Noc na statku se nezkracovala, naopak se zdála nekonečná. Moje unavené tělo v korzetu, uvězněné zepředu i zezadu kovem, začínalo podléhat naprosté euforii ze sdíleného vlastnictví a vědomí, že pro tyto lidi – a hlavně pro mého Pána – jsem v tuhle chvíli tím nejkrásnějším a nejposlušnějším stvořením v celé místnosti.
Seděl jsem na vysokém baru jako obnažená, živá loutka. Moje masivní gotické platformy těžce visely dolů a jejich váha mi unavovala kotníky, zatímco těsný saténový korzet mě nutil držet záda nepřirozeně rovná. Každý pohled, který na mně ulpěl, mě pálil na kůži víc než drsná lana v lese. Moje profesionální líčení a kouřové stíny mi dávaly masku nedostupnosti, ale pravda byla taková, že jsem byl v té chvíli tou nejzranitelnější a nejposlušnější věcí na celém statku.
Můj Pán pomalu dopil svou whisky, s tichým cinknutím odložil sklenku na barový pult hned vedle mé boty a vstal ze stoličky. Jeho dravý pohled mi okamžitě projel tělem. Chytil kožené vodítko, které mi stále viselo z obojku, a mírně za něj zatahal směrem k sobě.
„Sestup dolů, chlapče,“ rozkázal mi tiše, ale nekompromisně.
Bez pomoci rukou, které jsem měl stále pevně spoutané za zády, to byl na mých vysokých platformách riskantní manévr. Opatrně jsem sklouzl z barového pultu. Když moje stabilní gotické podpatky s hlasitým klapnutím dopadly zpět na dřevěnou podlahu, musel jsem široce rozkročit nohy, abych udržel rovnováhu. Ten pohyb okamžitě pohnul novým, těžkým kovovým kolíkem v mém zadečku a klícka cudnosti mě zepředu s chladným zaříznutím varovala před jakýmkoli prudkým gestem. Dlouhý, huňatý černý ocas se mi otřel o lýtka v síťovaných punčochách.
Pán mě nevedl zpátky ke stolu ani k odpočinku. Místo toho mě vzal hlouběji do útrob statku, kam se mezitím přesunula většina hostů. Prošli jsme kamenným portálem do rozlehlého zadního křídla, které sloužilo jako hlavní herní prostor. Hudba zde byla tlumenější, ale atmosféra o to hustší. Vzduch byl prosycený vůní drahých olejů a potu.
Uprostřed místnosti stálo několik těžkých dřevěných konstrukcí. Pán mě dovedl k jedné z nich – byl to masivní šikmý stůl, na kterém byly připravené široké kožené popruhy. Vedle stolu už na nás čekali dva další dominanti, které jsem viděl dříve v salonku, společně s onou elegantní ženou v jezdeckém korzetu. Celá tahle skupina si mě vyhlédla jako hlavní objekt pro zbytek noci.
„Dnes z tebe uděláme středobod celého rituálu,“ řekla ta žena a špičkou svého bičíku mi jemně přejela po vínově červené rtěnce na mých rtech, až jsem musel zaklonit hlavu. „Tvá vizáž gotické lady a ta naprostá bezmoc v kovu jsou příliš dokonalé na to, abychom je nevyužili naplno.“
Můj Pán mě chytil za boky, kde mě těsná sukně a schovaná klícka už dlouhé hodiny dřely, a pomohl mi vystoupit na stupínek šikmého stolu. Jakmile jsem se opřel zády o polstrovanou desku, cizí dominanti se dali do práce. Moje ruce byly uvolněny z pout za zády, ale jen proto, aby byly okamžitě, společně s mými kotníky v masivních botách, pevně zafixovány do širokých kožených manžet na okrajích stolu. Moje nohy byly roztažené do stran, jak jen to konstrukce dovolovala, a tělo dokonale znehybněné.
