Kapitola 3: Pařížské hedvábí
Probuzení do druhého dne v domě Madeleine už neneslo stopy včerejšího spěchu. Ležela jsem v nánosech saténových prostěradel, tělo lehce unavené po noční bouři rozkoše, a prsty jsem si přejížděla po svém čerstvě oholeném, hladkém klíně. Ten pocit byl stále nezvyklý, až hříšně svůdný. Dveře se tiše otevřely a dovnitř vstoupila Madeleine. Za ní kráčely dvě komorné, které v rukou nesly něco, co mi okamžitě vyrazilo dech – vrstvy té nejjemnější francouzské módy. Žádné těžkopádné, upjaté látky, jaké po mně vyžadoval Londýn. Tohle bylo tekuté hedvábí v barvě zralých broskví, lehká krajka a korzet, který sliboval sice štíhlý pas, ale zároveň neuvěřitelně provokativně tvaroval výstřih.
„Nová země, nová identita, ma chérie,“ usmála se Madeleine a pokynula služebným. „Je načase tě obléknout jako skutečnou dámu. Anglická růže dostane francouzské trny. Dnes tě doprovodím na univerzitu, abychom zařídily tvé přijetí, takže musíme okouzlit profesorský sbor.“ Než jsem však stihla vstát z postele,
Madeleine dívky propustila a s tichým cvaknutím zamkla dveře. V ruce držela malou sametovou krabičku. Přistoupila ke mně, posadila se na okraj matrace a otevřela ji. Na černém podkladu ležely dvě těžké, hladké kuličky ze slonoviny, spojené pevnou hedvábnou šňůrkou. Při každém sebemenším pohybu se uvnitř nich něco temně a líně převalilo.
„Víš, co to je, Evelyn?“ zašeptala a sjela pohledem k mým roztaženým stehnům. Červenala jsem se, ale zvědavost byla silnější. „Ne...“
„Říká se jim Venušiny kuličky. Francouzské dámy je nosí, když jdou do opery, na nákupy nebo... když jdou poprvé na akademickou půdu. Budou v tobě bydlet celou cestu. A pokaždé, když uděláš krok směr tvá nová fakulta, ti připomenou, komu patříš... a jak moc toužíš po mém jazyku.“
Zatajila jsem dech. Madeleine mě nenechala protestovat. Její prsty, naolejované vonným esenciálním olejem, se dotkly mého oholeného, okamžitě reagujícího klína. Roztáhla jsem nohy ještě víc. S neskutečnou jemností, ale nekompromisně začala tlačit první chladivou kuličku hluboko do mé pochvy. S hlasitým, vlhkým mlasknutím proklouzla přes mé nateklé stydké pysky a já ucítila, jak se mi vaginální stěny divoce roztáhly, aby to tlusté slonovinové těleso pojmuly. Když Madeleine zatlačila druhou a z mého těsně sevřeného vchodu se vyvalil pramínek horkého slizu, celá jsem se prohnula a ostře vzdychla. Mé citlivé vaginální svaly to cizí těleso pevně obemkly. Vnitřek mého těla byl teď plný, horký a těžký. Venku zůstala viset jen jemná šňůrka.
„A teď tě oblékneme,“ dravě se usmála Madeleine.
Samotné oblékání bylo rafinovaným mučením. Jakmile jsem se postavila, kuličky uvnitř mě sjely dolů a já musela instinktivně zatnout svaly, abych je udržela uvnitř. Tento vnitřní pohyb vyvolal vlnu tak ostrého vzrušení, že se mi podlomila kolena. Madeleine mě však pevně chytila za pas a začala mě šněrovat do korzetu. Každé utažení mě nutilo se prohnout, což kuličky uvnitř mé pochvy opět rozkmitalo.
Když na mě nakonec navlékly ty nádherné broskvové šaty, pod kterými jsem kvůli newline úpravě neměla vůbec žádné spodní prádlo – jen tu hedvábnou šňůrku ztrácející se v mém oholeném rozkroku – podívala jsem se do zrcadla. Vypadala jsem dokonale, elegantně a nedostupně. Nikdo zvenčí by nepoznal, že pod těmi luxusními sukněmi ukrývám hříšné tajemství, které mě s každým krokem přivádí k šílenství.
