Kapitola 2: Z přístavu do neznáma
Ranní slunce, které pronikalo kulatým okénkem kajuty, mě bodlo do očí. Loď už se nehoupala; slabé, rytmické narážení trupu o dřevěné kůly mola jasně říkalo, že jsme v Calais. Probudila jsem se v úzké posteli, polonahá a zalitá horkem. Zůstaly na mně jen ty široké spodní kalhotky s otevřeným průstřihem v rozkroku a hedvábné punčochy, na kterých se po noční křeči rozkoše šklebilo velké, potrhané oko.
Když jsem otevřela oči, Madeleine už byla kompletně oblečená. Stála nade mnou v elegantních cestovních šatech, korzet stažený, vlasy dokonale upravené do pařížského uzlu. Vypadala jako dokonalá dáma, která celou noc prosnila v nejluxusnějším hotelu, ne jako žena, která mě před několika hodinami dravě zasvěcovala do tajů vlastního těla. Sehnula se ke mně a vtiskla mi do úst hluboký ranní polibek na uvítanou ve Francii. Chuť jejích rtů mě okamžitě probrala.
„Good morning, my beautiful English rose...“ zašeptala mi přímo do rtů anglicky, ale s tím svým neodolatelným, teplým přízvukem. „Dobré ráno,“ hlesla jsem a hned jsem se pokusila zakrýt, protože pohled na můj obnažený klín v rozhaleném prádle mě i přes prožitou noc na vteřinu dostal do rozpaků.
„Není čas, ma chérie. Musíme z lodi, přístav už žije,“ řekla rázně, ale s úsměvem. Vytáhla mě z postele a začala mi pomáhat s oblečením. Její asistence však nebyla chladná. Každý pohyb doprovázely letmé, dráždivé doteky. Když mi zvedala těžkou sukni, její teplá dlaň mi na vteřinu sklouzla po stehně; když mi utahovala korzet, její prsty záměrně zavadily o mé citlivé bradavky, až jsem slabě vzdychla. Bylo to sladké mučení, ale spěch v přístavu nás nutil neprodlužovat to.
O pár minut později už jsme stály na palubě a scházely po lávce dolů. Calais byl naprostý chaos. Všude byl šum, křik námořníků, hluk projíždějících povozů, vůně ryb, slané vody a dehtu. Shon přístavu mě okamžitě pohltil a já se instinktivně přitiskla blíž k Madeleine.
„Kam máš vlastně namířeno, Evelyn?“ zeptala se mě Madeleine, když jsme se proplétaly mezi bednami s vykládaným zbožím.
Zastavila jsem se a podívala se na ni. V tu chvíli mi to došlo. V Londýně jsem sice všechno naplánovala, abych unikla svatbě, ale realita mě dohnala. „Já... já sice mířím na univerzitu, ale nikoho ve Francii neznám. Nemám tam zatím žádné zázemí,“ přiznala jsem tiše.
Madeleine se na mě znalecky podívala, chytila mě za ruku a stiskla ji. „Pak tedy zůstaneš u mě. Mám nedaleko přístavu svůj dům, nabídnu ti ubytování a postarám se o tebe, než ti osobně pomůžu zařídit a formálně schválit tvou školu. Francouzská akademická půda má svá pravidla, ma chérie.“
Zasypala mě vlna úlevy, ale vzápětí mě přepadla jiná, mnohem naléhavější tělesná potřeba. Nervózně jsem přešlápla z jedné nohy na druhou. Pod vlivem ranního chladu se mi divoce sevřel močový měchýř. „Madeleine... já nutně potřebuji čůrat. Okamžitě.“
Rozhlédla se po hlučném molu plném chlapů a ukázala za hromadu vysokých dřevěných sudů s dehtem, které tvořily slepou uličku kousek od nás. „Udej to tady, nikdo sem neuvidí,“ řekla naprosto klidně. V Londýně by mě taková představa zabila. Ale noc strávená v její kajutě ve mně zlomila poslední zábrany. Poprvé v životě jsem v sobě našla tu novou, divokou odvahu. Došla jsem za sudy, otočila se k Madeleine čelem a bez váhání jsem před ní drze vyhrnula drahé sukně až k pasu.
