V jednom velikém království seděla na zámku u okna Milf kunda. Právě byla zima a venku poletovaly sněhové vločky. Zimní krajina byla nádherná, Milf kunda si pootevřela okno a vyhlédla ven. Na chvíli zapomněla, že má svoje dny a krvácí.
Tu jedna kapka krve dopadla na rám okna. Milf kunda se usmála a pomyslela si: „Kdybych tak měla dceru mladou kundičku, která by měla černé ochlupení jako ebenový rám okna, bělostné pysky jako sníh, který rám pokrývá, a rudý poštěváček, jako je kapka krve, která mi ukápla.“
Milf kundino přání se brzy vyplnilo a na svět přišla kundička, jaké si vysnila. Dostala jméno Sníhkundička. Milf kundě však nebyl dopřán dlouhý život, neočekávaně vyschla, královský Pyj ji zavrhnul a tak Sníhkundička osiřela. Královský Pyj se ovšem nechtěl sám o samotě pořád jen honit, a proto si za krátký čas našel novou Milf kundu. Nová Milf kunda, Sníhkundičina macecha, byla krásně tvarovaná, vlhká a s velkými pysky, ale o milém šoustání se mluvit nedalo. Zajímal ji jen zlatý robertek, venušiny kuličky a drahá obří dilda animálních tvarů. Byla to Zlokunda.
Ujišťování dvorních pyjů o její neskonalé kráse a vlhkosti jí nestačilo. Pocházela z rodiny, kde se odjakživa pěstovaly gangbang a bukkake těch nejtvrdších forem. Jejím rodinným majetkem, jediným, který si na zámek přinesla, bylo kouzelné gynekologické zrcadlo. Každý den si ho zavedla a měla stejnou otázku:
„Gynozrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi zdejší mezi všemi nejvlhší.“ A zrcadlo vždy popravdě odpovědělo: „Má Zlokundo, rozhlížím se po zemi, ale nevidím vlhčejší píču, než jste vy.“
Takto odpovídalo dlouhá léta, jenže mezitím rostla do krásy a vlhkosti i Sníhkundička. Jednoho dne Zlokunda jako vždy dala zasunutému gynozrcadlu svou otázku: „Gynozrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi zdejší mezi všemi nejvlhší.“ A gynozrcadlo jako vždy odpovědělo popravdě: „Má Zlokundo, i když jste vlhká jako sen, Sníhkundička je rajcovnější přeci jen.“
Na okamžik se Zlokundiny velké pysky stáhly. Poštěvák jí zbělel zlobou a záští. Ne, Zlokunda nebyla píča, která by se smířila s tím, že ji ve vlhkosti předčila mladší Sníhkundička, byť to byla její nevlastní píča. Několik dní bloumala komnatami, od nikoho se lízat nechtěla a myslela jen na to, jak sprovodit Sníhkundičku ze světa. A nakonec to i vymyslela. Pověřila mladého Kokůtka, který dodával čerstné sperma do zámecké kuchyně, aby Sníhkundičku odvlekl hluboko do lesů, tam jí vymrdal a udusil dildem. Pak měl vyříznout poštěvák a to přinést zpět Zlokundě jako důkaz. Nezvolila si Kokůtka náhodou. Ten byl už dlouho oddaným lízačem její roztažené prdelky.
A tak se brzy Kokůtek vydal v doprovodu Sníhkundičky do lesa a vedl ji hlouběji a hlouběji. Když však měl vykonat onen ohavný čin a vyříznout poštěváček, tak nemohl. Při pohledu do roztažených Sníhkundičiných vlhkých pysků toho nebyl schopen. „Nikdy se už nesmíš vrátit do zámku, jinak se tě Zlokunda zabije svým největším dildem,“ varoval Sníhkundičku. „Jdi tímto směrem, až dojdeš k chaloupce, kde žijí malí čuráčkové. Řekni jim, co ti v zámku hrozí. Určitě tě u sebe nechají přenocovat a možná tě i několikrát vylížou.“
Sníhkundička brzy našla chaloupku. Byla prázdná, ale bylo jasné, že v ní někdo žije. Bylo tam sedm postýlek potažených pvc prostěradly a s připravenými pouty. A na stole sedm nepoužitých kondomů v obalech. Sníhkundička v chaloupce chvíli masturbovala a pak navařila jídlo. V pozdním odpoledni se přiřítilo sedm malých čuráčků: Stopořílek, Šoustal, Stříkal, Honil, Masturboň, Tvrdolín a Stojín. Když zjistili, že je v jejich domku nezvaný návštěvník, chtěli ho hnedka tvrdě vomrdat. Ale Sníhkundička je svými dny a přichystanou večeří zatím od vomrdání odradila. Po vyslechnutí jejího příběhu malí čuráčci nic nenamítali, aby u nich zůstala. Ba naopak – byli za takovou krásně prokrvenou píču rádi a těšili se jak se před ní budou pořád honit.
Kokůtek se mezitím navrátil do zámku. Místo Sníhkundičky skolil toulavou píču. I poštěvák vyřízl a podstrojil ho Zlokundě jako důkaz, že Sníhkundička už není mezi živými. Zlokundě se konečně zase nalily pysky jak se radovala z domnělé smrti Sníhkundičky. Takže nyní je opět nejvlhší ona. Pyšně si zavedla gynozrcadlo a zpovídala jej, kdo že je to nejvlhší teď. To, co gynozrcadlo řeklo, ji rozlítilo. Opět zmiňovalo Sníhkundičku.
