Asfalt na ulici musel pod tím spalujícím červencovým sluncem doslova téct. Došla jsem domů z nákupu celá uřícená, šaty se mi lepily na záda a mezi prsy mi stékal pramínek potu. V celém domě panovalo to líné, těžké ticho, kterému se říká okurková sezóna – nikde ani živáčka, čas jako by se zastavil. V mém bytě bylo k zalknutí, a tak jsem hned po příchodu dokořán otevřela velké francouzské okno vedle křesla, abych dovnitř pustila asoň trochu vzduchu.
Těžká taška s nákupem dopadla na kuchyňskou linku. Začala jsem věci mechanicky vyndávat, ale když jsem sáhla úplně dospod, prsty mi sjely po velké salátové okurce. Byla čerstvá, pevná a ledová z chladicího boxu v supermarketu. Jakmile se moje horká, upocená dlaň dotkla toho namrzlého, tvrdého povrchu, celým tělem mi projel elektrický výboj.
Zůstala jsem stát jako opařená. Podívala jsem se na tu zeleninu a v hlavě mi bleskla tak zvrácená, hříšná myšlenka, až se mi zatajil dech. S tou ledovou okurkou v ruce jsem přešla do obýváku a usadila se do křesla přímo naproti otevřenému oknu.
Srdce mi bušilo až v krku. Natáhla jsem se a vykasala si šaty až k pasu. Zatím jsem na sobě měla lehká bavlněná tanga, která už byla kvůli letnímu horku a náhlému nápadu mírně vlhká.
Rozhodla jsem se nespěchat. Položila jsem si chladný, mírně hrbolatý konec okurky na břicho a pomalu jím sjížděla dolů. Kontrast to byl neuvěřitelný – moje tělo bylo v jednom ohni a ta věc tak strašně studila. Začala jsem tou ledovou plochou líně a jemně kroužit přes látku kalhotek. Třela se o svou rozhicovanou buchtičku, čímž se bavlna okamžitě promočila mým vlastním žárem.
Ten tlak a chladivý dotek mě přiváděly k šílenství, až se mi zrychlil dech. Vzrušení mě zaplavilo tak prudce, že už nešlo čekat. Netrpělivě jsem prsty vjela pod gumu, kalhotky jedním rychým pohybem stáhla a odkopla je někam na podlahu.
Můj klín zůstal zcela nahý a vystavený horkému letnímu vzduchu zvenčí. Když se chladný hrot poprvé dotkl mého úplně obnaženého, mokrého klitorisu, hlasitě jsem vydechla.
Kroužila jsem kolem pootevřených, nabubřelých stydkých pysků, roztírala po nich lepkavou šťávu, která ze mě začala nekontrolovatelně vytékat, a vnímala tu intenzivní ledovou rozkoš. Pak jsem přiložila oblý konec okurky přímo na pootevřený, vlhký vchod do své pochvy. Tlačila jsem na něj a zkoumala ten tlak. Moje přirození bylo během chvíle úplně kluzké a tekuté.
Pomalu, milimetr po milimetru, jsem ten pevný zelený válec začala zasouvat dovnitř. Jakmile chladná, hrbolatá slupka překonala těsný vchod a narazila na mé horké, stažené stěny, tělem mi projela neskutečná rozkoš. Pochva se mi reflexivně sevřela kolem té neobvyklé, tvrdé plnosti. Zabořila jsem se hlouběji do křesla, roztáhla stehna ještě víc dokořán, prsty volné ruky křečovitě zatínala do područky a začala okurku plynule pumpovat dovnitř a ven.
Zajížděla jsem s ní hluboko, až jsem ji cítila blízko děložního čípku, a pak ji zase téměř celou vytahovala ven, obalenou mým vlastním hustým slizem. Každý příraz provázelo hlasité, mokré čvachtání a mlaskání. Boky mi nekontrolovatelně cukaly napřed, dychtivě jsem se napichovala na ten ledový, nekompromisní tvar, který mě dokonale roztahoval. Adrenalin stoupal i díky tomu otevřenému oknu – vědomí, že mě od venkovního světa dělí jen vzduchoprázdno, mě pohánělo dál. Zrychlila jsem tempo, okurka ve mně klouzala s naprostou lehkostí, dráždila mi vnitřní stěny i citlivý klitoris zvenčí, a já se podvolila té čisté, živočišné extázi.
