Lady a Tramp (soutěžní)

Byl pozdní večer - už ne první, ale třetí máj - večerní máj - byl lásky čas. Ale rozhodně to neplatilo u mě. Nechápu, jak jsem mohla mít čerstvě po rozchodu tak skvělej nápad jít na procházku se psem zrovna sem. Na nejvíc profláknutý místo, kde se denně políbí pod rozkvetlou třešní asi miliarda lidí.

Teplej páteční večer. Víkend před náma. Ve vzduchu se nese vůně jara a kvetoucích třešní. Při každým závanu větru je to cítít ještě o trochu víc, než když se zrovna nehne ani list. V uších mám sluchátka a snažím se vypustit veškerý vizuální vjemy kromě těch, co se týkají mýho psa. Moje fenka Daisy, černý kříženec border kolie a labradora, je však ohledně výběru místa na procházku naprosto opačnýho názoru, než já. Vykračuje si to po vytyčené cestě krokem připomínajícím španělský krok koně ve výklusu. Jako by ta moje uhlazená psí slečna byla animovaná "Lady" a hledala svýho divokýho "Trampa", se kterým by se ráda pustila do mísy špaget s masovýma kuličkama.

Zrovna když přemýšlím nad tím, kam si zítra zajdu na sobotní snídani, překvapí mě náhlý napnutí vodítka a Daisy v postoji bojovného psa upřeně hledící před sebe. Vytahuju rychle sluchátka z uší, zvednu oči výš a hned pochopím proč. Rychlostí dostihového koně k nám běží hnědošedej pes, co na první pohled vypadá jako staford. Mozek mi spouští krizovej plán, ale než stihne vyslat jakýkoliv pokyn, už mi tenhle psí blázen skáče přímo do náruče.

Když mi došlo, že mám jen špinavý kalhoty, ne prokousnutou krční tepnu, spadl mi kámen ze srdce. Obyvatelé Hostivaře v tu chvíli museli myslet, že padá k zemi minimálně Karlův most. A co víc? Vypadá to, že má "Lady" přece jen našla svýho "Trampa". A teď by mě zajímalo, kde má sakra páníčka?

Zatímco mi přímo před očima začíná kvést jedna hodně uslintaná psí láska, já se snažím ze džín smést ty malý zrnka písku. Přesně ty, který mi tam svýma tlapama zanechala tahle krátkosrstá neřízená střela, která teď neví, jestli kolem té mojí psí slečny dřív radostně pobíhat, nebo ji olizovat tak, jako by to byla ta poslední kost na světě. Je to roztomilý. Aspoň mi pohled na ně zvedá koutky rtů do tichýho úsměvu. Najednou zaslechnu mužský hlas.

,,Dobrý večer, on je trošku víc společenskej," tahle věta mě vrací zpět do reality. Ten klidnej tón hlasu mi lehce zvyšuje tep a úsměv je pryč rychleji, než byste řekli "pes". Přede mnou stojí vysoký tmavovlasý týpek v šedejch džínách, bílým tričku a kšiltovce. Ruce v kapsách. Pohodička. Však o nic nejde, jeho pes mu jen mohl zabít cizí holku. No stress.

,,Možná by neuškodilo pevněji držet vodítko, když je váš pes takovej extrovert. Někdy ten jeho zájem o kontakt nemusí být úplně vyžádanej," pronesu provokativním tónem a čekám jaká přijde reakce. To je moje. Vydráždím ho, nebo zůstane dál ledově klidnej?

Eh. Poker face, ne že ne. Snažím se v jeho očích přečíst, co si o mně asi tak myslí. Ale nečtu vůbec nic. Zavřená kniha. A já z jeho pohledu lehce znervózním. Ne tak, jako když se vám sevře žaludek před důležitým projevem na firemní konferenci. Tak nějak jinak. Tak, že je vám to vlastně celkem příjemný. Můj zrak najednou sjíždí na jednu z jeho rukou. Kérka přes celý předloktí. Hm. Kam asi tyhle linky vedou?

,,Ale copak Daisy?” najednou ucítím jak mi moje fenka olizuje ruku. A "Tramp"? Sedí vedle ní a ocasem vrtí tak zběsile, že kolem sebe víří prach ze země. Sáhnu do kapsy a vytáhnu dvě malý kostičky. Natáhnu obě ruce. Jednu ke každému z nich. A pak je oba podrbu za ušima. Ovšem, když vidím "Trampa", jak na mě kouká, říkám si, jestli náhodou nemá tenhle proutník pocit, že našel ty lásky rovnou dvě.

„Vidíte,“ kývne lehce hlavou směrem k nim, „on si jen rozšiřuje sociální okruh. Každopádně, díky, že jste z toho neudělala scénu. Občas lidi reagujou jiným způsobem. Chodíte sem často? Ať vím, jestli mám začít Brunovi plánovat pravidelný trasy," zeptá se.

Hlavou mi okamžitě rychlostí Migu prolítne myšlenka, jestli se ptá opravdu jen kvůli svýmu psovi nebo má i jiný důvody. A jelikož už od teď vím jméno toho hnědošedýho torpéda, okamžitě nasadím na ústa širokej úsměv, jdu do dřepu a začnu toho chlupatýho fešáka drbat na břiše.
,,Takže Bruno, no podívejme se," procedím jen mezi zuby v úsměvu, ,,no, sem tam sem zajdeme. Ale oblíbený místa máme trochu jinde," dodám a jen na chvilku vzhlídnu k Brunovu páníčkovi, abych zkontrolovala jeho výraz. A ten je? Stále ledově klidnej. Jenže mě tenhle jeho klidnej pohled, začíná až nějak moc hřát.

