Bylo později na nějaký schovávání nebo rychlý oblíkání. Každýmu, kdo by takovou scénku viděl by stejně neproběhlo hlavou nic svatého.
„Koukám že jste se už stihli dobře seznámit.“ řekla Klára suše když stála ve dveřích. Byla ještě nepřezutá a oblečená s taškou na zádech.
S Viktorií jsme s na ní dívali.
„Ahoj Klárko“ řekla Viktorie
„Jsi doma nějak dříve“ řekl jsem já.
„Nenamáhejte se nic vysvětlovat, jdu do pokoje a vy si tu v klidu pokračujte. Stejně jednou na něco takovýho muselo dojít“ pronesla při odchodu.
Když Klára zavřela dveře, Viktorie se na mě podívala. Byla stále nahá, tvářila se trochu hloupě, trapně a v obličeji snad i trochu pobaveně.
„Oblíkni se, já za ní půjdu. Pak se sejdeme v kuchyni“ řekl jsem ji a podal jsem ji věci.
„tak počkej, já si vezmu něco jinýho, tohle je její.“
Při odchodu z pokoje jsem se na ní podíval a gestem jsem ji pokynul, že bude všechno dobrý. Kláře jsem věděl, co řeknu.
Vešel jsem do pokoje Kláry. Převlíkala se do něčeho domácího a z počátku se chovala trošku odtažitě. Nedivím se ji.
„Rád Tě vidím“
„Já Tebe už ne“
„Chápu“
„Mám jít pryč ať ji můžeš opíchat nebo k tomu potřebuješ svědka?" řekla.
„Ne. Přišel jsem ti říct, že jsme s mámou udělali večeři a že se máš jít s námi najíst. Tak se převlíkni a pojď."
Když jsem ji to řekl, tak jsem odešel z jejího pokoje a záměrně jsem nechal otevřeno. Podobně jako když to dělají rodiče na děti, kteří přijdou zakřičet na svoje dítě a nasraně pak odejdou z pokoje.
Věděl jsem, že to Kláru naštve, a měl jsem pravdu. O pár kroků co jsem odešel hned bouchla dveřmi. Upřímně mi ta situace připadala už tak absurdní, že jsem neváhal použít tenhle rodičovský tón.
Viktorie už seděla v kuchyni.
„Co koukáš? Nandávej jídlo.“ řekl jsem ji pobaveně.
„Byl jsem za ní a řekl jsem ji, že budeme jíst, nechci odcházet takhle bez toho, abychom si ještě nepromluvili"
„Ona určitě nepřijde“
„Ale přijde" řekl jsem v klidu.
Měl jsem pravdu. Jen co Viktorie dala na stůl příbory a talíře s hrncem, tak Klára přišla. Sedla si naproti nám a tvářila se uraženě.
„Jsme rádi, že jsi přišla“ pronesl jsem.
„Tak dobrou chuť" řekla Viktorie
Bylo vidět, že Viktorie neví, co má říkat. Neříkala nic. Ani já jsem neříkal nic. Jedli jsme.
Trošku jsem si říkal jaký to asi musí pro ně být.
Klára nikdy neměla úplnou rodinu a podle toho, co jsem pochopil, tak nikdy s matkou se nebavila tím stylem, že by i ona mohla mít nějakýho chlapa. Naopak zase její matka nikdy neměla u sebe partnera se kterým by si užila, který by ji ocenil, miloval a viděl jako ženu kterou nechce jenom využít, ale zároveň s ní vychovat někoho.
„No hele Klárko, jakýs měla den? Co škola?“ zeptal jsem se.
„Tak jako dobrý, zkoušku jsem udělala, teď už pomalu budou státnice“ říkala jentak.
„To je dobře. Když budeš chtít pak pomoc s tím překladem, tak řekni, pomůžu Ti“
„No asi díky, ale asi to budu chtít zvládnout sama“
„chápu“
„Co budete dělat vy?“ zeptala se
„No chceme si s tebou promluvit. Víš, mezi náma se nic nestalo. Jenom prostě jsem měla slabší chvilku“ řekla Viktorie
„A to jsi vyřešila tak že sis strkala do klína hlavu od kluka, který se mnou chodí?"
„původně jsem to nechtěla“ řekla
„Ne? A jak to bylo?“
„Myslím, že to bylo tak, že Tvoje máma od doby, co Tě porodila, nikoho neměla“
„Jsi fajn, pěkná, chytrá, mladá, můžeš si vybírat. Máš jiný osud než máma.“
Bylo ticho. Po mých slovech dlouho nikdo nic neřekl.
„Chápu, jenom mi to nepřijde fér... ale to je jedno." řekla Klára.
V duchu jsem se zeptal, co konkrétně ji nepřišlo fér? Bylo mi jasný, že toho je na ní moc, ale i tak.
„A co tedy budete dělat teď?" zeptala se znovu Klára.
„Budeš spát s ní nebo půjdeš domů?“ dodala.
„Hele, já ani nevím. Chci být s Tebou ale chápu, že teď to nechceš.“
„Ne to nechci.“
„No on bude se mnou a Ty běž spát tedy. My si ještě řekneme něco málo.“ řekla Viktorie. Myslím, že to Klára nečekala.
