I. Prolog
Jako malí, si pamatuji jak k nám jezdila teta Martina. Bydleli jsme s našima na okraji Prahy. Jezdila k nám docela často. Vždy voněla nasládlou vůní květin
a měla dlouhé tmavé kudrnaté vlasy. Pokaždé jsem od ní dostal jako dárek nějakou
tu sladkost. Se svojí sestrou, mojí mámou se zavírali na několik hodin do sklepa a něco tam vždy prováděli. Já byl většinou už v pokoji a spal. Časem nás přestala navštěvovat. Táta říkal že se kuli něčemu pohádali
ale neřekl mi proč. Já stárnul a léta šli. Dospěl jsem a dostudoval základní školu.
Ten to rok byl opravdu náročný. Příjmačky na střední školu v Praze a stěhovaní
se tam, kuli otcovo práci. Puberta semnou mlátila. A ten rok se stalo něco co mi úplně změnilo život. Když našijeli z nákupu domů nějaký opilí řidič je naboural na křižovatce kde měl červenou. Naši byli na místě mrtví. Probrečel jsem několik týdnů. Byl jsem přemístěn do ústavu(děcáku). Už sem myslel že je všechno v háji. Neměl jsem vůbec vůli vidět jakkoliv svojí budoucnost. Pamatuji si to jako by to bylo dnes. Taková beznaděj a pocit prázdnoty.
Ležel jsem u sebe na cimře a přemýšlel co bude až nastoupím od září do školy. Aspoň budu moct bydlet na koleji a ne tu s ostatními sirotky.
V tu chvíli se ve dveřích objevila vychovatelka a řekla ať se dostavím k paní ředitelce. Sebral jsem se a odkráčel přes pavilon do administrativní
budovy. Zaťukal sem na dveře s nápisem Ředitelna a čekal. Po chviličce přišlo vyzvání vstoupit. Vešel jsem a ucítil jsem něco co jsem znal ale nevěděl
co to je. Vůně květin. U stolu seděla naše Ředitelka ústavu a zády ke mě, seděla elegantní dáma s velkým černým kloboukem.
Vešel jsem a zavřel za sebou dveře. " Ahoj Patriku, posaď se k nám" Vyzvala mě ředitelka. Posadil sem se na židli vedle paní s velkým kloboukem.
Pořád jsem si snažil vzpomenout co je to za vůni až mi to došlo jak jsem jí uviděl. Černé kudrnaté vlasy s bílímy melíry, vůně květin. " Teto Martino?"
vyhrkl jsem ze sebe. Ona se na mě usmála a objala mě. "Ano to jsem já tvoje teta miláčku" Bylo mi dobře jako bych mohl zase obejmout svojí
mamu a tátu. Spadla ze mě ta deprese a pocit prázdnoty. Chvíli jsme tak v obětí zůstali. Mě nebylo dlouhou dobu takhle dobře. " Když sem se dozvěděla co se stalo učinila jsem jisté kroky aby jsi
nezůstal tady." Pronesla a smála se svými rudě zbarvenými rty. Byla starší než jsem si ji pamatoval ale pořád stále šik. Velké prsa s ještě větším výstřihem, dlouhá černá róba co jí kopírovala
hubené tělo a rudě namalované stíny tak i plné rty. " Jestli budeš chtít? Tak si tě vezmu do opatrovnictví. Tady s paní ředitelkou jsem probrali všechny
povinnosti a jsem si jistá že se o tebe dokážu postarat" Mrkla na ředitelku a usmála se. Já jsem hned věděl co říct " Ano, ano " zopakoval sem dvakrát
a znovu ji obejmul. "Tak bud hodný a jdi si zabalit věci a já tu dořeším podrobnosti. Sejdeme se v hale ano?!" Řekla teta. Já koukl na paní ředitelku? ta pokynula v souhlasu hlavou a já vylítl jako střela k sobě do pokoje. Ostatní se mě vyptávali kam jdu nebo co se stalo. Řekl jsem jim že si mě odvádí
moje teta a že už tady s nimi dál nebudu. Rozloučil jsem se a zabalil si své věci. S kufrem a krosnou jsem letěl do haly jako vítr. Teta zatím nikde ale někdo tam byl kdo tam být nepatřil. Čekal tu, jakýsi holohlaví muž ve fraku a prohlížel si fotografie ve vytrýně. Teta nikde. Ten muž ve fraku se otočil a otázal se mě" Dobrý den vy musíte být pan Patrik " chvíli jsem se divil ale pak ze mě vylezl souhlas v podobě pokývání hlavy. "To jsem rád že vás poznávám mladý pane, jmenuji se Gerar, vaše teta ještě řeší administrativu. Dovolte mi abych vám pomohl s tím kufrem do vozu." Uklonil se nabýdnul ruku abych mu předal svůj kufr. Byl to muž ve středních letech. Elegantní jednal s noblesou. Měl upraveného knírka a neměl vlasy.
