Vzduch na půdě nad stájemi byl celé dopoledne k zadušení. Už dvě hodiny jsme s Michalem rovnali suché seno na zimu, pěchovali ho do všech koutů a pod samotný krov, aby se ho tam pro koně na uskladnění vešlo co nejvíc. Fukar dole hučel a rval do oken další a další proudy suchých stébel, až se v paprscích slunce tvořila neprostupná zlatavou mlhu. Podprsenku jsem nechala dole v šatně – věděla jsem, že by pod ní bylo za chvíli pichlavé peklo. Pod tenkým bílým trikem, které se mi během té dřiny úplně propotilo a přilepilo na kůži, jsem tak byla úplně volná.
Michal tu byl dneska poprvé, ale do práce se opřel stejně tvrdě jako já. Pokaždé, když jsme se u hromady potkali, vyměnili jsme si krátký, spiklenecký úsměv. Cítila jsem, jak se mi triko při každém švihu vidlemi napíná přes prsa a jak Michal nespouští oči z jejich pohybu. Já mu to nezůstávala dlužná – sledovala jsem, jak se mu pod nánosem prachu rýsují svaly na zádech a jak se mu pod upnutými pracovními kalhotami při každém pohybu napíná zadek.
Pak motor fukaru dole podivně zakašlal, něco v něm kovově křuplo a nastalo ticho, které bylo skoro ohlušující. „Sakra, zasekl se!“ ozvalo se zdola následované sprškou nadávek. „Musíme to rozebrat, dejte si voraz!“ Podívali jsme se na sebe. Dolů vedl jen dlouhý, vratký žebřík a nikdo z nás se nechtěl v tom vedru plahočit dolů, když jsme nevěděli, jestli to opraví za pět minut, nebo za hodinu.
Zůstali jsme tam nahoře sami. Padla jsem dozadu do čerstvě urovnaného sena, triko promočené potem, prach se na mě lepil a mokrá látka jasně rýsovala všechno, co ta řezavá suchost dráždila. Michal si sedl kousek ode mě, otřel si čelo a podal mi orosenou láhev domácí limonády. „Tohle je na infarkt,“ vydechl a nespustil oči z mé hrudi, která se pod mokrou látkou prudce zvedala.
Opřela jsem se o lokty a vykasala triko nahoru do pevného uzlu těsně pod prsy. Zaklonila jsem hlavu a nechala si ledovou tekutinu téct do krku. Pár kapek mi uteklo po bradě a stékalo do výstřihu, kde se mísily s potem. Michal tam jen seděl a fascinovaně sledoval každý můj lok, jako by zapomněl na veškerou únavu. „Máš tam... seno,“ zamumlal a prsty se mi dotkl kůže těsně nad uzlem trička. „Tak ho sundej,“ zašeptala jsem a schválně se víc prohnula. „Píchá to... úplně všude, Michale.“
V tu chvíli se v něm něco zlomilo. Popadl uzel na mém tričku a prudce ho vyhrnul ještě výš. Moje prsa se konečně úplně osvobodila a v tom horkém vzduchu se na nich zaleskl pot. Michal se na okamžik zastavil, pak ale palcem přejel po mé bradavce, která byla pod náporem jeho pohledu už dávno tvrdá a citlivá. Ten dotek byl drsný od mozolů z vidlí, ale neuvěřitelně přesný; cítila jsem, jak mi elektrický výboj projíždí celým tělem.
Pak už to šlo ráz naráz. Michal mě popadl a druhou rukou mi jediným škubnutím stáhl džínové šortky i s těmi krajkovými kalhotkami. Zůstaly mi viset zamotané jen na jedné noze, zatímco on si bleskově rozepnul kalhoty. Nelehl si na mě. Místo toho si mezi mé roztažené nohy klekl. Popadl mě za stehna a hrubě mi nohy zvedl do vzduchu, čímž mě úplně otevřel. Moje buchtička se proti němu v tom horkém světle lákavě vyklenula, vlhká a připravená. Michal nespěchal. Nejdřív jen pomalu kroužil mokrým žaludem kolem mého vchodu a dráždil mě tou kluzkou horkostí, až jsem se pod ním začala nenasytně vrtět. Pak se do mě opřel. Cítila jsem, jak mě centimetr po centimetru roztahuje, jak mě jeho tvrdost pohlcuje. Bylo to, jako by mě plnil až k prasknutí.
Začal se hýbat – nejdřív pomalu a hluboce, zatímco mi nohy držel pevně od sebe. S každým dalším přírazem jsem cítila, jak ten hladký, mokrý penis klouže v mém nitru a naráží až na samé dno. Při jednom obzvlášť hlubokém nárazu jsem tiše vzlykla. Ten zvuk se ztratil v prachu půdy. „Pst... slyšeli by nás,“ vydechla jsem s námahou, zatímco jsem si kousala do rtu. Michal mi odpověděl jen dravějším pohledem a dalším tvrdým přírazem.
