Ráno – i když po desáté hodině se tomu tak dalo říkat jen stěží – nás probudily hřejivé sluneční paprsky. Zašli jsme se společně osvěžit do sprchy a pak si zalezli zpátky pod peřinu. Nikam jsme nespěchali, jen jsme tak lenošili a užívali si klidné dopoledne. Kolem půl jedenácté se zničehonic ozvalo tiché zaťukání na dveře. Vstal jsem z postele a šel odemknout, i když mi bylo jasné, že v celém objektu jsme jen my a trojice přátel od Šumperka. Za dveřmi stál jeden z nich, říkejme mu třeba Standa. Přes rameno měl přehozený ručník a na tváři mírně omluvný úsměv. „Prosím tě, mohl by se u vás osprchovat?“ zeptal se s nadsázkou. „Jsme na pokoji sice jenom tři chlapi, ale v té koupelně to vypadá hůř než u tří ženských. Je tam pořád obsazeno.“ Pobaveně jsem se usmál a s radostí ho pustil dál. Zatímco Standa zmizel v koupelně a zpoza dveří se ozval šum vody, vrátil jsem se zpátky k manželce pod peřinu. Ta se na mě potutulně podívala a pošeptala mi: „Myslíš, že tam mají opravdu tak plno, nebo se jenom chtěl dostat blíž k nám?“ Jen jsem se tajuplně usmál, odpověď jsme nechali otevřenou. Za chvíli se dveře koupelny otevřely a vyšel Standa, s ručníkem omotaným kolem pasu. „Díky moc,“ hlesl, přistoupil k posteli a přirozeně se posadil na její okraj, kousek od mé ženy. Podíval se na ni a s neskrývaným obdivem v hlase začal vyprávět o tom, jak nádherný uplynulý večer byl. Přiznal, že s klukama jezdí na pánské jízdy celkem často, ale něco tak výjimečného, čistého a smyslného ještě nikdy nezažil. „Jsi strašně krásná,“ otočil se pak přímo na ni. Vzápětí se podíval na mě a dodal: „Promiň, nevadí ti to? Já jsem to prostě musel říct nahlas.“ V duchu jsem se musel pousmát. Po tom všem, co se v noci odehrálo, mi přišlo až úsměvné, že by mi mělo vadit jedno upřímné vyznání. Když mi nevadil pohled na jeho blízkost s mou ženou v těch nejintimnějších chvílích, tohle byla jen krásná poklona. Standa pak mezi řečí utrousil, že se kluci potřebují trochu probrat z alkoholového oparu, a proto pojedou autem do nedalekého města. Byli jsme totiž v malé vesničce, kde nebyl žádný obchod. Plánovali nakoupit nějaké jídlo a Standa jen tak napůl úst, s potutelným zábleskem v oku, dodal, že mají v plánu koupit také zásobu prezervativů. Pak se otočil k mé manželce a s lehkou otázkou v hlase se zeptal: „Můžeme si je koupit?“ Manželka na něj vteřinu koukala v mírných rozpacích, ale pak se usmála a odpověděla s půvabným nadhledem: „To je vaše věc, můžete si koupit, co chcete.“ Standa se spokojeně usmál, poděkoval a odešel zpátky za klukama. Ještě chvíli jsme s manželkou leželi v objetí, než jsme se oblékli a vyrazili na procházku do okolní přírody. Jižní Morava nás přivítala nádhernou scenérií, ale naše kroky a myšlenky stejně neustále patřily diskusím o prožité noci. Sdíleli jsme své pocity, které v nás zanechaly hlubokou stopu romantiky a nepoznaného vzrušení. Když jsme se odpoledne vraceli zpět ke sklípku, zrovna jsme potkali kluky, jak nasedají do auta a odjíždějí do města. S úsměvem jsme si zamávali a domluvili se, že se všichni společně sejdeme přesně ve čtyři hodiny odpoledne dole u vína. Oba jsme věděli, že ten pravý večer teprve začíná. Jak se blížila čtvrtá hodina, napětí i vzrušení ve mně nebezpečně stoupalo. Potřeboval jsem od manželky ještě jedno poslední, hluboké ujištění. Podíval jsem se jí do očí a upřímně se zeptal, zda se jí ti muži opravdu líbí, nebo jestli to celé dělá jenom kvůli mně, protože ví, jak moc mě to přitahuje. Chytila mě za ruku a s odzbrojující upřímností odpověděla: „Víš, kdybych byla svobodná a potkala každého z nich zvlášť, tak by u mě měl asi každý z nich šanci.