Moderní galerie v centru města byla plná lidí, cinkání skleniček se šampaňským a tlumeného hovoru. Dnes byl můj velký večer – má autorská výstava. Stál jsem u hlavního sálu, sledoval, jak lidé obdivují moje obrazy, a snažil se tvářit uvolněně, i když jsem se poslední měsíce cítil úplně vyhořelý. Moje kamarádka Lucie mě táhla davem k baru, když se k nám otočila její známá.
„Tohle je Klára,“ usmála se Lucie a představila nás. „Kláro, tohle je ten umělec, o kterém jsem ti vyprávěla.“
Klára byla dechberoucí. Měla na sobě elegantní, smaragdově zelené šaty, které jí obepínaly štíhlou postavu, a pod nimi měla černé, neuvěřitelně jemné silonky, které dávaly jejím nohám naprosto dokonalý tvar. Když jsme si potřásli rukou, její stisk byl pevný a v jejích očích bleskla nečekaná, vyzývavá jiskra. Hned od první minuty, co jsme se začali bavit, bylo jasné, že mezi námi funguje neskutečné napětí. Lucie se po chvíli omluvila a nechala nás o samotě.
Při hovoru jsme se nenápadně přesunuli kousek stranou, k velkým francouzským oknům s výhledem na noční město. Začalo to nevinným hlazením. Když se nikdo nedíval, moje ruka jako by náhodou sjela k jejímu boku. Klára neuhnula. Naopak se ke mně přitiskla blíž. Přes jemnou látku šatů jsem ucítil, jak se jí zrychlil dech. Moje prsty sjely níž, na její stehno, a já poprvé ucítil ten božský, hladký povrch jejích silonek.
„Tady je moc lidí,“ zašeptala Klára s pohledem upřeným na moje rty. „Pojď se mnou.“
Chytila mě za ruku a protáhla mě kolem vystavených obrazů do boční, tiché chodby, která vedla k privátním salonkům a toaletám pro hosty. Chodba byla utopená v pološeru. Klára mě vtáhla do výklenku za těžký sametový závěs, kde sice bylo soukromí, ale zvenku z chodby sem doléhaly kroky a hlasy kolemjdoucích. Ten risk, že nás na vernisáži někdo načapá, byl neuvěřitelně vzrušující.
Okamžitě jsme se na sebe vrhli. Něžnosti vystřídala divoká předehra. Začal jsem ji líbat na krku, na rtech, moje ruce divoce prozkoumávaly její tělo. Vyhrnul jsem jí zelené šaty až k pasu. Pod nimi měla na sobě neuvěřitelně sexy prádlo – krajkové, dráždivé kalhotky, které sotva zakrývaly její klín, a na tom všem byly napnuté ty hladké, svůdné silonky.
Nemohl jsem odolat. Moje ruka sjela mezi její stehna. Přes látku silonek jsem začal s citem hladit její klín. Klára tichounce vzdychla, zaklonila hlavu a opřela se o zeď. Bylo slyšet, jak látka silonek při mých pohybech jemně a eroticky šustí. Kalhotky už měla úplně mokré. Netrvalo dlouho a jemně jsem prsty zajel pod okraj silonek i krajky a začalo intenzivní prstění. Moje prsty klouzaly po jejích horkých, zavlhlých stydkých pyscích. Klára se mi začala rytmicky poddávat, boky se jí třásly touhou.
„Chci tě ochutnat,“ zašeptal jsem.
Sjel jsem na kolena na chladnou podlahu. Klára se rukama opřela o moje ramena a trochu se rozkročila. Odtáhl jsem látku prádla stranou a začalo horké, nekompromisní lízání. Moje rty a jazyk se zabořily přímo do jejího zavlhlého, horkého klína. Klára slastí zatínala prsty do mých ramen, jak jsem ji lačně lízal a sál na jejím dráždivém klitorisu. Její dech byl čím dál hlasitější, musel jsem jí položit ruku na ústa, aby její vzdechy nebyly slyšet ven do chodby, kde zrovna prošla skupinka hostů. To šmírování a nebezpečí odhalení nás oba dohánělo k šílenství.
Klára mě po chvíli přitáhla nahoru. „Teď já,“ hlesla s rozšířenými zorničkami.
Rozepnula mi kalhoty a osvobodila můj ztopořený, pulzující úd. Klekla si přede mě, její šaty se vyhrnuly a odhalily její zadeček v silonkách. Vzala mě do ruky a začalo divoké kouření. Její horká ústa mě celého obemkla. Prováděla mi ten nejlepší orální sex, jaký jsem kdy zažil – lačně mě sála, jezdila jazykem po žaludu a přitom mě druhou rukou dráždila u kořene. Sledoval jsem ji shora, jak pode mnou klečí v tom luxusním prádle a silonkách, a cítil jsem, že už to dlouho nevydržím.
