V jídelně internátu dunělo disko, blikala barevná hudba a diskokoule rozhazovala svoje záblesky na všechny strany, ale tady v podkroví veliké vily přeměněné na chlapecký internát bylo téměř ticho, hudba sem doléhala jen velmi slabě a tančící páry nebylo slyšet vůbec. Jediným zřetelným zvukem byly vzdychání drobné černovlásky ležící na zádech na jedné ze dvou postelí v malinkém pokojíku, do kterého se vešly právě ty dvě postele, dva noční stolky a stůl u kterého se obyvatelé pokoje střídali při psaní domácích úkolů. Dnes ale byla lichá středa a to znamenalo, že druhý z obyvatel pokoje, Richard, fungoval jako diskžokej na diskotéce, kterou pořádali aktivnější obyvatelé internátu pro slečny ze spřáteleného dívčího internátu, který se nacházel o několik ulic dál na rušném vinohradském náměstí. Lenku ani Honzu diskotéky nebavily, ale pro Lenku to byla příležitost vypadnout na celý večer z intru mimo jedinou povolenou vycházku a pro Honzu, který chodil do čistě chlapecké třídy na průmyslovce, kde slečen bylo celkem asi dvacet (a přiznejme si, že polovina byly lesby a polovina nymfomanky), jedna z mála možností dostat se do kontaktu s druhým pohlavím, které ho enormně zajímalo a přitahovalo. Obvykle to mělo charakter okukování slečen v zešeřelé jídelně a hodnocení jejich postav s několika dalšími spoluobyvateli, kteří nebyli ani vášnivými tanečníky, ani nadšenci do výroby, provozování a věčného opravování amatérky sestrojené aparatury. Na větší aktivitu ani nebyl prostor, protože s dívkami chodila jako doprovod vychovatelka zvaná Ceberka (díky úžasné češtinářce, která z neznámého důvodu působila na průmyslovce, byli chlapci docela znalí literatury a přezdívku pro vychovatelku vymysleli tak nějak automaticky), která měla oči všude a někteří z kluků byli toho názoru, že má v hlavě stopky a měří slečnám i jak dlouho se zdrží na toaletě. Děvčata měla přísný zákaz opouštět prostor jídelny, za jehož porušení byl jediný trest, zákaz účasti na další diskotéce. Což Ceberka aplikovala docela často a podle vlastního uvážení bez ohledu na vysvětlování nebohých dívek, které si se svým tanečníkem stihly dát za dveřmi tak maximálně jednu rychlou pusu. Takže tyto „taneční večery“ (oficiální název, neb slovo diskotéka ředitelka internátu nesnášela) končily obvykle podáním rukou, pusami na tvář a masturbací ve sprše…
Tuto středu však nastala změna. S děvčaty přišla jiná vychovatelka. Jak chlapci rychle pochopili, byla to spolužačka jejich mladé vychovatelky Ivany a děvčata si zjevně potřebovala vyměnit spoustu informací, k čemuž prostředí diskotéky nebylo zrovna nejvhodnější. Po chvíli váhání, měla svoje informace a také si nebyla jistá, jestli na ni některá z děvenek nebude bonzovat, se Dáša dala přesvědčit a odešla s Ivanou do kanceláře vychovatelek. Před odchodem si Ivana zavolala Honzu a řekla mu „vyřiď i ostatním, že máte hodinu a půl prostor, ale běda tomu, kdo nějakou z těch holek zbouchne.“ Honza bleskurychle vyhodnotil situaci. Někdo musel zůstat tančit, aby v případě změny situace nebyla jídelna prázdná. Čili „zobáci“, tedy mladší ročníky než maturanti, mají smůlu. Diskomaniaci měli svoji zábavu, těm bylo jedno, jestli vychovatelky jsou nebo nejsou přítomny. Takže v úvahu připadali Vítek, Vláďa a Petr, kterým obratem a doslovně vyřídil Ivanin vzkaz. Koneckonců věděl, že mají obdobné zájmy jako on, protože tvořili skupinku, která si nejen po diskotékách společně ulevovala ve společné sprše. Pak se přitočil k Lence. Pokukovali po sobě už nějakou dobu, snažili se spolu tancovat, byť je to nebavilo a jemu to ani moc nešlo, ale v rámci konverzace přeskočila jiskra a vznikla mezi nimi nějaká ta chemie. Lenka byla dost překvapená, že si pro ni Honza přišel, ale byla ráda. Byla zrovna ve fázi svého cyklu, kdy ji takříkajíc svrbělo mezi nohama a jen tak mimoděk přemýšlela nad tím, jaká je to otrava si to večer pod dekou dělat sama, a ještě při tom zatínat aby, aby nevzbudila spolubydlící. Přitiskla se k Honzovi, a tak nějak se chvíli motali mezi ostatními dvojicemi. Jen tak dlouho, aby to bylo společensky únosné, kdyby je někdo pozoroval, aby Honza stačil Lence ozřejmit, jaká je situace. Tedy v tomto případě Ivaninu instrukci parafrázoval a poznámku o otěhotnění pro jistotu vypustil, aby Lenku nevyplašil. Jakmile dohrála aktuální skladba, Lenka poděkovala Honzovi za tanec s tím, že si jde umýt ruce. Honza se krátce stavil u dýžeje Richarda, aby se ubezpečil, že dotyčný se do konce diskotéky nehodlá vzdálit od svého pultu, a pak se vytratil za Lenkou. Přestože byl prosinec a venku poletoval drobný sníh, čekala ho schovaná za kmenem starého kaštanu, který rostl na dvoře a když se k ní přiblížil, objala ho rukama kolem krku a začala líbat, dokud oba neztratili dech. Když ho zase nabrali, Honza se rozhlédl a pak řekl „pojď, honem a potichu“. Proběhli pár kroků přes dvůr ke dveřím do ubytovací části internátu a vyběhli do monumentálním schodišti do prvního patra a pak po točitých schůdcích, kdysi určených pro služebnictvo, do podkroví. Pokojík byl přímo proti schodům. Honza vpustil Lenku dovnitř a zamknul zevnitř dveře. Nerozsvěcel. Z okna byl výhled na Nuselské údolí, Vyšehrad a protější Pankráckou pláň, vše pocukrované sněhem a osvícené nažloutlým světlem výbojek. Do Vánoc chyběly tři týdny a atmosféra byla romanticky adventní.
