Stála jsem před zrcadlem v naší ložnici a ruce se mi třásly tak nekontrolovatelně, že jsem si málem vypíchla oko kartáčkem od řasenky. Musela jsem se oběma rukama opřít o hranu umyvadla, zavřít oči a zhluboka se nadechnout. Vzduch v plicích mě pálil, jako bych polykala žhavý popel. Slyšela jsem ho dole v kuchyni, jak si s naprostým, až nesnesitelným klidem zalévá kávu a brouká si. Ten zvuk byl jako bodání jehliček do mého mozku. Jak může mít takový klid, zatímco já v ložnici umírám?
Každý jeho nádech zněl jako výsměch mým patnácti letům věrnosti. Na posteli za mnou, hned vedle rozestlaných peřin, ležel jeho telefon. Ten zatracený telefon, do kterého jsem se nikdy neměla podívat. Patnáct let jsem respektovala jeho soukromí, ale dneska mě intuice donutila ho zvednout. Ta zpráva od té ženy z jeho firmy tam pořád svítila, vyražená do displeje jako žhavý cejch: „Bylo to skvělé, šéfe. Kdy znova? Manželka nic netuší?“
Můj muž. Chlap, kterému jsem dala patnáct let života, rodinu, své nejlepší mládí a veškeré zázemí. Podvedl mě. Ponížil mě jako ten nejposlednější hadr na podlahu. V mých šestatřiceti letech se ve mně v tu jedinou vteřinu něco fatálně zlomilo. Prvotní šok a pláč bleskově vystřídal chladný, spalující a naprosto racionální vztek, který mi zatemnil zdravý rozum.
Otevřela jsem nejspodnější šuplík skříně a vytáhla papírovou krabičku, kterou jsem tam schovávala na dno už dva roky. Bylo v ní luxusní, smaragdově zelené krajkové prádlo. Extrémně drahé, extrémně vykrojené, které si ode mě kdysi vyžádal k výročí, ale mně tehdy přišlo až moc vulgární. Teď mi ale přišlo dokonalé. Když jsem si ho před zrcadlem oblékala, neviděla jsem v zrcadle sebe. Viděla jsem zbraň.
Tohle prádlo bylo za trest. Pro něj. Aby doma chcípal představou, kdo ho ze mě bude strhávat.
Napsala jsem mu na WhatsApp jedinou, strohou zprávu: „Dneska mě nečekej. Vracím ti dluh.“ Pak jsem zablokovala jeho číslo a vytočila Adama. Zdatného, dravého muže z fitness centra, který na mě už rok koukal těma hladovýma, živočišnýma očima, kdykoli jsem v legínách prošla kolem recepce. Dneska měl být mým nástrojem té nejsurovější pomsty. Když zvedl telefon, řekla jsem jen: „Platí ta nabídka na kafe?
Chci hned. Sejdeme se v hotelu u dálnice.“ Jeho hluboký hlas v telefonu jen polkl: „Budu tam za dvacet minut, Věro.“ O dvě hodiny později už nebylo cesty zpět. Hotelový pokoj voněl levným mýdlem, dezinfekcí a čerstvě vypraným povlečením. Sotva se za mnou zaklaply dveře, Adam se na mě vrhnul. Zaznělo tupé bouchnutí mých lopatek o zeď a dech se mi zastavil. Bylo to úplně jiné než doma. Žádná něžnost, žádné ptaní, žádná ohraná manželská rutina. Cítila jsem z něj divokou energii, ze které sálal čistý testosteron a nulové ohledy.
Když mi rukama zajel pod sukni a začal ze mě strhávat to drahé zelené prádlo, zalil mě náhlý, palčivý stud. Kousla jsem se do spodního rtu tak silně, až mě to hrozně zabolelo a na jazyku jsem ucítila kovovou pachuť vlastní krve. Bože, co to dělám? Měla jsem hrozný strach z toho, jak mě uvidí v tom ostrém světle hotelové lampy. Styděla jsem se za svá plná, těžká prsa, styděla jsem se za mírně povolenou kůži na břiše. Jenže Adam se nedíval na nedostatky. Když ze mě ty smaragdové hadříky strhal a uviděl mě úplně nahou, v očích se mu zablýsklo čisté, dravé šílenství. Jeho přirození bylo hned stoprocentně tvrdé – obří, tlusté, naběhlé drsnými žilami a pulzující touhou.
