Slunce pomalu pronikalo skrz závěsy a zalévalo ložnici měkkým zlatavým světlem. Adam se probudil první. Kristýna ležela vedle něj schoulená do klubíčka, tvář přitisknutou k jeho hrudi, jedna noha přehozená přes jeho stehno. Černá páska na očích stále pevně držela. Její dýchání bylo klidné a hluboké, rty lehce pootevřené.
Několik minut ji jen pozoroval. Vypadala tak křehce a zároveň tak důvěřivě. Prsty jí něžně přejel po rameni, dolů po páteři a zastavil se na křivce jejího pasu. Kristýna se tiše zamumlala, ale neprobudila se úplně. Místo toho se instinktivně přitiskla blíž k němu, jako by i ve spánku hledala jeho teplo.
„Dobré ráno, krásko,“ zašeptal jí do vlasů a lehce ji políbil na spánek přes pásku.
Kristýna se pomalu probírala. Usmála se ještě dřív, než promluvila.
„Adame…?“ její hlas byl ospalý, měkký a trochu chraplavý od včerejší noci. „Jsem ráda, že jsi tady. Když jsem… zatím slepá.“
„Zatím,“ dodall něžně a přitáhl ji ještě blíž. „A můžeš tak zůstat, jak dlouho budeš chtít.“
Její ruka pomalu putovala po jeho hrudi, jako by si znovu ukládala do paměti každý detail jeho těla. Adam ji hladil po vlasech, pak po tváři, palcem jí přejel přes spodní ret. Kristýna ho lehce kousla a oba se tiše zasmáli.
Pomalu se přetočil na bok, aby na ni viděl zblízka. Začal ji líbat – nejprve na čelo, pak na nos, na tváře, na bradu a nakonec na rty. Polibky byly dlouhé, líné, plný ranní něhy. Žádný spěch. Jen chuť a teplo.
„Cítím tě celou,“ zašeptala mezi polibky. „Tvoji kůži, tvůj dech, jak ti buší srdce… Je to krásnější, než kdybych viděla.“
Jeho ruka sklouzla níž – přes její prsa, kde bradavky okamžitě tvrdly pod jeho dotekem, přes břicho až mezi nohy. Byla už lehce vlhká. Kristýna tiše zasténala a lehce roztáhla stehna, aby mu dala prostor.
„Rád bych se s tebou miloval pomalu,“ zašeptal.
Tentokrát to bylo opravdu něžné. Adam ji líbal na krku, na klíčních kostech, sjel níž a věnoval se jejím prsům – jazykem, rty, jemným sáním. Kristýna se prohnula v zádech a tiše vzdychala. Když se dostal mezi její nohy, byl neuvěřitelně trpělivý – dlouhými, pomalými tahy jazyka ji přiváděl až na hranu
„Prosím… chci tě v sobě,“ zašeptala nakonec roztřeseně.
Vstoupil do ní pomalu, centimetr po centimetru, zatímco ji držel v náručí a díval se na její zavázané oči. Pohybovali se společně v líném ranním rytmu – něžně, téměř meditativně. Kristýna ho objímala nohama kolem pasu a rukama ho hladila na zádech.
„Miluju tohle… nevidět a přitom tě cítit takhle celého,“ zasténala mu do ucha.
Vyvrcholili společně – tiše, dlouze, v něžném třesu, který oba zalil vlnou tepla a vzrušení. Žádné divoké výkřiky, jen hluboké dýchání a jemné steny.
Když skončili, zůstali propleteni. Adam ji nechal ležet na sobě, hladil ji po zádech a občas políbil do vlasů.
„Můžu ti už sundat pásku?“ zeptal se tiše po chvíli.
Kristýna chvíli mlčela, pak se usmála a lehce zavrtěla hlavou.
„Ještě ne. Ještě chvíli chci vnímat všemi smysly kromě zraku. Až se najím, až se osprchujeme… a až mi uvaříš kafe,“ dodala s rošťáckým úsměvem. „Teprve pak uvidím, jaký jsi doopravdy.“
Adam se zasmál a pevně ji objal.
