Pavla měla tohle místo schované pro sebe jako největší tajemství. Starý, polorozpadlý splav skrytý za hustým pásem olší a vrb. Zelená, měkká tráva, ticho, klid a hřejivé letní slunce. Nikdo sem nechodil. Nikdy. Lidé z vesnice raději jezdili na vyhlášené koupaliště s tobogánem, protože voda tady v lesním potoce byla i uprostřed července ledová jako z ledovce. Ale Pavle to vyhovovalo. Do dnešního dne žila v naprosté jistotě, že tu bude sama.
Rozprostřela deku do trávy a naposledy pro jistotu hodila letmý pohled kolem sebe. Nikde ani živáčka, jen bzučení hmyzu a jemný šum lesa.
S povzdechem úlevy ze sebe shodila lehké letní šaty. Pak rozepnula podprsenku a nakonec stáhla i drobné černé kalhotky. Zůstala úplně nahá, její plné, sluncem prohřáté tělo se poprvé políbilo s chladivým lesním vzduchem. Pomalu, s husí kůží na stehnech, se brodila k vodě.
Ten splav fungoval jako její vlastní, soukromý vodopád. Jakmile pod něj vlezla, proud ledové vody jí dopadl na ramena a záda. Pavla zalapala po dechu. Voda byla tak studená, že se jí okamžitě zatajil dech, a její bujné bradavky se během vteřiny smrštily a postavily jako dva tvrdé kamínky. Smála se, třásla se zimou, ale ta divoká, čistá energie tekoucí vody ji neuvěřitelně nabíjela.
Vydržela to jen pár minut, než doslova zmrzla. S drkotajícími zuby vylezla z vody a rychle skočila na deku.
Lehla si na záda, roztáhla ruce i nohy a vystavila své mokré, třesoucí se tělo spalujícímu polednímu slunci. Kontrast mezi ledovou vodou a horkými paprsky byl omamný. Slunce z ní líně pilo kapičky vody, kůže ji začínala příjemně pálit a do celého těla se jí rozlévalo těžké, líné teplo. Lesem se rozléhalo jen tlumené hučení splavu a Pavla, omámená tím klidem a tichem, zavřela oči. Skoro usínala.
Fúúú… chrrr… fúúú.
Něco těžkého a horkého zafunělo přímo vedle jejího ucha. Pavla líně otevřela jedno oko a v tu vteřinu v ní ztuhla krev. Přímo nad její dekou stál obrovský, huňatý zlatý retriever. Ocasem spokojeně švihal ze strany na stranu a z tlamy mu visel černý satén. Ten pes měl v hubě její podprsenku a zrovna zuby nahmatával i ty malé černé kalhotky.
„Hele! To ne! Potvoro!“ vyhrkla Pavla a prudce se posadila.
Pes se lekl, ale místo aby věci pustil, radostně blafnul. Popadl do tlamy kalhotky i s podprsenkou, otočil se na patě a s veselým poskočením vystřelil z mýtiny pryč směrem k lesní cestě.
„Stůj! Nech to!“ zařvala Pavla v naprosté panice.
V ten moment jí vůbec nedošlo, v jakém je stavu. Mozek jí přepnul do čistého módu přežití – představa, že bude muset jít domů patnáct kilometrů bez spodního prádla, byla děsivější než cokoliv jiného. Vyskočila z deky a úplně nahá, s divoce se houpajícími ňadry a blyštivým klínem, vyběhla v plném sprintu za psem.
„Vrať to, ty bestie chlupatá!“ křičela a její bílý zadeček svítil mezi stromy jako maják. Pes to bral jako skvělou hru. Opatrně se ohlížel, a jak utíkal, z tlamy mu vyklouzla podprsenka a spadla do ostružiní. Jenže kalhotky držel pevně mezi zuby jako největší poklad a mířil dál do lesa.
Pavla udělala ještě tři rychlé kroky, když vtom…
„Auuu! Do prdele!“ vyjekla bolestí, ztratila rovnováhu a svalila se s hlasitým žuchnutím bokem do měkkého mechu. Bosou nohou šlápla přímo na ostrou borovicovou šišku a suchou větvičku. Chytila se za chodidlo, obličej zkřivený bolestí, a vztekle se podívala směrem, kde pes právě mizel za hustým křovím. Její černé krajkové kalhotky byly definitivně v trapu.