Přistoupil k ní zezadu, položil jí dlaně na prsa, přitáhl k sobě a začal líbat do vlasů a na krk. Přitom jí hnětl nevelké prsy a cítil, že pod svetříkem nemá podprsenku. Opřela se o jeho hrudník, zavřela oči a nechala se dráždit. Nebránila se ani tomu, že zajel prsty a dlaněmi pod svetřík a jeho velké dlaně a prsty se dotýkaly její hebké bílé kůže. Převzala iniciativu. Sama si přetáhla rolák přes hlavu a odhodila ho na židli. Otočila se k němu čelem, začala ho líbat a při tom mu rozepínala košili. Chvíli se dotýkali nahými těly ve stoje, než se ji chytil do náruče a položil na postel. Sklonil se k jejím prsům a začal si hrát rty a prsty s jejími bradavkami. Sama netušila, jak je má citlivé. Když se uspokojovala sama, většinou se jednou rukou soustřeďovala na poštěváček a druhou si tak nějak necíleně přejížděla po těle. Ale teď ji doteky na prsou a jazyk přejíždějící po bradavkách vedly přímočaře ke vzrušení a uspokojení. Chytila Honzu za hlavu a přidržela ho u jedné bradavky, zatímco jeho ruka jí hnětla druhý prs. Tiskla nohy k sobě a tím si stimulovala poštěváček. Šimrání v podbřišku zesilovalo, její tělo se vypnulo jako luk a vzápětí se rozechvělo v orgasmu, jaký dosud nezažila. Neřešila, kde je a jestli ji někdo může slyšet. Hlasitě zasténala a rozvzlykala se. Pustil její ňadro, trochu se od ní odtáhl a udiveně ji pozoroval. Vzlykala a při tom měla ve tváři blažený výraz. „Tak tohle je ten holčičí orgasmus?“ pomyslel si. Zajímavé. Lenka se zklidnila a uvolněně ležela na posteli. Otevřela oči a usmála se na Honzu. „Pojď ke mně,“ šeptla. Přilehl si vedle ní a něžně ji políbil. „Bylo to krásné, jsi šikovný,“ pochválila ho. Přitiskli se k sobě. „Kolik máme času,“ zeptala se Lenka. „Ještě více jak půl hodiny.“ Začal ji zase líbat a jeho ruka hladila její bříško. Prsty sjely k pasu a začaly zápolit s knoflíkem. Chytila ho za ruku. „Dneska ne, nezlob se. Ještě jsem panna, nikoho jsem ještě neměla. A na to už máme málo času,“ dodala. Ještě chvíli se mazlili, než nastal čas se obléknout upravit a jakoby nic se vrátit do jídelny na doznívající diskotéku. Byli poslední chybějící pár a stihli to chvíli před tím, než do místnosti přišly i Ivana s Dášou. Rozloučili se decentně, jakoby nic. Jako všichni účastníci každé internátní diskotéky. Ten večer se ve sprše nemasturbovalo. Všichni čtyři kluci se tvářili, že jako jo, že jsou dostatečně uspokojeni. Že nikdo nic si přiznali až na setkání po deseti letech po maturitě… 😊
Na vánoční diskotéku Lenka nepřišla a po Novém roce se vrátila po nemoci Cerberka a jejich kontakty se omezily na těsné objetí při ploužácích v ztemnělé jídelně. Na jaře Honza odmaturoval a jejich cesty se rozešly. Až najednou po dvou letech – doslova se srazili v hale vysokoškolské koleje. Každý studoval na jiné fakultě, ale sešlo se to tak, že oba bydleli na jednom bloku, jen každý v jiném křídle. Už měli za sebou svoje poprvé, ale o to to snad bylo lepší. Ale to už je zase jiný příběh.