„A teď to nejdůležitější,“ usmál se elegantní dominant a jedním rázným pohybem mi vyhrnul gotickou sukni až k hrudníku, čímž mě zcela obnažil před zraky všech přítomných, kteří se začali stahovat kolem stolu.
Kovová klícka cudnosti, která mě pevně obepínala, byla teď v záři reflektorů hlavním bodem pozornosti. Jeden z dominantů přinesl velký černý saténový šátek. Bez varování mi ho pevně uvázal kolem hlavy, čímž mi opět zakryl oči. Smyslová deprivace mě okamžitě uvrhla zpět do mého vnitřního světa temnoty. Neviděl jsem nic, slyšel jsem jen tlumené hlasy, kroky na podlaze a své vlastní zběsilé dýchání skrz stažený korzet.
V té absolutní tmě se mé smysly vybičovaly na maximum. Každý dotek, který přišel, byl nečekaný a intenzivní. Cítil jsem, jak mi na stehna stéká horký, ale pálivý vosk ze svíček, což mě nutilo křečovitě zatínat svaly. Při každém zatnutí se však kovová klícka v mém podbřišku pohnula a těžký kolík s dlouhým huňatým ocasem mě uvnitř nekompromisně dřel. Cizí ruce mě hladily, zkoumaly pevnost Pánova zámku na mé klícce, občas mě někdo prudce plácl nebo štípl do vnitřní strany stehen.
Byl jsem veřejným majetkem statku, hračkou pro potěšení dominantů, ale uprostřed té vší temnoty a smyslového přetížení jsem občas ucítil jeden specifický, známý dotek. Pánova teplá dlaň mi občas pevně stiskla rameno nebo mě pohladila po vlasech. To bylo moje lano s realitou. Věděl jsem, že mě hlídá, že tahle temná romance je naším společným tajemstvím a že moje naprosté odevzdání na tomto stole je tím největším důkazem mé podřízenosti k němu. Noc na statku pulzovala dál, nekonečná, dravá a pro mě naprosto dokonalá.
Ležel jsem na tom šikmém stole v absolutní temnotě, lapený v pasti vlastního těla a smyslové deprivace. Saténový šátek mi pevně zakrýval oči a měnil okolní svět v pouhou kulisu zvuků, pachů a nečekaných vjemů. Cítil jsem, jak se mi na kůži ochlazuje ztuhlý vosk z předchozího lití, zatímco moje stehna v síťovaných punčochách stále slabě brněla pod poplachy bičíku. Každý nádech v těsném korzetu byl boj, a ta těžká, neústupná kovová klícka mě obepínala s chladnou dravostí, která mi nedovolovala zapomenout, jak moc jsem bezmocný.
Najednou hlasy kolem stolu trochu ztišly. Slyšel jsem, jak se blízko mé hlavy ozvaly kroky mého Pána. Jeho specifická vůně spolehlivě prorazila těžký vzduch plný vosku a kůže. Ucítil jsem jeho ruku na svém krku; prsty mi jemně přejel podél koženého obojku a pak mě pevně chytil za čelist.
„Odejmutí zraku ti očividně svědčí, chlapče,“ zašeptal mi těsně u ucha tak, aby to slyšeli i ostatní dominanti. „Tvoje tělo se chvěje při každém zvuku. Ale moji přátelé ještě neskončili s testováním tvé vytrvalosti.“
Ucítil jsem, jak popruhy na mých zápěstích a kotnících povolily. Cizí, silné ruce mě okamžitě zvedly ze šikmého stolu. Moje masivní gotické boty na platformě těžce dopadly na podlahu, ale nohy jsem měl tak ztuhlé a zesláblé, že by se pode mnou okamžitě podlomily, kdyby mě ten elegantní dominant v obleku nechytil pevně pod pažemi. Nechal mi šátek na očích, takže jsem byl stále slepý, zcela závislý na tom, kam mě povedou. Sukni mi nechal vyhrnutou až k pasu, takže dlouhý, huňatý černý ocas mi visel podél nohou a těžký kovový kolík uvnitř mě s každým mým nejistým krokem provokativně tlačil na stěny zadečku.
