Letní podvečer barvil koruny stromů v parku do teplých tónů a vzduchem se nesla omamná vůně čerstvě posečené trávy. Zase jsem šel svou obvyklou trasou domů z práce. Cestou, kterou jsem v poslední době volil s jasným záměrem.
U starého kamenné fontány, na místě, kde se koruny javorů nad cestou spínaly do zelené klenby, kráčela ona. Žena kolem čtyřicítky, která mě fascinovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji tu spatřil. Byla štíhlá, měla na sobě lehké letní šaty, které se jí při každém ladném kroku lehce obtáčely kolem těla a jemně rýsovaly její postavu. Drobnější, pevná prsa a dokonale tvarovaný, sportovní zadek. Dlouhé plavé vlasy měla sepnuté v ledabylém drdolu, který v záblescích zapadajícího slunce házel zlatavé odlesky. Potkával jsem ji tu už minimálně měsíc, ale dnes se situace změnila. Zastavila se, aby si upravila řemínek na sandálu, a já věděl, že lepší příležitost už nemůže být. Zpomalil jsem, potlačil náhlou nervozitu, otočil se k ní a zahodil veškerý svůj ostych.
„Omlouvám se, že vyrušuji,“ usmál jsem se, když vzhlédla a její hluboké, zvědavé oči se střetly s mými. „Ale potkávám vás tu v parku už vážně často. Vlastně skoro každý den. A dneska už jsem si řekl, že prostě musím zastavit a říct vám, že se mi hrozně moc líbíte.“
Věra, jak jsem se o pár vteřin později dozvěděl, překvapeně zamrkala, ale pak se její tvář rozjasnila upřímným, lehce pobaveným úsměvem.
„Vážně? A já si říkala, jestli se mi to jen zdá, nebo ty sympatické oči potkávám taky pořád dokola. Já jsem Věra.“
„Honza,“ představil jsem se a stiskl její teplou, měkkou ruku. Ta prvotní jiskra mezi námi byla hmatatelná. Když jsme se rozešli dál po cestě, přirozeně vedle sebe, navrhl jsem, abychom v tom horkém podvečeru trochu zchladili nějakým nápojem u mě doma.
„Bydlím kousek odsud, hned za touhle bránou parku. Mám na balkoně příjemný chládek, můžeme si dát kávu nebo perfektně vychlazené víno a v klidu si popovídat.“
Věra se náhle zastavila a tajuplný úsměv z její tváře zmizel. Prsty levé ruky nervózně sklouzly k prstýnku na její pravé ruce a v očích se jí usadil vážný, hluboký tón.
„Honzo, já jsem vdaná. A moje víra i svědomí mi jasně říkají, kde jsou hranice. Jít do bytu k muži, kterého znám pět minut, je pro mě prostě přes čáru. Nezlob se, tohle opravdu nejde.“
Její zralá upřímnost a morální zásady mě neodradily, naopak mě přitahovaly ještě víc. „Chápu a respektuju, Věru,“ odpověděl jsem klidně a o půl kroku ustoupil, abych jí dopřál prostor. „Nechtěl jsem tě uvést do rozpaků. Můžeme klidně zůstat v parku na lavičce.“
Moje gentlemanská reakce ji očividně překvapila. Chvíli mě studovala, jako by mi viděla až do žaludku, pak si povzdychla a rukou si sáhla do vlasů nad uchem. Šaty se jí přitom pevně napnuly přes štíhlou postavu. „Víš ty co? Můj muž je pořád na cestách a doma mě čeká jen prázdno a povinnosti. Udělám výjimku ze svých vlastních pravidel. Instinkt mi říká, že jsi slušný člověk. Půjdu s tebou, ale platí, co jsi slíbil! bude to jen přátelské povídání v chládku, bez postranních úmyslů.“
O deset minut později už za námi klaply dveře mého bytu. V chodbě bylo příjemně chladno a zvenčí sem přes otevřený balkon proudil osvěžující vzduch. Sedli jsme si na pohovku u já přinesl skleničky a vychlazené víno. Povídali si o jejím životě, o mé práci, o tom, jak zvláštní tohle setkání je. Nervozita z ní postupně opadávala a nahrazovalo ji silné, magické napětí.