„Takže máme celé dopoledne na to, abych tě rozmazloval.“
„Přesně tak,“ zašeptala a přitiskla se k němu ještě blíž. „A já se těším na každý okamžik.“
Adam ji ještě chvíli držel v náručí, než se oba pomalu zvedli z postele. Kristýna se trochu zapotácela, když se postavila, ale on ji ihned chytil kolem pasu.
„Držím tě,“ zašeptal jí do ucha a políbil ji na spánek přes černou pásku. „Půjdeme do sprchy. Společně.“
Vedl ji opatrně do koupelny. Kristýna se držela jeho ruky, bosé nohy jí lehce klouzaly po studené dlažbě. Voda začala téct a teplá pára se rychle šířila místností. Adam ji postavil pod proud a sám se postavil za ni.
Jeho ruce byly všude – pomalu jí namydlil ramena, záda, křivku pasu. Kristýna se opřela dlaněmi o obklady a tiše vzdychala, když jeho dlaně sklouzly přes její prsa, břicho a mezi nohy. Namydlil ji tam jemně, prsty jen lehce kroužil kolem citlivého místa, aniž by ji dráždil příliš intenzivně.
„Tohle je nádherné,“ zamumlala. „Cítím každou kapku, každý tvůj dotek… “
Adam se usmál a přitiskl se k ní zezadu. Jeho tvrdnoucí úd se opřel o její zadek, ale on nijak nespěchal. Jen ji objímal, hladil jí mokré vlasy, líbal ji na krk a ramena, zatímco voda stékala po jejich tělech. Kristýna se otočila, nahmatala jeho hrudník a začala ho sama mydlit – pomalu, důkladně, s roztomilým soustředěním. Její prsty přejížděly přes jeho břišní svaly, boky, stehna. Když se dostala k jeho mužství, objala ho jemně dlaní a pomalu ho hladila, až Adam zasténal.
„Teď já tebe,“ zašeptala s úsměvem.
Sprcha trvala dlouho. Plná doteků, polibků, smíchu a tichého sténání. Nakonec ji Adam zabalil do velkého měkkého ručníku a sám se jen lehce osušil.
„Teď snídaně,“ prohlásil a zvedl ji do náruče. Kristýna se zasmála a objala ho nohama kolem pasu.
V kuchyni ji posadil na barovou židli, stále jen v ručníku, s páskou na očích. Zatímco vařil kávu a připravoval míchaná vajíčka s toastem, neustále se k ní vracel. Jednou ji políbil na zátylek, podruhé jí přejel dlaní po stehně, až se ručník trochu povytáhl. Kristýna natahovala ruce, hledala ho, tahala ho k sobě a hladila ho po zádech nebo po břiše.
Když bylo hotovo, začal jí krmit. Kristýna ho lehce kousla do prstu a olízla mu špičku.
„Ty jsi nebezpečná,“ zasmál se Adam.
„Já? To ty mě držíš v úplné temnotě a pak mě krmíš jako princeznu,“ odpověděla s rošťáckým úsměvem. „A já se z toho úplně rozplývám.“
Seděli u stolu, on mezi jejími nohama, které měla lehce roztažené. Jednou rukou jedl, druhou ji neustále hladil – po koleni, po vnitřní straně stehna, pomalu stoupal výš, až se dotýkal její stále citlivé kůže. Kristýna se lehce chvěla, ale nechávala ho. Občas se naklonila dopředu, položila mu hlavu na rameno a jen ho cítila.
„Když mě takhle hladíš,“ zašeptala, „mám pocit, že se rozteču. Každý dotek je… intenzivnější. Jako bych ho cítila až v kostech.“
Adam ji zvedl, posadil si ji na okraj stolu a stál mezi jejími nohami. Ručník spadl na zem. Hladil ji po zádech, líbal ji na prsa, hladil jí ve vlasech. Kristýna ho objala nohama a rukama mu přejížděla po ramenou. Nešlo o sex – jen o pomalé, líné doteky, o to být blízko.