“ Ta slova mě dokonale uklidnila a vnitřně zapálila ještě mnohem víc. V duchu jsem se pro sebe pousmál a říkal si: Hochu, tak ty jsi kandaulista, to už je teď s tím, co cítíš, naprosto jasné. Přesně v šestnáct nula nula už jsme seděli dole v degustační místnosti u vína. Naklonil jsem se k ní a polohlasem prohodil, že by se mi dnes moc líbilo, kdyby na ten večer patřila každému z nich. Vtom se otevřely dveře a do sklípku s hlasem vtrhli chlapi. Začali na stůl vybalovat hromady dobrot – slané tyčinky, brambůrky, oříšky a voňavé uzené. „Museli jsme udělat pořádné zásoby na večer,“ hlásili vesele. Marek, nejmladší z nich, se hned posadil k mé manželce a začal si s ní povídat. Zbylí dva, Standa a Jirka, mě mezitím jemně poklepali po rameni a Jirka povídá: „Pojď na chvíli s námi nahoru na chodbu.“ Když jsme osaměli, Standa se na mě vážně podíval: „Hele, nechceme, aby to dopadlo nějak hloupě. Nechceme, aby ses po včerejšku třeba cítil naštvaný nebo dotčený. Teď v autě jsme o tom celou cestu mluvili a upřímně nevíme, jak to vlastně bereš. Hlavně netušíme, co přesně si k tvé ženě můžeme dovolit a co ty sám chceš, abychom udělali. Rozumíš, nechceme zkazit večer nějakým přešlapem, co by byl přes čáru.“ Byl jsem nesmírně vděčný za jejich chlapskou rovnost a respekt. To, že se mě na rovinu ptali, nám dávalo šanci ujasnit si pravidla hry, aby se nikdo nebál jednat a všichni věděli, kde leží hranice. Odpověděl jsem jim s naprostým klidem: „Chlapi, je to takhle: mluvte s ní slušně, žádná vulgarita. Chci jen, abyste se k mé manželce chovali úplně stejně, jako když venku svádíte ženu, na které vám opravdu záleží. Pokud k ní budete přistupovat s touhle úctou a touhou, není v tom žádný problém. Mně se to líbí a neuvěřitelně mě to vzrušuje.“ Oběma viditelně spadl kámen ze srdce. Společně jsme se vrátili dolů ke stolu, kde už panovala uvolněná nálada. Chvíli se probíralo, co zažili ve městě, ale hovor se samozřejmě velmi rychle a přirozeně stočil zpátky k minulé noci. Chlapi začali mé ženě jeden přes druhého skládat komplimenty a vyprávět, jak krásné to pro ně bylo. Manželka jen stydlivě sklopila oči a s půvabným úsměvem zašeptala: „Jsem moc ráda, že se vám to líbilo.“ V tu chvíli se slova ujal Standa a do ticha prohodil podmanivý návrh: „Co kdybychom si dnes večer zahráli takovou hru? Všichni víme, jak funguje harém v muslimském světě, kde jeden muž může mít čtyři manželky. Co kdybychom to dnes obrátili? Uděláme si obrácený harém. Jedna žena bude mít na celý večer své čtyři muže.“ Ta představa mi okamžitě vyrazila dech a bleskově mě zasáhla. „To zní neuvěřitelně zajímavě,“ dodal jsem bez váhání a s neskrývaným nadšením v hlase. „Proč to nevyzkoušet?“ Na to manželka pohotově zareagovala, v očích jí šibalsky zajiskřilo a s úsměvem se zeptala: „To jako znamená, že mám čtyři muže a vy všichni budete pro mě pracovat?“ Standa se k ní naklonil, hluboce se jí podíval do očí a s podmanivým hlasem odpověděl: „Nejenom pracovat, královno. Budeme tě hýčkat a plnit každé tvé skryté přání.“ „Aha,“ protáhla manželka s lehkým povzdechem, v němž se mísilo vzrušení s obavami. „Jenomže to vůbec nevím, jestli takový nápor dokážu vydržet.“ Vložil jsem se do toho s úsměvem já: „Ale prosím tě, lásko, jeden den to určitě vydržíš. Vlastně jenom jeden jediný večer, protože je to celé jenom dnes.