Vytáhl jsem ji na nohy, otočil ji zády k sobě a opřel ji o zeď. Zezadu jsem jí roztáhl nohy, odsunul mokré kalhotky a jedním prudkým pohybem jsem do ní vnikl. Klára hlasitě vydechla. Sex na veřejném místě, jen pár metrů od hostů, byl neuvěřitelně intenzivní. Každý příraz doprovázelo tiché šustění silonek na jejích stehnech. Držel jsem ji za boky, moje ruce přejížděly po krajkovém prádle a hladké látce na jejích nohách, zatímco jsem do ní tvrdě a rytmicky narážel. Klára se křečovitě chytila závěsu, její tělo se napnulo a s tichým, utlumeným výkřikem prožila silný, pulzující orgasmus.
Ten pohled na její třesoucí se tělo mě okamžitě vystřelil za ní. Vytáhl jsem se z ní ven a v tu samou chvíli mi z údu vystříklo horké, masivní sperma. Bílé kapky dopadly přímo na její zadeček, lesklé silonky a spodní lem jejích zelených šatů.
Chvíli jsme tam jen tak stáli, těžce oddechovali a poslouchali tlumenou hudbu z vernisáže. Klára se na mě otočila, s tichým úsměvem si prstem setřela kapku spermatu ze stehna, olízla ho a začala se upravovat. „Lucie už nás určitě hledá,“ mrkla na mě, stáhla si zelené šaty dolů a uhladila si černé silonky.
Než jsem stihl cokoli říct, otočila se a s naprosto nevinným výrazem vykročila zpátky do osvětleného sálu galerie. Zůstal jsem tam stát, rychle se zapínal a v hlavě mi vířil milion myšlenek. Srdce mi ještě divoce bušilo.
Když jsem po chvíli vyšel z chodby zpět do hlavního sálu, uviděl jsem Kláru. Stála u baru, v ruce držela kabelku a zrovna se loučila s Lucií. Rychle jsem k nim zamířil. Klára si mě změřila pohledem, v němž už nebyla ta divoká dračice, ale zase ta elegantní dáma.
„Gratuluji k výstavě, je to velmi... inspirativní,“ usmála se Klára formálně. „Ale už se omlouvám, musím opravdu běžet.“ „Počkej,“ vyhrkl jsem a instinktivně sáhl do kapsy pro telefon. „A co... co číslo na tebe?“ Klára se jen tajemně pousmála a odpověděla: „Má ho Lucie.“
Otočila se na podpatcích a zmizela v davu. Zůstal jsem stát jako opařený. Otočil jsem se na Lucii. Ta tam stála, v ruce držela skleničku šampaňského a pozorovala mě s tím svým typickým, lehce ironickým úsměvem. Věděla naprosto všechno.
„Ok, co to mělo znamenat?“ vyzvídal jsem s úsměvem.
Lucie mě vzala kolem ramen a trochu mě odtáhla stranou. Její pobavený výraz vystřídal upřímný, hřejivý pohled.
„Promiň, vím, že to bylo nečekané, ale ber to jako takové... rozptýlení. Dárek pro tebe od někoho, kdo tě má rád,“ řekla tiše. „Dárek?“
„Poslední dobou jsi hrozně skleslý, když maluješ,“ povzdychla si Lucie a otřela se pohledem o plátna. „Vidím, jak se u toho stojanu trápíš, že nemáš inspiraci. Klára je moje velmi dobrá známá a věděla jsem, že je to ta pravá žena, která tě dokáže vytrhnout z letargie. Ráda do téhle hry šla, když jsem jí o tvém trápení vyprávěla. Myslela jsem, že ti takový zážitek zvedne náladu a vrátí ti barvy do života. Vždyť se podívej na ty lidi kolem, jak se jim tvé obrazy líbí. Stačilo jen trochu jiskry, ne?“
Podíval jsem se na ni – na mou nejlepší kamarádku, která mě znala lépe než kdokoli jiný. V těle jsem ještě cítil ten horký adrenalin, vůni Klářina parfému a hladkost jejích silonek. Rozhlédl jsem se po sále plném hostů a cítil jsem, jak se mi do žil vrací ta stará, divoká energie.
„Funguje to,“ usmál jsem se, jemně jsem ji vzal za ruku a přiťukl si s ní skleničkou. „Díky, Lucie. Jsi ta nejlepší múza, jakou může malíř mít.“