„Ještě chvíli,“ zašeptala mu do ucha, když ucítila, jak se jeho ruka zastavuje na jejím stehně. „Ještě chvíli si chci hrát na slepou bábu. Chci tě takhle cítit…
Adam ji pevně objal a políbil ji dlouze, hluboce.
„Jak si přeješ moje princezno,” usmál se Adam.
Adam se uculil a prsty jemně přejel po okraji černé pásky na jejích očích.
„Chci vidět tvé oči,“ zašeptal hlubokým, lehce chraplavým hlasem. „Ty prý prozradí o člověku nejvíc.“
Kristýna se zachvěla. Na okamžik ztichla, pak se její rty pomalu roztáhly do něžného, trochu rozechvělého úsměvu.
„Můj princi…“ zeptala se tiše, ale v hlase měla očekávání. „Už mě pustíš z té temnoty?“
„Možná jen na chvíli,“ odpověděl Adam a políbil ji na spánek. „Chci se podívat, jak na mě budeš dívat po tom všem…“
Jeho prsty pomalu, skoro rituálně, jí sundal pásku. Kristýna zamrkala, oči se jí přivykaly na světlo, které bylo v kuchyni. Když se její pohled zaostřil na Adamovu tvář, zhluboka se nadechla. Její oči byly velké, lesklé, ještě trochu nejisté a plné emocí – něhy, touhy, důvěry a malého rošťáctví.
„Ahoj,“ zašeptala a poprvé po dlouhé době se mu podívala přímo do očí.
Adam se na ni díval jako uhranutý. Její pohled byl tak otevřený, tak zranitelný a přitom tak intenzivní, že mu to vzalo dech.
„Bože… ty máš krásné oči,“ zamumlal a dlaněmi jí objal tvář. Palci jí přejel pod očima, jako by si chtěl zapamatovat každý detail. „Jsou ještě krásnější, než jsem si představoval.“
Kristýna se lehce začervenala, ale neodvrátila pohled. Místo toho se naklonila dopředu, stále seděla na okraji stolu, a přitiskla své čelo k jeho.
„Teď už vidím, jak se na mě díváš,“ zašeptala. „A je to… moc hezké.“
Jejich rty se našly v pomalém, vášnivém polibku. Tentokrát to nebylo jen o dotecích ve tmě – teď k tomu patřil i pohled. Adam ji hladil po zádech, rukama sjel níž na její nahé stehna a lehce je roztáhl, aby k ní mohl stát ještě blíž. Kristýna ho objala nohama kolem boků a prsty mu zajela do vlasů, zatímco se na něj dívala z těsné blízkosti.
„Pořád tě chci cítit,“ vydechla mezi polibky. „Ale teď chci vidět, jak se ti mění výraz, když tě dotýkám…“
Její ruka sklouzla mezi ně a jemně ho objala. Adam zasténal a čelo opřel o její. Dívali se jeden druhému do očí, zatímco se pomalu, líně laskali. Pohledy byly stejně intimní jako doteky – plné něhy, touhy a toho nového, křehkého spojení.
Adam ji odnesl zpátky do ložnice, jako by vážila méně než vzduch. Kristýna ho objímala nohama kolem boků a rukama kolem krku, oči měla otevřené dokořán a nedokázala koukat na nic jiného než na něj. Tentokrát to nebylo o hře se slepotou – bylo to o naprosté důvěře a touze se zapojením všech smyslů.
Položil ji něžně na postel. Sluneční paprsky dopadaly na její nahé tělo a malovaly na kůži zlaté odlesky. Adam se postavil nad ni a chvíli ji jen pozoroval. Kristýna se nezakrývala – ležela před ním nahá, zranitelná a přitom tak silná ve své důvěře.
