Pán mě nepustil. Držel mě pevně za pas, zatímco moje nohy na vysokých jehlách lodiček se stále lehce třásly z té šílené pozice na špičkách. Nechal mě na vteřinu vydechnout, ale pak mě rázným trhnutím za vodítko otočil obličejem k sobě. Moje kočičí ouška se při tom prudkém pohybu mírně pohnula. Podíval jsem se mu oddaně do očí, rty pootevřené, srdce mi tlouklo až v krku.
„Zahoď to,“ přikázal tiše a podíval se na prachovku, kterou jsem stále křečovitě svíral v ruce.
Prachovka okamžitě upadla na zem. Pán mě chytil za vodítko těsně u obojku, takže jsem musel držet hlavu zakloněnou, a pomalu mě vedl z obývacího pokoje zpátky ke schodišti. Moje klasické podpatky ostře a hlasitě klapaly o podlahu, jako by odpočítávaly vteřiny do mého dalšího trestu nebo odměny. Každý krok nahoru po schodech byl rituál. Krátká černá sukně maidky se mi s každým zvednutím nohy otírala o stehna v nadkolenkách, šedý kočičí ocas se pohupoval ze strany na stranu a masivní silikonový kolík mi uvnitř dával jasně najevo svou váhu. Zepředu mě kovová klícka při každém stupni nekompromisně dřela a tiskla, až se mi před očima dělaly mžiky.
Když jsme vešli do ložnice, atmosféra byla úplně jiná než ráno. Slunce už stálo vysoko a místnost byla zalitá teplým světlem. Pán mě dovedl doprostřed pokoje a pustil vodítko.
„Na kolena, čelem k posteli,“ rozkázal.
Opatrně jsem klesl na měkký koberec. Lodičky na jehlách zůstaly trčet za mnou, sukně se mi rozprostřela kolem boků a šedý kočičí ocas se poslušně složil na zem. Pán přešel k nočnímu stolku, vzal do ruky ten malý stříbrný klíček, který tam celou dobu ležel, a pak se vrátil ke mně. Klekl si za mě. Ucítil jsem jeho teplé dlaně na svých bocích, když mi nadzvedl nadýchanou sukni i s bílou zástěrkou.
Slyšel jsem tiché, kovové cvaknutí. Pán vsunul klíček do zámku mé klícky cudnosti. Otočil jím. Ten zvuk byl pro mě po tolika hodinách neustálého tlaku jako vysvobození. Pán opatrně rozevřel kovová ramena pásu a sundal mi ho. Ta náhlá vlna úlevy, když chladný kov opustil mou kůži, byla nepopsatelná. Na těle mi zůstaly otlačené červené linky, které Pán začal pomalu a jemně masírovat svými palci.
„Moje poslušná kočička,“ zašeptal mi do ucha a lehce mě kousl do lalůčku, hned pod čelenkou s oušky. „Zepředu máš pro teď volno. Ale ten ocas ti ještě chvíli nechám. Chci, abys mě teď obsloužil na posteli, stále ve svém oblečku, na těch vysokých podpatcích... a ukázal mi, jak moc mě miluješ.“
Otočil jsem se na kolenou, oči mi zářily štěstím a odevzdaností. Kovová klícka ležela vedle mě na koberci jako odložená koruna mého dopoledního podřízení. Silikonový kolík mě uvnitř stále příjemně hřál a vyplňoval, ale já už nemyslel na tlak. Vylezl jsem za ním na postel, lodičky se mi zaryly do matrace, šedý ocas se pohnul a já byl připraven splnit jakékoli další přání svého Pána, protože v jeho náruči a pod jeho nadvládou byl můj svět naprosto dokonalý.
