„Promiň,“ napsal mi v pátek večer. „Byla to možná chyba. Celý to s námi. Musím to zpracovat. Potřebuju víc času. Prosím.“
Četl jsem to asi pětkrát. Možná chyba. Celý to s námi. Potřebuju čas. Schoval jsem mobil do kapsy a lehl si na postel. Díval se do stropu. V puse jsem pořád cítil jeho chuť. Ale on psal, že to byla možná chyba.
Ještě v pátek v noci jsem hodil inzerát. Do rána mi přišly samý dickpics a pár „co hledáš?“
Jen jedna zpráva byla normální. „Ahoj, jmenuju se Petr. Je mi 38, mám rodinu. Vím, že to asi zní divně. Ale rád potkávám kluky ve tvém věku, co chtějí vědět, jak to chodí. Žádný tlak, žádný závazky. Když budeš chtít, určitě se domluvíme.“
Žádná fotka. Jen slova. Psali jsme si skoro celý víkend. O škole, o hudbě, o hovadinách. Ne o sexu. Po pár desítkách zpráv mi napsal: „Tak co? Nechceš se stavit? Ukážu ti, co umím. Nikdo tě k ničemu nebude nutit.“
Věděl jsem, že když řeknu ano, překročím nějakou hranu. Že Honza by to nikdy neudělal. Ale Honza řekl, že to byla možná chyba. Nakonec jsem napsal: „Ve středu odpoledne můžu.“
Bydlel v novostavbě na druhém konci města. Tím líp, aspoň menší šance se náhodně potkat. Chodil jsem kolem domu asi půl hodiny a uvažoval, jestli zazvonit, nebo odejít a zablokovat ho. Nakonec jsem zazvonil. Otevřel mi chlap v teplákách a tričku. Normální. Vousy, trochu břicho, ale celkem sympaťák.
„Ahoj, pojď dál,“ řekl a ustoupil, abych mohl vejít.
Nabídl mi pití a nasměroval mě do obýváku. Sedli jsme si. Chvíli ticho.
„Nebudeme to protahovat. Tak, co bys rád? Nebo spíš, co bys nerad?“ zeptal se.
„Ani pořádně nevím,“ řekl jsem. „Chci prostě něco zkusit. Ale ne anál.“
„Ok,“ řekl. „Dneska žádný šukání. To chápu.“ Podíval se na mě. „Už jsi někdy kouřil?“
„Jo,“ řekl jsem. „Jednou.“
Přikývl. Ani se neusmál.
„Tak se předveď.“
Zvedl se, stáhl si tepláky. Pod nimi nic neměl. Byl sice jen asi napůl tvrdej, ale i tak celkem velkej. Neměl jsem s čím srovnávat, jen se sebou a s Honzou, ale zdál se celkem macek. Viděl jsem, jak se mu od kořene až nahoru ke špičce táhne tlustá modrá žíla.
„Postav mi ho a ukaž se,“ vybídl mne.
Klekl jsem si před něj. Trochu se mi třásly ruce. Pomalu jsem ho vzal do ruky. Byl teplý, hladký. Nejdřív jsem ho vzal jen jemně do dlaně a začal ho honit. Cítil jsem, jak mi pod prsty pomalu tvrdne a roste. Petr se na mě díval. Neříkal nic. Jen sledoval.
„Dobrý,“ řekl potichu. „Zkus to pusou.“
Poslechl jsem a otevřel pusu. On mě chytil za vlasy a přitáhl si mě blíž. Ne nijak drsně, spíš rozhodně. Ukázal mi, že on je tu chlap a já tu jsem pro něj.
„Ne,“ řekl a zase mě odtáhl. „Nejdřív mi chvilku cucej koule.“
Přitáhl si mě níž. Užasl jsem, ale poslechl. Jeho koule byly teplý, napnutý, hladký. Vzal jsem je do pusy – nejdřív jednu, pak druhou. Olizoval jsem je, cucal, přejížděl po nich jazykem. Bylo to divný, ale ne nechutný. Petr lehce zasténal.