„Podívej se …“ zašeptal a pomalu se k ní položil, „… co se mnou děláš.“
Kristýna mu zajela prsty do vlasů a přitáhla ho k sobě. Polibek byl hluboký, pomalý, plný emocí. Jejich jazyky se setkávaly líně, jako by měli všechen čas světa. Adamova ruka putovala po jejím těle – ne spěšně, ale s touhou. Přejel jí přes prsa, kde jí bradavky ztvrdly pod jeho dlaní, přes boky, stehna, a zpátky nahoru po vnitřní straně stehen.
„Jsi tak krásná, když se na mě takhle díváš,“ zašeptal jí mezi polibky. „Ty oči… vidím v nich úplně všechno.“
Kristýna se lehce prohnula, když jeho prsty sklouzly mezi její nohy. Byla už mokrá a připravená. Tentokrát se na něj dívala celou dobu – sledovala, jak se mu mění výraz, když ji hladil, jak se mu rozšířily zorničky, když zajel dvěma prsty dovnitř a pomalu je pohyboval.
„Adame…“ vydechla roztřeseně.
Přetočil se na záda a přitáhl si ji nahoru. Kristýna se posadila na něj obkročmo, pomalu se spustila dolů a pomalu ho vzala do sebe až po jeho kulky.. Oba zasténali současně. Dívala se mu přímo do očí, zatímco se začala pohybovat – pomalu s plnou kontrolou.
Adam se zvedl do sedu, aby byli ještě blíž. Objímal ji pevně, tváře u sebe. Pohybovali se společně v pomalém, hypnotickém rytmu. Žádný spěch.
„Jsi moje,“ zašeptal jí do ucha a lehce ji kousl do lalůčku. „A já jsem jen tvůj.“
Kristýna se jemně zachvěla, oči se jí zalily slzami dojetí a rozkoše. Držela ho pevně, nehty lehce zarývala do jeho zad a nechávala se unášet vlnou touhy, která přicházela pomalu, ale neúprosně. Když vyvrcholila, dívala se mu přímo do očí. Adam ji následoval jen o pár vteřin později, pevně ji k sobě přitiskl a zasténal její jméno.
Zůstali propleteni, čela opřená o sebe, dech se jim uklidňoval. Adam ji hladil po zádech dlouhými, uklidňujícími tahy. Kristýna mu přejížděla prsty po tváři, jako by si chtěla zapamatovat každý milimetr.
„Děkuju, že jsi mi dovolil sundat pásku,“ zašeptala. „Teď už vím, že ti můžu věřit úplně. Se vším.“
Adam ji políbil na čelo, pak na obě víčka a nakonec na rty.
„A já vím, že ty jsi ta pravá, se kterou chci být takhle nahý – nejen tělem, ale i duší,“ odpověděl tiše.
Adam se usmál, prsty mu stále přejížděly po jejích nahých zádech, zatímco leželi propleteni na posteli.
„Chtěl bych tě vzít na tolik hezkých míst,“ zašeptal něžně a políbil ji na spánek. „Na hory, kde je vzduch jako křišťál, k moři při západu slunce, do starých uliček, kde voní káva a čerstvé pečivo…“
Kristýna se zakřenila, oči jí stále zářily tou hravou jiskrou. Pomalu se nad ním nadzvedla, vlasy jí spadaly jako temná záclona kolem jejich tváří.
„Slepou, nebo…?“ schválně nedořekla a nechala větu viset ve vzduchu. Lehce se zavlnila v bocích, stále ho měla v sobě, a lehce ho stiskla svaly.
Adam se zasmál hlubokým, spokojeným smíchem a rukama jí pevně sevřel boky.
„Obojí,“ odpověděl bez váhání. „Jednou tě chci vést slepou, abys cítila jen mě, vítr, zvuky a vůně kolem.
