Zazvonil telefon. Volá Karel, spolužák ze základky.
„Čau vole! Hele, příští sobotu pořádáme třídní sraz po pěti letech. Přijdeš? Bude to od šesti v hotelu na náměstí. Zamluvil jsem tam salonek.“
„Příští sobotu nic nemám. Přijdu.“
V sobotu jsem dorazil na sraz už v půl šesté. V salonku už byl Karel, Mirek, Honza… A taky Káťa. V devítce to byla taková šedá myška. Kozy po tatínkovi… Ale teď se celkem vyloupla! Kočanda! A teď přichází Božka. Už od sedmičky byla objektem mých erotických představ! Ve frontě na obědy jsem nevynechal jedinou příležitost s na ní přitisknout. Na ní se čas podepsal dost krutě. Přibrala asi tak dvacet kilo. Ty kdysi krásné kozičky jí teď visí až na pupek. A teď přichází Procházková, naše bývalá třídní. Je o deset let starší než Božka, ale hravě jí strčí do kapsy! Pořád ty pevné trojky, nádherné nohy… Přibyla jí nějaká ta drobná vráska okolo očí, ale pořád vypadá velice dobře!
Nakonec se nás v salonku sešlo dvanáct absolventů a Procházková. Číšník donesl aperitiv. A pak večeři. Po jídle se rozproudila zábava. Každý se chlubil se svými studijními, či pracovními úspěchy. Moc jsem je nevnímal. Moje oči stále přitahovala Procházková. Líbila se mi už ve škole. Ale tehdy byla pro mě naprosto nedostupná. A vzhledem ke svému prospěchu jsem se tehdy ani moc nesnažil, abych zbytečně na sebe přitahoval její pozornost. Ale teď jsem od ní nemohl odtrhnout oči. Musela si toho všimnout, ale… Po půlnoci restaurace zavírala. Kluci s Katkou a Boženou se ještě přesunuli do vedlejšího baru. Já jsem s nimi nešel. Chtěl jsem nabídnout doprovod své bývalé paní učitelce. Ale ouha! Před hotelem na ní čekal manžel s autem. Rozloučili jsme se podáním ruky. Ona odfrčela a já jsem odkráčel. Každý do svého domova.
Asi dva týdny poté jsem zasedl na zahrádce jedné restaurace nedaleko své bývalé školy. Sluníčko svítilo na plné pecky. Seděl jsem, popíjel pivečko a koukal po ženských. Jen tak. Ta by šla, ta taky, ta už asi ne… Najednou mi někdo zezadu poklepe na rameno. Otočím se a… Procházková!
„Ahoj Marku! Co Ty tady? Máš tu rande?“
„Jé, dobrý den! Nemám, jen tak lelkuju...“
„Můžu na chvilku přisednout?“
„Jasně! Teda vlastně ano! Posaďte se!“
Sedla si naproti mně. Objednala si dvojku bílého.
„Tak zítra je vysvědčení a pozítří začínají prázdniny! Kam se chystáš?“
„Zatím nikam. Makám. Dovolenou nám až koncem srpna. Kdybych se ve škole líp učil, tak bych mohl být učitelem a mít taky prázdniny...“
Procházková se zasmála.
„Marku, Ty nejsi hloupej, Ty seš jen lajdák! Místo, abys při hodině dával pozor, tak jsi mi koukal na zadek a na nohy...“
Cítil jsem, jak červenám. Netušil jsem, že si toho všimla…
„No, tak se nestyď. Trošku mě to vytáčelo, ale každá žena je ráda, když se líbí mužům. Tehdy jsi byl vlastně ještě kluk, ale dnes už jsi mladý muž...“
„Paní učitelko, já...“ koktal jsem jak malej kluk.
„Marku, já se na Tebe nezlobím. Taky ses mi líbil. Ale Tobě bylo patnáct a já jsem byla Tvá učitelka!“
„Tak já se přiznám! Přiznání je prý polehčující okolnost. Moc jste se mi líbila. V noci se mi o Vás zdálo...“
Pohladila mě po tváři.