„Jo, takhle,“ řekl. „A teď víc. Obě naráz.“ Zkusil jsem to – nešlo to úplně, ale dal jsem je do pusy obě a kroužil kolem nich jazykem. Cítil jsem, jak se pod tím napínají.
Petr mě chytil za vlasy znovu a zvedl mi hlavu.
„Dost,“ řekl. „Teď kuř. Otevři pusu a začni pomalu. A koukej na mě.“ Poslechl jsem. Díval se mi přitom do očí. Jemně mi přidržel hlavu a zajel mi hloubš do pusy.
„Dýchej nosem,“ řekl. „Pomalu. Jazykem kolem.“ Dělal jsem, co říkal. On občas přitlačil, občas povolil. Pořád mě držel za vlasy.
Začal jsem mu ho kouřit. Pomalu, opatrně. Olizoval jsem žalud dokola, pak ho vzal celý do pusy a začal sát. Petr stlačil hlavu trochu víc – zajel mi hlouběji do krku. Zakašlal jsem, skoro se zadávil. Vyndal mi ho z pusy.
„Pomaleji,“ řekl. „Musíš dejchat nosem.“ Počkal, než jsem popadl dech „no tak, snaž se“, a znovu mi ho strčil do pusy.
Snažil jsem se. Měl jsem ho plnou pusu, cítil jsem ho až někde vzadu skoro v krku. Zavřel jsem oči, sevřel kolem něj pevně rty a dýchal nosem. Teď to šlo celkem v pohodě. Petr mne držel za hlavu, ale netlačil, jen měl položenou ruku. Jak by moje hlava byl jen nějaký nástroj a on ho přidržoval na správném místě.
„Jo,“ řekl tiše. „Takhle jo. Nepřestávej.“
Zkusil jsem zrychlit, slyšel jsem, že mu dech ještě víc zhrubnul. Péro mi v puse ještě víc ztuhlo a narostlo v puse.
„Teď…polykej“ řekl mezi vzdechy.
Napnul se a začal mi stříkat do pusy. Bylo toho víc než u Honzy. Chvíli jsem si nechal jen plnit pusu, ale brzy jsem začal polykat. Nespěchal jsem. A ani to nešlo nějak rychle.
Chuť byla intenzivnější než u Honzy. Hořkoslaná, hustší. Ale nějak výrazně nepříjemná nebyla. Jen jiná. Silnější.
Když skončil, nechal ho vyklouznout pusy. Na rtu mi zůstala stopa. Setřel jsem ji hřbetem ruky.
„Hodnej.“
Lehl jsem si na záda. Petr se postavil nade mě, stáhl mi kalhoty a trenýrky. Díval se na moje péro, který už bylo tvrdý – stačilo na to, co jsem před chvílí dělal jemu.
„Kouřit ti ho nebudu,“ řekl. „Ale pomůžu ti rukou.“
Přikývl jsem. Uvnitř mě něco lehce zklamalo. Čekal jsem, že to vrátí, že si mě taky vezme do pusy.
Chytil moje péro do dlaně. Byla teplá, suchá. Začal pohybovat rukou, rovnoměrně, pevně a jistě. Díval se na to, co dělal, ne na mě. Bylo to jiný než s Honzou. S Honzou to bylo křehký, nejistý, plný očí. Tohle bylo účelný. Bez něhy, bez citu. Ale taky ne nepříjemný. Zavřel jsem oči. V hlavě mi problesko to, co jsem právě dělal. Začal jsem rychleji dýchat.
„Jo,“ řekl. „Už to jede.“
A jelo to. Hlasitě jsem několikrát zakňučel a už jsem stříkal. Bylo to rychlý, skoro překvapivý, když mi začalo sperma dopadat na břicho. Pustil mě, otočil se a podal mi ubrousek.
„Utři se,“ řekl. Utřel jsem se, ležel jsem na zádech a koukal do stropu. On seděl vedle mě na kraji postele. Jeho péro bylo polotvrdý, jako by ho to, co teď viděl, nějak vzrušovalo.
Postavil jsem se. Stál jsem u postele a díval se na něj. Nevěděl jsem, co dál. Malinko jsem se k němu nahnul a sklonil, chtěl jsem teď cítit něčí blízkost.
