První ráno bylo zvláštní.
Jana otevřela oči a několik vteřin jen ležela v posteli. Pak si uvědomila teplo krajkové podprsenky na těle a lehký tlak pásu cudnosti mezi stehny. A usmála se.
Nebyl to sen.
Opatrně vstala a přešla k zrcadlu. Vlasy rozcuchané po spánku, volné tričko, pod ním jemně zvýrazněná podprsenka. Na první pohled skoro nic jiného. Ale ona ten rozdíl cítila okamžitě. Každý pohyb byl najednou vědomější. Jemnější. Jako by si své tělo začínala nově uvědomovat.
V kuchyni si připravila ranní kapsli lékořice a chvíli ji držela v dlani. Tentokrát už bez třesu. Včerejší strach vystřídalo zvláštní natěšené očekávání. Spolkla ji, zapila kávou a otevřela deník.
Den 2. Pořád jsem šťastná.
Během dne několikrát neodolala a sáhla si přes podprsenku na hrudník. Možná tam ještě žádná změna nebyla. Ale představivost pracovala naplno. Každé jemné napětí, každé zahřátí prsou jí připadalo důležité. Její.
Večer přišla chvíle na nový rituál.
Zapnula vibrační podprsenku, ztlumila světla v pokoji a opatrně přiložila vakuové baňky na prsa. Když pumpa vytvořila první podtlak, překvapilo ji zvláštní tahání a teplo, které se okamžitě rozlilo po hrudníku. Seděla nehybně na posteli a fascinovaně sledovala své tělo v zrcadle.
„Tak takhle začíná moje proměna…“ zašeptala si.
Každý další den prvního týdne se nesl podobně.
Ranní kapsle. Kontrola měření. Podprsenka. Deník. Večerní rituál.
A hlavně stále silnější pocit, že už neutíká sama před sebou.
Ke konci týdne stála znovu před zrcadlem jen v prádle a dlouze si prohlížela svou postavu. Možná byly změny zatím téměř neviditelné. Možná šlo hlavně o psychiku. Ale Jana cítila, že něco uvnitř se opravdu posunulo.
Položila si ruce na hrudník, zavřela oči a pomalu se nadechla.
První týden ženou.
A ona nechtěla zpátky.