Já jsem mu podal svůj kufr, krosnu jsem si nechal na zádech a zeptal se " Kdo vlastně jste?" On se usmál a pravil " sloužím vaší tetě aby byla spokojená, občas řidič občas kuchař občas zahradník. Jsem u vaší rodiny už od začátku své praxe. Prosím pojďte, počkáme ve voze" pokynul rukou a rozešel se ke vstupním dveřím. Já jsem nečekal a šel za ním. Venku pršelo tak jsme rychle doběhli k přistavenému autu. Byl to jakýsi starý vůz z dob 1 republiky, ještě bez elektroniky a posilovačů. V zádu měl dvě pohovky proti sobě a ve předu místo pro řidiče. Gerar mi otevřel zadní dveře a sám si pak v dešti doběhl sednout na místo řidiče. Celé to tu vonělo po Tetině parfému. Hned co jsem vlezl dovnitř jsem si všimnul černé kočky která suveréňe seděla na zadním sedadle. Vyplázla na mě jazyk, trošičku jakoby přiskříple mňoukla a nezpustila ze mě oči. Chtěl jsem jí pohladit ale když sem se blížil rukou tak se odtáhla. Tak jsem si ji radši moc nevšímal.
Za pár minut se otevřeli dveře a dovnitř vlezla teta Martina. Sundala si svůj velký klobouk ze kterého sklepala hodně kapek vody a položila ho vedle mne na křeslo. "To by si nevěřila kolik papírů jsem dnes musela podepsat. Tolikrát v životě jsem se snad nikdy nepodepsala" zasmála se, ale na to hned zvážněla. Přesedla si ke mě a přitiskla se ke mě. "vím co se stalo miláčku, je mi to líto ale musíme žít přítomností ne minulostí. Věřím že se u mě budeš mít dobře" Dala mi pusu na čelo a pokynula zaťukáním na okno od řidiče že má Gerar vyrazit. Auto se rozjelo. Okolo i na okenní tabulky padali kapky deště. Bylo slyšet i pár hromů. Po cestě k tetě jsme si povídali, a ona se vyptávala já se vyptával ale nedostali jsme se na nějak zvláště důležitá témata. Černá kočka se uvelebila u tety na klíně, a začala příst. Řešili jsme jak jsem se měl tu dobu strávenou v ústavu i co bych chtěl jako dárek na uvítanou. Nenapadlo mě nic jiného než požádat o dobré jídlo a měkou postel. "Jsem ti moc vděčný teto, že u tebe můžu zůstat, nevím kdo jiný by se mě ujal. Babičky i dědové už nežijí a jsme asi jediní příbuzní. Jak jsi k nám přestala jezdit skoro jsem na tebe zapomněl." Ona mě jen šťouchla do nosu a řekla že by nikdy nepřipustila aby její jediný synovec zůstal bez rodiny v sirodčinci. To proč se s maminkou rozešli ve zlém jsem se jí ptát nechtěl. Chvíli jsem jen mlčel, koukal z okna na kapky co stékali po skle. Jeli jsme asi 50 min někam za Prahu. Když jsme vjížděli do poslední vesnice všiml jsem si z okýnka nápisu Pod Brdy. Projeli jsme celou vesnici a pokračovali na kraj lesa. Tam byla závora která nám bránila pokračovat. Gerar zastavil a závoru otevřel klíčem. Projel s autem a zase za námi bránu zamknul. " Co je to za závoru teto ?" Otázal jsem se. "Nerada jsem rušena, a naše usedlost leží ještě kus v lese. Nemáme žádné sousedy ale do vesnice je to kousek" Řekla, zchodila ze sebe kočku a začala si rovnat svůj velký klobouk aby si ho mohla nasadit. Projížděli jsme hustým lesem. I díky