Kapitola 6: V pasti hvozdu a lekce z naivity.
Laryda se v síti horkokrevně prohnula a očima sjela od lesknoucích se prstů mladšího z chlapů až k napnutým rozkrokům obou svých partnerů. Srdce jí divoce bušilo, ale už to nebylo napětím – byla to čistá, spalující touha pokračovat v téhle parádní hře přesně tak, jak si to v duchu přála. Pohled na její rodový náhrdelník, který zmizel v kapse staršího vousáče, byl dokonalou záminkou, jak odhodit poslední zábrany urozené dámy.
„Dobrá...“ vydechla Laryda tichým, chraplavým hlasem. „Přistoupím na vaši hru. Ale chci svůj šperk zpátky do posledního detailu.“
Oba chlapi se dravě usmáli. Mladší lapek neváhal ani vteřinu. Přistoupil k provazům ještě blíž, rozepnul si kožený opasek a jedním plynulým pohybem osvobodil svůj obří, pulzující nástroj. Byl monstrózní, napnutý k prasknutí a na žaludu se mu už leskla kapka touhy. Laryda při tom pohledu uznale pootevřela rty. Síť ji držela v dokonalé, otevřené pozici s roztaženýma nohama, čehož mladík okamžitě využil. Chytil se za lana, naklonil se k ní a bez dlouhých okolků přiložil svou horkou hlavu přímo k jejím roztaženým, lepkavým stydkým pyskům.
„Tak ukaž, jak moc ho chceš, milostivá,“ zahučel a jedním pevným, táhlým tlakem do ní vjel až po samý kořen.
„Ahhhhh...!“ Laryda hlasitě vykřikla do ticha lesa, prsty divoce vplétala do konopných ok sítě a prohnula se v zádech tak silně, až provazy hlasitě zavrzaly. Ten pocit plnosti byl nepopsatelný. Její těsná, horká buchtička ho obemkla jako svěrák a okamžitě začala produkovat další potoky touhy. Mladík na nic nečekal, pevně se chytil jejích obnažených boků skrze oka sítě a začal do ní divoce, rytmicky bušit. Každý jeho příraz rozhýbal celou síť, která se s Larydou houpala metr nad zemí, což tření a stimulaci jejího klitorisu o drsné konopí dovádělo k šílenství.
Mezitím starší vousáč nezůstával pozadu. Když viděl, jak se jeho mladší společník dravě činí v jejím klíně, přistoupil k Larydině hlavě. Rozepnul si kalhoty, vytáhl svůj těžký, tlustý úd a položil ho Larydě přímo na tvář. „Nezahálej, panenko. Říkala jsi, že ukojíš oba,“ zasmál se hrubě, ale s neskrývaným obdivem.
Laryda na nic nečekala. Chtěla si tuhle jízdu užít se vším všudy. Otevřela ústa and hladově sevřela jeho horký žalud mezi rty. Začala jeho tlusté mužství poddajně a hluboko polykat, zatímco jí mladík zespodu nekompromisně a rychle devastoval klín. Ta kombinace byla ochromující. V ústech cítila chuť chlapského potu a touhy, zatímco její nitro bylo v jednom ohni pod náporem divokých přírazů. Vousáč nahoře slastně zavřel oči, prsty jí zajel do vlasů a začal jí sám jemně přirážet do úst, zatímco druhou rukou jí neustále drsně hnětl to plné, odhalené ňadro.
Laryda byla v naprosté extázi. Houpala se v síti, plně napichovaná z obou stran, obklopená vůní lesa a nadržených mužských těl. Její buchtička pod náporem mladíka divoce pulzovala. Cítila, jak se v ní schyluje k obřímu výbuchu.
„Už... už budu...!“ chtěla vykřiknout, ale z úst plných vousáčova přirození vyšlo jen hluboké, bublavé zasténání.
Mladík dole vycítil, jak se její tělo křečovitě stahují. Zrychlil na maximum, jeho tělo naráželo na její zadek s hlasitým plácáním a s posledním, hlubokým zaražením se Larydě zatajil dech. Její tělo v síti dostalo silnou křeč, jak ji zaplavil masivní, pulzující orgasmus. V tu samou vteřinu mladík divoce zařval a vystříkl horké proudy svého semene hluboko do jejího rozžhaveného vnitřku.
