Veden lehkým, ale nekompromisním tahem vodítka jsem opatrně vykročil z ložnice. Na mých vysokých, tenkých jehlách byla chůze po dřevěných schodech dolů do přízemí hotovým uměním. Každý krok musel být stoprocentně promyšlený. Lodičky hlasitě a ostře klapaly o dřevo a ten zvuk se rozléhal tichým domem. S každým mým opatrným došlapem se šedý kočičí ocas za mnou svůdně pohupoval a silikonový kolík mi uvnitř těla sytě připomínal svou přítomnost. Kovová klícka mě zepředu s každým pohybem stehen chladně dřela a nutila mě držet kolena těsně u sebe, přesně tak, jak se na poslušnou maidku slušelo.
Došli jsme do kuchyně, která byla zalitá ranním sluncem. Pán se usadil k masivnímu jídelnímu stolu, přehodil si nohu přes nohu a konec mého vodítka položil na stůl, hned vedle ranních novin.
„Uvař mi kávu, kočičko. Černou, bez cukru. A pusť se do snídaně,“ přikázal klidným hlasem, zatímco mě sledoval dravým, majetnickým pohledem.
„Ano, Páne,“ špitl jsem tiše. Moje kočičí ouška se při mluvení lehce pohnula, jak jsem napjatě sledoval jeho reakci.
Opatrně jsem se otočil na podpatcích a zamířil ke kuchyňské lince. Moje krátká černá sukně s nadýchanou bílou zástěrkou se při tom pohybu lehce nadzvedla a odhalila kousek bílých nadkolenek. Postavil jsem se ke kávovaru a začal připravovat Pánův oblíbený ranní rituál. Stát na vysokých jehlách u linky a natahovat se pro šálky do horních skříněk byla v mé těsné klícce neuvěřitelná kombinace bolesti a rozkoše. Když jsem se postavil na špičky, klícka se mi v podbřišku neúprosně sevřela a silikonový kolík se uvnitř mě posunul ještě hlouběji. Musel jsem se jednou rukou opřít o mramorovou desku linky, abych neupadl.
Když byla káva hotová, položil jsem šálek na malý stříbrný podnos a s maximální soustředěností jsem se vrátil ke stolu. Každý krok doprovázel ostrý klapot podpatků. Opatrně jsem před Pána položil podnos a pak, přesně podle pravidel naší domácí služby, jsem klesl na kolena na chladnou dlažbu vedle jeho židle.
Moje sukně se rozprostřela kolem mě, šedý kočičí ocas mi splýval po zemi a já si položil ruce na Pánovo stehno. Pán se napil horké kávy, spokojeně zamumlal a pak položil svou volnou, teplou dlaň na mou čelenku. Jemně mě pohladil mezi huňatými oušky, jako by hladil skutečné zvířátko. Zavřel jsem oči a slastně se opřel o jeho ruku.
„Byl jsi rychlý a tichý, až na ty podpatky. Přesně tak se mi to líbí,“ pochválil mě a jeho prsty sjely z mé hlavy níž, podél krku, až chytily kožený obojek. Lehce mě za něj zatáhl nahoru, abych mu viděl do očí. „Až dopiju, vezmeš prachovku a uklidíš celý obývací pokoj. Chci tě celou dobu vidět v pohybu. Ta klícka ti dnes nedovolí ani vteřinu odpočinku.“
Oddaně jsem zamrkal, klícka mě v téhle klečící pozici pálila na kůži, ale vědomí, že můj Pán je se svou malou kočičí maidkou spokojený, dělalo z celého nového dne naprostý ráj.