A podruhé chci, abys viděla, jak na tebe koukám, když stojíš na vrcholu kopce s větrem ve vlasech.“
Natáhl se a políbil ji hluboce, zatímco ji přitáhl k sobě. Kristýna zasténala a začala se pomalu pohybovat – líně jako by chtěla podtrhnout každé slovo. Jejich pohledy se znovu spojily.
„Líbí se mi ta představa,“ zašeptala mezi polibky. „Být slepá v cizím městě… jen tvá ruka v mé, tvůj hlas u ucha, tvé tělo, které mě vede a chrání. A pak…“ Naklonila se blíž, rty téměř u jeho ucha: „Pak ti dovolím, abys mi sundal pásku a viděl, jak se stydím, když mě políbíš uprostřed davu.“
Adamovi se zrychlil dech. Jednou rukou jí zajel do vlasů, druhou ji držel pevně za zadek a zvedal boky vstříc jejím pohybům.
„Ty jsi nebezpečná,“ zašeptal chraplavě. „Teď už vím, že s tebou nikdy nebudu mít nudný den. Ať už budeš se zavázanýma očima, nebo ne.“
Kristýna se tiše zasmála a zrychlila rytmus. Jejich těla se pohybovala v dokonalé shodě – intimně, důvěrně, s tou nově nalezenou důvěrou, která dovolovala jak hravost, tak hlubokou něhu. Adam se najednou přetočil, aniž by z ní vyklouzl, a ocitl se nad ní. Díval se jí přímo do očí, zatímco se pomalu a hluboko nořil do ní znovu a znovu.
„Kamkoli tě vezmu,“ slíbil jí přerývaným dechem, „vždycky se postarám, abys cítila, že jsi ta nejmilovanější žena na světě. Ať vidíš, nebo nevidíš.“
Kristýna ho objala nohama kolem pasu a nehty mu lehce přejela po zádech. Oči měla otevřené, plné slz radosti.
„Věřím ti,“ zašeptala roztřeseně. „A těším se na každý ten okamžik… ať uvidím, nebo ne.“
Vyvrcholili společně – pomalu, intenzivně, s pohledem jeden na druhého. Když se vlnavzrušení rozlila jejich těly, Kristýna tiše vykřikla jeho jméno a Adam ji pevně přitiskl k sobě, jako by ji už nikdy nechtěl pustit.
Adam se usmál, prsty mu stále přejížděly po jejích nahých zádech.
„Chtěl bych tě vzít na tolik hezkých míst v okolí,“ zašeptal něžně.
Kristýna se zakřenila, oči jí zářily tou hravou jiskrou.
„Slepou, nebo…?“ schválně nedořekla a lehce se zavlnila v bocích.
Adam ji políbil na čelo a pak se trochu odtáhl, aby se jí mohl podívat přímo do očí.
„Víš co? Pásku už jsme měli. Teď bych chtěl něco… jiného. Něco, co ti dovolí mít oči otevřené, ale stejně nic neuvidíš.“
Kristýna zvedla obočí, zvědavě naklonila hlavu.
„A co by to mělo být?“
„Neprůhledné kontaktní čočky,“ odpověděl Adam s temným úsměvem. „Úplně černé, neprůhledné. Zakryjí ti zornice, ale oči budou vypadat… skoro normálně. Jen já budu vědět, že jsi ve světě úplné tmy. A ty budeš vědět, že tě vidím celou – včetně těch krásných očí, které nic nevidí.“
Kristýna se lehce zachvěla vzrušením. Představa byla nová, intenzivnější.
„Chci to zkusit,“ zašeptala bez váhání. „Hned.“
Adam vstal, došel k nočnímu stolku a vrátil se s malou krabičkou. Opatrně jí nasadil čočky.
Jedna, pak druhá. Kristýna zamrkala několikrát, pak otevřela oči dokořán. Zvenčí vypadaly její oči temné, hluboké, skoro jako by měla rozšířené zornice, ale ve skutečnosti byla úplně slepá.
„Vidíš něco?“ zeptal se tiše.
