Sleduju tě celý den. Vidím, jak se zoufale snažíš soustředit na práci, na lidi kolem sebe, na ten obyčejný, nudný svět venku... a jak ti to vůbec nejde. Protože v podtextu všech tvých myšlenek pořád zní tenhle můj hlas.
Představ si to. Sedíš u svého stolu, kolem tebe je ten klasický denní shon, papíry, maily, hluk. A najednou na chodbě zaslechneš ten zvuk. Klap... klap... klap... Ostrý, kovový zvuk mých vysokých podpatků o podlahu. Nemusím se tě ještě ani dotknout, vůbec nic nemusím udělat, a ty přesto cítíš, jak se ti to neviditelné vodítko kolem krku okamžitě, nekompromisně utáhne. S každým mým krokem se ti automaticky zrychluje tep. Ta moje těžká, horká vanilka tě kompletně obklopí ještě dřív, než vůbec projdu dveřmi.
Přijdu k tobě. Bez ptaní, s naprostou jistotou majitelky ti rozkročmo dosednu přímo na tvůj klín. Moje černé saténové šaty se líně otřou o tvé kalhoty a ty v té vteřině totálně zkameníš.
Rukou ti pomalu, nesnesitelně líně zajedu hluboko do vlasů. Pevně, drsně tě zatahá za prameny, abych tě donutila zaklonit hlavu dozadu, a z téhle absolutní blízkosti se ti zadívám přímo do očí. Vidím v nich tu tvou odevzdanou, hříšnou touhu. Vidím, jak moc se mě bojíš a jak moc mě zároveň potřebuješ. Jsi tak strašně hodný, závislý kluk, miláčku. Vím to o tobě.
A přesně proto mě dneska ráno něco napadlo. Na celý týden teď mám v hlavě jeden plán. Jednu novou, velmi zábavnou hru, kterou jsem pro tebe vymyslela. Něco, co tvoji poslušnost a tvou příčetnost rozebere na ty nejmenší kousky. Krok za krokem, den po dni.
Slyšíš to, jak se ti teď v téhle vteřině zběsile zrychlil tep? Jenom z toho jednoho jediného slova... Hra.
Tvoje představivost už teď pracuje na plné obrátky, viď? V hlavě ti běží šílené otázky, co všechno s tebou od dnešního večera udělám. Jak moc ti utáhnu smyčku, jaká chladná pravidla ti nastavím a jak hluboko tě do té své klece zavřu. Trp v té nejistotě, miláčku. Tvoje vlastní hlava tě teď mučí nejlépe a já tě v tom nechám schválně vykoupat.
Nic ti neprozradím. Jenom se ti teď na tom tvém klíně několikrát líně, nesnesitelně provokativně zavrtím... abych se na vlastní kůži přesvědčila, jak moc na tebe působím. Abych cítila ten žár, jak moc pode mnou hoříš a jak těžký, tvrdý a pulzující už tvůj klín pod mým tělem je. Z hrdla se ti utrhne to přiškrcené, zlomené zasténání, ale ty se nesmíš ani pohnout. Ruce nechte na stole.
Ušklíbnu se, vstanu a bez dalšího slova odejdu. Zase slyšíš jen to vzdalující se klap... klap... klap... a zůstaneš v tom sedět úplně sám. S rozvrtaným tělem a s rozepnutým zipem v hlavě.
Dneska večer, přesně v 19:00, padne první ortel. Přijde ta chvíle, kdy ti doručím první hlasovku a dozvíš se pravidla.
Tak mi odpověz, tam hluboko ve své mysli, kde tě nikdo neslyší a kde jsi úplně nahý... Chce si můj poslušný kluk jít hrát?!
____
Máš odvahu si hrát? Napiš