Skoro mi z něj naskočila husí kůže. Byla jsem vzrušená. Neuvěřitelně, zvráceně a zvláštně. Jako by se ve mně pod náporem toho obrovského studu a ponížení probrala ta divoká žena, kterou jsem v sobě patnáct let dusila kvůli roli spořádané manželky. Natáhla jsem ruku a pomalu, váhavě jsem ho pohladila. Ta kamenná pevnost mě šokovala. Hned vzápětí mě ale zalila nová, obrovská vlna čistého vzteku na mého muže. Představila jsem si ho s tou ženou a ten obraz mě spálil zevnitř.
S hlasitým vzlykem a hlubokým povzdechem jsem klesla na kolena do prachu vedle postele. Chytila jsem Adama pevně za stehna a lačně, bezhlavě jsem ten jeho obří, žhavý úd vzala hluboko do úst. Zakuckala jsem se, jak byl dlouhý, ale nepřestala jsem. Brzdila jsem slzy, polykala jeho sliny a dravě, divoce ho sála, jako bych ze sebe chtěla touhle potupnou, ale slastnou činností smýt veškerou tu špínu, kterou na mě manžel doma hodil. Adam nahoře tichounce vrčel, prsty mi zaryl do rozpuštěných vlasů a nutil mě brát si ho víc a víc. Bylo to zvrácené, ale v tu chvíli tak neskutečně osvobozující.
Po několika minutách mě Adam chytil za podpaží a hrubou silou mě vytáhl nahoru na postel. Na bílém nočním stolku ležel připravený kondom v celofánu. Adam po něm automaticky sáhl, chtěl si ho roztrhnout a nasadit, ale jak jsem ho chytila za horké zápěstí a stiskla ho. „Ne,“ zašeptala jsem chraplavě, hlas roztřesený, oči plné slz, hněvu a živočišné touhy. „Žádná guma. Chci tě cítit kůži na kůži. Chci tě v sobě celého. Chci všechno.“
V tu vteřinu jako by pochopil, že tady nejde o romantiku, ale o totální destrukci. Svalil mě na záda do klasického misionáře, rukama mi roztáhl stehna a začal se tím žhavým, vlhkým žaludem dráždivě třít o moji pochvu. Ta trýznivá, mokrá předehra mě nutila sténat do matrace a zatínat nehty do jeho ramen. Moje hladká kundička byla během chvíle pod tím tlakem úplně roztažená, vzrušená a tekly z ní proužky vlastních horkých šťáv.
Pak se mi Adam celou vahou opřel do stehen. Chytil mě za kotníky a zvedl mi nohy vysoko nad ramena, až se mi zadek zvedl z matrace. Složil mě do té polohy, jako bych byla nějaká ohebná mladice. Znovu mě bodl ten stud za to, jak před ním moje tělo leží otevřené, ale než jsem stihla cokoli domyslet, Adam se zapřel a bezcitně do mě zahučel celou svou monstrózní délkou.
Masivní, tlustý žalud s hlasitým, mokrým mlasknutím prorazil můj vchod a ucpal mě až po samotnou dělohu. Hlasitě jsem vykřikla, jak mě ta hloubka zasáhla. Bylo to na hranici bolesti a té nejčistší slasti. Adam chytil vražedný, mechanický rytmus. Moje tělo, zvyklé jen na opatrný manželský sex, pod tím divokým tempem okamžitě zkolabovalo do křečí. Prožila jsem neskutečně dlouhý, trhavý a hluboký orgasmus, při kterém jsem hlasitě vzlykala, slzy se mi míchaly se potem a moje horké stěny divoce svíraly jeho masivní úd.