„S tebou je mi nějak zvláštně dobře,“ zašeptala a podívala se na mě přes okraj skleničky.
Položil jsem skleničku na stolek, naklonil se blíž a opatrně jsem prsty vjel do jejích plavých vlasů. Byly jemné jako hedvábí. Věra zatajila dech, ale neuhnula. Moje ruka sklouzla na její šíji a palcem jsem jí začal zlehka přejíždět po teplé kůži ramene. Šaty měly jen tenká ramínka, takže má dlaň spočívala přímo na její hladké pokožce. Pak jsem druhou ruku přesunul k jejímu hrudníku a přes tenkou látku šatů jemně položil dlaň na její malé, měkké prso.
„Honzo, ne... počkej,“ odtáhla se náhle, položila mi dlaň na hruď a zrychleně dýchala. V očích měla náhlý strach a zmatek. „Tohle nemůžu. Jsem vdaná. Slíbila jsem věrnost před Bohem, tohle je hřích.“
Nezačal jsem naléhat, ani jsem se nenaštval. Místo toho jsem ji políbil na čelo, na spánek a na hranu čelisti, tak něžně, jak jen to šlo. Cítil jsem, jak se pod tou vlnou čisté něhy napjaté svaly na jejím těle začínají znovu uvolňovat. Moje ruka se vrátila k jejímu hrudníku a krouživými pohyby jsem začal její prso masírovat, zatímco palcem jsem zlehka přejel přes bradavku. Věra trhla hlavou dozadu a z úst se jí vydralo tiché, udivené vzdechnutí. Moje rty si našly ty její. Byl to hluboký, podmanivý polibek, který nenechával prostor pro pochybnosti. Zábrany se definitivně rozpadly. Věra přestala bojovat se svým svědomím, pevně mě chytila za vlasy a začala mi polibky oplácet s divokou, dlouho potlačovanou touhou.
Sjel jsem rukou k zadnímu zipu jejích šatů a plynulým pohybem ho rozepnul. Látka okamžitě povolila a já jí ramínka stáhl dolů z ramen, až šaty sklouzly k jejím bokům. Byla nádherná. Její drobná prsa se divoce zvedala rychlým dechem. Vpáčené bradavky zdobily špičky jejích dvorců a já se na ty nádherná prsa nemohl vynadívat. Věra už na nic nečekala a s nečekanou rozhodností mi začala rozepínat knoflíky na košili, dokud jsem ji ze sebe neshodil. Pak se postavila, šaty z ní sklouzly na zem a ona zůstala stát jen v přiléhavých kalhotkách. Poklekl jsem před ní, rukama ji objal kolem štíhlých boků, políbil ji na břicho a pomalu jí stáhl i ten poslední kousek látky. Už když jsem je stahoval, začaly se objevovat chloupky na její kundičce, které byly upravené tak aby nekoukaly z kalhotek. Zahrnoval jsem je polibky a mé srdce bušilo vzrušením. Pumpovalo krev tam, kde jí teď bylo nejvíce potřeba. Když jsem se rychle zbavil svých kalhot, stáli jsme tam uprostřed tichého obýváku zalitého šerem naprosto nazí. Věra udělala ten poslední krok, přitiskla své horké, hladké tělo plnou vahou na moje a já ji pomalu položil zpátky na měkkou pohovku.
Sjel jsem polibky z jejích rtů přes krk, klíční kosti a pak níž. Ústy jsem obemkl její prso, kroužil jazykem kolem bradavky a pevně sál, zatímco druhou rukou jsem přejížděl po jejím plochém břichu až k jejím stehnům. Jemně jsem jí roztáhl nohy od sebe a prsty projížděl přes chloupky na kundě. Jemně jsem si s nimi hrál a cítil na prstech vlhko, které jsem prsty rozmazával ještě víc na její pysky a chloupky kolem. Věra byla neuvěřitelně mokrá a vzrušená. Poklekl jsem mezi stehna. Dotkl jsem se jí špičkou jazyka na poštěváku a celé její tělo se okamžitě silně zachvělo. Začal jsem její kundu lízat dlouhými pohyby jazykem. Cítil jsem jak je mezi pysky úžasně mokrá a horká. Když jsem se rty přisál na její poštěvák a začal ho jemně krouživými pohyby sát a dráždit, Věra hlasitě vzdychla a pevně mi sevřela ramena. Její boky se začaly v přirozeném rytmu zvedat naproti mým ústům, jak se plně poddala té intenzivní rozkoši. Kunda jí nádherně tekla, šťáva jí stékala po stehnech a ona se mi sama nastavovala, úplně ztracená v slasti.
