Všechno to začalo ráno v koupelně. Za pár hodin měla poprvé v životě schůzku s chlapem z Amatérů. A ještě o patnáct let mladším. Monika stála pod proudem horké vody, v ruce držela klasickou žiletku a poprvé po bůhvíkolika letech ze sebe začala systematicky shazovat ten hustý tmavý porost. Kůže v jejím klíně zůstala úplně nahá, růžová a šíleně citlivá na každý závan vzduchu. Když skončila, přitiskla si nerezovou hlavici sprchy přímo mezi stehna, pustila tlak vody naplno a nechala ty pulzující proudy bušit přímo do oholeného, nateklého poštěváku. Druhou rukou si přitom silně drtila svá těžká prsa. Netrvalo to ani minutu; Monika se opřela čelem o mokré kachličky a chraptivě, nahlas se udělala, až se jí roztřásla stehna a musela se zachytit zdi.
Když se pak oblékala, v hlavě měla čisté, primitivní zatmění. Své černé mikádo si kvůli nesnesitelnému červencovému vedru stáhla pevně do culíku, aby jí zpocené prameny nelezly do obličeje, a oblékla si lehké letní šaty. Pod ně zapnula jen sytě modrou krajkovou podprsenku, jedinou, která dokázala ty její obří vykojené pětky spolehlivě zvednout a udržet v pozoru. Kalhotky nechala schválně ležet na pračce. Rozhodla se jít naostro. Ta představa, že jí pod látkou šatů při každém pohybu profukuje horký vzduch přímo na čerstvě oholenou, kluzkou kundu, ji nutila polykat naprázdno celou cestu, kdy v rozpáleném interiéru své Toyoty mířila k lesnímu rybníku.
Na zapadlém štěrkovém parkovišti u vody se vzduch doslova vařil. Bylo pětatřicet stupňů, z rákosí táhl těžký pach bahna a z borovic kapala horká smola. Petr tam už čekal. Vypadal jako na fotce. Vysoký, mladý a ty jeho pěkné ruce. Jeho stříbrná Škodovka Octavia stála zaparkovaná zadkem do křoví. Monika zastavila své SUV hned vedle. Když oba vystoupili do toho spalujícího hicu, chvíli tam viselo takové to syrové, dospělé napětí z prvního setkání naživo. Petr k ní udělal dva dlouhé kroky, pousmál se a políbil ji normálně na obě tváře. Jeho třídenní strniště ji drsně škráblo do masa.
„Ahoj. Je tu k padnutí,“ řekl klidným, sytým hlasem. „Pojď si sednout ke mně dozadu, mám zapnutou klimu.“
Monika se podívala na ten hustý, tichý les kolem a na vteřinu jí hlavou projela temná, mrazivá myšlenka. Ty krávo, seš na úplné samotě s cizím chlapem z internetu, co když tě tady v tom křoví regulérně zamorduje? Co když je ten Amatér úplný magor? Vždyť o něm nic neví. Jenže ten ledový, nahromaděný vztek na manžela Davida, na ty jeho tajnosti z amatérského chatu a její vlastní šílené tělesné nadržení tu logickou kontrolku okamžitě spálily. Bylo jí to úplně u prdele. I kdyby ji měl zabít, dneska z ní tenhle chlap prostě musí vymrdat duši z těla.
Zapadli na zadní sedadla Octavie a jakmile cvakly dveře, veškerá slušnost šla stranou. Chladný vzduch z klimatizace jim foukal na zpocenou kůži, ale uvnitř auta to okamžitě začalo být ještě víc žhavé. Petr se k ní otočil, chytil ji širokou dlaní zezadu za krk a přitáhl si ji k sobě. Líbačka začala okamžitě. Tvrdá, masivní, divoká a plná slin. Monika mu rvala jazyk hluboko do pusy, fascinovaná tou chlapskou hmotou, která z něj vyzařovala. Na zlomek vteřiny si uvědomila jednu úplně absurdní věc. Proboha, proč jsem si dneska brala tu červenou rtěnku? Stačil jediný hladový polibek a musela být rozmazaná úplně všude. Ta myšlenka ale zmizela stejně rychle, jako přišla. Petr jí oběma rukama vyjel po plných stehnech nahoru pod šaty, divoce ji osahával, a když jeho drsná dlaň s vystouplými žílami narazila na úplně holou, hladce oholenou kundu, na vteřinu se odtrhl od jejích rtů a vytřeštil oči překvapením.
„Ty vole, ty seš naostro?“ vydechl chraplavě a v očích mu bleskla čistá, chlapská živočišnost. Na nic nečekal. Popadl ji za plné boky a okamžitě ji otočil prdelí k sobě. Jedním hrubým trhnutím jí vyhrnul lehké letní šaty až k lopatkám. V šeru zadního sedadla Octavie se rozsvítil její mohutný zadek a ten čerstvě oholený, úplně nahý klín, který se už teď leskl horkým slizem.
