Pořád jsem přemýšlel o tom, co se u Petra stalo. Pořád dokola. Jestli bych chtěl pokračování, nebo jestli mám radši zůstat u toho, že jsem to zkusil a hotovo. Měl jsem z toho strach – takový ten divnej, kterej mi pokaždé sevřel břicho. Ale zároveň jsem si nemohl pomoct. Ten pocit, když jsem před Petrem klečel a on si mě prohlížel, když mi řekl, ať se předvedu... Bylo to ponižující, ale taky mě to vzrušilo. Vlastně víc, než bych čekal.
Nejvíc mi pomohla až zpráva od něj. Napsal ve středu dopoledne: „Zítra mám odpoledne volnej byt. Přijdeš?“
Odepsal jsem: „A co budeme dělat?“
O pár minut přišla odpověď: „Klekneš si přede mne a já ti opíchám tu tvou sladkou prdel. Takže ve tři u mě?“
Chvíli jsem na to koukal. Srdce mi bušilo. Bál jsem se. A zároveň jsem cítil, že mě to láká. Nakonec jsem napsal jen: „OK.“
Ve čtvrtek jsem byl zase nervózní. Ale jinak než poprvý. Už jsem věděl, co mě čeká. Nebo jsem aspoň myslel, že jo. Šel jsem k Petrovi rovnou, nechodil kolem baráku jako minule. Měl na sobě zase ty tepláky a tričko.
Došel jsem do obýváku, sedl jsem si. A hned jsem si na stole všiml poloplný tuby s nápisem Anal gel.
Až když jsem si sedl a uviděl tu tubu na stole, došlo mi, že tohle se fakt děje. Nejsou to jen řeči. Není to „uvidíme“. On to myslí vážně. Fakt mi ho tam bude strkat. Do zadku. Do mě. Přišel jsem si pro to!
Břicho se mi znovu sevřelo. Takový ten divnej tlak, možná trochu strach. Ale zároveň – vzrušení, který jsem nečekal. Ta představa, že to udělám, že to zkusím, že ho nechám... Najednou bylo vzrušení silnější než strach.
Jdu do toho. Zkusím to.
Petr si sednul do křesla.
„Takže,“ řekl. „Jsi ready?“
Kývnul jsem. Necítil jsem se ready. Ale kývnul jsem.
„Tak se svlíkni,“ řekl. „A jdeme na to.“
Svlékl jsem se. Stál jsem před ním úplně nahatej. Petr si mě prohlížel. Očima mi přejel od hlavy až dolů a pak zase nahoru. Nic neříkal. Jen se díval. A já rudnul.
„Tak na co čekáš?“ řekl pak. „Nastav mi prdel.“
Klekl jsem si před něj, jako minule. Otočil jsem se k němu zády a vystrčil na něj zadek. Cítil jsem, jak na mě kouká.
„Teeda,“ řekl. „Ty se umíš ale nastavit. Jako bys to už dělal,“ pousmál se.
Mlčel jsem. Byl jsem zvědavej, co bude dál. A taky jsem se bál.
Slyšel jsem, že si sundal tepláky. Pak jsem uslyšel prasknutí tuby – plastovej zvuk, když otevřel víčko. A najednou jsem měl mezi půlkama mokro. Studený, kluzký. Bylo to divný.
Jeho prst – přejížděl mi po svěrači, kroužil kolem něj. Reflexivně jsem uhnul a sevřel jsem ho – ten sval se stáhl sám od sebe, ani jsem nechtěl.
„Drž,“ řekl Petr. „Musím tě připravit. Uvolni se. Nebo to nepůjde. A neklepej se, nedělám to poprvý.“
Zavřel jsem oči. Snažil jsem se uklidnit. Dýchat.
A v tom do mě zajel prstem.
Vzdychnul jsem – překvapením, ne bolestí. Ale hlavou mi prolítlo: Ježiši, to je pocit!
Pálení. Takový nepříjemný, ale zároveň jsem cítil i něco jinýho. Plnost. Příjemná plnost. Tam, kde bych to nečekal.
Petr nechal prst chvíli bez pohybu.