Ten pocit absolutního vyplnění byl po té dřině neuvěřitelný. Mísil se s řezáním suchých stébel do mých zad, jak mě Michalovými pohyby do urovnaného sena zarážel. Byla to pálivá, syrová slast. Postupně zrychloval, jeho dech byl čím dál těžší a já cítila, jak se na mě valí orgasmus. Musela jsem tisknout obličej do jeho ramene a tlumit své vzdechy, aby se nerozlehly dolů k otevřeným vratům stáje. Každý jeho úder ve mně rozžhavoval oheň, a když do mě naposledy vrazil vší silou, jen jsem křečovitě vydechla a tiskla ho k sobě, zatímco se mi tělo třáslo v němém vyvrcholení.
Když se do mě naposledy s brutální silou vystříkal, cítila jsem to horké zaplavení hluboko uvnitř. Bylo to jako pulzující vlna, která mě na vteřinu úplně paralyzovala, zatímco on mě stále držel ve vzduchu a křečovitě se do mě opíral, dokud ze sebe nedostal i poslední kapku.
Pak mě konečně pustil a vyčerpaně se svalil vedle mě. Leželi jsme tam tak, úplně nazí a zaprášení. Jen jsme se snažili znovu dýchat – potichu, přerušovaně. Jeho penis byl ještě mokrý a lesklý a nad námi se vznášel pach koní, naší dřiny a našeho milování. Byl to zvláštní pohled – on úplně nahý pod vyhrnutým trikem, mně zůstaly džínové šortky viset u kotníku. Bylo mi to úplně jedno. Stejně jako mi bylo jedno, že cítím, jak ze mě jeho horké semeno pomalu vytéká, lechtá mě na stehnech a vsakuje se hluboko do pichlavého sena pode mnou. Cítila jsem se těžká, plná a podivně spokojená.
Tak co, dříči? Pořád si myslíš, že je práce u koní jenom o špinavejch vidlích?“prohodila jsem sotva slyšitelným šeptem směrem k trámoví. Michal jen zavřel oči a ztěžka vydechl. „Už nikdy nebudu o senu mluvit stejně.“ S námahou jsem se zvedla na lokty. Moje břicho a stehna byla jedna lepkavá spoušť. Podívala jsem se dolů na svůj rozkrok a viděla tu bílou nálož, jak se mísí s prachem na mé kůži. Sáhla jsem si tam, nabrala jeho semeno na prsty a jen tak ho rozmazala po stehně. Chutnala jsem po létě, hříchu a Michalu.
Leželi jsme tam ještě chvíli, než se zdola ozvalo další hlasité zaklení a rána kladivem do plechu. „Kašlete na to!“ zařval vedoucí brigády tak nahlas, až se prach u krovu zavlnil. „Ta mašina je v háji úplně, dneska už to nerozchodíme. Slezte dolů, končíme!“ Vyměnili jsme si s Michalem rychlý, pobavený pohled. S naprostým klidem jsem se začala soukat zpátky do šortek, zatímco on si zapínal kalhoty a snažil se ze zpocených ramen oklepat to nejhorší seno. Když jsme se po žebříku konečně dostali dolů, oba zaprášení a s vlasy plnými stébel, zbytek party už uklízel nářadí u vrat. Vedoucí si nás změřil pohledem, otřel si mastné ruce do hadru a pak se podíval na Michala. „Hele, mladíku, dřel jsi slušně. Co zítra? Přijdeš zase na brigádu? Budeme muset to zbylé seno dodělat ručně, jestli neseženeme díly.“ Michal se na mě na vteřinu podíval, v koutcích mu cukalo a v očích mu bleskla ta drzá jiskra z půdy. Pak se s naprostým klidem otočil k vedoucímu. „Určitě přijdu,“ odpověděl Michal a neznatelně kývl hlavou směrem nahoru k seníku. „Klidně můžeme se Sabinou zase házet nahoře. Jde nám to spolu docela od ruky.“
Jen jsem sklonila hlavu, abych skryla vítězný úsměv, a botou jsem si do hlíny kreslila kolečko. Při každém pohybu jsem cítila, jak mě studí kalhotky, úplně mokré od jeho semena, které ze mě cestou dolů po žebříku pomalu vyteklo. Ta lepkavá vlhkost mezi stehny mě dráždila s každým krokem, jako horká vzpomínka na to, jak mě Michal před chvílí plnil. Věděla jsem, že zítra si to tričko radši ani nebudu uzlovat. Stejně by šlo hned dolů.
(Pokud se vám tahle momentka líbila, nechte mi tu komentář nebo palec. Podle ohlasu se rozhodnu, jestli Sabinu a Michala pošlu na tu půdu znovu!)
