Ticho mého pokoje najednou rozčísne zvuk telefonu. Zpráva: Jsem před domem, Zlato. Pozveš mne na kávu? Jsem překvapená. Zvyklá na to, že muži na amatérech naslibují hory i s horákyněmi, ale skutek utek.... Ale jdu otevřít. Letmo mne políbíš na tvář, proběhneš chodbou do pokoje, a posadíš se. Chvilku prosím vydrž, Zlato. Jdu udělat tu kávu. Pokýváš hlavou a já jdu. Honí se mi hlavou spousta myšlenek... Přiznám se, že hříšných... Jsi opravdu pěkný muž.... Vracím se, položím na stolek dva šálky s kávou, a tlacháme. O počasí, o životě... Když tu najednou tvá teplá ruka přistane na mém stehně.... I přes punčochy, které na sobě mám, mnou projede silná elektrická vlna... Vzduch v místnosti náhle zhoustl... Hovor se značně zadrhává, až nastane úplné ticho...
Cítím, jak tvá ruka začíná bloudit po mých nožkách... Smím?... Zeptáš se... Ano... Jen hlesnu... Jemně mi sundáš z nohy botu... pak druhou... Po punčochách už mi neběhá ruka jedna, ale obě. Punčochy ti moc sluší, slyším jak říkáš... Nejsem schopná cokoli říci... Zmítá mnou vlna vzrušení a napětí... K dotekům přidáváš i pusu... Jemně se mazlíš s mýmy nohami, hladíš je, líbáš a pomalu postupuješ vzhůru od palečků přes lýtka, ke stehýnkům... Přivýrám oči a vychutnávám si tu vlnu vzrušení, která mnou cloumá, a neustále se stupňuje...
Najednou cítím, jak mi tvá ruka zajede pod sukýnku. Upřeně se mi zadíváš do očí, a já ani nehlesnu. Jsem neskutečně vzrušená.... Začneš mne líbat... Tvé horké ruce už neběhají jen po nožkách, ale bloudí po celém těle... Pevně mne sevřeš ve svém náručí, a já jsem šťastná. Do ucha mi zašeptáš: chci Tě. Celičkou. A já jen kývu hlavou. Pomalu mi začneš sundávat šaty...
Mám ve vyprávění pokračovat?
