Máma mi to opakovala snad stokrát. „Pavlíno, musíš si najít brigádu, nemůžeš celé léto jen tak prolenošit,“ říkala mi každé ráno, jako by to byla otázka života a smrti. Nakonec jsem se nechala zlomit a nastoupila na sběr ovoce v místním sadu. Myslela jsem, že to bude nuda, ale realita byla úplně jiná.
Instruktáž první den proběhla v rychlém tempu. Očividně jsem byla jediným nováčkem; zbytek party tvořili ostřílení pracovníci, kteří přesně věděli, co mají dělat. Ten kontrast mezi jejich rutinou a mou nezkušeností byl v tu chvíli až hmatatelný. Instruktor nám trpělivě vysvětloval pravidla: višně se nesmí mačkat, musí se sbírat opatrně, zásadně i se stopkami, aby ovoce nezačalo rychle kvasit a nekazilo se. Všichni ostatní jen znuděně přikyvovali, ale já jsem se snažila dávat pozor. Když jsme se pak rozdělili, vybrali si mě právě Petr a Jarda. „Byli to kluci, o trochu starší než já, pořádně vypracovaní, se svaly ztvrdlými od těžké práce a pohledy, které mi vždycky daly jasně najevo, co si o mně myslí.
Pracovala jsem s nimi v jednom týmu a od prvního dne byly moje džínové montérky s laclem celé od rudé šťávy. Jak jsme se snažili dodržovat pravidlo o nepoškození plodů, občas nám nějaká ta višeň v rukou praskla a její šťáva se mi rozpíjela na hrubé látce. Kluci si z toho neustále utahovali, zatímco mě pozorovali, jak se ohýbám pro další větve. Bylo jasné, že mezi nimi probíhá tichý boj o to, kdo mě získá. Neustále se kolem mě točili, předháněli se, kdo mi víc pomůže nebo kdo odnese moje těžké bedny. Petr se mě snažil oslnit – přijížděl do sadu na svém vytuněném skútru a po práci mi vždy nabízel svezení. ‚Nechceš se projet?‘ ptal se mě. Já se jen podívala na tu mašinu a pak na něj. ‚A máš dvě helmy?‘ zeptala jsem se s úsměvem. Petr se jen zasmál a ukázal na volné místo za sebou. ‚Na co helmu, když tě budu držet já?‘
Jarda zase zkoušel jiné triky. Hned první den po šichtě se naklonil blíž a zeptal se: ‚Pavlíno, nechceš se jít zchladit k vodě?‘ Jen jsem se podívala na své ušpiněné montérky a řekla: ‚Nemám plavky.‘ Jarda se jen ušklíbl a v očích mu zajiskřilo: ‚Já je taky nemám. A upřímně? To vůbec nevadí.‘
Pozorovala jsem jejich dravé pohledy a cítila, jak mezi nimi napětí vře. Líbili se mi oba dva a nechtěla jsem si vybírat. Podívala jsem se na ně a rozhodla se to vzít do vlastních rukou. ‚Hele, vy dva,‘ řekla jsem provokativně, ‚nechcete se radši po práci jen tak projít v sadu?‘ Oba se na sebe podívali, chvíli přemýšleli a pak se jim na tvářích objevil stejný úsměv. ‚Tak jo,‘ shodli se.“
„Když jsme po šichtě konečně dočesali, vyrazili jsme sadem. Nakonec jsme padli do vysoké trávy pod rozložité višně. Vzduch byl těžký vůní ovoce a horkem, které se drželo u země. Ležela jsem na zádech, dívala se do větví a cítila, jak se ke mně oba stahují. Petr si klekl u mé hlavy, Jarda u mých nohou. ‚Už ses rozhodla, koho z nás chceš?‘ zeptal se Petr.
Pokrčila jsem rameny a usmála se: ‚Vlastně nevím. Líbíte se mi oba. Co kdyby rozhodla pusa?
Jarda byl první. Byl až nečekaně něžný, jeho polibek byl pomalý a táhlý. Pak se sklonil Petr a ten byl naopak mnohem dravější, jako by chtěl Jardu okamžitě přebít. Přitáhla jsem si je blíž a na chvíli se zapomněla. ‚Myslím, že je to nerozhodně,‘ zašeptala jsem zadýchaně. ‚Tak znovu.
