Když si konečně objednali a číšník odešel, Petr otevřel vinný lístek a přelétl nabídku bílých vín. Pak podal lístek Janě.
„Znáš mě a moje konzervativní chutě. Já bych si dal Sauvignon. Raději to vyber ty.“
„To ne, Sauvignon je moc navoněnej, k jídlu bych si dala něco neutrálnějšího,“ mluvila a zároveň pročítala lístek. Ženy prostě mohou dělat několik činností zároveň, prolétlo mu hlavou. Legrační, s jakou samozřejmostí to funguje.
„Co třeba rulandu šedou?“
„Oukej, tak rulandu,“ usmál se. „Teď bych si přál abys rozbalila tohle,“ podal jí přes stůl malou krabičku.
„Dárek?“ Rozzářila se. Roztrhla purpurový papír a odhalila krabičku. „Co to je? Vibrační vajíčko? A to mi dáváš tady?“ Vzala krabičku a strčila jí do kabelky. Spiklenecky zamrkala a řekla: „Prasáku,“
„A to není všechno. Teď bych si přál, abys šla na záchod, svlékla si kalhotky a vajíčko si zavedla. Potom přijdeš zpět, sedneš si a přede mne na stůl položíš vedle sebe kalhotky a ovladač toho vibrátoru. Neboj se, než jsem to zabalil, všechno jsem naplnil baterkami a taky jsem to vajíčko důkladně umyl v horké vodě.“
Chvilku na něho koukala.
„Myslel jsi na všechno, viď?“ Zvedla se, vzala kabelku a odešla k toaletám.
Dobře věděl, že se jí to líbí. Měla jeho hry ráda. Byla exhibicionistka a milovala, když si tuhle její úchylku vychutnával s ní.
Znovu si vzal do ruky vinný lístek a jen pro zkrácení čekání si znovu prohlížel repertoár vinotéky. Konečně zaslechl zvuk podpatků. Vzhlédl a pozoroval Janu, jak elegantně prochází restaurací k jejich stolu. Viděl na ní, jak si užívá každý krok. Jak si vychutnává pohledy přítomných mužů. To vědomí, že je pod sukní nahá a nikdo to netuší. Jasně vnímal její vzrušení. Takhle ji miloval.
Došla ke své židli, obřadně a velmi způsobně se posadila, položila si na klín kabelku, otevřela ji a vytáhla z ní kalhotky. Položila je na stůl před Petra.
„Doufám, že jsi neměla v kabelce náhradní,“ řekl s hranou podezřívavostí. Vzal kalhotky do ruky a přivoněl k nim. Pak je spokojeně položil zpět. Poklepal prstem na ubrus. Jana znovu sáhla do kabelky a položila na stůl malý ovladač ve tvaru mobilního telefonu. Malinkého telefonu. Vypadal trochu jako dětská hračka. Petr si všiml, že k nim míří číšník a tak kalhotky sebral a schoval do kapsy saka. Ovladač nechal ležet na stole.
„Vybrali jste víno?“
„Ano, dáme si to Rulandské šedé.“ Během odpovědi si přisunul ovladač blíž k sobě a zmáčkl pravé tlačítko. (Ovládání téhle hračky si včera důkladně nastudoval.) Vše dělal tak, aby vzbudil u číšníka zvědavost. Nebylo to těžké. Známe číšníky.
V okamžiku, kdy spustil vibrace, Jana sebou trochu, malinko ale přesto znatelně trhla. Pousmál se. Všichni tři zaslechli velmi tlumené a tiché vrčení. Jana se na židli opřela a vzhlédla na číšníka. Chvilku si koukali do očí a ona čekala, kdy mu to dojde. Ten okamžik neomylně poznala. (Muži jsou tak průhlední!) Číšník se podíval na Petra, pak znovu na Janu a pronesl směrem k ní: „Výborně, skvělá volba k rybám. Hned láhev přinesu.“ Opravdu měl trochu přiškrcenej hlas nebo se to Petrovi jen zdálo?
„Mám pro tebe ještě jednu důležitou věc,“ řekl pobaveně, sáhl do kapsy a podal přes stůl látkový kapesníček. „Být tebou, raději si na něj sednu. Než to sukně odnese.“ Významně mrknul.
„Jsi tak praktický, miláčku,“ ušklíbla se na něj. Kapesník pokud možno nenápadně umístila na potřebné místo.
Měli sice skvělé místo a docela soukromí (věnoval rezervaci konkrétního stolu svoji pozornost) ale přesto mu bylo v tuto chvíli jasné, že žena u nejbližšího stolu je již zasvěcená a dobře tuší, co se u jejich stolu odehrává. V pořádku, řekl si. Tím lépe. Vzal do ruky ovladač, pohlédl na Janu a pomalu zvyšoval frekvenci vibrací. Jana se mu dívala upřeně do očí. Občas je zavřela a pak na něj znovu pohlédla. Kousala se do rtů. Tlumené vrčení trochu zesílilo a mohlo být nyní docela slyšitelné i u sousedního stolu. Podíval se k němu. Žena po očku sledovala ovladač v jeho ruce i Janu. Byla to decentně oblečená, pohledná a udržovaná čtyřicítka. Plus mínus. Její společník (manžel?) si hleděl jídla ale ona byla jednoznačně napojená na jejich hru.
„Myslím, že tvé vzrušení nesmírně baví tu dámu po tvé levici. Zdá se mi, že by si s tebou ráda vyměnila místo.“
Jana se k ženě otočila a jejich pohledy se setkaly. Jana se na ní usmála a žena úsměv váhavě opětovala.
„Promiňte, mladá paní, mám tady to víno. Kdo bude ochutnávat?“ Číšník přicházel suverénně a rázně ale u stolu rychle zrozpačitěl. Hlasité vrnění jej vyvádělo z konceptu.
„Žena na dálkové ovládání – není to báječné?“ Obrátil se Petr na číšníka. „Nechcete si to zkusit?“ Podával mu ovladač. „Tady tím knoflíkem zvyšujete a nebo snižujete intenzitu vibrací a to druhé tlačítko mění módy. To jsme ještě ani nezkusili. Buďte tak laskav.“ Vtiskl mu ovladač do dlaně. „Prosím,“ řekl naléhavě.
Číšník ponechal láhev v chladící nádobě a jako zhypnotizovaný zmáčknutím změnil mód vibrací. Jana hlasitě vydechla a podívala se mu zpříma do očí.