„Potvoro zatracená!“ zařvala na celý les a unaveně si lehla na záda do mechu. Teprve teď, když adrenalin trochu opadl a lesní ticho se vrátilo, jí to došlo. Ležela úplně nahá, roztažená v lese na borůvčí, kousek od turistické stezky, s jednou nohou bolavou a bez jediné šance, že by své prádlo ještě někdy viděla.
Zpoza křoví se najednou ozvalo zakašlání. Cizinec na vteřinu zkoprněl. Pohled na její plné, mokré tělo roztažené v borůvčí ho očividně donutil zapomenout, co chtěl říct. Uši mu zrudly až u kořínků vlasů.
„Bady, pusť to! No tak, hned!“ zavelel chlapík.
Retriever neochotně otevřel tlamu a chlapík ty drobné černé krajky obratně chytil dřív, než stačily spadnout do jehličí. Teď tam stál, v jedné ruce vodítko se psem, ve které zároveň mačkal její mokré, od psích slin zářící kalhotky, a s vážnou tváří jí je nabízil zpátky: „Myslím... že tohle patří vám.“ Pavla se ani nepohnula, aby se zakryla. Místo toho se jen pohodlně opřela o lokty, nechala svá prsa i klín úplně vystavené jeho pohledu a sjela očima ty nešťastné černé krajky v jeho prstech. V očích měla čisté pobavení.
„Víte co? Můžete si je nechat,“ nahodila s naprostým klidem a hříšným úsměvem. „Jsou komplet oslintané, ty už na sebe v životě nevezmu. Klidně si je nechte na památku jako trofej z lovu.“
Chlapík se podíval na kalhotky, které mačkal v ruce společně s vodítkem, pak zpátky na její nahé, sebevědomé tělo a na tváři se mu usadil neuvěřitelně pobavený úsměv. „Fér nabídka. Nerad odmítám takhle osobní dárky od krásných žen v nouzi.“
Nechal si je tedy provizorně viset v prstech u vodítka vedle Badyho hlavy, udělal krok blíž a volnou druhou rukou jí nabídl pomoc. „Nepotřebujete pomoct vstát? Vypadá to, že ta šiška vyhrála na body. Jsem Kamil.“ „Pavla,“ představila se, pevně stiskla jeho horkou ruku a nechala se bez jakéhokoliv spěchu vytáhnout na nohy. I když teď stála pouhých pár centimetrů od něj, stále naprosto nahá a v celé své kráse, vůbe se nesnažila nic schovávat. Jen se narovnala a lehce pokrčila zraněnou nohu.
Kamil jí gentlemansky pomohl udržet rovnováhu, zatímco v druhé ruce mu vedle psa dál plandaly její černé krajky. Jeho pohled přitom uznale projel celou její nahou siluetu.
„Moc díky,“ usmála se Pavla, pořád stoprocentně nad věcí.
„V pohodě,“ oplatil jí úsměv Kamil, otočil se a volnou rukou pokynul směrem ke splavu. „Bady, k noze!“
Pavla tam zůstala stát s rukama v bok, úplně nahá. Sledovala jeho široká záda, ze kterých mu v jedné ruce u vodítka stále plandaly její oslintané kalhotky, a v duchu jí začala trochu naskakovat naštvanost. Ten chlap jí s naprostým klidem mašíroval přímo na její milované, utajené místo.
„A teď jdeme kam?“ zavolala za ním s mírně popuzeným tónem.
Kamil se napůl otočil, podíval se na ni s ledovým klidem a prohodil: „No, koupat psa přece.“
A šel dál. Pavla, protože měla nohu po útoku šišky pořád bolavou a špatně došlapovala, se bez jakéhokoliv spěchu vydala za nimi. Cestou zpátky k mýtině s dekou zkrátka pajdala kousek za touhle podivnou dvojicí a sledovala Kamilova široká záda.
Když dorazili k vodě, Kamil se zastavil na travnatém břehu přímo u splavu. „Volno!“ řekl klidným hlasem.
Retriever na ten povel nezačal divoce bláznit. Místo toho naprosto elegantně a plynule vklouzl do chladné tůně, jako by to dělal odjakživa, a začal spokojeně kroužit ve vodě.