Zlokunda tak dlouho projížděla Kokůtkovu prdel obřím připínákem nasucho, až se jí podařilo z něho vyšukat přiznání, že Sníhkundičku nezabil a kam ji poslal. Zlokunda zato nechala Kokůtka vsadit do těsné klícky a zahodila klíček. Bylo jí jasné, že pokud se chce nevlastní píči zbavit, bude to muset udělat sama. Po dlouhém přemýšlení se rozhodla přichystat jí něco nejhoršího a to smrt vyschnutím. Začarovala mocným kouzlem venušiny kuličky, stačilo je zasunout, aby kletba uvrhla Sníhkundičku do věčného vyschnutí.
Zlokunda si nalepila falešné ochlupení a vyzbrojena venušinymi kuličkami a chlípnými plány vyrazila do nitra lesa, kde měla přebývat Sníhkundička. Šla celou noc, ale nakonec zahlédla střechu domku vykukující mezi lesním porostem. Opatrně se přikrádala blíž. Viděla, jak se otevřely dveře a z nich se postupně vyřítilo sedm malých čuráčků. Nesli si kondomy a vyráželi do nevěstinců. Za nimi vyšla Sníhkundička, která jim mávala a přála tvrdé šoustání a žádné pohlavní nemoci. Pak se vrátila dovnitř.
Chvíli na to však zaslechla klepání na dveře. Když otevřela, spatřila silně ochlupenou píču. Přestrojená Zlokunda předstírala, že si po dlouhé cestě potřebuje opláchnout píču aby tak nesmrděla. Sníhkundička jí ukázala koupelnu a maskovaná Zlokunda jí za odměnu dala venušiny kuličky. „Jen si je milá píčo zasuň. Po takovém skvělém zážitku budeš ještě vlhčí,“ skřehotala. Bezelstná Sníhkundička netušila žádné nebezpečí. To kdyby tu byli malí čuráčkové, ti by přestrojenou Zlokundu jistě odhalili a pak by ji za trest celou noc hluboko fistingovali! Takto si ale nadržená Sníhkundička s chutí venušiny kuličky zavedla. V tom okamžiku kletba zafungovala, Sníhkundičce se stáhnuly pysky a upadla do vyschnutí. Ten bylo tak silné, že ji nic nemohlo zvlhčit zpátky. Sníhkundičina píča byla tak suchá že by nereagovala na žádné semeno co by do ní bylo nastříkáno. Zlokunda nad ní chvíli vítězoslavně masturbovala a pak se vydala zpět do zámku.
Za pár hodin se vrátili malý čuráčkové ze svého pravidelného šoustání. Našli vyschlou Sníhkundičku, ale zvlhčit ji nedokázali. Věčně nadržení malí čuráčkové povadli. Bylo jim jasné, že tady jde o nějaké zlé kouzlo, jenže nevěděli, co proti tomu mohou dělat. Řadu dní zkoušeli vše, o čem kdy jen slyšeli, prstili a lízali ale Sníhkundička se nezvlhčovala. Nakonec ji uložili na gynokřesílko. To postavili před chaloupku, aby na Sníhkundičin vybledlý poštěváček alespoň každý den svítily sluneční paprsky.
Dny ubíhaly jeden za druhým. Jednou však projížděl kolem chaloupky Švarný pyj. Uviděl gynokřesílko a v něm vyschlou Sníhkundičku. Přišel blíž a nemohl uvěřit, jak může být někdo tak vyschlý. Roztáhnul podpěry na gynokřesílku a snažil se Sníhkundičku zvlhčit. Ale marně. Díval se na její pysky a uvědomil si, že se do ní na první pohled zamiloval. Ani nevěděl, jak dlouho před ní honí, když uslyšel šramot. To se právě vraceli malí čuráčkové. Ti nadrženému Švarnému pyji vypověděli, jak se to se Sníhkundičkou má a že ji už nic na světě nezvlhčí. Nadržený Švarný pyj steskem ochabnul. Na rozloučenou ji alespoň jazykem chlípně přelíznul od prdelky až k poštěváčku.
Chlípné přelíznutí ovšem prolomilo zlou kletbu! Sníhkundička se hned prokrvila a zvlhla. V zápětí z ní vypadly i venušiny kuličky. Veselí u chaloupky nebralo konce. Švarný pyj požádal Sníhkundičku o pohlavní styk a ta souhlasila. Malý čuráčkové proti takovému čurákovi také nic nenamítali, dokonce i Masturboň z toho měl radost a začal hned honit.
Později téhož dne si Zlokunda zavedla své gynozrcadlo a s nadrženým výrazem chtěla slyšet, kdo je v celé širé zemi nejvhčejší mezi všemi. A svou odpověď od gynozrcadla dostala:
„Má píčo, i když jste vlhká jako sen, Sníhkundička je vlhčí přeci jen.“ A k tomu gynozrcadlo ukázalo Zlokundě obraz jak Švarný pyj tvrdě přiráží do roztoužené Sníhundičky. Už dlouho se Zlokunda nechávala stravovat hněvem a závistí. Sníhkundičino šťastné šoustání, které se jí nijak nepodařilo zničit, bylo tou příslovečnou poslední kapkou. Zlostí jí zčernal poštěvák a bylo po ní.
Ovšem Sníhkundička, ta nadržená píča, nemá nikdy dost. Bude naopak mít dlouhý a spokojený život plný bouřlivých mokrých orgasmů, které ji dopřeje její věčně ztopořený Švarný pyj.