„Počkej, jestli se teď chceš třeba líbat, tak sorry, ale to já s klukama nedělám.“
Otočil jsem se k němu zády.
„Hele,“ řekl najednou za mnou. Slyšel jsem, že vstal. Na zadku jsem ucítil jeho dlaň. Jednou mě plácl – ne silně, tak že to trochu pálilo.
„Pěknou prdel máš,“ řekl. „Tu bych ti nejradši vymrdal.“
Sevřel mi zadek oběma rukama, roztáhl. Cítil jsem jeho prsty na sobě.
„Tohle dneska ne,“ řekl jsem. Trochu jsem ztuhnul.
„Vím,“ řekl. „Chci se jen podívat.“ Položil mi ruku na záda. Nechal ji tam. „Ale aspoň se podívám. Jo?“
Přikývl jsem. Klekl si za mne a najednou jsem mezi půlkama ucítil horký dech a hned potom jeho jazyk. Na zadku. V zadku. Kolem dírky. Ztuhl jsem a nevěděl, co dělat. Uhnout? Držet? Zmohl jsem se jen vzdychnutí.
„Co? Jooo!“ Petr se malinko odtáhl. „Aspoň tě vylížu, máš tak hezkou díru.“ Pak mi hned zase zabořil pusu mezi půlky a pokračoval. Olízal mi ji, několikrát po ní přejel jazykem, roztáhl mi víc půlky a jazykem trochu zatlačil na svěrač. Bylo to krátký – ale intenzivní. Cítil jsem, jak se mi po zádech rozlévá teplo. Zavřel jsem oči. Chtěl jsem víc, ale neodvážil se to říct. V hlavě mi jen znělo ON MI LÍŽE ZADEK! Nechtěl jsem, aby přestal, i když to bylo divně pěkný. Najednou přestal. Slyšel jsem, že se odtáhl. Ucítil jsem cítil jeho – bylo zase tvrdý. Tlačilo mi do stehna.
„Klekni si,“ řekl.
Klekl jsem si na všechny čtyři. On si klekl za mě. Začal mě hladit po zadku, mačkat, roztahovat ho. Jeho prst jezdil kolem dírky – pořád jenom na hraně, ne dovnitř. Kroužil, lehce tlačil, ale nepronikal.
„Krásná prdel,“ řekl. Dýchal rychleji. „chtěl bych ti ji vyšukat.“
Slyšel jsem, jak si honí. Druhou ruku mi nechal na zadku. Mačkal mě, roztahoval, hladil. Připadal jsem si tak zvláštně. Ukazuju tu jinému chlapovi zadek, on mi ho hladí, slintá nad ním, honí si u toho a já držím a nechám ho. A nechal jsem ho mi ho lízat.
Myslím, že kdyby se mě v tu chvilku znovu zeptal, jestli může dovnitř, souhlasil bych. Brzy jsem ucítil horký stříkance na zádech, na zadku, mezi půlkama. Bylo jich míň než poprvé, ale pořád dost. Cítil jsem, jak mi stékají dolů po kůži.
Ještě chvíli hluboce dýchal, ale brzy se odtáhl.
„Ták, hotovo,“ podal mi ubrousek.
Utřel jsem se, jak se dalo. Oblékli jsme se. Nikdo nic neříkal. Zase si sedl a vytáhl mobil.
„Tak... já jdu“, řekl jsem opatrně, když na mne nereagoval.
„Jo“, ale dál seděl. Došel jsem do chodby, obul se, když jsem už skoro otvíral dveře, přišel a stoupl si těsně za mě. „Jestli chceš, přijď zase. Můžeš mě zase kouřit. Nebo se necháš mrdat? Máš pěknou prdel, byla by škoda, abys ho tam nezkusil,“ a plácl mne přes zadek. „Tak ahoj“. Tohle plácnutí a zhodnocení mého zadku byla evidentně ta největší něžnost, jaké byl schopný.
Domu jsem šel pěšky. Cestou jsem přemýšlel o tom, co se stalo. Nebylo to úplně takové, jaké jsem si představoval, ale i tak to bylo fakt něco.
Najednou jsem byl já Honza a on byl někdo, kdo si dává kluky jako já sušenku.