„A teď se Ti už nelíbím? Já vím, zestárnula jsem...“
„Líbíte se mi! Jste krásná!“
Pohladila mě po ruce. Jen tak mimochodem si rozepnula knoflíček u halenky. Podívala se mi do očí. Ten pohled sliboval a loudil zároveň.
„Taky se mi moc líbíš! Z toho ušatýho puberťáka, co stále při hodinách vyrušoval a nedával pozor vyrostl pohledný mladý muž.“
Zase jsem se začal červenat. Mé oči se nemohly odtrhnout od jejího výstřihu. Nemohla si toho nevšimnout. Rozepnula ještě jeden knoflíček. Objevil se krajkový lem bílé podprsenky. V tom přišel číšník.
„Dáte si to ještě jednou? Pivečko a dvojčičku bílého?“
Chtěl jsem přikývnout, ale Procházková mi položila ruku na ruku.
„Děkujeme, pane vrchní. Už ne, budeme platit!“
Pochopitelně jsem útratu vyrovnal já. Zdálo se mi to? Procházková na mě mrkla.
„Děkuju Marečku! Já už musím běžet. Nepomůžeš mi s nákupem?“
„Samozřejmě!“
Bafnul jsem její dvě tašky. Bydlela za rohem v bytovce. Chvilku šátrala v kabelce a pak na dně našla klíče od domu, Otevřela dveře. Chtěl jsem jí podat ty dvě tašky, a rozloučit se. Ale ona mě doslova vtáhla do baráku.
„Ty ses vůbec nezměnil! Zase si mi celou dobu koukal na kozy! Líbí se Ti?“
Nevěděl jsem, co mám říct.
„Tak si na ně sáhni!“
Rozepnula další dva knoflíčky. Její ruka mě chytla za zadek a stiskla. Ostýchavě jsem se dotknul jejího ňadra. Zavřela oči a zaklonila hlavu.
„Jen se nestyď!“
Vzala mě za ruku a strčila si jí do podprsenky. Druhá její ruka mi přistála na poklopci.
„Chci Tě! Chci, abys mě omrdal!“
Sáhl jsem jí pod sukni. Roztáhla nohy. Jednou rukou jsem jí hnětl kozu, druhou jí dráždil v rozkroku.
„Marku, neblázni! Ne teď a ne tady u schránek! Každou chvíli může někdo přijít. A domů Tě dnes pozvat nemůžu. Manžel přijde za půl hodiny z práce. Vyndala si mou ruku z podprsenky a zapnula mi poklopec.
„Zastav se u mě v úterý! Manžel jede na služební cestu. Budeme mít klid a oba si to užijeme!“
Políbila mě, až mi zalehlo v uších. A vystrčila mě ven na ulici! V kalhotech jsem měl hodně těsno. Až přijdu domů, tak se budu asi muset vyhonit! To snad není pravda! V úterý ojedu Procházkovou! Svou třídní ze základky.
V úterý jsem si vzal v práci volno. Šéfovi jsem řekl, že musím k zubaři a pak si chci něco oběhat na úřadech. Z domu jsem vyrazil krátce po desáté. O čtvrt hodiny později jsem zvonil u Procházkové. V jedné ruce kytku, v druhé lahvinku bílého. Otevřela mi v lehkém župánku.
„No, Ty sis ale přivstal! To docházka do školy Ti dělala větší problém! Pojď dál!“
Předal jsem jí květiny a víno.
„Ty ses zbláznil! Doneseš učitelce začátkem prázdnin kytku! Bylo vysvědčení a já mám všechny vázy plné!“
Mrknula na mě.
„Ale udělal jsi mi radost. Děkuju! A nestůj, posaď se.“
Posadil jsem se do křesla. Sedla si naproti mně.
„Marku, splníš mi jeden můj sen?“
Byl jsem ochoten splnit jí cokoliv.
„Víš, vždy mě vzrušovali dospívající chlapci. Měla jsem jich plnou třídu, ale nemohla jsem si s žádným nic začít. Byla jsem přeci jejich paní učitelka! Kdyby se to provalilo, tak dostanu padáka a možná mě i zavřou. Někdy, když jsem si honila frndu, tak jsem si představovala že mi neseš učební pomůcky do kabinetu a …“
Nechápal jsem. Koukal jsem na ty krásné nohy. A na její kozy, které vykukovaly zpod župánku…
„Marku, soustřeď se na to co Ti říkám! Dnes budeš zase můj nesmělý žáček a já Tvoje paní učitelka. Chceš?“
Polkl jsem naprázdno a kývl hlavou.
