Pán v klidu dopil svou ranní kávu, položil prázdný šálek na podnos a naposledy mě pevně stiskl za obojek, než mě propustil z kleče na zemi.
„Můžeš začít, kočičko. Prachovku máš ve skříňce v hale. Chci, aby se celý obývací pokoj leskl,“ řekl a vzal si ze stolu své vodítko, které nechal volně klouzat za mnou, jak jsem se zvedal na nohy.
Vstát z chladné dlažby kuchyně na vysokých, tenkých jehlách lodiček vyžadovalo po několika minutách klečení obrovskou dávku soustředění. Moje stehna v bílých nadkolenkách se mírně chvěla. Jakmile jsem se narovnal, masivní silikonový kolík mi v zadečku těžce sedl na své místo a šedý kočičí ocas se mi otřel o zadní stranu kolen. Klícka cudnosti mě zepředu s chladným, neúprosným sevřením upozornila, že jakýkoli neopatrný pohyb bude potrestán.
Došel jsem do haly, mé podpatky ostře a rytmicky klapaly o podlahu a ten zvuk doprovázel tiché šustění mé nadýchané černé sukně maidky. Vzal jsem do ruky pštrosí prachovku s dlouhou rukojetí a přesunul se do obývacího pokoje. Pán šel celou dobu krok za mnou, držel konec koženého vodítka a s neskrývaným, dravým potěšením sledoval mou chůzi a to, jak se mi boky na vysokých jehlách svůdně pohupují ze strany na stranu.
Usadil se do velkého koženého křesla uprostřed místnosti, přehodil si nohu přes nohu a sledoval mě jako kočka svou kořist.
Pustil jsem se do práce. Začal jsem oprašovat dlouhou komodu podél stěny. Abych dosáhl na zadní rohy, musel jsem se hluboce předklonit. V ten moment se má krátká černá sukně i s bílou zástěrkou vyhrnula nahoru, což v zrcadlovém lesku komody odhalilo celý můj zadeček vyplněný poddajným silikonem, ze kterého hrdě trčel huňatý šedý ocas. Moje kočičí ouška na čelence se mírně sesunula dopředu, jak jsem sklonil hlavu. Slyšel jsem, jak Pán v křesle uznale vydechl.
„Víc se prohni v pase, kočičko. Chci vidět, jak ti ta klícka napíná kůži,“ ozval se jeho autoritativní hlas zprostředka místnosti.
Poslechl jsem na slovo. Propnul jsem záda a vystrčil zadeček ještě víc dozadu. Ten pohyb okamžitě změnil úhel kolíku uvnitř mě. Široký silikonový základ zatlačil na mé stěny takovým způsobem, že se mi zatajil dech, a kovová klícka mě zepředu nekompromisně skřípla v podbřišku. Moje rty se pootevřely v tichém, odevzdaném vzlyku, ale pokračoval jsem v utírání prachu, jako by se nic nedělo. Klapot mých podpatků se teď ozýval v drobných, nejistých krůčcích, jak jsem se přesouval od jednoho kusu nábytku k druhému.
Když jsem došel k vysoké knihovně, narazil jsem na problém. Prach byl i na nejvyšších policích, kam jsem ani se svými vysokými lodičkami nedosáhl. Podíval jsem se prosebně přes rameno na Pána.
„Na špičky, moje malé zvířátko. Ukaž mi, jak moc se dokážeš snažit,“ usmál se chladně.
Natáhl jsem ruku s prachovkou vysoko nad hlavu a zvedl se na mých už tak vysokých jehlách ještě víc na špičky. Moje lýtka se napnula k prasknutí. V téhle extrémní pozici se tlak klícky a silikonového kolíku spojil v naprosto paralyzující vlnu rozkoše a bolesti. Celé mé tělo se roztřáslo, ztratil jsem stabilitu a moje lodičky nebezpečně sklouzly po hladké podlaze.
Než jsem ale stihl upadnout, Pán byl u mě. Jeho silné paže mě zezadu pevně chytily za pas a přitiskly mě k jeho hrudi. Ucítil jsem jeho horký dech na svém krku, hned vedle sametového obojku. Jeho ruka sjela níž, pod zástěrku, a pevně stiskla můj huňatý šedý ocas, čímž kolík uvnitř mě mírně posunul do strany.
„Byl jsi dnes neuvěřitelně poslušný, moje malá maidko,“ zašeptal mi do ucha a já cítil, jak se mi pod jeho dotekem podlamují kolena, i když mě jeho pevný stisk stále držel nahoře. „Úklid pro tuto chvíli končí. Myslím, že je čas, abych tě za tvou ranní službu náležitě odměnil v ložnici...“