“ Můj souhlas i tón hlasu chlapy okamžitě povzbudil a všichni tři s úsměvem a úlevou přikyvovali, že přesně tak to je. Atmosféra v tu ránu ztěžkla čistým, jiskřivým napětím. Vzápětí vstal od stolu Marek, udělal těch pár kroků k mé ženě, která stále seděla na dřevěné židli, jemně jí vzal obličej do dlaní a začal ji něžně, ale hluboce líbat. Když se od jejích rtů na moment odtáhl, zašeptal jí tak, aby to slyšeli všichni: „Je to zvláštní pocit vědět, že mám manželku ještě s dalšími třemi chlapy… Ale o tak neuvěřitelně krásnou ženu bych se asi velmi rychle naučil dělit.“ Tento moment definitivně smazal poslední zbytky ostychu. Od té chvíle se veškerá konverzace u stolu, doprovázená cinkáním skleniček s jiskřivým moravským vínem, odvíjela v čistě erotickém, smyslném tónu. Každé slovo, každý pohled i letmý dotek pod stolem směřovaly k jedinému cíli – k naší společné královně obráceného harému. Víno v pohárech ubývalo a s každým dalším douškem jako by se prostor kolem stolu zmenšoval. Světla ve sklípku byla ztlumená, vzduch voněl dřevem, těžkým uzeným a sladkou vůní manželčina parfému. Všechny smysly byly napnuté k prasknutí. Každý pohyb, každý nádech mé ženy byl pod drobnohledem osmi dychtivých očí. „Když už máme ten harém,“ prolomil ticho Jirka a jeho hlas zněl neuvěřitelně klidně, přesto z něj čišelo odhodlání, „každý správný služebník musí nejdříve poznat, jak voní jeho paní.“ Vstal, pomalu obešel stůl a postavil se za mou manželku. Ta seděla nehnutě, rty lehce pootevřené, paže položené na stole. Jirka jí jemně odhrnul vlasy na stranu, naklonil se k jejímu krku a zhluboka nasál její vůni. Pak přitiskl rty k její kůži těsně pod uchem. Manželka tiše vydechla a po těle jí naskočila husí kůže. Ten zvuk – tichý, odevzdaný vzdech – jako by byl povelem pro ostatní. Standa se natáhl přes roh stolu a vzal ji za ruku. Začal jí palcem kroužit po dlani, pomalu, rytmicky, a přitom z ní nespustil oči. Marek se mezitím spustil na kolena přímo vedle její židle. Jeho ruce, teplé a pevné, našly její odhalená kolena pod lemem krátkých šatů. Začal jí pomalu hladit stehna, centimetr po centimetru, s takovou opatrností, jako by se dotýkal něčeho posvátného. Seděl jsem naproti ní. Sledoval jsem, jak se její tělo pod náporem tolika vjemů jemně chvěje. Jirka jí dál líbal krk a ramena, Standa jí jemně líbal konečky prstů na rukou a Marek svými dlaněmi stoupal výš a výš, až k samotnému okraji jejího prádla. Moje žena zavřela oči. Vnímala chlad vína, které jí v tu chvíli Standa druhou rukou přiložil ke rtům, aby se napila, horkost Jirkových rtů na svém krku a naléhavost Markových prstů na svém těle. „Podívej se na mě, lásko,“ zašeptal jsem přes stůl. Pomalu otevřela oči, temné touhou a naprostým odevzdáním. V tom pohledu nebylo ani stopa po studu. Byla to čistá, surová rozkoš ženy, která ví, že vládne celé místnosti. „Chci tě vidět,“ řekl Marek ze zdola, jeho hlas byl zastřený. „Chceme tě vidět všechny.“ Manželka se na mě tázavě podívala, jako by hledala poslední tiché svolení. Jen jsem neznatelně přikývl, neschopen slova, jak moc mě ten pohled spaloval. S naprostou noblesou, bez spěchu, se moje žena opřela o Jirkovu hruď za sebou. Marek jí pomalu vyhrnul lehoučké šaty až k pasu. Standa vstal, obešel stůl a společně s Markem jí pomohli vyklouznout z lodiček. Každý z nich vzal jednu její nohu, zvedl ji a položil si ji na svá kolena. Seděla tam uprostřed nás, s roztaženýma nohama, v jemném krajkovém prádle, které se pod náporem jejího