Petr se znovu sklonil a tentokrát mě políbil s opravdovou vášní – jeho rty byly drsné, chutnaly po višních a slunci. Jarda jen tiše pozoroval, jak se pod mými doteky proplétají naše prsty, a pak se jeho ruka sebevědomě natáhla k mým montérkám. Věděla jsem, že tohle už není jen o pusách, ale o něčem mnohem intenzivnějším.“
„Líbání a doteky nás rychle začaly pohlcovat. Petr mě vášnivě líbal, zatímco Jarda mě přejížděl rukama po bocích a stehnech. Uprostřed toho všeho najednou zaznělo kovové cvak – Jarda rozepnul první sponu mých montérek. Jen jsem se na něj podívala, než cvakla i druhá. Přední díl montérek se svezl dolů a Jarda mi pomohl zbavit se i zbytku džínoviny, až jsem zůstala jen v bílém tričku a kalhotkách.
Pak se natáhl po mém tričku a jedním plynulým pohybem ho vytáhl přes hlavu. Zůstala jsem tam jen v podprsence, v polostínu pod korunami višní. Tráva mě příjemně lechtala na nahé kůži a kluci mě začali hladit – každý na jiném místě, oba se stejnou dychtivostí. Viděla jsem, jak si jeden po druhém svlékají svá trička, odhazují je do trávy a odhalují svá pevná, potem zkrápěná těla. V tu chvíli už nebylo cesty zpět, jen vzájemná touha, která nás všechny tři úplně ovládla.“
Jardovy prsty se zaklesly do lemu mých kalhotek a já instinktivně přizvedla boky, abych mu to usnadnila. V tu chvíli jsem si všimla, jak je pod jeho pracovními kalhotami patrná vzrušením napnutá látka. Rozepnul si je a osvobodil svůj ztopořený úd. Byl pevný a horký; začal mi jím pomalu přejíždět po mém klíně, zatímco se Petr intenzivně soustředil na mou podprsenku. Trochu jsem mu pomohla s ramínky a zapínáním, až podprsenka konečně povolila. Vzápětí jsem pocítila jeho dlaně a horké doteky přímo na svých ňadrech, což ve mně vyvolalo vlnu čistého vzrušení, která se mi rozlila celým tělem.
Jarda neztrácel čas. Jeho penis, horký a ztopořený, začal pomalu přejíždět po mém klíně. Cítila jsem jeho hrubou texturu, jak se tře o moji citlivou buchtičku, a instinktivně jsem nohy rozevřela ještě víc, abych mu poskytla co nejvíce prostoru.
Zatímco se Jarda soustředil na mé potěšení, moje ruka se automaticky natáhla k Petrovi. Pomohla jsem mu s rozepnutím posledních překážek a když jsem jeho penis sevřela v dlani, vyrazil ze mě tichý vzdech. Byl nádherně tvrdý a pulzoval v mé ruce, jako by chtěl okamžitě dovnitř. Byl to úžasný pocit, mít takovou kontrolu nad jejich touhou.
Jarda na nic nečekal. Využil mého uvolněného postoje, pevně mě uchopil za boky a jedním táhlým, rozhodným pohybem do mě pronikl. Bylo to krásné – cítila jsem, jak se mi jeho tělo pomalu, ale naprosto přirozeně přizpůsobuje. Ten pocit naplnění byl intenzivní a okamžitě mě zaplavil. S Petrem stále v mé dlani a Jardou uvnitř mě se kolem nás sevřel svět plný napětí, vůně višní a živelné touhy, které se nedalo uniknout.“
„Všechno kolem mě jako by náhle zmizelo. Cítila jsem, jak se mi svaly stahují v rytmu, který už nedokážu ovládat. Jarda do mě vrážel s čím dál větší silou a já jsem zaječela, když mě zasáhla ta drtivá vlna slasti. V ten samý moment se Jarda napnul a cítila jsem, jak do mě vystříkl všechno své horké semeno. Zůstala jsem ležet pod ním, celá rozechvělá, naplněná až po okraj.