„Tak chvilku počkej! Jen se převleču. Za chvilku jsem zpátky!“
Vrátila se asi za dvacet minut. Byla to prostě Paní učitelka! Na hlavě drdůlek, na sobě plášť. Pod pláštěm kostýmek – sukni nad kolena, tmavé punčochy (nebo snad punčocháče?), sáčko a bílou halenku. Z výstřihu jí vykukovaly ty krásné pevné kozičky. Přísně se na mě podívala.
„Horáčku, jak to sedíš?! Sedni si rovně a nehrb se!“
Okamžitě jsem poslechl. Přistoupila blíž. Její kozy jsem měl najednou přímo před očima.
„Horáčku, Tvůj prospěch je nevalný! Jestli se nad sebou nezamyslíš a nezačneš se věnovat škole, tak propadneš! To je samej fotbal, samý holky… a v žákovské samé koule!“
Vžil jsem se do role.
„Paní učitelko, já se polepším!“
Rozepnula si další knoflíček u halenky. Sedla si naproti mně na stůl a hodila si nohu přes nohu.
„To bych To doporučovala!“
Ruka jí jaksi mimoděk zajela krátce do výstřihu.
„Horáčku, mám s Tebou trpělivost. Ještě Ti dám šanci. Ale musíš si jí zasloužit!“
Vstala za stolu a přistoupila ke mně. Vykasala si sukni. Teď už jsem věděl, že nemá punčochy, ale punčocháče. A naostro!
„Víš, co máš dělat?“
Věděl jsem to naprosto přesně! Napřed jsem jí kundičku jen zlehka pohladil. Zavrněla. Trochu jsem přitlačil. Vtom mě chytla za hlavu a vrazila si jí do rozkroku!
„Horáčku lízej! Vyliž paní učitelce kundu! A pořádně, jestli nechceš propadnout!“
Nemusela to říkat dvakrát! Můj jazyk kmital! Punčocháče začaly vlhnout.
„Roztrhni je! Horáčku trhej!“
Cítil jsem, jak mi rozepíná kalhoty. Vytáhla mi ptáka a krátce ho pohonila. Pak si klekla a začala mě kouřit! To snad není pravda! Ta Procházková, která mi na základce dala nespočet poznámek do žákovské knížky teď přede mnou klečí a v hubě má můj ocas! Po chvilce vstala, shodila sukni, předklonila se a vyšpulila zadeček.
„Horáčku, vraž mi ho tam! Chci, abys mě pořádně omrdal!“
Paní učitelka se musí poslouchat! Nestojím přece o další poznámku! Měla ho tam až po koule! Zasténala a začala přirážet.
„Ano! Horáčku, mrdej mě! Oprcej tu mojí nadrženou píču! Ano! Ještě!“
Po chvilce se rozhodla, že změníme polohu. Lehla si na záda na stůl a hodila nohy do praku.
„Horáčku, nelelkuj a pokračuj! Jsem strašně nadržená!“
Měl jsem její kotníky na ramenou a ptáka v její kundě. Křičela, sténala… Cítil jsem, že za okamžik vystříknu. Ona to cítila taky.
„Pusť to dovnitř! Napumpuj to do mě!“
Paní učitelka se musí poslouchat! Pustil jsem to do ní! Řvala blahem!
„Horáčku, asi Tě nechám postoupit do vyššího ročníku, ale musíš ke mně pravidelně docházet na doučování!“
Po chvilce jsem ho z ní vytáhl. Olízala ho do sucha. Leželi jsme vedle sebe a oddychovali.
„Teda Marku, Ty seš ďábel! Děkuju! Tak nějak jsem si to představovala! Splnil jsi mi sen! Dáme druhé kolo? Teď budu kurva a Ty budeš můj pán! Udělám všechno, co řekneš!“