Záměrně jsem zvolnil a postavil se těsně před ni. Moje péro bylo tvrdé jako kámen a pulzovalo jen kousek od jejích rtů. Věra se opřela o lokty, těžce oddechovala a s touhou se přiblížila tváří k mému rozkroku.
Než se mě ale dotkla rty, položil jsem jí ruku na rameno a s mírným úsměvem se zeptal: „Věro... kouříš manželovi?“
Lehce zrudla, ale pohled z mých očí nespustila. „Moc ne,“ zašeptala upřímně. „On ale vždycky říká, že to umím skvěle... když už na to přijde.“
Pousmál jsem se a jemně ji zatahal za plavé vlasy. „Tak o tom se hned teď musím přesvědčit. Ukaž mi to!“
Věra otevřela ústa a pomalu, s naprostou soustředěností, mě celého vzala do pusy. Její rty byly pevně sevřené kolem mého péra, takže jsem při každém jejím pohybu cítil neuvěřitelný tlak a horko. Rukama mě chytila zezadu za stehna a očima, ve kterých planula čistá živočišnost, mě nepřestávala sledovat. Ten pohled na zralou, krásnou ženu, která mi s naprostou odevzdaností klečela u nohou, mě připravil o sebeovládání. Popadl jsem ji oběma rukama pevně za její vlasy, trochu jí zaklonil hlavu a bez varování jsem jí hluboko a tvrdě zatlačil péro až na konec krku. Věra vykulila oči, z hrdla se jí vydral tichý, zajíkavý zvuk, ale neodtáhla se. Začal jsem jí divoce a přirážet do pusy. Při každém mém přírazu se jí péro otíralo o patro, sliny jí stékaly po mé péru dolů na koule a z jejího hrdla se ozývalo tiché, chraptivé sténání.
Vytáhl jsem péro z jejích úst a celou poslintanou ji divoce políbil na rty, kde se naše sliny smísily. Věra mě chytila za ramena, odtáhla se na centimetry od mých úst a podívala se na mě pohledem plným živočišné touhy.
„Honzo, dost... už nečekej,“ zašeptala horkým, chraptivým hlasem. „Chci, abys mě šukal. Hned. Potřebuju ho v sobě cítit.“
Přejel jsem jí pohledem po nahém těle a na vteřinu jsem zaváhal. „Věru... rád, hrozně moc. Ale nemám doma žádnou ochranu. Nemám kondom.“
Věra se jen tajuplně, trochu provokativně usmála. „Kondom nesnáším. Manžel ho nepoužívá a já ho na tobě taky nechci. Chci tě cítit celého.“
Zazubil jsem se, tenhle přístup mi naprosto vyhovoval. „Tak to jsme dva. Já ho taky nesnáším.“
Věra se opřela zády o pohovku, zvedla nohy a roztáhl je dokořán, až se jí její mokrá chlupatá kunda úplně otevřela. Poklekl jsem mezi její stehna, rukama jí chytil zadek a přitáhl si její boky blíž k okraji sedačky. Chytil jsem si jednou rukou čuráka a žaludem jezdil mezi jejími pysky. Dráždil poštěvák a roztíral šťávy z její kundy i po chlupech. Oba jsme se soustředěně a vzrušeně koukali na to jak čůrák jezdí po její chlupaté kundě a u toho vzrušeně dýchali. Pak s pohledem upřeným přímo do jejích očí jsem zatlačil. Čurák plynule rozrazil její horké pysky a zajel hluboko do její těsné, dokonale vlhké kundy. Věra hlasitě, hluboce vzdychla, prohnula se v zádech a prsty mi divoce zaťala do ramen, jak ji ten pocit plnosti okamžitě pohltil.