Zvedám ze země Brunovo vodítko a podávám ho panu neznámému. Naše ruce se u jeho předání jen tak letmo dotknou. Cuknu s sebou. Co to bylo? Jako by mi konečky prstů vjel malej kulovej blesk přímo do ruky, a tam se u hřbetu ruky roztříštil na biliony částic, aby zasáhl i tu poslední buňku v mým těle. Míra mojí zvědavosti je teď zhruba stejně vysoká jako samotný Mount Everest a já chci vědět, jestli tu ránu dostanu znovu nebo jestli to byl jen nějakej můj mylnej dojem. Jestli tady se mnou moje tělo nehraje jen nějakou hru. A jelikož mě tohle celý začíná zajímat daleko víc, než můj celkem pravidelnej páteční večerní program na Netflixu, rozhodnu se být trošku odvážnější.

Ani nevím proč, najednou se podívám směrem dolů na ty dva chlupáče a spustím:
,,Nemohli bychom si tykat? Já jsem Lenka," a natahuju k němu svou pravou ruku.
„Tomáš,“ a natáhne svou ruku k té mojí.

To, co následovalo, už bylo úplně něco jinýho. Najednou stojíme blíž k sobě a koukáme si upřeně do očí. Nevnímám čas, jen lehkej vánek co si hraje s mými vlasy a vůni rozkvetlých třešní. Ty jeho kaštanový oči jsou pro mě v tu chvíli jako karamelový lízatko pro vosu a já nejsem schopná se od nich odlepit.

Znáte to taky? Když někomu koukáte do očí a máte pocit, že padáte pořád dolů, že se pomalu celý vaše já ztrácí neznámo kam. Ale vám nezáleží vůbec na ničem, jen na tom, aby tahle chvíle neskončila.

A pak to přijde.

Váš mozek si s váma opravdu začne hrát. Najednou vám přižene do celýho těla tornádo, kde ten teplý vzduch je dopamin a studený vzduch oxytocin a vy se najednou točíte jako vír u vanové výlevky, když z ní vypouštíte vodu. Rázem se každý centimetr vaší kůže, kostí a svalů chvěje touhou toho druhýho chytit, opřít o první dostupnou zeď, a začít líbat.

Bruno si mezitím sedne vedle Toma a lehce do něj šťouchne čumákem, jako by potřeboval potvrdit, že tohle je oficiální začátek něčeho novýho. Ten ho podrbe za ušima a znovu se na mě podívá.

„Takže Lenko,“ řekne klidně, „máte s Daisy nějaký plán na dnešní večer? Že bychom vás s Brunem na něco pozvali.“

Podívám se na Daisy a na chvíli se zamyslím. Když vidím jak nadšeně vrtí ocasem a skáče zrovna okolo Bruna, říkám si "holka, buď taky trochu spontánní".

„Zdá se, že moje plány už teď nejsou podstatný,“ pohodím hlavou směrem ke své fence, pokrčím rameny a usměju se, „jen bych se asi potřebovala stavit domů pro něco teplejšího na sebe, nečekala jsem, že by se nám tahle procházka protáhla."
Teď už vnímám jen to, že se Tom konečně taky usměje. Poprvé. A já doufám, že ne naposled. Vezme Bruna i Daisy za vodítko a zeptá se: „Jdeme?"

Jdeme.

Když jsem odemykala dveře od svýho bytu, pořád jsem ještě netušila, že je dneska odemykám naposled. Začala jsem to tušit ve chvíli, kdy je za náma Tom zaklapl a odepnul oběma psům vodítka. Pak už se dělo to, co jsem si myslela, že se děje jen ve filmech.

Prudkým pohybem mě opřel o dveře. Jeho ruce na mých tvářích a moje ruce položené na hraně jeho zápěstí. Naše rty v těsné blízkosti. Plytký, krátký nádechy a výdechy a další hluboký pohled do očí.

„Chceš to?" zeptá se najednou.

No ty vole! Od první chvíle co se naše ruce dotkly u předání vodítka.

„Chci!" špitnu.

Sotva dořeknu, už se naše rty dotýkají. Nejen rty, celý naše těla. A když cítím, jak mi to jeho tvrdý péro tlačí do klína, stává se ze mě jedna velká černá díra, která ho chce celýho pohltit.
Zatímco mu rozepínám pásek od kalhot a sundávám tričko, tlakem na něj ho nutím couvat do kuchyně a pak rovnou do ložnice. Následujících pár minut zřejmě nebudeme potřebovat žádný chlupatý společníky.

O pár momentů později slyšíme škrábání na dveře a štěkot.
„No jo, po sexu mám taky vždycky hlad!" řeknu, odtáhnu se od Toma a usměju se na něj. Úsměv mi opětuje a pohladí mě po vlasech. Zvednu se, natáhnu si alespoň kalhotky a jdu těm našim miláčkům dát něco k jídlu.

Když do misky sypu hromadu psích granulí na chvíli se vrátím myslí k tomu, co se před chvílí dělo ve vedlejší místnosti. A přistihnu se, jak těžce přiblblej úsměv u toho mám. Co vám budu říkat, sex to byl fakt skvělej a vlastně, skoro jako z takový pohádky pro dospělý.

Možná, že nejen Lady našla svýho Trampa. Možná i jedna Lenka našla svýho Tomáše.
A mimochodem... To tetování končí až někde hóóódně nahoře :)