Byť jsem to nečekal, ale nakonec se přihlásila jedna uchazečka, a na pohovor ve sjednaný termín se dostavila. Jmenovala se Kristýna, přišla formálně oblečená, černé podpatky, khaki kalhoty a bílá košile, trošku oplácaná, ale ne natolik, aby to zkazilo dojem profesionálky. Přesto se jevila jako nevinná, veselá a hodná holčina. Z očí se jí nedalo moc vyčíst. Jen občas zadržela pohled o zlomek vteřiny déle, než bývá při pohovoru běžné. Zbytek už mohla být jen moje fantazie. Z počátku jsem pohovor vedl přátelsky a ležérně, při zachování vykání, jsme se s Týnou poznali, řekli si něco o svém soukromí a pozadí, probrali pracovní dobu a platové ohodnocení. Ona sama se ale rozpovídala trošku víc a přiznala, že její touha je neukojená. Jako profesionál jsem to přešel bez komentáře a vysvětlil jí co bude náplň její práce a jak to u mě v kanceláři funguje. Na okamžik se zarazila. Jen nepatrně, ale všiml jsem si toho, koneckonců podmínkou od začátku bylo, udržet hranici pudů těsně pod hranicí rozumu. Prošli jsme si společně firemní prostory a zastavili se i v malé místnosti bez oken, která slouží jako takový sklad pro všechno. Na stropě visí dvě skoby. "Třináctý plat u nás nečekejte, ale kvalitní pracovnici umím, řekněme: odměnit způsobem, který přesahuje běžnou pracovní rovinu." získal jsem tak její upřený pohled a při tom pokynul hlavou na skoby. Do té chvíle ukecaná a usměvavá Týna najednou ztichla. Očima přelétla místnost a pak se vrátila ke mně. Jako správnej boss jsem si držel iniciativu. "Pojďme zpět do kanceláře, mám pro vás připravený jeden test. Běžně trvá zajemkyním o práci asi hodinu. Nebojte, není to nic složitého, ale pokud si chcete odskočit, je teď ideální doba." Chvíli váhala, pak přikývla a odešla. Vydechl jsem až ve chvíli, kdy se za ní zavřely dveře. Jinak by totiž zřejmě vůbec neabsolvovala můj hlavní test. Na umyvadle záchodků jsem nechal krabičku s nápisem "Oblečte si je!" Když se Kiki vrátila a sedala si ke svému budoucímu stolu, tváře ji vzplanuly, jak kdyby venku bylo 42° ve stínu. Jo, měla je na sobě, snažil jsem se nedat znát mojí radost , ale koutky mi cukaly v úsměvu, takže to zaregistrovala a vystrašená byla o dvojnásob, jakmile jsem před ní předložil test s padesátkou technických, psychologických a obecných otázek, bezpečnostních předpisů a základů fyziky. Nebylo to vlastně nic složitého, u každé otázky byli 3 možnosti, ze kterých lze vybrat jednu správnou. Se zalíbením jsem pozoroval, jak překonává okolní rozptýlení a když se konečně opřela do vyplňování, spustil jsem v aplikaci na telefonu nejslabší vibrace. Z jejího klína se ozvaly krátké vibrace. Podívala se na mě, úsměv měla narozdíl od mých úst jenom v očích, které nasměrovala takřka ihned zpět k testu. Trvalo jí jen pár vteřin, než znovu našla svůj rytmus. Vyplnila za pár minut dobrou třetinu testu. Spustil jsem ty nejsilnější vibrace a pozoroval, jak kromě otevřené pusy, přikrčených očních víček a zvedající se hrudi, nedává na sobě nic znát. Sotva vyplnila další otázku spustil jsem střídavě silné a slabé vibrace. Kousla se do rtu, to i mě vzrušilo, v kalhotech jsem ucítil tlak. Pustil jsem jí tam mód s nepravidelnými vibracemi a nechal ho běžet. Mezitím jsem si pod stolem stojícího ptáka strčil do nohavice mých těsných riflí a přešel blíž k ní. Kroutila nohama v klíně jako volejbalistka sedící v lavici na dvojité odpoledce co se zapomněla vyčůrat. Kousala u toho nervózně do tužky a jakmile jsem ukázal na otázku číslo 35. "Nerad bych, aby tak talentovaná žena pohořela na takové drobnosti. Zkuste se nad tou otázkou ještě zamyslet. Bezpečnost práce je základ, nebo snad ráda riskujete?" otočila se směrem ke mě, oči však nechala až neprofesionálně dlouho v rozkroku. Na chvíli jsem se přestal ovládat, a představil si jak rozepne poklopec, vytáhne ho na světlo světa a uvolní ten tlak. Až když jsem vypnul vibrace, upřela svůj poddajný pohled do mých očí a řekla: "Díky pane Šedivý, že mě nenecháte ve štychu. Vážím si toho." a vrátila se k testu. Během pár minut ho dopsala, již bez mého rozptylování. "Mám hotovo." vstala a podávala mi zakroužkovanou A4. "Výborně, ..." ztratil jsem teď slov při pohledu na její mokrý klín. "...ď-děkuji a do týdne se vám ozvu s výsledkem pohovorů." Podal jsem jí ruku a vyprovodil ke dveřím, jako bychom se na sebe navzájem, před pár minutami téměř nevrhli.