Na nic jsem nečekal a začal ji mrdat v plynulém, tvrdém rytmu. Při každém přírazu moje péro zajíždělo až na samé dno její kundy, která ho lačně svírala, a zvuk našich narážejících těl se mísil s tichým čvachtáním její šťávy. Věra neustále sténala, házela hlavou ze strany na stranu a plavé vlasy měla rozházené po celé sedačce. Kdykoliv jsem do ní tvrdě narazil, z hrdla se jí vydral hluboký, hříšný vzdech.
„Bože…, Honzo…, to je nádherný…, ještě prosím!“ křičela skoro do mých rtů.
Sklonil jsem se k ní, divoce se jí přisál na ústa a vrazil jí jazyk hluboko do krku. Naše líbání bylo stejně dravé jako to, co se dělo mezi jejíma nohama. Chytil jsem ji za boky, pořádně si její pevný zadek nadzvedl a začal do ní bušit s maximální intenzitou. Věra se mi podívala přímo do očí, její pohled byl úplně omámený rozkoší, zorničky rozšířené. Sledoval jsem, jak se jí pod mými přírazy třesou malá prsa, a rukama jsem jí je začal divoce mačkat.
„Už budu, Honzo…,ach jooo…, já se udělám!“ křičela a její kunda mě začala vnitřně divoce svírat v prvních záškubech orgasmu.
To horko a stahování mě okamžitě nakopl. Přidal jsem na rychlosti, bušil jsem do ní na doraz, kůže na kůži. Věra hlasitě sténala, oči otočila v sloup a celá se pode mnou prohnula, jak ji zalila vlna nefalšovaného vyvrcholení. Pohled na její úplný konec mě vzrušil úplně na maximum.Chytil jsem ji pevně pod zadkem, zaryl jí prsty do kůže a s hlubokým zařváním jsem do ní stříkl první horkou dávku mrdky. Vystříkl jsem do ní hluboko, hned několikrát za sebou, a Věra mě svýma nohama ještě pevněji stiskla kolem pasu, aby ze mě snad vyždímala každou kapku. Zůstali jsme na sobě ležet, těžce oddechující, zpocení a naprosto vyčerpaní.
Když jsme pak leželi vedle sebe, ticho najednou prořízl její těžký, hluboký povzdech. Věra se dívala do stropu a zakryla si obličej rukou. Výčitky svědomí se vrátily s plnou silou, jakmile opadl adrenalin. „Panebože, co jsem to udělala... Tohle jsem nikdy nechtěla. Zradila jsem úplně všechno.“
Pootočil jsem se k ní na bok, opřel se o loket a jemně jí sundal ruku z tváře. Nechal jsem své prsty sklouznout do jejích plavých vlasů a pomalu ji začal hladit po spánku. „Věro, podívej se na mě. Ničeho nelituj. Stalo se to proto, že jsme to oba v tu chvíli strašně moc chtěli a potřebovali. Nebyl to hřích ze zlomyslnosti, byla to čistá, nádherná chvíle mezi námi. Svět se kvůli tomu nezboří.“
Sklonil jsem se a vtiskl jí dlouhý, chlácholivý polibek na rty. Věra se podvolila a napětí z jejího těla postupně opadalo. Výčitky vystřídal unavený, ale upřímný úsměv. „Ty jsi hroznej svůdník, Honzo. Umíš člověka strašně rychle zbavit zdravého rozumu.“
„Jen když to za to stojí,“ mrkl jsem na ni a pohladil ji po jejím pevném zadečku.
Věra se posadila a začala se pomalu oblékat do svých lehkých šatů. Bylo jasné, že se musí vrátit do své reality. Když stála u dveří, kompletně oblečená a upravená, vytáhl jsem z kapsy mobil. „Předpokládám, že příští týden v tom parku zase půjdu kolem altánu. Ale co kdybychom to pojistili?“
Potutelně se usmála, vzala ode mě telefon a hbitě do něj naťukala své číslo. „Tady máš. Nezapomeň ale, že v tom parku mě potkáváš nejraději. A piš jenom přes den, platí?“
„Spolehni se,“ políbil jsem ji naposledy, jemně a slibně, na rty. Věra mi oplatila pohled, ve kterém už nebyla ani stopa po vině, jen tajuplné očekávání, a pak tichým krokem zmizela na chodbě.
