Paní spí více než dvě hodiny když ticho pokoje prořízne zvonění Jejího telefonu.
Probuzená šokem odmítá hovor, otáčí se a chce pokračovat ve spánku
ale telefon zvoní znovu, sotva probuzená se podívá na display a nerada přijímá hovor.
Jde o soukromou záležitost tak se chci vzdálit abych neposlouchal, co není určeno mým uším
ale lusknutí prstů a přísně namířený ukazováček mne posílá k nožkám Bohyně.
Tulím se k nim, něžně líbám a hladím snažíc se mírnit stále se zvyšující rozčilení své Paní,
zvyšující hlas přecházející později až do křiku ale nepomáhá to.
Když rozčileně mrští telefonem na vedlejší postel stále nahlas zavelí: Přestaň!!!
Sotva zvednu hlavu dostanu pořádnou facku až se mi otočí hlava.
„Klekni si čelem ke zdi a ani se nehni!!!
Okamžitě plním příkaz, nedovolím si ani pohladit pálící tvář, Paní je hodně rozčilená
tak Jí nechci nijak dráždit. Takto rozlobenou jsem Ji nikdy neviděl a jen doufám,
že to nepokazí zbytek víkendu.
Po chvíli slyším jak vstala a bosky přešla ke skříni, neodvážím se ani pohnout natož otočit.
„Stoupni si a ruce dej za hlavu!“ zavelí hlasem, který neslibuje nic pěkného.
Sotva tak učiním přistane mi na zadku hodně silná rána, zřejmě bičíkem.
Po prvotním šoku naštěstí stihnu zareagovat a dostat ze sebe: „1, děkuji má Paní“.
„No proto“ zazní výhružně a přistane další rána.
Že Paní má pádnou ruku vím ale takovou sílu bych nečekal, po pátém dopadu bičíku
nastává kráťoučké přerušení na uchopení nástroje do druhé ruky a výplata pokračuje.
Druhá ručka už nedává do úderů takovou sílu a s každým dalším razance klesá
což mne ale nijak nepomáhá, nejsem takto vycvičený takže mne tečou slzy jako hrachy,
mám stále větší problém vyřknout číslo a poděkování, později se začínám celý třást.
Cítím, jak mi naskakují jelita, dopady bičíku jdou přes sebe takže zadek mám v jednom ohni.
Po patnáctém mi Paní strčí před pusu konec bičíku, pokorně jej políbím a poděkuji za trest,
stejně pokorně políbím a poděkuji oběma ručkám, sesunu se na zem a ještě zulíbám nožky.
Paní odchází a nechává mne ležet na podlaze, tiše pláču ale snažím se nabrat síly a vzchopit,
15 ran byť velice silných není tolik, aby mne to takhle vzalo.
Paní se za chviličku vrací, už klidným hlasem říká ať si lehnu na břicho na Její postel.
Když se tam položím chladí mi pozadí něčím studeným, asi namočeným ručníkem a hladí mne po vlasech.
„Bolí to, já vím a nebyl to trest, jen jsem potřebovala ze sebe dostat nával vzteku ale teď vidíš,
jaká dokážu být a čeho jsem v návalu zlosti schopná tak si rozmysli,
jestli chceš být i obětí takových mých výlevů. Ale teď nemluv a odpočívej.“
Paní vymění ještě studený ručník na mém pozadí, lehne si vedle mne na postýlku.
Občas mně pohladí po vlasech či po rameni, nabírám zpět ztracenou sílu,
opatrně uchopím Její ručku, vroucně ji zulíbám a chci se omluvit,
že nic nevydržím ale Paní mne zastaví.
„Nebudeme to teď řešit, necháme to na později a budeme si užívat možností,
které tady máme. Naber sílu a půjdeme do bazénu i když pro tebe to bude asi těžší.“
Chci, abychom čas zde využili co nejlépe tak se co nejrychleji zmátořím,
pomohu Paní s převlečením a s župany přes ruku Ji následuji k bazénům.
Nejprve využíváme výplavový bazén na jehož okraji se potom Paní sluní a já Jí přitom ve vodě
něžně hladím nožky, pozadí poznamenané bičíkem mne pálí ale snažím se celou svou
pozornost věnovat Paní. Po přesunu do bublinkové lázně se Paní položí na záda,
já sedám k Jejím nožkám a pokračuji v jemném laskání Jejích tlapinek, nártíků a kotníčků,
dovolím si hladit i lýtka, kolínka a část stehýnek.
Posléze venku na lehátku Jí předčítám z knížky, přinesu pití a malé občerstvení,
stále se něžnými doteky snažím pečovat o Její krásné, dlouhé nožky.
Paní moc nemluví, připadá mne, že trochu ztratila náladu tak o to víc se snažím vyloudit
úsměv na Její hezké tvářičce což se občas podaří, možností wellnesu využíváme až do večeře.
