Poté, co jsem si s Mrkvičkou docela hezky užil, nechávám se v dalších dnech unášet představami, kterak Mrkvička dovádí nejen se mnou, ale i s mou ženou. Ony představy mi však vydržely jen pár dnů, než se ukázalo, že hlavním zájmem souseda se stala škvíra mojí nadržené ženy a má chtivá zadnice nikoliv. Obden se mi totiž při mém návratu domů nabízely stejné výjevy. Jen otevřu dveře našeho bytu, slyším hlasité sténání a nářky mé ženy linoucí se z ložnice. Když do ní nenápadně nahlédnu, můžu pozorovat, kterak Mrkvička dovádí s mou ženou. Netuším, jak dlouho už na sobě jsou, ale pokaždé jsou parádně rozjetí a připadá mi, že v momentě, kdy se vrátím domů, jsou právě v nejlepším, ani nevnímají mou přítomnost. Mrkvičkovi začínám závidět jeho výdrž, připadá mi, že mu péro snad ani neklesá. Jednou ho při jeho odchodu důrazně upozorním: „Hele Mrkvičko, už mě neštvi, mou prdel zanedbáváš a jen bys dováděl s mou ženou, takhle to moc dlouho fungovat asi nebude!“ „Když té její mokré štěrbině se prostě nedá odolat a já prostě musím, musím ho mít hluboko v ní a vychutnávat si, jak je uvnitř vlhká a horká,“ oponuje mi. Ono ani se mu nedivím, kdyby mi to se ženou šlo jako jemu, taky bych na ní asi byl hodně často. I domluvy mojí ženě vycházejí naprázdno, když mě uzemňuje: „Ale miláčku, ty naděláš, Mrkvička se na mě dokáže udělat i čtyřikrát a třeba by zvládl ještě víc. Jen si přiznej, že už na mě nestačíš a on ano.“ To se nám doma krásně vyjasnilo a žena mi v tu chvíli narovinu řekla, že jejím hlavním zájmem v naší domácnosti je nyní Mrkvičkovo tvrdé péro v její rozdováděné škvíře. Moc jsem s tím dělat nemohl, přestože stav, kdy Mrkvička minimálně třikrát do týdne skotačí v mojí posteli s mou ženou nebo ona s ním, záleží, jak se na to jejich divočení budu dívat, mě začínal docela srát.
Ani v práci to za moc nestálo. Emil se s Otou vydal na společnou dovolenou do teplých krajin a já seděl v kanceláři sám. Marcel to měl podobné, a když mi přinesl nějaké papíry, navrhl mi: „Co kdybych si přinesl práci sem a seděli jsme zase chvíli spolu?“ Já jen pokrčil rameny a jen utrousil: „Když chceš…“ Marcel se záhy vytratil, aby se po chvíli vrátil s plnou náručí papírů a hlásil mi: „Tak jsem tady.“ Rozložil si je na Emilově stole a s vervou se hned pustil do práce. I já se v jeho přítomnosti nějak víc zahloubal do pracovních povinností. To nám vydrželo dost dlouho. Už jsme se pomalu chystali domů, poletovali oba po kanceláři, když se Marcel ke mně hezky přitisknul a krásně mi začal hladit zadnici. Bylo to příjemné, ba přímo vzrušující, v rozkroku jsem měl náhle pěkně vlhko a otvor do mojí nadržené zadnice mne začínal krásně svrbět. Jak by také ne, vždyť má zadnice byla už víc než měsíc nevyužitá, neprotažená, a proto řádně nadržená. A jen se Marcel zeptal: „Nechtěl bys zajít ke mně domů?“ nemohl jsem odmítnout. Na oko sice dělám drahoty, ptám se: „„A co tam?“ ale vím, že mu chci podržet, moc podržet, chci mít jeho krásné péro hluboko v sobě. „Třeba bychom si spolu zase zadováděli v posteli, jen my dva, tak jak se nám to spolu líbilo,“ nadnese mi. Úplně jsem roztál a na souhlas ho docela vášnivě políbil. On si mě vede k sobě domů a celkem spěcháme, už se oba prostě nemůžeme dočkat, až si to spolu po delší době pěkně rozdáme a užijeme. Jen se ocitneme v jeho bytě, svlékáme se a já mu hlásím: „Musím si odskočit.“ A Marcel starostlivě poznamená: „Pořádně, ať jsi pěkně prázdný.“ Ani jsem se moc snažit nemusel a byl jsem docela prázdný, má nadržená zadnice jakoby věděla, co má dělat, aby se dočkala toho, co tak moc očekávala. „Tak co, dobrý?“ ozve se z koupelny. „Jo, dobrý,“ hlásím a mířím do koupelny za Marcelem. Ten už je vymydlený, připravený po mě vyjet a hned mě pobízí: „Tak šup kluku, ať jsi taky pěkně vymydlený a voňavý.