„Vůbec nic,“ odpověděla Kristýna a její hlas byl najednou o něco hlubší, roztřesenější. „Je to… jiné než páska. Cítím, že mám oči otevřené… ale je tu jen tma. “
Adam jí hladil po nahém těle.
„Jsi nádherná,“ zašeptal. „Dívám se ti přímo do očí a ty mě nevidíš. Je to tak intimní…“
Adam ji držel v náručí na posteli, jeho ruka pomalu hladila její nahé tělo.
Díval se jí přímo do těch temných, neprůhledných očí, které byly otevřené, krásné, ale úplně slepé.
„Miláčku,“ zašeptal něžně a políbil ji na rty, „pro začátek jen chvilku… ale můžeme jít buď na procházku k nedalekému lomu, kde se nazí vykoupeme. Nebo tě vezmu slepou do své oblíbené kavárny.“
Kristýna se zachvěla vzrušením.
„Obě možnosti zní nebezpečně… a nádherně,“ zašeptala roztřeseně. „Na lomu… nahá, slepá, ty vedle mě… nikdo neví, že nic nevidím. Nebo kavárna – sedím tam s tebou, oči otevřené, usmívám se, zatímco ty mi pod stolem hladíš na stehně a já se musím tvářit, jako by bylo všechno normální.“
Pomalu se nadzvedla a posadila se na posteli.
„Kterou chceš nejdřív?“ zeptal se a rukama jí objal a lehce ji k sobě přitáhl.
Kristýna se naklonila, rty u jeho ucha. „Lom,“ zašeptala bez váhání. „Chci začít něčím divokým. Chci cítit slunce, vítr a vodu… a tebe, jak mě vedeš úplně slepou. Ale slib mi, že mě tam budeš pořád dotýkat. Že mě nenecháš ani na chvilku samotnou.“
Adam se usmál. Opatrně jí pomohl obléknout její halenku a sukýnku bez spodního prádla, potom jí obul její páskové boty. Materiál jí lehce klouzal po bradavkách, které pomaličku tvrdly. Kristýna stála před ním, oči otevřené, ale neviděla. Nechala ho, ať ji oblékne.
„Jsi připravená být moje slepá dívka venku?“ zeptal se a políbil ji na krk.
„Ano,“ vydechla a natáhla k němu ruku. „Prosím, veď mě..“
Venku ji vzal za ruku a vedl ji pomalu k lesní cestě. Kristýna se držela jeho paže pevně, každý krok byl trochu nejistý, ale plný důvěry. Slunce jí hřálo na tváři, vítr jí čechral vlasy a šaty. Adam ji občas zastavil, přitiskl ke stromu a dlouze líbal, ruka mu sklouzla pod šaty a hladila ji, až tiše zasténala.
„Lidi na tebe koukají,“ zašeptal jí do ucha. „Vidí krásnou ženu s úžasnýma očima… a nikdo netuší, že jsi úplně slepá a že za chviličku budeš nahá a budu tě hladit a vzrušovat..“
Kristýna se roztřásla a přitiskla se k němu boky. „To mě strašně vzrušuje… Pokračuj.“
Cesta k lomu trvala déle, než obvykle – plná zastávek, doteků, polibků a tichého smíchu.
Když dorazili na odlehlé místo u vody, Adam ji pomalu svlékl.
„Jsi nádherná,“ zašeptal a sám se svlékl. Vzal ji za ruku a vedl ji opatrně do vody.
Chladnější voda je oba zalila. Adam ji objal zezadu, pevně ji držel a pomalu se s ní nořil hlouběji. Kristýna se opřela hlavou o jeho rameno, nohama se obtočila kolem jeho pasu a milovali se ve vodě – pomalu, dlouze, s jeho pohledem upřeným do jejích slepých očí.
Kristýna ho pevně objímala, její steny se mísily s šuměním vody. Důvěra mezi nimi byla absolutní a touha ještě silnější než ráno.