Sotva se Jarda stáhl, Petr už byl na jeho místě. Ta syrová touha v jeho očích byla nepřehlédnutelná. Bez jediného slova do mě vnikl – cítila jsem, jak se prodírá skrz Jardovo ještě teplé semeno, které ve mně začalo vytékat ven. Byl to neuvěřitelně intenzivní, až živočišný pocit. Petr se pohyboval dravě, jako by chtěl přebít vše, co tu bylo před chvílí, a já jsem se nechala unášet tím, že jsem uvnitř plná Jardy a teď mě ovládá on.
Jeho nárazy byly čím dál prudší. Každý pohyb doprovázelo hlasité mlaskání, které se rozléhalo tichým sadem. Dívala jsem se Petrovi přímo do očí a viděla, jak se v nich zrcadlí moje vlastní dravost. Aby byl průnik ještě hlubší, Petr mě chytil za stehna a zvedl mi nohy vysoko vzhůru. V tu chvíli jsem se začala znovu vlnit, mé tělo, stále ještě doznívající z orgasmu s Jardou, reagovalo na každou jeho dravou vlnu novým, palčivým vzrušením.
Petr se nakláněl blíž, jeho rty drtily ty moje a já jsem cítila, jak se v něm hromadí napětí. Vydávala jsem ze sebe dlouhé, táhlé vzdechy, jak mě Petr nutil k dalšímu vyvrcholení. Bylo to jiné – tišší, soustředěnější, vnitřní. Když mě zasáhla ta druhá, jemnější vlna, mé tělo se zhouplo v rytmu jeho nárazů. V ten moment se Petr napnul, zrychlil a s hlubokým, hrdelním zavrčením se do mě vystříkl i on.
Když to všechno skončilo, ležela jsem chvíli v trávě úplně bezvládná. Pak jsem se ale pomalu posadila a na okamžik se stáhla k nedalekému kmeni višně. Klekla jsem si na bobek, s nohama doširoka od sebe, a nechala své tělo pracovat. Cítila jsem, jak se mi svaly stahují a jak ze mě pod tíhou gravitace vytéká horké, lepkavé semeno, které se mi mísilo s poševním sekretem. Sledovala jsem, jak pomalu kape na zem a do trávy, a cítila jsem se neuvěřitelně naplněná, jako by ze mě odcházelo všechno to napětí, které se v nás během těch posledních minut nahromadilo. Teprve když jsem cítila, že je ze mě to nejhorší venku, ale uvnitř mě stále zůstává ten horký zbytek, jsem se opatrně postavila. Našla jsem své kalhotky pohozené opodál v trávě. Pomalu jsem se jimi očistila. Cítila jsem, jak se ta lepkavá, horká směs vpíjí do látky a jak mě tkanina jemně dře na citlivé kůži. Byl to zvláštní, syrový pocit, který mi připomínal všechno, co se před pár okamžiky stalo. Když jsem byla hotová, nechala jsem kalhotky ležet tam, kde byly – pohozené v trávě pod višní jako můj osobní suvenýr, jako tichý důkaz toho, co se v tomhle sadu odehrálo.
Oblékla jsem si montérky přímo na holou kůži. Hrubá džínovina mě příjemně studila a při každém kroku jsem uvnitř cítila zbytek toho, co ve mně zanechali. Kluci mě doprovodili kousek k domovu. Rozloučili jsme se rychlou pusou pro oba a krátkým: ‚Tak zase zítra.‘
Domů jsem došla v montérkách naostro, celá lepkavá od zbytků višňové šťávy i jejich semene, a uvnitř mě hřál zvláštní, spokojený klid. Když jsem vešla do kuchyně, máma se od sporáku zvědavě otočila: ‚Jak bylo na brigádě?‘
Jen jsem se usmála, vybavila si ty dlouhé stíny pod višněmi a kluky, co na mě venku čekali, a odpověděla: ‚Pěkný. Zítra jdu zase.‘ Za celé léto jsem si sice moc nevydělala, ale zato jsem si ho užila přesně tak, jak jsem chtěla. Celé jsem ho proprcala.“
Konec…