“ Mydlí si mě vskutku důkladně a na mojí zadnici si dává obzvlášť záležet, a když zjistí, jak ji mám hezky uvolněnou, jen si povzdechne: „Máš tam díru, jak do prdele.“ Já žadoním: „Och, ona moc chce, moc ho v sobě chce, och, pojď do mě.“ Jen mi z těla opláchne mydliny, už se na mě zezadu tiskne a já cítím, jak se o mou zadnici otírá jeho krásně tvrdé péro. Marcel se nemusí ani příliš snažit a už mi jeho péro lehce vklouzne hluboko do zadnice a on mě začne moc hezky ojíždět. Je to skvostný pocit, mít pěkné tepající péro hluboko v zadnici. Už to holka moc potřebovala a já při svém sténání ještě Marcela pobízím: „Och, hlouběji, och, hlouběji…“ Opírám se rukama o zeď, abych svou zadnici mohl lépe nastavit jeho péru. Jeho ruce mne objímají a jedna z nich mi ještě stačí krásně drtit koule, až teču blahem. Na začátek není naše spojení příliš dlouhé, Marcel je patřičně nadržený a jediné co potřebuje je řádně se vysemenit. Krásně sténá, a když mi párkrát divoce zasune péro do zadnice, už cítím, jak mi ji plní svým horkým semenem. Jen jeho péro opustí mou zadnici, povzdechne si: „Ty hajzle, to jsem potřeboval.“ Jeho semeno mi vytéká ze zadnice, teče mi po nohou a já se hned dožaduji pokračování. A Marcel zavelí: „Tak honem do postele ty moje poslušná holčičko.“
V posteli jsme coby dup, chvíli se spolu mazlíme, vášnivě líbáme, až se ocitnu na zádech a poslušně zvedám nohy, abych znovu nastavil svou rozevřenou zadnici vstříc Marcelovu péru. To si našlo cestu do nitra mojí zadnice skoro samo, vklouzne tam pěkně hluboko, a když se na mne Marcel pokládá, povzdechne si: „Hodná holčička, hezky mi nastavuje dírku, moc hodná…“ Ano, chci být jeho poslušnou holčičkou, která mu oddaně drží, jen aby mě pořádně ojel. Marcel se brzy dostává do tempa, které asi vyhovuje oběma, a já ho mezi svým sténáním ještě pobídnu: „Och, ty divochu, och, nešetři mě…“ Oba si libujeme, jak nám to spolu jde, Marcel si pochvaluje, jak jsem dnes hezky otevřený a já nešetřím chválou, jak krásně jeho péro ve mně klouže. Naše propojená těla spolu souzní až do chvíle, kdy Marcel zrychlí, což je znamením, že už brzy bude a jeho bude chtít stříkat. Ještě ho stačím pobídnout: „Och, naplň mě, och pořádně mě naplň, och, stříkni…“ Záhy se hned několik dávek Marcelova semene ocitá hluboko v mém nitru, Marcel zůstává na mě téměř bezvládně ležet, jeho péro mi zůstane hluboko v zadnici a pěkně zadýchaný řekne: „Uf, ty jsi taková děvka, ale hodně dobrá děvka…“ Pak se ze mne odvalí a já si také libuji: „Však ty jsi hodně dobrý samec, takovému samci je radost držet…“ Navzájem se vychvalujeme, což je znamením, že se nám to spolu líbí a je nám spolu dobře. Poleháváme vedle sebe na posteli, intenzivně odpočíváme, snad abychom ve chvílích příštích v té posteli opět stejně intenzivně dováděli. A tak se také nakonec děje, když se Marcel zeptá: „Rozdáme si to ještě jednou?“ Podruhé se ptát nemusel, má zadnice byla stále taková uvolněná, rozdováděná a nedodělaná, takže… Dělám ze sebe poslušnou čubičku, klečím na posteli na čtyřech a nemohu se dočkat, až se na mne Marcel znovu vrhne. Záhy cítím, jak se jeho péro otírá o otvor do mojí stále uvolněné, již řádně vystříkané zadnice a vmžiku je hluboko v jejím nitru. Marcel si mě pevně přidržuje v bocích a docela svižně mě začal protahovat. Tak svižně, že jeho koule bijí do těch mých, což se mi moc líbí. Zároveň cítím, jak mi z mého napůl stojícího péra uniká mohutná kapka semene, prostě se těžce dere ze mne ven vždy, když do mě Marcel vrazí své péro až nadoraz. Děje se tak ve velmi krátkých intervalech a je to natolik slastný pocit, že chci, aby se tak dělo co nejdéle a ona slast mne zcela pohltila. Děje se přesně to, co si přeji, jsem vláčný a povolný, sevřený onou slastí, kterou mi působí Marcelovo péro v hloubi mojí zadnice a moje téměř proudem tekoucí péro zároveň. Naříkám a sténám velmi intenzivně, čím pobízím Marcela k tomu, aby