dešti jsem všude viděl rozvodněné potůčky a tůně. Bylo to tu jakoby ze staré doby. Až déle jsem se dozvěděl že je to chráněná část lesa kde si příroda musí poradit sama se sebou, tzv chráněná přírodní oblast. Stoupali jsme pořád do kopců a klikatých serpentýn. Za pár minut jsme byli na místě. Vjeli jsme do velké kované brány co se před námi sama otevřela i následně zavřela. Od brány vedla dlouhá kamenná cesta k starodávnému domu co malinko připomínal zámek. Z lesa se najednou vynořil úplně jiny svět. Okolo byli zahrady, exotické stromy, tu a tam fontány a velké keře a upravené živé ploty. Na konci toho všeho ten majestátní dům. Měl k sobě připojenou jednu kulatou kamennou věž a na ní byl dům napojen. Teta si všimla jak si vše se zájmem prohlížím aby vzápětí řekla: "vítej doma"
pohladila mě po vlasech a mrkla na mě. Nemohl jsem tomu věřit že je tak majetná bylo to opravdu jako z jiného světa. Zatavili jsme před domem a Gerar vyběhl do deště aby otevřel deštník pro tetu, mě a kočku. Přeběhli jsme do domu kde teta vypustila číču na zem. Ta hned zmizela po velkém dřevěném schodišti do horního patra. Byli jsme ve vstupní hale. Měl jsem pravdu vypadalo to tu jako někde na zámku. Na podlahách leželi kožešiny s koberci, na zdech obrazy a zrtcadla se svícny. Teta si odložila klobouk a řekla Gerarovi aby mi ukázal můj pokoj a pak mi pomohl vybalit ona že se půjde převléknout. Elegantně odkráčela po dřevěném schodišti do horního patra.
"Mladý pán dovolí, váš pokoj je ve východním křídle za jídelnou. Račte mne následovat" Ze vstupní haly jsme šli do leva prošli jsme velikou jídelnou. Nepřestávalo mě ohromovat co tu teta měla za výzdobu. Exotické kožešiny, hlavy zvířat co jsem ani nepoznával, staré brnění, veliké obrazy které lemovali chodbu podél jídelny na kterých byli ženy i muži z dávných dob, podle jejich oblečení co měli na sobě. " Toto je sídlo vaší rodiny už po generace" Pronesl Gerár když mi nesl kufr a krosnu na zádech. " Vaší tetu znám od malé holčičky a stejně tak jsem znal vaší matku. Byl jsem jejich pečovatelem od narození. Je mi velmi líto co se jí přihodilo i vašemu panu otci." Projevil mi soustrast. "Děkuji Gerare" řekl jsem když jsme se zastavili před místností na konci chodby. "Tohle býval pokoj vaší paní matky" Řekl a otevřel dveře. Pokoj byl velmi prostorný. Dominovalo mu veliké dvoulůžko s nebesy obklopené okny vedoucími do zahrady. Nábytek z masivního dřeva a několik stolů podél zdí na kterých byli obrazy mojí mami, teti Martiny s dědečkem a babičkou. "Gerare......... Proč mi o tomhle mama nikdy neřekla" Gerar položil moje věci k posteli chvíli mlčel. "Myslím si že vás nechtěla zatáhnout do rodinné tradice, ale nejsem kompetentní o tom s vámi mluvit, asi bude lepší když si o tomhle promluvíte s tetou" natož mi začal vybalovat věci do velké skříně vedle postele. "Zavolám vás za chvíli k večeři mladý pane, budu připravovat rybu na víně". Vznešeným gestem se omluvil a nechal mě v mém novém pokoji.