Tím, že jsem pod sukněmi měla stále ty spodní kalhotky s otevřeným rozparkem, jsem si nemusela nic svlékat. Sedla jsem si před ní přímo na bobek, stehna široce rozevřená. Madeleine neuhnula pohledem. Naopak, s pobaveným, nesmírně žhavým úsměvem se opřela o sud a fascinovaně sledovala můj odhalený, platinový klín. Uvolnila jsem se a horký proud moči se s hlasitým šuměním vsákl do suché země mezi dřevěné štěpky. Sledovala jsem její oči, zatímco jsem před ní vykonávala potřebu. Ten pocit naprosté ztráty studu mě vzrušoval.
Madeleine se dravě pousmála, sjela pohledem na stékající pramínek a pak mi se zřejmým obdivem pohlédla do očí. „Tu jettes ton innocence aux orties, ma petite chérie...“ pronesla tiše svou rychlou francouzštinou – házíš svou nevinnost do kopřiv, miláčku. Nerozuměla jsem tehdy všem slovům, ale tón jejího hlasu jasně říkal, jak moc se jí ta moje nová, nestoudná odvaha líbí.
Když jsem skončila, spustila jsem sukně dolů, narovnala se a s bušícím srdcem k ní přistoupila. Francie mě už teď měnila k nepoznání.
Netrvalo dlouho a ocitly jsme se před jejím domem. Nebyl velký, schovaný v jedné z tišších uliček kousek od přístavu, ale skýtal dostatek soukromí a prostoru pro nás obě i pro její diskrétní služebnou. Jakmile jsme překročily práh, vzduchem zavoněla horká voda a bylinky. Služebná už na pokyn své paní nachystala koupel.
Vstoupily jsme do mramorem dlážděné místnosti, kde uprostřed stála hluboká vana, ze které líně stoupala pára. A právě tam se ve mně znovu zatajil dech. Madeleine ze sebe bez jediného slova shodila cestovní šaty a já ji poprvé spatřila úplně nahou v plném denním světle. Její tělo bylo mistrovským dílem – zralé boky, plná, těžká ňadra s tmavými bradavkami a ten její pověstný, pařížský klín. Teď, bez spěchu stísněné kajuty, jsem si mohla detailně prohlédnout ten dokonale upravený klín s precizně zastřiženým, tmavým čtverečkem chloupků, který působil tak neskutečně dekadentně a svůdně.
„Pojď ke mně, Evelyn,“ usmála se a vtáhla mě za ruku do horké vody.
Sedly jsme si naproti sobě a horká lázeň okamžitě uvolnila mé unavené svaly. Madeleine vzala do ruky mořskou houbu, ale místo mytí to byla spíše čistá předehra. Sklonila se ke mně a naše rty se spojily v táhlém, mokrém polibku, který chutnal po mýdle a horké kůži. Její dlaně mezitím klouzaly po mém těle. Začala mi jemně mýt prsa, kroužila houbou kolem mých zbytnělých růžových bradavek a druhou rukou mě pod vodou letmo hladila po stehnech. Když viděla, jak bez dechu zakláním hlavu, jen se hrdě a spokojeně usmála.
Když jsme z vany vystoupily, Madeleine mě začala pomalu utírat do velkého, měkkého bílého ručníku. Náhle se jí však v očích zablýsklo dravé, hravé světýlko. Zastavila se, podívala se na můj mokrý platinový klín a na tváři se jí objevil lišácký úsměvek. „Mám skvělý nápad... Pojď!“ chytila mě za ruku.
Ještě mokrou, nestydatě nahou a zahalenou jen do cárů stoupající páry mě vedla chodbou přímo do své ložnice. Studený vzduch domu mě příjemně mrazil na vlhké kůži, což jen umocňovalo ten pocit absolutní, hříšné nahoty. Dotlačila mě k obrovské posteli s nebesy a s jemným tlakem na ramena mě uložila na záda. „Roztáhni nožky, ma chérie,“ zašeptala horkým hlasem.