Jenže Adam teprve začínal. Moje vyvrcholení ho nabudilo k ještě větší agresi. Surově mě drapnul za boky, až mu prsty zajely hluboko do mé kůže, a jedním trhnutím mě na posteli přetočil na břicho. Skončila jsem rozpláclá jako žába na bílém, už teď zmačkaném prostěradle, s obličejem zabořeným hluboko do polštáře, abych tlumila svůj křik. „Zvedni se proti mně, dělej,“ zavrčel mi drsně do ucha a plácl mě dlaní přes zadek, až to hlasitě štíplo. Poslechla jsem jako omámená. Klekla jsem si na kolena a sama, dobrovolně jsem proti němu vystrčila svůj kulatý, zralý zadek – úplně poddaná, bezbranná a odevzdaná jeho vůli.
Adam na nic nečekal. Chytil mě pevně za pas a zezadu do mě zahučel s nevídanou, zvířecí brutalitou. Každý jeho tvrdý příraz mnou otřásl od hlavy až k patě. V téhle poloze mě zasahoval ještě hlouběji a s každým dalším nárazem mě nutil prožívat další a další vlnu malých, nekončících orgasmů.
„Do mě... prosím... udělej se do mě...“ prosila jsem ho tichým, unaveným hlasem, úplně zbavená jakékoli hrdosti. A on mě poslechl. Jeho tempo začalo gradovat, jeho kůže se lepila na moji a s hlubokým, hrdelním zařváním se do mě začal zběsile pumpovat svou nálož. Bylo toho hrozně moc. Moje vnitřnosti zaplavovala horká, hustá míza v tolika vlnách, jako by neměl nikdy přestat. Při každém jeho výstřiku jsem v duchu viděla tvář svého manžela. Jak by se zatvářil, kdyby mě teď viděl? Ta představa mě zasáhla víc než cokoli jiného a z hrdla se mi vydral vzlyk, který nebyl slastí, ale čistým, neředěným vítězstvím.
Ležela jsem úplně bezvládně, tvář zabořenou v mokrém polštáři. Myslela jsem si, že je konec. Jenže Adam ze mě sice pomalu vyklouzl ven – což doprovázelo to strašné, čvachtavé a horké mlasknutí, jak ze mě jeho náklad vytekl na prostěradlo – ale z postele neslezl. Byl plný dravé síly, ale místo aby odešel, přitáhl se blíž ke mně. Jeho ruce, předtím tak surové, mě teď začaly jemně, galantně hladit po vlasech a po zádech. Sklonil se a políbil mě na rameno. V jeho hlase nebyl ani kousek výsměchu, jen čisté, upřímné vytržení. „Jsi neuvěřitelná,“ zašeptal mi do ucha a v tom hlase bylo slyšet, jak moc je pyšný, že leží zrovna vedle mě. „Nemůžu uvěřit, že tě vážně mám. Že jsi moje.“ Bylo mu úplně jedno, proč jsem mu zavolala. Pro něj jsem byla ta nedostupná, nádherná žena, která mu konečně podlehla.
Otočila jsem hlavu a podívala jsem se mu mezi nohy. Polkla jsem naprázdno. Jeho přirození bylo sice ulepené od mého bláta a jeho vlastního semene, ale díky tomu obrovskému vzrušení, které ze mě měl, byl během necelých pěti minut znovu stoprocentně tvrdý, žhavý a pulzující. Adam mě chytil za ruce, nesmírně galantně mě políbil na rty a pomohl mi posadit se na něj obkročmo. V téhle poloze, kdy jsem nad ním seděla na koni, jsem byla úplně odhalená.
Adam na moje prsa položil ruce s takovým obdivem a úctou, jako by se dotýkal toho nejvzácnějšího pokladu. Líbal je, šeptal mi, jak jsem krásná, a ten jeho upřímný obdiv mě totálně odzbrojil.