Já si sednul na postel a koukal jak venku prší. Najednou jsem zaslechl škrábání. Ozvalo se to z poza dveří vedoucí na chodbu. Šel jsem se podívat a otevřel jsem dveře. Tam dole seděla hnědá kočka. Její žluté oči si mě prohlédli od hlavy až k patě. Mňoukla prošla okolo mě aby se mi při tom otřela o nohu. Uvelebila se na mojí posteli začala vrnět. Chvíli jsem nevěděl jak se k ní mam chovat ale za chvíli už jme se mazlili na peřině. Ona vrněla a já ji drbal na bříšku a pod bradou. Déšť neustával a já přemýšlel proč mi rodiče neřekli o tom že pocházíme z rodiny která žije v lesích daleko od lidí a máme sluhu Gerara. Já o vlku a vlk za humny. V tu chvíli se ozvalo zaťukaní a hlas Gerara která mě prosil abych se dostavil do jídelny k večeři. Kočka zůstala ležet na mé posteli a já se šel najíst. V kuchyni bylo prostřeno pro dva lidi. Teta seděla v čele stolu. Měla na sobě krásné krajkové šaty. Celé červené s velkou sukní. Vlasy stočené nahoru do drdolu a na krku zlatý šperk s mnoho symboly a znameními které jsem neznal. "Posaď se Patryku" pokynula mi s úsměvem a ukázala rukou na židli vedle ní. Gerar mezitím přinesl na stůl rybu a nějakou zeleninu s pečenými brambory. Při jídle jsme si povídali o domě o kočkách. Zjistil sem že černá se jmenuje Tryss a Hnědá Fauna. Fauna je dcera Flory kočky co měla moje máma. Byl jsem rád že tu je zvíře které mě má rado asi i teď se válí u mě na posteli v klubíčku. Dům je prý velice starý. Naše rodina byla jedna z mála která si zachovala vlastnictví i přes veškeré války nebo změny režimů. Lidé na obrazech jsou mí pra příbuzní. " Víš když nám odešli rodiče " řekla teta se zamyšleným výrazem " tak se moje sestra tvoje máma rozhodla že tento dům a zvyky opustí aby se ji nestalo něco podobného jako našim. Víš musím ti říct že naše rodina není jen tak obyčejná." přimhouřila oči a pokračovala : " Zabýváme se kouzli, čáry, léčením, uhranutími, prací s přírodou a živly a jejich využití v náš prospěch." Říkala to zcela vážně ale já sem pořád čekal kdy řekne apríl nebo vtip ale to se nestalo. " Při jednom ritualu který naši neměli pod kontrolou přišli o život a moje sestra se zalekla moci kterou disponovala a tak raději utekla za tvým otcem a částečně se svého dědictví zřekla" Já jsem dojedl rybu a vše pozorně poslouchal. Venku začala padat tma, značící příchod noci. Pořád jsem nemohl nějak pochopit to co, se mi tu teta snažila říct. Vždy mě učili že kouzla a čáry jsou jen v pohádkách a filmech. " Teto..." řekl jsem nesměle " Já jsem nikdy nic takového u mami ani u nikoho jiného dělat neviděl. Proč to teda není na internetu ve správách nebo se o tom aspoň někdo nezmíní? to jsme jediná rodina co tyhle věci provozuje?" Teta si kapesníčkem otřela mastnotu z plných trů. Rozhlédla se aby zaregistrovala že se potemnilo. Třikrát tleskla s rukami nad hlavou a všechny svíce v jídelně se náhle rozzářili jasným plamenem. "Jediná ne zlato" odpověděla. Já jsem v úžasu koukal co to provedla. Uvědomil sem si že mi říká pravdu a že je hodně věci co ještě o světě nevím. "Musíme probrat tvoji náplň dne. Pokud budeš bydlet pod mojí střechou žádná zahálka! Každý den se budeš několik hodin věnovat studiu, jak věcem co se učí v těch školách pro lidi tak i časem tě mohu naučit základy naší rodinné tradice ale to chce čas a prostor. Následně se budeš s Gerarem věnovat botanice, astrologii, pravé historii tohohle světa a vědám. Čas co ti zbude si můžeš trávit podle svého. Ve vesnici je určitě pár lidí tvého věku. Ale nestrpím aby si chodil do školy pro lidi. Je to jen nástroj k otupění a podmanění. Další věc. " Podívala se na mě vážným pohledem " Mívám tu často hosty a byla bych ráda aby když ti řeknu si čas trávil v pokoji nebo studovně. Bude to pro tebe lepší než pochopíš některé věci a budeš starší." Nemohl jsem namítat vlastně jsem byl rád že jsem dalo se říct doma a že mám střechu nad hlavou. Pořád jsem nemohl uvěřit kde jsem se to octnul a že moje prababička, babička i mama byla vlastně čarodějka. Musím ale říct že se mi to zamlouvalo. Bylo to něco co mě nikdy ani ve snu nenapadlo a to se teď stalo mojí realitou. " Teto" pronesl jsem nesměle. "naučila by jsi mě to jak si rozsvítila tlesknutím?" Teta se zasmála a řekla " vše má svůj čas teď si odpočin zítra začneš s výukou dějepisu, budeš potřebovat enerigii." pohladila mě po ruce a mrkla jedním obočím. Až teď ve světle svíček jsem si všiml jak veliké má řasy. Házeli stíny na její červeně podbarvené obočí. Po večeři jsem popřál tetě Martině dobrou noc a odebral se k sobě do pokoje. Tam také hořeli svíce a dávali tomu všemu mystickou atmosféru. Na Posteli ležela Fauna a když mě viděla otočila se na záda zamňoukala. Mě v tu chvíli došlo že to nebude tak špatné.