„Povedeme ho na procházku,“ oznámila ta dominantní žena v jezdeckém korzetu. Slyšel jsem tiché cvaknutí – to když na kroužek mého obojku připnula druhé, pomocné vodítko.
Teď mě vedli dva lidé najednou. Můj Pán držel hlavní kožené vodítko a udával směr, zatímco dominantní žena mě lehkým tahem za druhé vodítko nutila odbočovat nebo zpomalovat. Procházeli jsme celým herním křídlem statku. Být slepý, nalíčený jako žena, v těsném gotickém korzetu a na obřích platformách, zatímco vás vedou jako výstavní zvířátko mezi desítkami cizích lidí, to byl ten nejintenzivnější pocit odevzdanosti, jaký jsem kdy zažil. Slyšel jsem, jak kolem mě lidé tleskají, jak se tichým hlasem vyjadřují o mé postavě, o tom, jak pevně mě klícka svírá, a jak se můj dlouhý černý ocas pohupuje v rytmu mých těžkých kroků na podpatcích.
„Zastavit,“ ozval se povel od cizího dominanta.
Okamžitě jsem zamrzl na místě, nohy mírně rozkročené v masivních botách. Ucítil jsem, jak ke mně někdo přistoupil zezadu. Dotyčný mě chytil za boky a velmi pomalu a hrubě mi začal vytahovat ten velký kovový kolík. Ten pocit, kdy se chladný kov posouval ven, mě donutil bolestně prohnout záda v korzetu. Než jsem si ale stačil ulevit, ozval se zvuk otevírání nějakého pouzdra.
„Tvůj Pán mi dovolil, abych ti na zbytek noci dal něco speciálního,“ zašeptal ten podsaditý dominant s hlubokým hlasem.
Do zadečku mi začal zavádět nový kolík. Nebyl jen velký, ale cítil jsem, že je ze silikonu a uvnitř něj něco tiše vibrovalo. Jakmile ho do mě zatlačil na maximum a vibrace se spustily na plný výkon, celým mým podbřichem projela šílená vlna napětí. Vibrace kolíku se přenášely přímo dopředu na mou kovovou klícku, která mě nekompromisně obepínala. Každý nerv v mém těle byl v tu vteřinu v plameni. Na konec kolíku mi opět připevnili můj dlouhý, huňatý černý ocas, který se teď kvůli těm skrytým vibracím sám od sebe lehce třásl a otíral o mé síťované punčochy.
„A teď ho vraťte na jeho místo,“ řekl můj Pán, a v jeho hlase byla slyšet naprostá spokojenost s tím, jak jeho sub zvládá ty nejtvrdší fetiše večera.
Odvvedli mě zpátky k tomu masivnímu barovému pultu v hlavní hale. Pán mě opět nechal vysadit nahoru, ale tentokrát mě otočili zády k místnosti. Musel jsem se opřít lokty o naleštěné dřevo baru, zadeček s vibrujícím kolíkem a huňatým ocasem vystavit do prostoru haly, zatímco moje těžké gotické platformy zůstaly nehybně viset nad zemí. Šátek z očí mi Pán konečně sundal.
Když jsem zamrkal do záře svíček, uviděl jsem před sebou zrcadlovou stěnu baru. Mohl jsem tak dokonale sledovat svůj vlastní odraz – moji ženskou tvář s kouřovými stíny, sytou vínovou rtěnku, stažený pas v korzetu a odhodlání v očích. Za mými zády se dál bavila elita statku, lidé popíjeli drinky, občas mi někdo položil ruku na stehno nebo na vibrující černý ocas, a já tam jen klečel, uvězněný v kovu a silikonu, jako ta nejkrásnější a nejposlušnější gotická hračka, která věděla, že tato noc na statku ještě zdaleka nekončí.
