Víkend je v plném proudu a ty už zase stojíš u mých dveří. Ten včerejší pátek tě totálně zničil, viď? Celý den v sobě nosíš ten nerealizovaný zkrat, to nesnesitelné napětí pod břichem a vědomí, že tě ovládám na dálku. Ale dneska... dneska tomu dáme úplně nový rozměr. Chci do toho zapojit zrcadlo. Chci se na tu tvou odevzdanost dívat. Chci vidět, jak moc tě vlastním.
A slibuju ti, že tenhle pohled ze své hlavy už nikdy nevymažeš.
Sklop oči. Dojdi k velkému zrcadlu v pokoji. Postav se těsně před něj, rozkroč se a narovnej se. Ruce dej za záda, pevně propleť prsty... a teď otevři oči. Podívej se na sebe. Sleduj svůj vlastní odraz. Sleduj, jak nervózně ti pulzuje tepna na krku a jak křečovitě zatínáš prsty, jen když slyšíš můj hlas.
Představ si mě. Vcházím do té ztichlé místnosti a v zrcadle se za tvými zády objeví můj odraz. Mám na sobě ty tenké, saténové šaty a celou místnost okamžitě zaplaví ta moje těžká, horká vanilka. Přicházím k tobě zezadu. Těsně. Cítíš, jak se mé poprsí opře o tvá záda, a v zrcadle sleduješ ten kontrast – mé klidné, dravé oči a tvůj naprosto zmatený, hladový pohled.
Moje dlaně se snesou na tvůj krk. Prsty ti pevně, drsně sevřu čelist a v zrcadle tě donutím sledovat, jak ti zakláním hlavu dozadu. Sleduj to, miláčku. Dívej se, jak bezmocně vypadáš, když tě takhle držím.
„Dívej se na nás,“ zašeptám ti přímo do ucha, zatímco v zrcadle sleduju tvůj profil. „Nespouštěj oči ze svého odrazu. Chci, abys přesně viděl, jak ztrácíš veškerou svou hrdost. A teď se dívej níž.“
Moje druhá ruka klouže líně dolů po tvém břiše. Moje nehty ti drze zajíždějí pod látku a sjíždějí k tvým kalhotám. V zrcadle vidíš záblesk mé ruky a pak... ostrý, kovový zvuk zipu prořízne to sobotní ticho.
Cvak...
Kloužu prsty dovnitř. Chytám tě. Nekompromisně. Pevně. Ty v zrcadle okamžitě vidíš, jak se ti křečovitě sevřely svaly na obličeji. Jak ti letí dech. Jak ti pod mým chladným stiskem pulzuje tělo jako žhavá láva.
Začínám tou rukou pohybovat. Pomalu, rytmicky, s nesnesitelnou intenzitou. Nahoru... a dolů. A ty se na to musíš dívat. Nutím tě sledovat každý pohyb mé ruky na tvém těle. Sleduj, jak moc jsi na mně závislý. Zrychluju tempo. Vedu tě za tu nejtemnější hranu, do té nejhlubší propasti. Z hrdla se ti utrhne to hluboké, přiškrcené, naprosto zlomené zasténání a ty v zrcadle vidíš, jak se ti zamžily oči touhou.
Už jsi tam. Na samém pokraji výbuchu. Tvé boky se zběsile, křečovitě trhnou dopředu proti mé dlani, v duchu mě na kolenou prosíš o milost, už už padáš do té spalující extáze, už to zrcadlo skoro mizí v té vlně uvolnění...
A dost. Stop!
Moje prsty se sevřou. Zastavím tě uprostřed toho největšího záblesku. Nepohnu se ani o milimetr.
„Podívej se na sebe, miláčku,“ zašeptám ti s dravým úsměvem přímo do ucha a v zrcadle ti nehty přejedu po tváři. „Sleduj ten svůj zničený, zoufalý výraz. Myslel sis, že ti před tvým vlastním odrazem dovolím se udělat? Ani omylem. Dneska tě nechám se na ten tvůj hlad celou noc jenom dívat.“
Stahuji ruku zpátky. Je mokrá od tvé touhy, ale já se od tebe líně vzdaluji a dělám tři kroky dozadu, až můj odraz v zrcadle zmizí ve tmě.
Nechávám tě tu stát samotného před tím zrcadlem. S rozepnutým zipem, s rukama za zády, které nesmíš sundat, se šíleným tepem a s touhle nesnesitelnou, pulzující prázdnotou v rozvrtaném těle. Pokaždé, když se dneska v noci podíváš do jakéhokoliv odrazu, uvidíš tam mě. A tenhle můj stisk.
Vař se v tom, můj hodný, závislý kluku... protože tenhle obraz tě bude strašit celou noc.
______________
Líbí? A chtěl bys to prožít jinak? Víc? Audio verze už je hotová, stačí si o ni napsat :-)