Madeleine ke mně přistoupila zezadu, položila mi ruce na boky a zašeptala mi do ucha: „Jsi nádherná. A teď, moje sladká studentko, půjdeme za tvým vzděláním. Schválně, jak dlouho zvládneš předstírat chladnou intelektuálku, zatímco budeš uvnitř takhle vlhká.“
Vykročily jsme z domu do dlážděných ulic. Každý krok pro mě byl nepředstavitelným utrpením a slastí zároveň. Mířily jsme k monumentální budově místní školy. Stačilo sejít schody, přejít náměstí nebo minout skupinky studentů a profesorů v černých mantilech, a ty těžké slonovinové kuličky se uvnitř mé pochvy divoce rozkmitaly, narážely mi přímo do děložního čípku a třely se o vnitřní stranu mého klitorisu. Moje tělo na ten neustálý vnitřní pohyb reagovalo s děsivou intenzitou. Pod vrstvami broskvového hedvábí jsem byla během několika minut naprosto promočená. Cítila jsem, jak mi horká, lepkavá toužebná vlhkost v hustých provazcích stéká po vnitřní straně oholených stehen a chladne mi na kůži.
Když jsme konečně dorazily k univerzitě a Madeleine uvnitř formálně promluvila s děkanem a zařídila všechny potřebné dokumenty pro mé ubytování a studium, myslela jsem, že omdlím. Zoufale jsem se snažila držet bradu nahoře a předstírat chladnou eleganci, ale dech se mi krátil, boky se mi při chůzi neznatelně chvěly a kolena mi pod tíhou přicházejícího vrcholu začala nekontrolovaně měknout.
Jakmile jsme konečně vyšly z těžkých dřevěných vrat školy ven, Madeleine si mého kritického stavu okamžitě všimla. Dravě se pousmála, chytila mě pevně pod loktem a pod záminkou, že mě vede zkratkou zpět, mě rázně vtáhla do stínu úzké, opuštěné uličky hned za budovou školy. Vzduch tu voněl starým kamenem, chladem a deštěm.
„Už nemůžeš, ma chérie? Vidím, jak se pod těmi akademickými sukněmi celá třeseš,“ zašeptala a přitlačila mě zády ke zdi chladné školní budovy.
„Madeleine, prosím... já... ty kuličky... ta škola...“ vydechla jsem a hlavu opřela o chladný kámen. Byla jsem na pokraji šílenství.
Madeleine neplýtvala slovy. Rozhlédla se, zda je ulička za školou opravdu prázdná, a pak mi bez váhání vklouzla rukou hluboko pod bohaté sukně broskvového hedvábí. Tím, že jsem pod šaty neměla žádné prádlo, narazily její teplé prsty rovnou na mou nahou, oholenou kůži. Minula hedvábnou šňůrku a přitiskla dlaň přímo na můj klín, který byl kvůli kuličkám neskutečně horký, nateklý a doslova zaplavený mým vlastním slizem.
Když mi dva prsty vrazila hluboko do mé rozevřené, pulzující štěrbiny, kde okamžitě narazila na chladnou slonovinu, hlasitě to čvachtlo. Palcem začala dravě a drsně drtit můj obnažený, ztopořený klitoris a z mého nitra se s každým jejím pohybem začaly řinout další proudy kluzké šťávy. Ztratila jsem veškerou kontrolu.
„Oui, c'est ça... Poddej se tomu, moje anglická růže,“ chraptěla mi do obličeje, zatímco mě druhou rukou držela za pas, protože moje nohy definitivně vypověděly službu.
Zasáhl mě ten nejintenzivnější orgasmus mého života. Kvůli Venušiným kuličkám, které mě celou dobu dráždily zevnitř, a její nekompromisní ruce to byl výbuch čisté, nesnesitelné extáze. Tělo se mi v jejím sevření divoce prohnulo, pochva v brutálních křečích zběsile svírala slonovinu uvnitř a já se doslova hroutila k zemi. Oči se mi zalily slzami a z hrdla se mi vydralo hlasité, udušené zastonání, které Madeleine bleskově utlumila tím, že přitiskla své rty k mým ústům.
Madeleine mě musela celou svou vahou podepírat o zeď té učené instituce, abych neupadla na špinavou dlažbu uličky. Držela mě pevně, tiskla mě k sobě a tiše se smála mé naprosté bezmocnosti, zatímco z mého vchodu na její ruku pulzovala další a další horká toužebná vlhkost.
Když křeče pomalu odezněly, Madeleine pomalu vytáhla ruku zpod mých sukní. Její prsty se celé lepkavě leskly mou rozkoší. Labužnicky je před mýma očima olízla, upravila mi broskvové sukně a s polibkem na mou zčervenalou tvář mě znovu chytila pod paží.
„A teď, když je tvá škola oficiálně zařízená a ty jsi tak krásně uvolněná, můžeme se vrátit domů,“ mrkla na mě, jako by se nic nestalo.
Pokračování příště