Kamil na nic nečekal. Jedním plynulým pohybem přetáhl tričko přes hlavu a odhodil ho do trávy. Zul si boty a hned vedle nich nonšalantně pustil z ruky i vodítko – s jejíma černýma krajkovýma kalhotkami stále omotanýma kolem rukojeti. Pavla čekala, že do vody vleze v kraťasech, jenže Kamil si s naprostým klidem rozepnul i ty a stáhl je dolů.
Zůstal úplně nahý. Pavla mezitím dorazila ke své dece, uvelebila se na ní, otočila se na břicho a podepřela si bradu dlaněmi. Jako každá ženská v takové situaci mu okamžitě sjela pohledem zadek. A musela v duchu uznat, že ten pohled stál za to – pevné, kulaté chlapské půlky bez jediného gramu tuku navíc, vypracované od chůze a sportu. Kamil s tímhle výstavním pozadím vlezl do ledové vody, zhluboka vydechl a začal blbnout s Badym. Házel mu klacík, cákal po něm a Pavla ho z deky sledovala čím dál zaujatěji. Ten chlap měl skvělou postavu – široká ramena, svalnatá záda a zkrátka na něm nebylo nic ošklivého. Spíš naopak. Byl zatraceně sexy.
Když po chvíli Kamil vylezl z vody a otřásal ze sebe kapky, stál k ní konečně čelem. Pavle oči okamžitě sklouzly níž, přímo mezi jeho stehna.
Je nějaký malý, blesklo jí hlavou s hříšným úsměvem, když se podívala na jeho promrzlé přirození. Ale vzápětí si pro sebe pobaveně dodala: No jo, z té ledové vody... Kdyby byl v teple, vypadalo by to určitě úplně jinak. Tyhle hříšné myšlenky ji příjemně hřály, zatímco ležela na břiše a slunce jí pálilo do zad.
Vtom Bady vyrazil z tůně jako neřízená střela. Namířil si to přímo k její dece, zastavil se sotva metr od ní a s obrovským nasazením se začal oklepávat. Ledové kapky z psí srsti zasypaly Pavlina vyhřátá záda a zadeček.
„Auu, ty potvoro!“ vyjekla Pavla, prohnula se v pase a smála se, jak ji ta ledová sprcha probrala.
Bady ale nelenil. Využil chvíle, bleskově skočil k odhozenému vodítku, zuby chytil ty nešťastné černé krajky a s vítězným zavrčením je z rukojeti definitivně utrhl. Kamil s povzdechem vyrazil z vody ven, aby psa zkrotil. Jak kráčel po trávě směrem k dece, slunce a pohyb udělaly své. Ledová voda přestávala účinkovat a Pavla, která pořád ležela na břiše s bradou v dlaních, na něm mohla nekat oči. Jeho přirození jí ožívalo přímo před očima, těžklo a začínalo se slibně rýsovat. Pavla na ten pohled doslova přimrzla, fascinovaná tím, jak moc se před chvílí spletla. Byl to sakra chlap. Kamil si všiml, kam její pohled směřuje, a na rtech se mu objevil sebevědomý úsměv. Pavla bleskově cukla očima nahoru k jeho tváři, aby zachránila situaci, a s naprostým klidem přešla k tykání: „Ten tvůj pes je těmi kalhotkami úplně posedlý, Kamile.“
Podívali se oba na Badyho a Kamil vybuchl smíchy. Retriever sebou totiž kousek od deky plácl do trávy, svalil se na záda, všechny čtyři tlapky měl nahoře a s neskutečně blaženým výrazem se v té zelené trávě válel, přičemž ty černé krajkové kalhotky měl pořád spokojeně sevřené mezi předními zuby.
„No jo,“ uchechtl se Kamil, došel až k okraji její deky, zůstal nad ní stát úplně nahý a kapala z něj voda. „Říkal jsem ti, že má slabost pro luxusní prádlo. Ale koukám, že ty máš zase slabost pro detaily.“
Pavla se hříšně usmála a poplácala rukou volné místo vedle sebe. „Předpokládám, že se nechceš válet v jehličí. Pojď si lehnout.“ Kamil s pobaveným jiskřením v očích její pozvání okamžitě přijal. „Takhle velkorysé nabídce se prostě nedá říct ne.“
Lehl si k ní na bok, hlavu si podepřel rukou a díval se na ni. Pavla se taky přetočila na bok, takže teď leželi tváří v tvář, jen pár centimetrů od sebe. Slunce je hřálo do kůže a oni si začali naprosto uvolněně povídat, jako by se znali roky.