Když mě chytil za boky a pomohl mi dosednout dolů, musela jsem zatnout zuby. Jak se jeho tlustý, ulepený úd znovu tlačil do mého těla, ta velikost mě rvala zevnitř, ale klouzalo to hned. Moje pochva byla přetopená a plná jeho předchozího semene, které tam při každém pohybu cvachtalo a stříkalo ven na jeho stehna. „Užij si to se mnou,“ vydechl nadrženě a díval se mi přitom přímo do očí. A já jsem začala skákat. Vstávala jsem a dosedala na něj, poháněná tou jeho čistou touhou. Ten sex už neměl žádná pravidla. Vnímala jsem jen ten obří, žhavý píst, ten zvuk hlasitého plácání našich těl a neustálé, hluboké čvachtání té záplavy šťáv, které ze mě Adam při každém mém dosednutí vytlačoval. Prožívala jsem druhé, neuvěřitelně hluboké vyvrcholení, které mnou otřáslo v nekonečných křečích. Adam mě nenechal ani doznít. Přitáhl si mě za krk blíž k sobě, jeho dýchání ztěžklo, svaly na břiše mu ztvrdly jako kámen a s hlasitým, chraplavým zaryčením se do mě udělal podruhé. Druhá, obrovská vlna horkého semene mě zaplavila zevnitř. Cítila jsem ty jednotlivé střiky, jak mi narážejí do děložního hrdla a míchají se s tou první náloží. Pumpoval to do mě s takovou intenzitou, jako by ze mě chtěl udělat svou schránku.
Teď ležím bezvládně na břiše, ruce i nohy rozhozené do stran, rozpláclá na tom zničeném, zmačkaném prostěradle. V tom absolutním tichu hotelového pokoje slyším už jen svůj vlastní zběsilý tlukot srdce. Tluče mi až v uších, divoce, splašeně, jako polapené zvíře v kleci. Lapám po dechu, hrudník se mi těžce zvedá a zbytek řasenky mám rozmazaný po celé tváři. Jsem totálně, fatálně vyčerpaná. Moje nadrženost i vztek vyprchaly, zbyla jen čistá, lepkavá tělesná bezmoc. Adam vzal svůj úd, který byl i po tom dvojitém vyvrcholení pořád napůl tvrdý, žhavý, pulzující a celý ulepený od té bílé směsi, a začal mi jím dráždivě, pomalu a líně jezdit po celém zadku. Rozmazával tu lepkavou tekutinu po mé kůži, přejížděl mi přes hýždě nahoru a dolů, jako by mi tím horkým prutem chtěl na kůži vypálit památku na moji absolutní zradu. Jen jsem tiše kňučela do polštáře, neschopná se pohnout, zatímco on si užíval moji absolutní odevzdanost.
Když se o hodinu později v koupelně oblékám, celá se třesu zimou a nervozitou. Ten pocit obrovského studu, špíny a morální kocoviny se vrátil s plnou, drtivou silou. Umyla jsem se jen narychlo papírovým kapesníkem, ale moje nitro pořád pálilo. S hrůzou v očích začnu prohledávat svou kabelku, obracím ji naruby, ale v tu vteřinu bych se nejraději propadla do země. Dostala jsem totální zkrat. Jak jsem doma spěchala a šílela vzteky, zapomněla jsem si vzít intimku. Nezbylo mi nic jiného. S těžkým povzdechem a slzami v očích si natahuju ty smaragdově zelené krajkové kalhotky přímo na své zničené, unavené a oslizlé tělo. Jemná látka okamžitě, během několika vteřin studeně nasakuje tou cizí, hustou tekutinou, která ze mě po tom dvojitém nášupu nepřestává vytékat.
Celou cestu domů sedím v autě za volantem jako opařená, zírám před sebe na dálnici a nohy musím držet křečovitě daleko od sebe.
S každým sešlápnutím spojky nebo plynu, s každým sebemenším pohybem těla na sedadle totiž cítím, jak ze mě Adamovo semeno dál pomalu, lepkavě vyklouzává ven, protéká skrz krajku kalhotek a studí mě v celém rozkroku. Celé mé nitro je po okraj plné jeho mízy, zakryté jen těmi tenkými, totálně mokrými provázky látky, které se mi zařezávají do kůže.
Před naším domem vypínám motor a zhasínám světla. Chvíli jen tak sedím ve tmě a koukám do oken naší ložnice, kde se svítí. Vím, že domů se vracím jako úplně jiná žena. Ponížená, unavená, ubrečená, s mokrým rozkrokem plným cizího hříchu, ale vnitřně očištěná tou nejsurovější možnou pomstou. Stírám si z tváře poslední šmouhu od řasenky, sahám do kabelky pro klíče od domu a jdu se podívat svému manželovi přímo do očí.
Konec
