Ranní ticho v bytě přerušovalo jen tiché bublání kávovaru. Sedl jsem si ke stolu, dlaněmi zahříval hrnek s kávou a mžoural do ranního světla. Pak můj pohled upoutal lístek papíru položený vedle cukřenky. Rukopis byl pevný, nekompromisní. Patřil mé Paní.
„Ohol se, řádně se umyj a udělej si důkladný klystýr – zopakuješ ho třikrát, ať jsi úplně čistý a prázdný. Až budeš hotový, nachystáš si všechny hračky na mučení análu. Nezapomeň na klec. Mimo klece a obojku nebudeš mít na sobě vůbec nic. Do zadku si dáš hračku, se kterou vydržíš čekat, než vstanu. Dnes budeš jen čubka na zvrhlé hrátky!“
Polkl jsem. Srdce se mi rozbušilo kombinací vzrušení a mírného strachu. Příkazy Paní se neodmlouvají. O hodinu později už bylo vše splněno. Čistý, oholený, s těsnou klecí uzamčenou kolem přirození a s análním kolíkem uvnitř jsem nahý čekal, až se ložnice probudí k životu.
Začátek dlouhého dne
Když Paní konečně vstala, nenechala se ničím spěchat. Vychutnala si ranní kávu, zatímco já – její čubka – jsem klečel u jejích nohou. Poté přišel první ostrý rozkaz:
„Přesuň se do ložnice a postav mučicí lavici.“
S těžkým dýcháním jsem těžký dřevěný stroj sestavil. Jakmile bylo hotovo, Paní mě zbavila posledních zbytků svobody. Přes oči mi padla neprůhledná maska, do úst mi pevně utáhla roubík a na rukou i nohou mi zacvakla těžká pouta.
„Klekni si na lavici,“ ozval se její chladný hlas.
Zaváhal jsem. Do pozice se mi vůbec nechtělo, tělo podvědomě tušilo, co přijde. Paní však neposlušnost netoleruje. Ucítil jsem její ruku na svých varlatech, která už teď byla kvůli kleci napjatá. Následoval velmi tvrdý, nekompromisní stisk. Bolest mi projela celým tělem a já okamžitě poslechl.
Paní mě k lavici pevně připoutala. Podpěry na nohy roztáhla tak doširoka, jak jen to šlo. Věděl jsem, že můj obnažený zadek i uvězněný penis jsou teď zcela vydáni napospas jejím choutkám.
„Takhle strávíš celý den,“ pošeptala mi do ucha a na hlavu mi nasadila těžká sluchátka.
V ten moment okolní svět zmizel. Zůstala jen tma, ticho a absolutní bezmoc. Ucítil jsem, jak mi Paní vytahuje původní kolík a nahrazuje ho větším. Chvíli si s ním pohrávala, pak vzduchem zasvištěl bič. Po několika ostrých ranách na zadek kroky utichly. Odešla.
V zajetí času a bolesti
Čas přestal existovat. Vnímání se smrsklo na čekání, kdykoliv se dotek Paní vrátil. Přicházela v nepravidelných intervalech. Každý její návrat znamenal novou dávku utrpení – výprasky střídaly chvíle, kdy mi zadek roztahovala čím dál většími hračkami. Nezapomínala ani na nateklá varlata, která drrtila silnými stisky a ranami.
Někdy odpoledne mi náhle strhla sluchátka.
„Odpoutám tě. Lehni si na záda a dej nohy do podpěr.“
Tělo mě bolelo, nechtěl jsem, ale strach z dalšího trestu byl silnější. Jakmile jsem ležel na zádech, Paní mě znovu zafixovala a roztáhla podpěry do tak extrémního úhlu, až jsem měl pocit, že mě roztrhne. Podvědomě jsem sebou cukl.
Chyba. Okamžitě přišlo několik tvrdých ran bičem přímo přes citlivá, nateklá varlata. Vykřikl jsem do roubíku. Paní bezcitně vyměnila hračku v mém análu za ještě masivnější kus a znovu mě opustila.
Vosk, důtky a absolutní odevzdání
Po nějaké době jsem na kůži ucítil prudký žár. Na citlivá varlata dopadla první kapka žhavého vosku. Paní si začala hrát se svíčkou. Vosk stékal na mé slabiny, břicho i hruď. Svíjel jsem se v poutech a kroutil bolestí, což Paní ocenila dalším tvrdým výpraskem přes celé tělo. Když tato tortura skončila, byl jsem na pokraji úplného vyčerpání. Znovu přišla výměna hračky v zadku za ještě větší, monstrózní rozměr, a opět ticho.
Když se vrátila příště, ucítil jsem ostré šlehnutí důtek. Paní se rozhodla zatuhlý vosk z mého těla odstranit právě jimi. Každý švih strhával vosk i s kůží, dokud nebyla spokojená.
Když mě očistila, konečně mi vyndala roubík z úst. Než jsem se stihl nadechnout, sedla si mi přímo na obličej.
„Ukaž, co umíš,“ přikázala.
Moje ústa a jazyk se staly jejím nástrojem. Paní byla neskutečně vzrušená z celodenního mučení své čubky. Netrvalo dlouho a několikrát za sebou divoce vyvrcholila. Její šťávy stříkaly a tekly proudem; mým úkolem bylo všechno do poslední kapky slízat a spolykat.
Konec hry
Když byla Paní plně uspokojená, naposledy si pohrála s obří hračkou v mém zničeném zadku, aby mi připomněla, komu patřím. Poté mě konečně odepnula z lavice a sundala mi masku.
Moje tělo bylo pokryté šrámy, červené od bičování a svaly se mi třásly vyčerpáním.
„Do sprchy. A spát,“ řekla už klidným, chladným hlasem.
Odvlékl jsem se do koupelny, smyl ze sebe stopy celého dne a s vědomím, že jsem splnil každé její zvrhlé přání, jsem padl do postele.