„Chodíš sem často?“ zeptal se Kamil. „Jo,“ přikývla Pavla. „A ty?“ Nataženým prstem se přitom jakoby mimochodem, letmo dotkla jeho pevné, horké paže. „Asi podruhé. Vlastně hlavně vykoupat Badyho.“
„Kolik mu je let?“ zeptala se Pavla a znova ho bříšky prstů přejela po kůži.
„Asi pět. Je z útulku,“ odpověděl Kamil. Tentokrát přešel k činu on. Pomalu natáhl ruku a oplatil jí to. Jeho prsty ji lehce, konejšivě pohladily přes rameno a sjely níž, kde jemně obkroužily oblinu jejího plného ňadra. Pavle po těle naskočila husí kůže, ale pohled neodvrátila.
„Je to divoch,“ zašeptala a sjela očima k psovi. „Co má vlastně s těmi kalhotkami?“ Kamil se nadechl, jeho prsty dál líně bloudily po její teplé kůži a s tichým uchechtnutím prohodil: „Netuším.“
Na vteřinu oba ztichli, jen se sledovali a vnímali vzájemnou blízkost. Rozhovor o psovi byl definitivně u konce, ale ani jeden z nich se nechtěl přestat dotýkat. Pavla posunula ruku z jeho paže níž, na jeho širokou hruď, a prsty mu vjela do jemných mokrých chloupků.
„Vlastně je hrozně fajn, že mi je ukradl,“ prohodila tiše, s pohledem upřeným do jeho očí. Její hlas zněl o poznání hlouběji a dech se jí trochu zrychlil.
Kamil se usmál, posunul ruku z jejího ňadra přes bok až dolů k jejímu zadečku, kde ji pevně, ale něžně stiskl. „Ano... je to moc hezké. Ani nevíš, jak moc mu za ten únos děkuju.“
„Vážně?“ zamumlala Pavla a její ruka sklouzla z jeho hrudi dolů přes břicho. Její prsty už nebyly letmé ani náhodné. Cíleně našly jeho pulzující, tvrdé přirození, které mezitím pod náporem horka a vzrušení dosáhlo své plné velikosti. Pevně ho stiskla a pomalu ho přejela odshora dolů. Kamil tiše nasál vzduch skrz zuby a jeho boky se reflexivně pohnuly proti její dlani. „Vážně. Máš neuvěřitelné tělo, Pavlo.“ „Ty taky, Kamile,“ zašeptala.
Ta jiskra se v tom žáru poledního slunce definitivně proměnila v požár. Kamil se přetočil, lehl si přímo na ni a uvěznil její tělo pod svým. Pavla ho objala nohama kolem boků, ruce mu zabořila do vlasů a horko jejich těl se spojilo. Začali se divoce, neuhasitelným způsobem líbat. Kamilovy rty byly horké a naléhavé, jeho ruce bloudily po jejích bocích a stehnech a Pavla se pod ním slastně prohýbala. Jak ležel mezi jejíma nohama, jeho tvrdý penis se při každém pohybu proklouzával a třel o její horkou, vlhkou buchtičku, což oba přivádělo k šílenství.
Po dlouhém, hlubokém polibku se Kamil o něco více zvedl na rukou. Pohledem plným touhy ji sjel celou od hlavy k patě. Pomalu a plynule jí roztáhl nohy ještě o kousek víc od sebe, aby měl dokonalý přístup. Začal lehce pohybovat pánví dopředu a dozadu. Jeho vztyčený penis nejprve dráždivě klouzal po její mokré buchtičce, což Pavlu donutilo slabě zastonat a zatlačit svými boky proti němu.