vlastního vzrušení už znatelně lesklo. Jirka zezadu sklouzl rukama z jejích ramen dolů, našel knoflíčky na jejích šatech a rozepnul je, čímž uvolnil látku na jejích prsou. Šaty z ní sklouzly dolů jako okvětní lístky. V tu chvíli byl sklípek plný zvuků – těžkého dechu nás chlapů, tichého šustění látky a jemného mlaskání, když se Marek začal rty přibližovat k vnitřní straně jejích stehen. Standa mezitím vzal z misky na stole jednu jahodu, kterou kluci přivezli z města, namočil ji do zbytku vína v pohárku a jemně jí přejel mé ženě po rtech. Pak tu samou jahodu spustil níž, přes její odhalená ňadra, bříško, až k okraji jejích kalhotek, kde nechal chladnou kapku vína sklouznout přímo na její horké tělo. Manželka se prohnula v pase a hlasitě vzdychla. „Bože…“ zašeptala. Čtyři muži, každý zaměstnán jiným smyslem, jinou částí jejího těla. Já jsem se natáhl přes stůl, chytil ji za ruku a vnímal její zběsilý tep. Byla to symfonie doteků, kde nikdo nespěchal, ale každý věděl, že tahle moravská noc změní všechno. Atmosféra v místnosti v tu chvíli připomínala posvátný rituál, kde čas přestal hrát jakoukoli roli. Moje žena seděla uvolněná, obklopená čtyřmi muži, kteří k ní vzhlíželi s nefalšovanou touhou. Spodní prádlo, které na sobě stále měla, jako by bylo tou poslední, nepatrnou zábranou, která celému okamžiku dodávala neuvěřitelné napětí. Marek, stále klečící u jejích nohou, pokládal jemné polibky na její lýtka a stoupal výš k vnitřní straně stehen. S každým dotykem jeho rtů se jí po těle rozběhlo lehké chvění. Naklonil se k ní a polohlasem, s hlubokým respektem v hlase, jí zašeptal do ucha: „Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Chci tě dnes večer jen uctívat a plnit ti každé přání.“ Standa stál po její pravici, jednou rukou ji něžně vískal ve vlasech a druhou jí kroužil po odhaleném bříšku, těsně nad lemem krajkových kalhotek. „Když jsi teď naše žena, chceme s tebou prožít něco, na co nikdo z nás nezapomene,“ šeptal jí do vlasů, zatímco jeho rty sjížděly k jejímu rameni. „Chceme se s tebou milovat. Chceme cítit, jak se tvoje tělo chvěje touhou.“ Jirka ji zezadu pevně, ale přitom s citem objímal kolem pasu, jeho hruď se opírala o její záda a on s každým jejím výdechem vnímal, jak rychle jí bije srdce. „Chceme prožívat tvé orgasmy, vidět tě na vrcholu blaha,“ přidal se k ostatním a jeho rty našly citlivé místo na její šíji. Seděl jsem přímo před ní, držel ji za obě ruce a sledoval, jak se v jejích očích zračí slzy čistého dojetí a neskutečného vzrušení. Tahle slova plná obdivu a romantických vyznání ji zasahovala hlouběji než jakýkoli samotný dotek. Cítila se milovaná, obdivovaná a naprosto výjimečná. „Já to chci taky,“ zašeptala se zavřenýma očima, zatímco se jí z hrdla dral tichý, sladký povzdech. Chlapi si ji začali mezi sebou s neuvěřitelnou noblesou „půjčovat“. Jeden ji vzal do náruče, políbil na rty, aby ji vzápětí předal dalšímu, který ji objal a zahrnul komplimenty. Bylo to jako smyslný tanec, kde středem vesmíru byla ona. Přes jemnou látku spodního prádla ji všichni čtyři muži synchronizovaně hladili, objevovali křivky jejího těla a nechávali ji topit se v oceánu něhy. Krajka na jejím klíně už byla horká a vlhká, jak v ní touha vřela, ale muži stále nikam nespěchali. Chtěli ji nejdříve zcela opojit slovy a nekonečnou vlnou romantických polibků, než se tato předehra rozvine do svého velkolepého finále. Napětí v místnosti dosáhlo bodu, kdy se veškerá slova stala zbytečnými. Moje žena už