Poslušně jsem roztáhla nohy od sebe, úplně odevzdaná její vůli. Sledovala jsem, jak Madeleine sahá do malé dřevěné kazety na nočním stolku a vytahuje z ní malé, blýskavé stříbrné nůžky, břitvu a misku s nadýchanou vonnou pěnou. Klekla si mezi má široce rozevřená stehna. Ten pohled byl neuvěřitelně erotický. Začala velmi opatrně nůžkami zastřihávat mé husté, platinově blonďaté ochlupení na mé pochvě. Kov chladil a s každým tichým cvaknutím ze mě odpadával kus mé staré identity. Následně mi prsty rozetřela teplou, hustou pěnu po celém klíně a několika obratnými tahy ostré břitvy mě kompletně oholila.
Když mě otřela, podívala jsem se dolů. Můj klín byl poprvé v životě dokonale hladký, sněhobílý a růžový. Připadala jsem si zvláštně odhalená, neskutečně svůdná a provokativní. Už jsem neschovávala vůbec nic. Byla jsem čisté plátno připravené pro její rozkoš.
Madeleine se na výsledek své práce podívala s neskrývaným triumfem. Přejela mi teplým prstíkem po čerstvě oholené, citlivé kůži a nahlas to komentovala tou svou rozkošnou, dravou francouzštinou: „Oh, regarde-toi... Tu es magnifiquement nue, mon amour. Une pure tentation.“ (Podívej se na sebe... Jsi nádherně nahá, má lásko. Čisté pokušení.)
Po těch slovech Madeleine odložila nůžky i břitvu a její pohled ztmavl čistým chtíčem. Moje nově oholená, obnažená kůže byla neskutečně citlivá na každý závan vzduchu, ale to, co přišlo vzápětí, mělo naši rozkoš obrátit v naprosté, oboustranné šílenství. Madeleine se nespokojila jen s tím, že by mě dál stopovala. Chtěla, abychom se vlastnily navzájem. Obrátila své tělo, ladně se nade mnou přetočila a přesunula se do polohy šedesát devět.
Ten pohled mi vyrazil dech. Přímo před mým obličejem se teď otevřel její pověstný, pařížský klín. Viděla jsem ten precizně zastřižený, tmavý čtvereček chloupků i její horké, růžové stydké pysky, které se touhou leskly a lákavě voněly. Zároveň se Madeleine sklonila níž a přitiskla svá ústa na můj čerstvě oholený, nevinně hladký klín. Bez ochrany chloupků byl její první dotek jazyka stonásobně silnější. Ostře jsem vyhekla, ale hned vzápětí jsem pochopila, co ode mě moje krásná mentorka žádá. Instinktivně jsem zvedla hlavu, roztáhla prsty její zralé hýždě a zabořila svůj jazyk hluboko do její vlhké, horké pochvy.
Následoval naprosto hříšný, dravý koncert dvou ženských těl. Madeleine mi dlouhými, krouživými tahy lízala můj zbytnělý klitoris a já jí to oplatila s nečekanou, divokou dychtivostí. Sála jsem její horké šťávy, zatímco ona mě svým uměním dováděla k šílenství. Poloha šedesát devět z nás udělala dvě rovnocenné šelmy; braly jsme si rozkoš jedna z druhé bez jakýchkoliv zábran.
„Oui, comme ça... souse mě...“ chraptěla Madeleine tajuplně kamsi do mých stehen, jak se její boky nad mou tváří rytmicky pohybovaly v neúprosném, slastném tempu. Zabořila jsem prsty do jejích pevných boků a tiskla její klín blíž ke svým rtům. Smysly nás obě kompletně opustily. Společný rytmus našich jazyků zažehl požár, který nešlo zastavit. Rozkoš se v nás obou hromadila v naprosto stejném, šíleném tempu.
Vzájemný orgasmus nás zasáhl téměř ve stejnou vteřinu. Naše klíny se v křeči pevně přitiskly k ústům té druhé. Madeleine se nade mnou celá otřásla a mně z hrdla vyletěl hlasitý, nekontrolovaný křik čisté extáze, jak do mých úst vytryskla její horká, zralá esence. Celá ložnice se naplnila naším těžkým dechem a vůní naší společné rozkoše, jak se naše těla vteřinu za vteřinou poddávala síle toho zničujícího vrcholu.
Pokračování příště…