Petr roztáhl její hýždě od sebe. Nejdřív jí bříšky prstů pomalu projel shora dolů přes nateklý, přecitlivělý poštěvák a rozevřené stydké pysky, jako by chtěl nabrat co nejvíc té husté tekutiny. Když ruku vytáhl, prsty se mu táhly lepkavou, průhlednou šťávou. S divokým úšklebkem si je před jejíma očima pomalu olízl, nasál její chuť a pak jí ten samý mokrý prst vrazil rovnou mezi rty, aby ochutnala vlastní touhu smíchanou s rozmazanou červenou rtěnkou.
„Nádherně tečeš, ty nadržená kurvičko.“ zavrčel jí horkým dechem přímo do ucha, když jí bez varování zabořil dva prsty hluboko dozadu do kundy.
Monika ostře vyhekla a okamžitě se jí podlomily lokty, až padla obličejem do látky sedadla. Kunda jí tak strašně tekla, že v ní Petrovy prsty dělaly hlasité, mokré zvuky, jak uvnitř zběsile pumpoval. Druhou rukou jí přitlačil kříž dolů a vrazil jí jazyk hluboko mezi půlky. Začal ji divoce a hlučně lízat na té citlivé oholené kůži, sjel jazykem níž a plnou pusou jí zezadu nasál pulzující poštěvák. Sál ho jako smyslů zbavený, zatímco ji drsně a labužnicky kousal do plných, zpocených hýždí, na kterých zůstávaly červené otisky jeho zubů.
Pak ji silou vytáhl na sebe. Monika se rozkročila nad jeho klínem a lehké letní šaty z ní během vteřiny letěly dolů. Petr jí bez obřadů strhl i tu sytě modrou krajkovou podprsenku. Její obří, těžké pětky se volně vyvalily ven jako dva obrovské, měkké mechy. Na té zralé, léty už trochu povadlé kůži se lesklo pár světlých strií a vlivem nesnesitelného horka jí na těžkých prsou i kolem gigantických tmavých dvorců ostře vystupovaly modré, pulzující žíly. Petra ta živočišná masa naprosto fascinovala. Chytil je oběma rukama, drtil je a mačkal tak obrovskou silou, až Monika slastnou bolestí sykla. Sklonil se k nim, střídavě jí zuby kousal do kůže a plnou pusou sál ty nateklé, ztvrdlé hroty. Monika se celá třásla, tiskla se na něj celou vahou zpoceného těla a horečnatě hmatala dolů do jeho rozkroku. Chtěla to péro. Hned teď.
„Počkej,“ zavrčel Petr, když mu hlava narazila o čalounění stropu. „Tady vzadu není vůbec místo. Jdeme ven.“
Monika na vteřinu ztuhla, v očích záblesk paniky. Ty krávo, ven? Co když nás doprdele na tomhle plácku někdo uvidí? Jenže ten živočišný žár v břiše a totální zatmění mysli byly silnější než jakýkoliv strach. Přikývla a vklouzla nohama zpátky do svých letních pantoflíčků, cvakla klikou a otevřela dveře auta. Venku dostala okamžitou, těžkou facku z toho pekelného pětatřicetistupňového vedra. Škodovka naštěstí stála zaparkovaná hluboko v hustém stínu borovic, takže stříbrný plech její kapoty nebyl rozpálený od slunce, ale příjemně chladil. Monika úplně nahá, jen v těch pantoflíčkách, se rozplácla břichem na kapotu Octavie, nohy zeširoka roztáhnuté, plný zadek vystrčený do prostoru. Petr přistoupil k ní, v ruce už držel své těžké, úplně tvrdé péro a pomalým pohybem jí jím projel od shora dolů po celé délce zad až dolů mezi hýždě. Monika se touhou celá prohnula.
„Ještě ne. Chci ještě kouřit,“ zavelel drsně.
Monika slezla z kapoty, klekla si v těch pantoflíčkách přímo na ostrý, špinavý štěrk parkoviště a bez sebemenšího zaváhání mu ten tlustý, žilnatý kus masa nasála hluboko do pusy. Šťavnatě to mlasklo. Petr se s tím vůbec nesral. Chytil ji pevně za gumičku culíku, zaryl jí prsty hluboko do vlasů a začal jí své péro řvát do pusy co nejvíc to šlo. Narážel jí ho hluboko do krku, div se nedusila, a nutil ji polykat ho celého až po chlupaté koule.