nestála nohama na pevné zemi, vznášela se v naprostém bezpečí naší společné touhy. Chlapi ji s maximální něhou zvedli ze židle, takže teď stála uprostřed nás, obklopená hradbou našich těl. Její dech byl rychlý, mělký a rty měla horké od nekonečných polibků. Spodní prádlo na ní sice stále zůstávalo, ale stalo se už jen tenkou, průsvitnou hranicí, pod kterou se odehrávalo čisté kouzlo. Jeden z mužů stál pevně za ní, tiskl se k jejím zádům a jeho dlaň neomylně sklouzla pod zadní lem krajky, aby hýčkala její zadeček a stehna. Druhý muž zaujal pozici zepředu, rukou jí jemně objal boky a prsty mu sklouzly pod prádlo přímo k jejímu klínu, který byl v tu chvíli už neuvěřitelně horký, otevřený a vlhký. Já a třetí z kamarádů jsme se postarali o to, aby její rty ani na vteřinu neosaměly. Střídali jsme se v hlubokých, podmanivých polibcích, zatímco tam dole začala dokonalá symfonie doteků. Chlapi si její klín začali s neuvěřitelným citem rozdělovat. Každou chvíli vnímala uvnitř sebe něžný, pomalý pohyb prstu někoho jiného, který jemně objevoval její hloubku, zatímco další prst s absolutní přesností kroužil kolem jejího klitorisu. Ta kombinace vnitřního tlaku a vnějšího dráždění, kdy se ti dva dole dokonale doplňovali, ji začala odvádět do úplně jiného světa. Moje žena se začala v našich náručích nekontrolovatelným způsobem vlnit. Její stydlivost se definitivně rozpustila v čisté extázi smyslů. Přestávala vnímat realitu, byla naprosto mimo sebe, vedená už jen čistým instinktem ženy, která je bezmezně milována a uctívána. Hlavu měla zakloněnou, oči zavřené a z hrdla se jí kromě sladkých vzdechů začala drát slova, která nám všem vehnala krev do žil. „Vemte si mě…“ šeptala naléhavě, a pak už nahlas, s prosbou v hlase prosila: „Jsem vaše… chci vás všechny! Klidně všichni najednou, prosím, vezměte si mě, milujte se se mnou! Už to vážně potřebuju…“ Tato slova, vyřčená s takovou upřímnou touhou a odevzdaností, byla pro nás tím nejkrásnějším povelem. Chlapi na nic nečekali. S obrovskou něhou, ale zároveň s pevnou chlapskou jistotou vzali mou ženu do náruče. Jako by nesli tu nejvzácnější trofej, společně jsme ji vynesli po schodech nahoru do pokoje, kde na nás čekalo ono obrovské, připravené letiště, na kterém se měla její slova proměnit ve skutečnost. Položili jsme ji doprostřed onoho obřího letiště s takovou lehkostí, jako by se snášela na vlnách. V tu chvíli jako by se v pokoji zastavil čas a my všichni čtyři, vedeni jediným společným dechem a němou dohodou, jsme se k ní naklonili. Naše ruce se synchronizovaně a s absolutní jemností dotkly posledních kousků jejího oděvu. Snesli jsme z ní podprsenku i kalhotky a v jediném okamžiku se ocitla úplně nahá, zářící jako drahokam uprostřed čtyř mužů, kteří k ní vzhlíželi. Byl to dechberoucí pohled. Její tělo, zbarvené touhou a jemným světlem pokoje, se mírně chvělo. Dlouho jsme ji nenechali jen tak ležet; okamžitě se k ní slétly naše rty a dlaně. Spustil se naprosto přirozený, plynulý koloběh milování, kde se jeden prolínal v druhého, a každé spojení s ní bylo dovedeno do absolutního vrcholu. Jako první do ní s hlubokým povzdechem a nesmírnou něhou vstoupil Marek. Moje žena slastí zaklonila hlavu a pevně ho objala nohama kolem pasu. Ani v té chvíli však nezůstala sama pro jednoho. Zatímco Marek udával rytmus, Standa se naklonil k jejímu klínu a svými prsty začal s absolutní přesností dráždit její klitoris. U její hlavy jsme v tu chvíli klečeli já a Jirka. Manželka, zcela oddaná