mou zadnici ani trochu nešetřil a on své hlasité vdychání ještě stačí proložit nějakým slovním útržkem: „Jen si naříkej, ach, ty čubko…, ach, drž…, ach, naříkej, ach…, jen…, ach…, jen pěkně drž…, ach, budeš mít…, tu díru…, ach, řádně vymaštěnou…, ach…, ty poddajná čubko…“ Má hodně otevřená zadnice a Marcelovo už dost vystříkané péro zapříčiňují, že naše další hrátky trvají poněkud déle a dávají nám oběma pěkně zabrat. Marcel se snažil a za svou snahu byl náležitě odměněn. Když zrychlí a péro do mě vráží tvrdě až nadoraz, s dechem už skoro nestačí a znovu plní mou zadnici svým semenem, což doprovodí hlasitým povzdechem: „Ach, konečně…., máš ji naplněnou. Spokojený?“ Oba padneme zcela vysílení na postel a já jen spokojeně utrousím: „To jsem potřeboval, být protažený jako nějaká sprostá děvka.“
Poleháváme na posteli, oba úplně hotoví a spokojení, jak že jsme si to spolu pěkně užili. Bylo to jako kdysi, oboustranně chtěné a intenzivní. Když už jsem mohl dech popadnout, zeptám se Marcela: „Tak co, spokojený a vyskákaný?“ „Dobrý to bylo, jen si měl dnes tu prdel nějakou víc otevřenou,“ konstatuje Marcel. „To víš, co okusila v sobě Karlovo péro, tak je nějaká povolnější,“ řeknu a pak dodám: „Hele, věděl bych o jedné pěkné prdeli a určitě je ještě panna.“ Myslím přitom samozřejmě na Mrkvičku, jak třeba zrovna teď dovádí s mou ženou a mám před očima jeho krásně kulatou svalnatou zadnici. Marcel hned vyzvídá: „A co je to zač?“ „No je to náš soused…“ nadnesu mu. Myslíš, že by mi váš soused podržel?“ zajímá se dál. „Myslím, že jo, s mojí zadnicí si porozuměl hned a protáhl mi ji moc hezky. Teď určitě skotačí u nás s mou ženou a já bych si moc přál, aby ta jeho krásná prdel byla řádně zneuctěná,“ nadnesu Marcelovi, jak že se věci vlastně mají. A on na to: „Dobrá, ale jen jestli to není nějaký takový, co by mě zrovna příliš nepřitahoval.“ „Já bych ti nějakého hnusného chlapa nenabízel, soused je o něco mladší než já, velmi zachovalý a udržovaný,“ vychvaluji Mrkvičku, co že je za chlapa. „Má žena si pochvalovala, že může i čtyřikrát,“ vychvaluji dál Marcelovi Mrkvičku, aby věděl, že je to v posteli docela borec. „Čtyřikrát? To se nesmím zůstat pozadu, to tě budu muset protáhnout ještě jednou,“ nabízí se Marcel. „Klidně,“ řeknu silácky. Cítím, že má zadnice je stále patřičně uvolněná, a přestože ji už mám řádně protaženou, vím, že jen se otře jeho péro o mou zadnici, chtíč ve mně hned zapracuje. Má ruka začne osahávat a mnout jeho odpočívající pokleslé péro. Nemusí se ani moc snažit a ono poslušně tvrdne. Jak jednoduché to je, když to správně funguje. Marcel si pohodlně lehne na postel a hrdě mi předvádí své pevně stojící péro, jen na něj naskočit. Však jsem hned pobídnut: „Tak pojď, nasedni si na něj, pěkně ho sevři tou svou nenasytnou prdelí.“ Udělám, oč jsem žádán, roztahuji si půlky a jen se Marcelovo párkrát lehce otře o otvor do mé zadnice, už do ní vniká. Zapřu se rukama o Marcelovu hruď, on si mě pěkně chytí za půlky a já můžu začít rejdit na jeho pevném péru. Nejprve tak pozvolna, pomalu a Marcel si hned pochvaluje: „Ach, ta tvoje prdel je taková mrcha…“ „Však to tvoje péro je pro mou prdel jako droga,“ opětuji jeho pochvalná slova. Užívám si, jak pěkně a lehce mi vniká Marcelovo péro do zadnice a brzy se nejen do mé zadnice dostavuje pocit slasti z právě prožívaného. Proto zrychluji, aby tyto slastné pocity ještě sílily. A děje se to co si přeji, sténám a naříkám, přestávám se ovládat a na Marcelově péru rejdím chvílemi hodně divoce. Pochvaluji si: „Och, to je péro, och, to potřebuji, och, to chci, och, moc chci…“ Marcel oddaně nastavuje péro mojí rozdováděné zadnici, aby v ní bylo co možná nejhlouběji, a ještě mě burcuje: „jen si užij, ty děvko, ach, třeba mi ho strhni, ty čubko!“ Jsem skoro v transu, nevládám se, jen divoce rejdím na Marcelově péru. