Díky za lajky, komentáře nebo i kredity 😉
První měsíce byly zvláštní. Chodit s třiceti stehy v rozkroku, které drží uvnitř velký cizí předmět, vyžadovalo změnit celou motoriku. Šlo to ale nějak přirozeně.
Horší pro mě byl „servisní týden“. Jak už jsem psala, týdenní prázdnota mě dole neskutečně vyčerpávala. Bez jádra jsem se vůbec necítila sama sebou. Mému ponížení totiž něco chybělo, nebylo to úplné, nebylo to dokonalé. Nenáviděla jsem to. Postupně mé pysky opakovaným šitím začínaly trpět a rohovatět. Třicet dírek vlevo, třicet vpravo.
Sandra i Klára se neúprosně stávaly naší součástí. Proces nastěhování ale nebyl náhlý. Začalo to tím, že Klářina kosmetika postupně zabrala polovinu naší luxusní koupelny, zatímco Sandra si do hostinského pokoje přinesla hromadu plyšáků a levného, křiklavého prádla. Během měsíce už hostinský pokoj nepotřebovaly. Spaly v naší obrovské manželské posteli s Tomášem. Z domu se stalo uzavřené impérium, dokonalý mikrosvět, kde platila jen Tomášova pravidla. Klára byla první dámou a hlavní sadistkou, Sandra byla hračkou na mazlení a surové píchání, a já... já byla inventářem.
Byla jsem zbavena svého jména. Byla jsem jen Dutina. Můj život se scvrkl na podlahu, vytírání, vaření, trvale nahá, s Jádrem zamčeným pod třiceti stehy a nekonečné, absolutní sloužení.
POHLED TOMÁŠE: Zápisky Architekta
Dívat se na ty tři ženy v mém obýváku je jako sledovat dokonale promazaný stroj, který bych mohl říct, že jsem navrhl. Dlouho jsem hledal ten správný balanc a teď ho mám. Každá z nich plní přesně tu funkci, kterou potřebuji. Ale jestli na něco nezapomínám, tak to, že vše je vlastně kolosální a to nejperverznější dílo samotné Simony.
Klára je můj partner ve zločinu. Její mozek funguje podobně zvráceně jako můj. Polyká antikoncepci s železnou pravidelností. Nechci ji těhotnou, mateřství by zničilo tu její dravou, bezcitnou jiskru. Potřebuji, aby měla volné ruce – a volné boky – k tomu, aby mohla trápit Simonu a formovat Sandru. A Sandra? Ta malá, naivní, věčně nadržená holka je můj biologický experiment. Je to čisté, mladé maso. U ní žádná antikoncepce neexistuje. Řekl jsem jí to hned první den: „Budeš brát všechno tak, jak to příroda vymyslela.“ Je to moje chovná klisna. Šukám ji naplno, bez gumy, a pokaždé do ní vyprázdním všechno, co ve mně je. Uvidíme, jestli zabřezne. Představa, jak se její břicho začne kulatit a jak se její, už tak submisivní mozek, přepne do zvířecího mateřského módu, mě vzrušuje víc než cokoliv jiného. Bude to další trofej v mém domě.
A pak je tu Simona. Mistrovské dílo. Zazděná, zašitá, dokonalá. Když vidím, jak se s těmi stehy kroutí na podlaze a hltá vše, co je potřeba, vím, že jsem s ní vyhrál svůj i její život.
…
Život v naší domácnosti se stal symfonií perverze. Další a další momenty definovaly moje nové já, mou nekonečnou extázi z ponížení a frustrace.
Byl pátek. Tomáš měl za sebou těžký týden a chtěl se bavit. Já jsem měla za sebou pátý den od posledního přešití. Kůže v rozkroku mě táhla, jádro uvnitř těžklo. Byla jsem zoufale, křečovitě vlhká, a tak se za mnou neustále táhla mokrá stopa. Jak nezastavitelná výrobna na olej.
„Na všechny čtyři. Před televizi,“ zavelel Tomáš. Poslechla jsem. Klára, oblečená jen v koženém korzetu a s bičíkem v ruce, si na mě sedla. Doslova mě použila jako trůn. Její zadek mi drtil páteř, musela jsem napnout všechny svaly, abych ji udržela. Sandra klečela před námi. Tomáš ji chytil za vlasy a začal jí surově jebat do pusy, zatímco Klára – sedící na mých zádech – sledovala televizi a občas Sandru švihla bičíkem přes prsa, když podle ní nesála dostatečně hluboko. Když se Klára na mých zádech zavrtěla, ucítila jsem ostrou bolest ze stehů. Zatahalo to za kůži. Bylo to utrpení, ale uvnitř mě se rozlévala temná, drtivá vlna vzrušení. Byla jsem kus nábytku, který sleduje orgie svých pánů. Cítila jsem, jak se mi vnitřnosti svírají neukojitelnou touhou. Moje tělo volalo po vyvrcholení, ale nejenom, že ho nebylo schopno, ale i můj ucpaný a zašitý předek mi s krutou jistotou připomínal: Ty už nikdy, Dutino. A to vědomí absolutního odepření mě dostávalo do transu, který byl tisíckrát lepší než jakýkoliv orgasmus v mém minulém životě.
Přivázali Sandru k naší obrovské posteli. Ruce roztažené k rohům a nohy do praku přivázané k nim. Byla zardělá, vzrušená, kňourala nedočkavostí. Klára stála nad ní a dráždila jí bradavky ledem. Můj úkol? Údržba. Klekla jsem si mezi Sandřina stehna, přímo pod Tomáše. Byla jsem tak blízko, že jsem cítila Sandřino pižmo. Byla otevřená, vlhká, připravená přijmout život. Já byla zazděná, jalová, určená jen pro servis. Ten kontrast mě naprosto pohlcoval.
Tomáš do ní vnikl. Rval to do ní s animální silou. Slyšela jsem plácání kůže o kůži. Klára ji fackovala, Tomáš ji drtil. A já musela mít celou dobu otevřenou pusu a vytažený jazyk, namířený těsně pod jejich spojení. „Připrav se, Dutino,“ hekl Tomáš. „Až to do ní pustím, musíš to pohlídat. Ani kapka mého semene nepřijde nazmar. Co nezůstane v ní, vrátíš do ní.“ Když vyvrcholil, Sandra vykřikla. Tomáš do ní stříkal proud za proudem, hluboko, až k děložnímu hrdlu. Vytáhl ho, ještě napůl ztopořený a slizký jejími i jeho šťávami, a vrazil mi ho přímo do obličeje. Sála jsem. Lízala jsem tu směs tvoření a rozkoše. Čistila jsem ho svými ústy, polykala jsem to, zatímco Sandra za mnou oddechovala plná jeho semene.
Pohled na semeno svého muže v jiné, by byl pro většinu žen důvod na jednosměrný výlet na Nuselský most. Já ale plakala štěstím. Vůbec jsem to ale nečekala. Z očí se mi koulely hrachy slz a já přidávala další čárku na účet svého ponížení a své vlastní bezcennosti. Moje sešitá jizva pulzovala bolestí a nahromaděnou, uzamčenou rozkoší. Orgasmus se mi vyhýbal, vznášel se někde v dálce jako přízrak, který se mě už nikdy nedotkne. Byla jsem jen…. Vlastně co jsem byla? Nic? To není to správné slovo. Já jsem tam prostě jen byla. Jako světlo, nebo vzduch, gravitace, nábytek? Jen jsem byla. Moje jsoucno se smrsklo jen na moji přítomnost při jejich božském rituálu.
Sandra zůstala přivázaná a já celou noc koukala do její napuštěné a otevřené kundy a poctivě jsem do ní vracela Tomášovo sperma. Tak dlouho, dokud i poslední kapka nenávratně nezmizela v Sandřině těle. Pak jsem ji odvázala, omyla a šla taky spát. To, co se mi odehrávalo v hlavě se stěží dá popsat. Neustále jsem měla před očima rozevřenou Sandry kundu s bazénkem Tomášova spermatu, které jsem tam tak pečlivě udržovala a opečovávala. Toho Tomášova spermatu, který postupně její tělo zpracovávalo. Co se dělo uvnitř jejího těla jsem už neviděla, ale přišlo mi, že u toho jsem. Prožívala jsem to vlastně stejně, jako bych se dívala do svého vlastního lůna, které Tomáš naplnil. Ale já jsem to nebyla, byla to ona a já to prožívala se sobě vlastním štěstím.
Ráno jsem vstala jako vždycky bylo pode mnou mokro. Od doby co jsem uzavřená to už nepřestalo. Tunel. Nejlepší a zároveň nejvíc ponižující Tomášovo mistrovské dílo. Moje kunda téměř nepřetržitě produkovala sekret, který tunelem průběžně vytékal. V práci jsem musela nosit neustále menstruační kalhotky, doma se za mnou táhnul šlem, jak virtuální tekuté vodítko. Neustálá nutnost za sebou uklízet byla nekonečná, a připomínala mi můj pád. Navíc při každém sehnutí kvůli úklidu jsem se sebe vytlačila další a další mazlavou část sebe. Bylo to nekonečné. Byla jsem jak netěsnící potrubí.
Klára milovala popíjet víno a vymýšlet nové způsoby, jak mi připomenout mou podřazenost. Jiný večer za pár dnů si nasadila obrovský, černý silikonový strap-on. Tomáš ležel na zádech na gauči a Sandra ho na něm seděla a jezdila ho shora. Tomáš u toho popíjel a sledoval televizi. Já musela klečet u Klářiných nohou.
Klára mě bez varování popadla mě za vlasy. Hrubě, bez lubrikantu, mi narvala ten umělý ocas do zadku. No bez lubrikantu vlastně ne. Moje kunda neustále tekla. Takže okolí análu bylo slušně promazané samo o sobě. Zaječela jsem, ale hned mě utišila tím, že mi do úst nacpala Tomášovy trenky jako roubík. Začala mě ojíždět zezadu. Tvrdě, nekompromisně. S každým jejím mocným přírazem do mého konečníku narazila zevnitř do masivního Jádra, které bylo uvězněné ve vagíně. Třicet stehů zvenku se napínalo k prasknutí. Byla to symfonie tlaku, bolesti a drtivého vnitřního tření. Sledovala jsem přitom, jak Tomáš vzdychá, zatímco mu Sandra poskakuje na klíně. Moje tělo se chvělo na pokraji exploze. Tenze v mém podbřišku byla tak obrovská, že jsem myslela, že mi praskne srdce. Každý sval ve mně křičel po uvolnění, ale žádné neumělo přijít. Byla jsem uzamčená komnata. Vnímala jsem jen to hrozivé, tupé narážení umělého penisu v mém zadku a bolest mých vlastních stehů. A čím víc mi tělo odmítalo dát ten lidský, konečný orgasmus, tím hlouběji jsem se propadala do čiré, fanatické blaženosti. Byl to stav absolutní čistoty. Nebyla jsem víc než pouhá hračka, kterou může Klára trhat zezadu, zatímco můj Pán plní jinou.
Tomáš mezitím skončil a já se po čtyřech přesunula je oservisovat. Přitom se Klára neustále umělákem na mě ukájela. Když jsem skončila, Klára mě nechala ležet na koberci, roztaženou, bolavou a plnou jejích slin a Sandry a Tomášova sekretu. Zhasli a odešli do ložnice, odkud se za chvíli začaly ozývat Sandřiny další vzdechy. Zůstala jsem potmě, s ucpaným rozkrokem a pálícím zadkem. A s úsměvem na tváři, protože jsem opět našla své pravé místo ve vesmíru.