Adam se usmál, ruce pevně držely Kristýnu za boky, zatímco stáli ve vodě až po pás. Voda je příjemně chladila, zatímco, slunce shora hřálo.
„Na čočky si musíš zvyknout,“ zašeptal něžně a políbil ji na mokré rameno. „Až vylezeme z vody, tak si otřeš ruce vlhčenými ubrousky a vyndáš si je. Potom spolu půjdeme do kavárny… poslepu si to necháme na jindy.“
Kristýna se lehce zachvěla, její temné, nevidoucí oči byly stále otevřené dokořán. Přitiskla se k němu blíž, nohama ho obemkla kolem pasu a prsty mu zajela do mokrých vlasů.
„Dobře…“ vydechla roztřeseně. „Chci tě ještě chvíli cítit takhle slepá. Ale pak chci vidět tvůj obličej, když budeme sedět v kavárně a já budu vědět, že všichni kolem si myslí, že je to normální rande… zatímco já budu pořád cítit, co jsme dělali tady.“
Adam ji políbil dlouze, hluboce, jazykem jí přejel přes spodní ret. Pak ji pomalu vynesl z vody na plochý kamenitý břeh. Kristýna stála nahá, voda jí stékala po těle, měla husí kůži od chladu i vzrušení. Adam ji zabalil do velkého měkkého ručníku, který měl připravený, a jemně ji otřel.
Sedl si na kámen a posadil si ji na klín. Kristýna se opřela zády o jeho hrudník, hlavu položila na jeho rameno. Jeho ruce ji neustále hladily – přes ručník, pak pod ním, po břiše, po prsou, mezi nohama. Pomaličku, něžně, jen aby ji udržoval na hraně.
„Jsi tak krásná, když nic nevidíš,“ zašeptal jí do ucha a lehce ji kousl do krku. „Ty oči… vypadají tak temné a hluboké.“
Kristýna tiše zasténala, když jeho prsty našly citlivé místo. „Ještě chvilku… prosím,“ vydechla.
Když se dostatečně zahřáli na slunci, Adam jí podal vlhčené ubrousky. Kristýna si opatrně vyndala obě čočky, instinktivně přivřela oči. Potom je pomalu otevřel a pak se otočila k němu. Její opravdové oči byly jasné, trochu zčervenalé, plné emocí.
„Teď tě vidím,“ zašeptala a dotkla se jeho tváře. „A je to nádherné.“
Políbili se znovu, pomalu a sladce. Pak jí pomohl obléknout. Kristýna si pročesala vlasy prsty a usmála se na něj.
„Tak pojďme do té kavárny,“ řekla a vzala ho za ruku. „Chci sedět s tebou u stolu, pít kávu a cítit, jak mi pod stolem hladíš stehno… a jak se na mě díváš.“
Adam ji objal kolem pasu a vedl ji zpátky lesní cestou. Cestou se občas zastavili, aby políbil na krk, ruka mu sklouzla pod její šaty, prsty lehce přejely po její stále citlivé kůži. Kristýna se tiše smála a tiskla se k němu.
Když dorazili do malebné kavárny na kraji města, vybrali si stůl v rohu u okna. Slunce svítilo dovnitř, Kristýna seděla naproti Adamovi, nohy měla lehce roztažené pod stolem. Adam jí přejel dlaní po koleni a pomalu stoupal výš po vnitřní straně stehna.
„Užívej si to, když vidíš. Příště si to tady zkusíš poslepu…“ zakřenil se.
„Ráda, ty můj pokušiteli…,“ zašeptala a lehce se zavrtěla, když jeho prsty jemně přejely přes její klín.. Káva chladla na stole, zatímco oni si užívali novou vrstvu intimity – tentokrát s otevřenýma očima, plnou důvěry a tiché, svádivé hry pod stolem.
Den byl teprve v půlce a oni věděli, že jejich hrátky ještě zdaleka nekončí…