„Teď dýchej. A drž, za chvilku si zvykneš.“
Zavřel jsem oči. Dýchal jsem. Po chvíli to přestalo pálit, zůstala jen ta plnost. Taková divná, ale ne nepříjemná.
Pak jsem ucítil, jak vytáhl prst. Na chvíli nic. Pak znovu mokro – víc gelu. A pak dva prsty najednou.
To už jsem zatnul zuby. Pálilo to víc, ale ne tolik, abych to nevydržel. Petr nepřestával. Pomalu je zasouval, vytahoval. Dýchal jsem nosem. Po chvíli to zas povolilo. Soustředil jsem se na to, abych nehty nezaryl do koberce.
Pak přidal třetí prst.
To už bylo hodně. Cítil jsem, jak mě roztahuje. Pálilo to, ale jinak než na začátku. Už to nebylo tak ostrý. Spíš takový tlak. Plnost. A najednou zase ty myšlenky.
Co to sakra dělám?
Klečím tu nahatej. Zadek mám nastavenej jako kluk na pornu. A do zadku mi někdo strká prsty. A ono je to... příjemný?
Cítil jsem stud. Nebo to bylo něco jinýho? Trapnost? Že tohle o mně nikdo neví. Že kdyby mě někdo viděl...
Petr prsty vytáhl.
„Tak,“ řekl. Nemusel nic víc říkat, věděl jsem, co bude teď.
Pak jsem ucítil jeho péro. Horký. Tvrdý. Opíralo se o místo, kde byly před chvílí jeho prsty.
„Teď drž,“ řekl.
Zatnul jsem zuby. Dýchal nosem. A pak začal.
Nejdřív to nešlo. Cítil jsem tlak, tohle bylo větší, než prsty před tím. Jako by chtěl něco prorazit. Sevřel jsem se – sám od sebe, bez myšlenky.
„Ne,“ řekl. „Uvolni se. Jinak to nepůjde.“
Zkusil jsem vydechnout. Povolit v pánvi. Nevěděl jsem, jestli to dělám správně. Ale on zkusil znova.
A najednou ten tlak povolil. Zajel dovnitř. Trochu. Asi jen kousek. Ale mně to připadalo, že je ve mně celej.
Teplo. Plnost. A taky pálení – takový hluboký, který se rozlévalo dovnitř.
„Tak a už nejsi panna“ řekl a plácl mne po zadku. Chvilku se nehýbal, nechal ho ve mně. Jen čekal.
Dýchal jsem. Rychlejc než normálně.
Pak začal zasouvat dál. Hlouběji. Každej kousek jsem cítil. Pálení bylo pořád, ale míň. Místo toho se objevilo něco jinýho – pocit, kterej jsem neznal. Že je něco ve mně.
Srovnal se a na chvíli přestal.
Pak začal přirážet. Pomalu, stálým tempem, zajížděl do mě a zase vyjížděl. Já jen klečel a držel. Cítil jsem, jak do mě vniká a zase vyjíždí. Po chvíli to přestalo bolet. Zůstala jen ta plnost. Příjemná plnost.
Petr zrychlil. Funěl mi na záda. Držel mě pevně za boky. Občas do mě pořádně zajel, až jsem ucítil, jak je ve mně úplně celej.
„Kurva,“ řekl. „Ty jsi těsnej. Je vidět, žes ještě nikomu nedržel.“
Jen jsem mlčel a držel. On dál přirážel, rychleji a rychleji. Jeho dech byl těžkej, horkej na mých zádech.
Najednou ho ze mě vytáhnul. Úplně.
„Počkej,“ řekl.
Nechápal jsem, co dělá. Pak jsem ucítil jeho ruce na půlkách. Roztáhl mi je od sebe. Dokořán. Díval se.
„No,“ řekl. „Máš teď pěknej tunel.“
Nevěděl jsem, co dělat. Jen jsem držel a mlčel. Studenej vzduch mě chladil na místě, který jsem před chvílí cítil horko. Byl jsem tam před ním otevřenej. Nahatej. Cítil jsem, jak na mě kouká.
