Sedíme každý v jiné místnosti, ale já mám přímý výhled na tebe přes otevřené dveře. Jsi tak soustředěný na práci. Prsty ti běhají po klávesnici, občas se zamyšleně zastavíš a prsty levé ruky si poklepáváš na rty.
Zvonění telefonu přeruší tok mých myšlenek. Mluvíš do telefonu svým hebkým hlasem a mírně se otáčíš na židli sem a tam. Zastavíš se obrácený mým směrem, kotník pravé nohy si přehodíš na koleno, podíváš se na mě a usměješ se.
To je jasná pobídka pro to, co mi už nějakou dobu běží hlavou. Jedním zaklapnutím zavírám počítač a jdu k tobě.
Zastavím se mezi dveřmi a prohlížím si tvůj soustředěný výraz při telefonování. Zatím jsi neodhalil můj záměr. Jdu blíž, automaticky dáš obě nohy na zem a zastavíš se.
Jedním pohybem ze sebe sundám domácí šaty a stojím před tebou jen v kalhotkách.
Pořád telefonuješ, takže se nemůžeš bránit.
Rukama se opřu o tvoje stehna, rty a jazykem ti přejedu po krku až k uchu, oddálím se, abych si vychutnala tu paniku v tvých očích.
Usmíváš se, vrtíš hlavou a volnou rukou si mě přidržíš za bradu. Nenechám se zastavit tak snadno, rukou neomylně jedu po stehně blíž a blíž k tvému klínu. Pokusíš se mě zastavit, ale na to musíš pustit moji bradu.
Tenhle boj nemůžeš vyhrát.
Přestaneš se bránit a už naprosto netušíš, s kým a o čem telefonuješ. Jedno tlačítko a telefon i s člověkem na druhé straně je zapomenut.
Tvoje rty, tak měkké a hebké, naléhavost se kterou mě líbáš, snažím se ti být blíž, což mi splníš sundáním trička a přitažením na svůj klín.
Už chápu, proč máš pořád tuhle prastarou širokou židli, sedím ti pohodlně obkročmo na klíně s koleny na židli.
Moje prsty se boří do tvého ramene v touze dostat se ti ještě blíž. Nadsedám a oba chvíli zápasíme se sundaváním tvých kraťasů.
Miluju dlouhé předehry a stupňování touhy, ale dneska chci tebe a chci tě hned.
Neomylné spojení, jako už tisíckrát, vzrušený výdech a zamrazení v zádech. Jemný, skoro nepatrný pohyb pánví, tvé ruce bloudící po mém těle, prsty mi zarýváš do zad, oba jsme na tom stejně.
Jemně, rychle, naléhavě, nenasytně, sleduju tvůj až bolestný výraz, čekáš na mě, vždycky čekáš na mě, tohle tvoje soustředění mě dokonale vzrušuje, poslední kapka k dokonalému orgasmu.
Chci víc, chci ještě, znovu.
Telefon nás ale svým neodbytným zvoněním vrací zpět do reality. Sedím pořád na tvém klíně, oddychuju s hlavou položenou na tvém rameni, prsty mi přejíždíš něžně po zádech a občas líbneš na rameno, zatímco vysvětluješ náhlý výpadek hovoru.