Pak Kamil pevně zabral, zatlačil a hladce, plynule do ní vjel celou svou délkou. „Áááhh…“ vydechla Pavla nahlas a prohnula se v zádech pod tím náhlým pocitem naplnění. Kamil ze sebe vydal hluboký, hrdelní povzdech plný úlevy a slasti. Začal s pomalými, dlouhými pohyby. Skoro celý z ní vyjížděl a zase se vracel zpátky, jako by si chtěl každou vteřinu v jejím horkém těle plně vychutnat. Pavla ho chytila za ramena, líně pod ním kroužila boky a s každým pomalým, hlubokým přírazem spokojeně a hlasitě vzdychala rozkoší. Lesem se rozléhalo jen tlumené hučení splavu a její nadržené sténání.
Postupně ale tempo začalo nabírat na obrátkách. Kamil ji chytil pod koleny, zvedl jí nohy nahoru, což mu umožnilo dostat se v ní tak hluboko, až Pavla lapala po dechu a tiskla prsty do deky. Kamil do ní začal narážet s dravou, živočišnou energií. Byl to čistý, horký letní sex. Kůže narážela na kůži, jejich těla byla lesklá potem a touhou. Pavla cítila, jak se v ní s každým dalším pohybem kumuluje šílené napětí.
„Kamile… bože, to je ono…“ sténala a divoce házela hlavou ze strany na stranu. Rychlé, surové tempo a pálivé slunce udělaly své. Pavla ucítila, jak jí v podbřišku vybuchla vlna čisté extáze. Její vnitřní svaly se kolem něj pevně, křečovitě sevřely v masivním orgasmu. Kamil v tu chvíli naposledy tvrdě narazil, divoce zaťal zuby a s hlubokým zařváním se bleskově vytáhl ven.
Hned v té vteřině v silných, horkých dávkách vystříkl. Jeho husté, bílé semeno dopadlo přímo na její ploché, zpocené břicho a stehna.
Oba zůstali těžce oddechovat. Kamil se svalil vedle ní na deku, ruku si položil přes oči a hrudník se mu divoce zvedal. Pavla se s úsměvem podívala na své břicho a pak otočila hlavu na stranu.
Kousek od nich se v trávě stále válel Bady. Celé téhle scéně nevěnoval sebemenší pozornost. Měl totiž plné tlapky práce s tím, aby z těch nešťastných černých kalhotek vycpal poslední nitku a spokojeně si s nimi hrál dál.
Pavla se tiše rozesmála, natáhla ruku a položila ji Kamilovi na vlhký hrudník. Tahle lekce u splavu dopadla nejlépe, jak mohla. Vtom se Bady konečně zvedl. S hrdě vztyčenou hlavou a ocasem jako anténa dokráčel až k dece, v tlamě stále pevně svíral ty teď už naprosto zdecimované černé krajky. Zastavil se přímo u Pavly a upřel na ni své věrné psí oči.
Pavla pobaveně natáhla ruku. Bady na nic nečekal, mírně naklonil hlavu a poslušně jí kalhotky pustil přímo do dlaně. Byly komplet mokré a studené, celé obalené jeho slinami. Pavla zvedla ten oslintaný kousek látky dvěma prsty do vzduchu, podívala se na Badyho, pak na Kamila a s hlasitým smíchem prohodila: „No neříkej... Možná, že mu od začátku šlo přesně o tohle? Spojit nás dva?“
Kamil otevřel oči, otočil k ní hlavu, a když viděl její výraz a Badyho, jak spokojeně panáčkuje a čeká na pochvalu, vybuchl smíchy nanovo. Natáhl se, přitáhl si Pavlu k sobě do objetí a políbil ji na rameno. „Říkal jsem ti, že je to chytrý pes. Věděl moc dobře, co dělá.“
KONEC
Dovětek autora
Tenhle příběh vznikl jako oslava bezstarostných letních dnů, kdy čas plyne tak nějak pomaleji. Léto, slunce, koupání v osvěžující vodě a chytání bronzu na dece – to všechno k sobě neodmyslitně patří a občas dokáže vytvořit kulisy pro nečekanou, spontánní romantiku. Proto nezoufejte, ta pravá letní romantika a dobrodružství na vás mohou čekat opravdu kdekoliv, třeba i za nejbližším stromem. Někdy zkrátka stačí jeden bláznivý pes, ztracené prádlo a kouzelné, skryté místo u splavu, aby se z obyčejného odpoledne stal zážitek, na který se nezapomíná. Přeji všem čtenářům, aby jejich letní dny byly plné přesně takové horké pohody, smíchu, slunce a nečekaných setkání.
– Riven Vale