„Hele mě to je jedno, tak já teda jdu.“
Klára se zvedla a šla. Ani se nerozloučila. Jenom bylo po chvilce slyšet bouchnutí dveří.
„Já tam pak za ní ještě skočím“ řekl jsem.
„Vážně chceš abych tu s Tebou byl?“
„No jestli Ti to nevadí, budu ráda.“ Viktorie si vyndala ze sklenice víno když sklízela nádobí a nic neříkala. Jenom si nalila skleničku a upíjela.
„Tak jo, ale nalej mi taky“
Najednou co odešla Klára, tak jsme se bavili zase uvolněněji.
„Myslela jsem, že bude vyvádět, ale jaks to řekl o tom že jsem nikoho neměla...to byla pravda. To ona nemůže pochopit.“ řekla.
Bavili jsme se takhle ještě dvě hodiny. Smáli jsme se, povídali jsme si o práci, hypotéce, a celá zábava jela tak jako kdyby se nic vážnýho ten den nestalo.
„Půjdeme už pomalu spát?"
„Tak jo, ale ještě tam za ní zajdu, ať vím, že je v pohodě.“
Když jsem vešel do pokoje Kláry, tak jsem zaťukal a pomalu k ní přišel blíž. Ležela na posteli, četla si knížku a dost možná u toho poslouchala i naše konverzace, které jsme měli o pokoj vedle.
„Byli jste slyšet“ řekla
„To jsme byli taky“ odpověděl jsem, a myslel jsem tím nás dva pár dnů zpátky.
„Nevytahuj to.“
„A proč ne?“
„Teď se to nehodí. Slyšela jsem, co chcete dělat.“
„Chápu“
„Tak dobrou noc“
„Dobrou“ odpověděla Klára.
Viktorie už byla převlečená do velkého trička a kalhotek. Postel byla hezky upravená, vše bylo vyvoněné, a já si k ní lehl. Bylo to zvláštní. Mohl jsem spát s Klárou nebo mohl jsem jít jednoduše domů, ale místo toho jsem si šel lehnout k její matce.
„tak co?“ zeptala se když ležela vedle mě.
„je v pohodě. popovídali jsme si, je z toho vystrašená, ale nejdůležitější je, že tě chápe." řekl jsem.
„no a ty chápeš mě taky?“ zeptala se.
„Ano, a proto tu i jsem.“
Po zbytek noci jsme si šeptali. Pak jsme se drželi za ruce, objímali se, a na prahu usnutí jsme leželi u sebe velmi těsně, že se moje péro dotýkalo jejího klína. Viktorie určitě nepsala, protože sebou velmi potichu a něžně třela. Věděla co dělá, a dělala to dobře. péro mi postupně tvrdlo a bylo to nápadnější.
„Ty chceš sex?“ zeptal jsem se velmi tiše.
„Ne, ale chci abys ve mě byl“ pošeptala.
„Jenom to chci zase cítit“
Neříkal jsem nic. Chápal jsem ji. Pomalu jsem Viktorii odhrnoval kalhotky a párkrát jsem se doktnul u toho jejího klínu. Byla celá vlhká a horká.
„Slib mi že ji to ale neřekneš, že to bude mezi námi.“
„Slibuji“
Pomalu jsem vlezl na Viktorii, stáhnul si trochu trenky a začal jsem se dotýkat jejího klínu. Dýchla hluboce, a když jsem začal do ní pomalu pronikat, tak tiše vzdychala. Když jsem dorazil až na její dno, tak jsem ji začal líbat. Líbala vášnivě, procítěně a obejmula mě jak nohami tak i rukami. Velmi pomalým tempem jsem do ní přirážel. Po chvilce se začala třást v pánvi a udělala se.
„ty piercingy jsou fakt intenzivní“ šeptala do ucha a já cítil jak pláče.
Chvilku jsem v ní ještě byl, ale pak jsem z ní slezl. Leželi jsme pořád vedle spolu a ona mě držela za péro.
„Můžu Tě vykouřit?“
„Jo, ale nesmíš to říct Kláře“ odpověděl jsem. Zasmála se. Pomalu šla k mýmu péru a já cítil její vlhký dech. Nekouřila mě rychle. Vychutnávala si to. Sála mi ho, kroužila mi po žaludu jazykem, a dělala to tak dobře, že jsem se udělal. Vystříkal jsem se ji do pusy a ona to všechno polkla. Bylo to hodně intenzivní. Chvilku mě ještě lízala do doby než jsem neměl péro úplně měkký. Pak si lehla ke mě a nechala mě, ať ji obejmu.
„Tak hlavně ať je to mezi námi“
„Ano“ řekla
„A teď už dobrou tedy.“
„dobrou noc a děkuji moc“
Byla sobota osm ráno. Viktorie pořád spala v mým obejmutí. Hned mi hlavou proběhlo co jsme dělali, a opět jsem pamatoval na to, že to nikomu neřekneme. Podíval jsem se na sebe a na trenky, jestli nejsou špinavý, a rozhodl jsem se, že půjdu navštívit do vedlejšího pokoje Kláru.
