„Pojedeme do servisu.“
Pán tu větu pronesl úplně klidně, jako by šlo o běžnou věc.
Seděla jsem naproti němu a čekala, co bude dál.
„California potřebuje servis. Ty pojedeš se mnou.“
Oblékla jsem se, pán nedal žádný pokyn.
Tmavé úzké džíny.
Jednoduché bílé tričko.
Lehkou šedou mikinu.
Nízké bílé tenisky.
Vlasy jsem stáhla do culíku.
Žádné šperky.
Žádné výrazné líčení.
Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, připadala jsem si úplně obyčejně.
Jako kdokoli, kdo jede autem na výlet.
Cesta ubíhala v tichu.
Motor tiše přadl.
Za okny ubíhala krajina.
Vesnice.
Pole.
Menší lesy.
Občas jsme se na něco krátce podívali, ale většinu cesty jsme mlčeli.
Přemýšlela jsem, proč jedu s pánem do servisu, co má potom v plánu.
Asi dvě stě metrů před servisem pán zpomalil.
Zastavil na parkovišti u bytovek.
Vypnul motor.
„Teď si vlez dozadu a svlékni se“ řekl
Odepnula jsem pás.
Otevřela průchod do zadní obytné části vozu a přelezla dovnitř.
Záclonky zatažené.
Ve vestavbě bylo příjemné šero.
Sedla jsem si na matraci, svlékla se, podala pánovi celé své oblečení, sedla si přitáhla si kolena k sobě a čekala.
„Nasaď si kuklu., obojek a připni si dlouhý vodítko“
Podával mi známou látkovou kuklu s dírou na ústa a můj široký černý obojek.
Vodítko jako vždy viselo stočené na boku dodávky.
„Majitel o tobě ví, uděláš co řekne, večer pro tebe přijedu.“
„Ano pane“
Po chvíli jsem uslyšela, jak se motor znovu rozběhl.
Auto se pomalu rozjelo.
Slyšela jsem jen zvuk auta jedoucího po asfaltu a pak se ozvalo zapraskání štěrku pod koly.
Dojeli jsme na dvůr.
Motor utichl.
Hlasy.
Někdo pozdravil.
Ozvalo se otevření vrat dílny.
Zvuk pneumatického utahováku.
Kroky kolem auta.
Lehké zhoupnutí, když někdo otevřel dveře řidiče.
Slyšela jsem, jak si pán s někým podává ruku a baví se o servisu auta a o náhradním voze.
Po několika minutách se znovu ozval motor.
Tentokrát jiného auta.
Podle zvuku jsem odhadla, že pán odjíždí náhradním vozem.
Na dvoře se rozhostilo ticho.
Za okamžik se California znovu pohnula.
Někdo jiný s ní pomalu zajel do haly.
Ozvěna motoru se změnila.
Byli jsme uvnitř dílny.
Seděla jsem v tichu obytné části a čekala, až přijde chvíle, kdy se otevřou zadní dveře.
„Kluci, dneska máme jenom tohle, celý auto prohlídnout, a všechno co je v autě můžete vyzkoušet“ slyšela jsem majitele a potom se otevřeli dveře dodávky.
Neviděla jsem nic, jen jsem slyšela různé hlasy které trochu zmateně komentovali mou přítomnost ve voze.
„Jak jsem říkal, všechno můžete použít“ zopakoval majitel a vtom jsem cítila že tahá za vodítko připevněné k mému obojku „Tak se nám pojď ukázat holka“ řekl ke mně.
Vystoupila jsem z vozu a přímo jsem cítila pohledy na svém těle.