přítomnému okamžiku, nás oba zapojila do své hry – jednoho z nás vždy pevně svírala a hýčkala ve své dlani, zatímco druhého obdařovala svými horkými ústy, a v tomto smyslném rytmu nás neustále střídala. Tato kombinace vnitřního tlaku, intenzivního vnějšího dráždění a její vlastní aktivní rozkoše ji během chvíle přivedla k prvnímu, neuvěřitelně silnému orgasmu, při kterém se s křikem prohnula v zádech. Jakmile tato první vlna odezněla, Marek uvolnil místo a hned ho vystřídal Standa. Pohyb jeho těla byl o něco naléhavější. V tu chvíli se role vyměnily – Marek se přesunul k jejímu boku a Jirka svými prsty převzal citlivé dráždění jejího klitorisu. Moje žena byla jako mnohoorgasmická bytost plná nespoutané síly; její tělo bylo po prvním vrcholu neskutečně citlivé. Netrvalo to ani dvě minuty a pod náporem Standových přírazů a Jirkových prstů se její tělo otřáslo dalším, tentokrát mnohem rychlejším a intenzivnějším orgasmem. Když přišla řada na Jirku, manželka se s tichým zašeptáním sama lehce nadzvedla, aby mu usnadnila cestu do svého nitra. Byla už v naprosté extázi. Já jsem okamžitě zaujal pozici u jejího klína a začal jí kroužit prsty kolem horkého klitorisu, zatímco Marek a Standa obklopili její tělo svými dlaněmi a něžně ji líbali na rty a krk. Její tělo reagovalo téměř okamžitě. Čas mezi jednotlivými vrcholy se dramaticky zkracoval. Stačilo jen několik hlubokých Jirkových pohybů a mých doteků, aby se moje žena hlasitě rozplakala štěstím a prožila třetí, bleskový, ale nesmírně hluboký orgasmus. Nakonec jsem mezi její nohy poklekl já, její muž. Když se naše oči střetly, viděl jsem v nich hluboký oceán lásky, důvěry a absolutního štěstí. Pomalu jsem se do ní vnořil a v ten moment jako by se kruh uzavřel. Chlapi se rozmístili kolem nás – jeden jí líbal rty, další ji držel za ruce a Standa svými prsty naposledy zaútočil na její zcela zcitlivělý klitoris. Netrvalo to ani půl minuty. Její tělo, dokonale připravené a rozechvělé předchozími vrcholy, zareagovalo okamžitě. S trhavými pohyby a sladkým křikem prožila poslední, bleskový, ale o to intenzivnější orgasmus, do kterého jsem se v naprostém souznění a romantickém opojení této moravské noci mohl konečně uvolnit i já. Po tom všem jsme zůstali ležet všichni nazí na tom obrovském letišti. Dva z mužů odpočívali každý z jedné strany mé manželky, zbylí dva našli své místo u jejích stehen a klína. Když jsem se na nás podíval a zamyslel se, ta pozice mi okamžitě připomněla výjevy ze starého Říma – bylo v tom něco neuvěřitelně silného, vznešeného a hluboce vzrušujícího. V tomto tichém souznění jsme leželi asi půl hodiny, všichni jsme ji dál něžně hladili a ona si plnými doušky užívala absolutní pozornost nás všech. Po půl hodině se s úsměvem protáhla a protáhla ticho slovy, že se půjde osprchovat a pak se sejdeme dole na skleničku. Vstal jsem jako první, abych jí uvolnil místo, rychle ze sebe smyl horkost noci, natáhl jen kraťasy a zamířil dolů do sklípku. Na schodech jsem potkal Marka, který už měl sprchu za sebou u nich na pokoji. Sedli jsme si ke stolu a v klidu začali rozebírat ty neuvěřitelné okamžiky, které se nahoře odehrály. Za chvíli za námi dorazil i Jirka, rozhlédl se po místnosti a udiveně se zeptal: „A kde je Standa?“ Podívali jsme se s Markem na sebe a v tu vteřinu mi to došlo. Standa zůstal nahoře u nás v pokoji, když se moje žena šla sprchovat. Jirka si s potutelným úsměvem přiložil prst ke rtům, naznačil tiché pssst a mávl rukou: „Jdeme za ním.“