Larydino sevření úst bylo v tu chvíli tak pevné a horké, že to nevydržel ani starší vousáč. Hlasitě zaklel, chytil ji pevně za vlasy a vyvrcholil jí hluboko do krku. Laryda poslušně polkla každou kapku jeho horké esence, načež vousáč s těžkým oddechováním vytáhl svůj úd z jejích úst a otřel si ho o její rameno.
Mladík pomalu vyklouzl z jejího zcákaného klína, ze kterého teď smíšené šťávy stékaly po stehnech dolů do mechu. Síť se konečně zastavila a uklidnila. Laryda visela v provazech úplně rozteklá, těžce dýchala a na rtech jí hrál spokojený úsměv. Byla přesvědčená, že svou část dohody splnila na jedničku a společná hra je u konce. Vousáč se zasmál, sáhl do kapsy a vytáhl zlatý náhrdelník. Nechal ho před jejíma očima naposledy divoce zablýsknout v šeru lesa. Laryda už natahovala krk, připravená nechat si šperk zapnout a nechat se odvázat.
Jenže vousáč místo toho chladně sevřel drahokam v dlani a schoval ho hluboko zpátky do kapsy. Druhou rukou si začal zapínat kalhoty.
„Co... co to děláte?“ vykoktala Laryda a úsměv jí okamžitě ztuhl na rtech. „Slíbili jste, že když vás ukojím, vrátíte mi ho a pustíte mě!“
Mladší lapek se jen škodolibě uchechtl, přehodil si přes rameno sekeru a otřel si zpocené čelo. „Milostivá paní, vy jste opravdu věřila slovu dvou lesních lapků? Za tu vaši parádní jízdu moc děkujeme, byla jste úžasná... ale tenhle šperk má cenu celého statku. Ten si s dovolením necháme jako bonus.“
Laryda nevěřila vlastním uším. Srdce se jí sevřelo čistým vztekem a bezmocí. Sledovala, jak se oba chlapi s pobaveným zamáváním otáčejí a mizí v hustém lesním šeru. Jejich kroky pomalu utichaly, až v hvozdu zavládlo absolutní, tíživé ticho. Zůstala v té provazové síti viset úplně sama. Metr nad zemí, s tělem stále ještě horkým a rozteklým po divokém sexu, roztažená, úplně nahá a zcákaná jejich touhou. Provazy se jí znovu zařízly do kůže, jak se pokusila divoce cuknout, ale uzly držely pevně.
Teprve teď, v tom tichu lesa, na ni plnou vahou dopadla realita. Jak mohla být tak neuvěřitelně naivní? Myslela si, jak je chytrá, jak má situaci pod kontrolou a jak si ty dva drsné kluky podmaní svým tělem. Místo toho jim skočila na špek, nechala si pro jeden slib kompletně provětrat klín a teď nemá ani šperk, ani svobodu. Visí tu jako bezmocná trofej napospas lesní zvěři nebo komukoliv, kdo půjde kolem hvozdu. V očích se jí zaleskly slzy vzteku nad vlastní hloupostí. Hra skončila a začal tvrdý boj o přežití...
Jak bude Larydin příběh pokračovat v této bezvýchodné situaci?
• A) Zkusit se vyprostit silou. Přestane litovat své naivity, zatne zuby a pokusí se i za cenu potrhané kůže a bolesti z provazů vyprostit nebo se z nich vlastními silami vymlátit dřív, než přijde noc.
• B) Volat o pomoc. Odhodí poslední zbytky šlechtické hrdosti a začne v lese hlasitě křičet o pomoc, i když riskuje, že její křik přiláká někoho ještě mnohem horšího, než byli ti dva lapkové.
Žádný váš názor není špatný – tohle je čistě kreativní a je to váš příběh! Ukažte v komentářích, co ve vás je. Rozhodnutí je čistě na vás, tak mi tam jasně napište, jak to s ní chcete dál! Hlasujte v komentářích! Váš Riven Vale