Monika ho dychtivě sála, oběma rukama mu přitom drtila a mačkala svalnatá stehna a v naprostém živočišném amoku mu zarývala nehty hluboko do kůže. Chvílemi ho v té divokosti jemně stiskla zuby, drsně ho obepínala rty, a i když ji koutky úst pálily a sliny jí v proudech stékaly po bradě dolů na kamínky, přes silný dávivý reflex jen chraptivě, hluboce vzdychala. Každým pohledem a trhnutím hlavy mu dávala najevo, že chce víc, ještě drsněji a bez jakýchkoliv servítek. Ta syrová tvrdost ji přiváděla k naprostému šílenství.
„Teď už nahoru,“ vytáhl ji za ruku zpátky na auto.
Monika se vyškrábala na kapotu, opřela se dlaněmi o čelní sklo Škodovky a široké, plné boky nastavila dozadu. Petr se postavil těsně za ni, chytil ji tvrdě za stehna a jedním brutálním, čistým zatlačením do ní vjel až po kořen.
„Bože, jo!“ vykřikla Monika, když ji ten masivní chlapský čůrák dokonale roztáhl a ucpal. Petr do ní začal bušit hlava nehlava. Z obou v tom šíleném horku lilo, pot jim stékal po tělech v proudech a mísil se na stříbrném plechu kapoty.
V tichu lesa se rozléhalo jen divoké, mokré plácání těla o tělo a její chraplavé skučení, až z okolního křoví s křikem vyletělo hejno ptáků. Na nedaleké okresce za stromy zrovna projíždělo nějaké auto, ale Monice to v tu vteřinu, hnané čistým adrenalinem z toho, že je někdo uvidí, bylo úplně u prdele.
Petr ji chytil jednou rukou pevně za stažený culík, zaklonil jí hlavu dozadu a přitom do ní nekompromisně a hluboko narážel.
„Seš ráda moje poslušná děvka, co?“ vydechl jí horkým vzduchem přímo do ucha. „A mrdal tě už někdy někdo takhle?!“
„Ano... jo! Jsem tvoje děvka!“ řvala Monika v naprosté slasti, oči hluboce zavřené, jak jí jeho péro naráželo až k děložnímu čípku. Vnitřní svaly se jí začaly divoce stahovat, měla pocit, že už je skoro, skoro hotová, že se každou vteřinu rozletí na kusy.
Jenže Petr byl rychlejší. Jeho tělo křečovitě ztuhlo, přitáhl si její boky pevně k sobě, zajel do nejhlubšího bodu a s hlasitým zařváním péro vytáhl ven. V tu samou vteřinu Moniku celou postříkal. Masivní, horké pulzy husté mrdky jí v několika dlouhých vlnách vystříkaly přímo na záda a na zpocený, lesklý zadek.
Petr těžce odfoukl, opřel se celou vahou o kapotu vedle ní a lapal po žhavém vzduchu. Pot z něj kapal na plech auta.
Monika zůstala chvíli ležet, těžce dýchala a cítila, jak jí to cizí lepkavé horko pomalu stéká po kůži. Sice se sama neudělala a zůstala v ní ta lehká, neukojená stopa zklamání, ale vteřinu nato se tiše, upřímně rozesmála. Otočila se na něj a posadila se na kapotě.
„Ty seš hovado,“ zasmála se unaveně, ale spokojeně. „Ale přesně takhle jsem potřebovala vymrdat duši z těla.“
Petr se nasyceně ušklíbl, otřel si čelo a poplácal ji drsně po stehně. „Můžeš se mi kdykoliv ozvat. Jak se vlastně jmenuješ?“ řekl chraplavě, otočil se a šel do auta pro papírové kapesníčky.
Po pár minutách Monika nasedla zpátky do své Toyoty. Zabouchla dveře, otočila klíčkem a okamžitě pustila větrání naplno. Podívala se na sebe do zpětného zrcátka. Byla úplně upocená, prameny kolem obličeje mokré, rty rudé a divoce rozkousané od toho surového líbání. Sáhla dozadu na hlavu, sundala si gumičku z culíku a nechala černé mikádo volně padnout kolem obličeje.
„Fajn. Alespoň mě nezamordoval.“ řekla nahlas do prázdného auta a uchechtla se.
Natahovala se k rádio panelu a otočila volume doprava, úplně nahlas. Z reproduktorů Toyoty se okamžitě vyvalil starý popový hit od Britney Spears: „...She's so lucky, she's a star, but she cry, cry, cries in her lonely heart, thinking...“
Monika zařadila rychlost, dupla na plyn a s úsměvem na rtech vyrazila ze štěrku parkoviště zpátky na hlavní silnici domů, přičemž s plným hlasem a naprostým klidem zpívala společně s hudbou.