Pak do mě zase zajel. Až jsem překvapeně vydechl – hlasitějc, než jsem chtěl.
Začal znovu přirážet. Pevně mě držel za boky. Jeho prsty se mi zaryly do kůže. Každej náraz jsem cítil v kolenou, v zádech, v hlavě.
„Drž, ty moje rajdo,“ řekl najednou. „Za chvilku budu.“
Jo, takhle nějak jsem se cítil – klečím, zadek vyšpulenej, připravenej a v něm péro chlapa, kterýho vidím podruhý v životě. A on mi říká „rajdo“. Jako bych byl jeho hračka na šukání.
A pak – z ničeho nic – se ve mně něco zlomilo. To oslovení, péro v zadku, to pleskání jeho těla o mé, cítil jsem, jak se ve mně všechno napnulo. Od koulí to šlo do celého těla. Tělem se mi šířila taková skoro sladká bolest, nejvíc jsem ji cítil v péru. Začal jsem stříkat pod sebe, na koberec. Až se mi z toho na chvilku zatmělo před očima. Vzdychal jsem u toho nahlas – skoro jsem kňučel.
Petr ztuhl. Zmáčkl mě, skoro jako v křeči, a silně si mě na sebe nabodl. Pak ztuhl a začal do mě stříkat. Cítil jsem každej výstřik – horký, hustý. Jako by do mě tryskala teplá voda.
Pak vydechl. Povolil ruce, uvolnil se a vytáhl ho.
Cítil jsem, jak to ze mě pomalu vytéká. Teplý. Pomalý.
„Na,“ řekl a hodil mi na zadek pár ubrousků. „Drž si to tam. Už to z tebe poteče.“
Podíval se na zem. Na ty moje stříkance.
„Ty vole,“ řekl. „Tos nemohl vydržet? A zrovna na koberec.“
Nadzvedl obočí. Nebyl nasranej, spíš otrávenej.
„Na, utři to,“ podal mi další ubrousky. „Ať to tu nezůstane.“
Utřel jsem to. Kolena se mi třásla. Pak jsem se otřel – mezi půlkama jsem už měl dost vlhko.
Petr si utřel péro do posledního ubrousku, hodil ho do koše a natáhl si tepláky. Sedl si zpátky na gauč, vzal mobil.
Já ještě klečel. Cítil jsem, jak to ze mě pomalu vytéká. Nenápadně jsem sáhl rukou na dírku – jestli je fakt tak otevřená. Vsunul jsem ukazováček. Bez problémů. Ani jsem to necítil. Byla tam hladká, kluzká, teplá. Vytáhl jsem prst, utřel se ještě jednou.
Oblékl jsem se. Kalhoty, tričko. Všechno se jakoby lepilo na kůži.
„Bylo to s tebou fajn,“ řekl Petr, aniž by zvedl hlavu. „Klidně se zase ozvi.“
Zůstal sedět. Já došel ke dveřím. Chtěl jsem něco říct, ale nevěděl jsem co. Tak jsem jen odešel.
Na ulici mi to došlo. Fajn. Poprvý v životě jsem nechal někoho, aby mi ho tam strčil. A on to ohodnotil jako fajn.
Ach jo.
Došel jsem domů, svlékl se. V trenýrkách jsem měl ještě vyteklý zbytky jeho semene – vlažný, lepkavý flek. Šel jsem se hned osprchovat. Pod tekoucí vodou jsem si znovu zkusil strčit prst dovnitř. Šlo to pořád lehce, ale už jsem musel překonat jemný tlak. Nebolelo to. Jen tam něco bylo. Jako by si to místo pamatovalo. Vytáhl jsem prst a domyl se
Po sprše jsem si lehl na postel. Nejdřív jsem si sedl na židli, ale cítil jsem trochu nepříjemný pocit, jako jemné, vzdálené pálení. Mobil najednou blikl. Zpráva od Honzy. "Nepůjdeme v sobotu na kolo? Jen spolu..." No, naštěstí až v sobotu, to už snad budu moct sedět bez problémů. Zaujal mne závěr té zpávy "Jen spolu...". kdo ví, jak to myslel.