S hlasitým, hlubokým zasténáním jsem se nakonec prohnula v pase, prsty na nohou se mi křečovitě sevřely a celým mým tělem otřásla oslepující vlna orgasmu. Moje vnitřní svaly se kolem té plnosti neskutečně silně sevřely v sérii dlouhých, pulzujících stahů, které okurku doslova uvěznily ve mně.
Když ta největší bouře odezněla, zůstala jsem bezvládně ležet. Ruka mi poklesla a ta velká okurka zůstala napůl zasunutá hluboko ve mně, jak mě mé vnitřní svaly ještě v dohasínajících křečích líně svíraly. Lapala jsem po dechu, hrudník se mi divoce zvedal a z těžkých víček mi stékaly kapky potu.
Otevřeným oknem dovnitř vnikl slabý závan větru. Pomalu, jak mi začínalo fungovat vnímání, jsem otočila hlavu směrem k té otevřené ploše, abych se nadechla. V tu vteřinu mi krev v žilách úplně ztuhla a srdce mi vynechalo.
V otevřeném střešním okně sousedního domu, hned přes úzkou zahradu, stál osmnáctiletý Adam. Kluk odvedle, kterého jsem znala odmalička, syn sousedů, se kterými jsme grilovali. Držel v ruce dalekohled, který měl sice zrovna spuštěný u pasu, ale jeho oči byly přišpendlené přímo na mně. Díval se mi skrz to dokořán otevřené okno roztáhnutýma nohama přímo do klína. Viděl všechno. Viděl mé vykasané šaty, moje nahé plné boky, odhozené prádlo na zemi, a hlavně viděl tu zeleninu, která ze mě v tom tichu stále ještě napůl koukala a líně se leskla mým vlastním vlhkem. Prvních pár vteřin mnou projela čistá panika.
Chtěla jsem vyskočit a schovat se. Jenže pak se stalo něco zvláštního. Ten spalující pocit studu se v jediném okamžiku přetavil v něco neuvěřitelně ostrého, temného a vzrušujícího. Vědomí, že mě ten kluk odvedle, kterého denně potkávám, fascinovaně okukuje v mé nejintimnější chvíli, do mě vmetlo novou vlnu horka. Moje tělo, ještě unavené po čerstvém orgasmu, znovu prudce pulzovalo.
Podívala jsem se mu zpříma do očí. Nesklopila jsem zrak.
Pevně jsem uchopila konec salátové okurky. Adam naproti ani nedýchal. Pomalu, neuvěřitelně plynule a s pohledem upřeným přímo na něj jsem tu mokrou, lesklou zeleninu jedním tahem vytáhla ze svého nitra. Sledovala jsem, jak polkl, když spatřil, jak se povrch okurky třpytí v odpoledním slunci, obalený mými horkými šťávami. Neschovala jsem se. Nechala jsem nohy široce roztažené, šaty vykasané u pasu, a vystavila mu svůj mokrý, rozevřený klín v celé kráse. Na dálku jsem cítila, jak moc ho ten pohled paralyzuje. Byl chycený v mé pasti.
Zvedla jsem levou ruku. Pomalu, s vyzývavým a nečitelným úsměvem na rtech, jsem k němu natáhla ukazováček. Pohlédla jsem na něj a v naprostém tichu toho horkého odpoledne jsem tím prstem udělala jednoznačné, líné gesto. Pojď sem. Adamovi div vyletěly oči z důlků. S trhnutím pustil dalekohled a okamžitě zmizel z okna. Zůstala jsem sedět v křesle. Na rtech mi stále hrál ten hříšný, vítězný úsměv. Okurku jsem nechala vyklouznout z ruky na koberec, kde po ní zůstala mokrá stopa, a jen jsem líně oddychovala v teplém závanu letního vzduchu.
Uběhlo sotva pár minut – přesně ten čas, který mladé, vybičované tělo potřebuje na to, aby seběhlo schody, přeběhlo branku mezi našimi pozemky a vletělo do mých dveří, které jsem v tom horku nechala jen přibouchnuté.
Z předsíně se najednou ozvalo tiché vrznutí podlahy. Kroky se zastavily přesně před obývákem. Následovalo dlouhé, napjaté ticho.
A pak se ozvalo tiché, nesmělé zaklepání na pootevřené dveře.
KONEC
