku řetěz, důtky a rákosku. Po pár minutách se ozvalo zaklepání na dveře. V klidu kouřil a zvuk klepání ignoroval.
„Kdo to sem zase…. Ale ale, to se podívejme. Vavříková. Zase pozdě večer a zase oblečená jako coura! Ty jsi opravdu nepoučitelná,“ spustil na ni bandurskou. „Já nejdu pozdě, mě sem poslali, já nevím proč,“ zkoušela odporovat. Vlepil jí facku čímž na pár sekund zastavil proud jejích slov. „Budeš se chovat slušně a oslovovat mě budeš pouze pane. Už by sis to měla pamatovat,“ zavrčel.
Protestovala, vzpouzela se a odstrkovala ruce, kterými propátrával každý kousek jejího těla. „Na to nemáte právo. Nemáte co na mě sahat! Pane,“ dodala smířeně. Odvětil, že on bude sahat kam ho napadne. Na stůl vyložil obsah její kabelky. Podivoval se nad tím, že chovanka je nepoučitelná a doporučil jí, aby si pro jistotu oblékla „tu věc“. Odmítla s tím, že se nestane, aby se počůrala.
Měla na sobě černé punčochy, krátkou sukýnku, tílko a vypadala božsky. Líbila se mu téměř v každém oblečení. Rád jí říkal, že by jí slušel i pytel od brambor. Ale černé punčochy na jejích krásných, pevných nohou v něm dokonale probudily dosud utajený a upozaděný fetiš. Hladil ji po nohu, po zadku a jako by náhodou zajel občas do rozkroku.
Odstrčila mu ruku a zkoušela protestovat. „Ticho budeš! Já si budu sahat kam budu chtít a ty budeš ticho. Máš právo leda tak mlčet a pravdivě odpovědět na otázky,“ křikl na ní. Seznámil ji s programem na další minuty. „Mám tady dva elektrické obojky. Dostaneš je na stehna a budeš odpovídat na otázky. Za každou špatnou odpověď bude následovat rána. Jasné? Takže se snaž, abych byl s odpověďmi spokojený,“ oznámil.
Bránila se, nechtěla mu ukázat nohy, ale poradil si. Musel udělat na zadní stranu punčoch dvě díry a do nich připevnit oba obojky. Vzal si do ruky ovládání a užíval si její pohled. Byla v něm směsice strachu, očekávání, vzdoru, odporu a vsadil by se, že někde vzadu viděl velký kus touhy. Zkusmo, tak aby to viděla zmáčkl tlačítko. Trhla sebou a ustoupila o kousek zpátky.
„Co mi tady tancuješ? To byla zkouška a jestli se nepletu, jen to vibrovalo. Tak se uklidni,“ okřikl jí. Přitáhl si ji k sobě a tiskl ji zadek a hladil stehna. Když zkoušela protestovat, chytil ji za vlasy a vrazil ji facku. „Budeš ticho a mluvit budeš jen když se tě budu na něco ptát,“ zasyčel. Na dotaz, zda rozumí tomu, co říká se dočkal pohrdlivého odseknutí. „Ano pane,“ procedila mezi rty a vzápětí klesla v kolenou. Do stehen dostala první z řady výbojů.
Na sérii jeho otázek nedokázala odpovědět. Pokládal je úmyslně tak, aby správná odpověď neexistovala nebo byla snadno vyvratitelná. Nedokázal spočítat, kolik ran dostala do obou stehen. Zlomyslně se bavil tím, že čas od času jí místo rány pustil do stehen jen vibrace.
V obličeji byla rudá, zrychleně dýchala, ale stále odporovala. Zakousla se mu do ruky, poškrábala ho a vrčela. Čas od času se na něj pokusila plivnout. Přesně tak ji měl rád. Silnou, nezkrotnou, odporující. Přitom byla jen v jeho rukou. On byl ten, který měl v ruce ovladač její bolesti.
Vydržela neuvěřitelné věci. Mnohdy si říkal, že teď už to musí přijít. Teď to zastaví. Jenže ona místo toho zavrčela a dál odporovala. Stejně jako teď, strčil jí prst pod kalhotky, našel klitoris a začal ji dráždit. Těsně před vrcholem ucukl a nedovolil, aby se udělala. „Nezasloužíš si orgasmus. Ani omylem si ho nezasloužíš. Ale mokrá si hezky,“ usmál se a zkusil jí do úst strčit mokrý prst. Stiskla zuby, zavrčela a plivla na něj.
Usmál se a stiskl tlačítko na ovládání. Nedokázala stát, klečela před ním, ale držela se. Čekal, že se už prostě musí udělat, vystříknout nebo se počůrat. Ale také dobře věděl, jak paličatá umí být. Rozhodl se, že je čas na zákeřné zbraně. Zvrátil ji hlavu dozadu, líbal ji na čele, hladil ji a o pusy ji strčil dva prsty. Věděl, že právě to ji neuvěřitelně kope. V momentě, kdy cítil, jak se mu poddává, stiskl ovladač. Do stehen dostala dlouhý výboj. A další a znovu a ještě jednou.
Změnila se v hadrovou panenku, z rozkroku se valily jeden výstřik za druhým. Nevěděl, jestli stříká nebo čůrá a bylo mu to úplně jedno. Netušil, jak moc kapaliny z ní vystříkalo. Dráždil ji prsty v puse, prsty v rozkroku a pevně ji držel u sebe.
Za pár minut se podíval za ni a nevěřil tomu co vidí. „Do prdele, ta louže je obrovská,“ vydechl. Hned ji odvedl do sprchy a sám začal uklízet. Když za pár minut vyšla ven, stála ve dveřích a stejně jako on, nevěřila tomu, co vidí. „Copak miláčku, dělá ti dobře pohled na tvé dominantní sadistické monstrum, jak tady drhne podlahu? Sedni si a nech mě to dodělat,“ řekl ji.
Za chvilku bylo hotovo, sedl si na pohovku a začal se vrtět. Něco se dělo, nevěděl však co. Došlo mu to, když se pohnul a zpod zadku se ozvalo pípání. „Sakra já tady sedím na těch obojcích a celou dobu si pouštím proud do zadku,“ zasmál se.
Smáli se tomu oba. Dlouho a srdečně. „To nevymyslíš a kdybys chtěl, nestane se to,“ smála se. „Byla jsem rozhodnutá, že ze mě nedostaneš ani kapku. Neumíš si představit, jak to bylo těžké. Jak to kopalo, bolelo a vůbec. Jenže ty prsty v puse, to se nedalo vydržet. Nedalo,“ tiše mu říkala a v očích měla světýlka, kterým on rád říkal lampičky.
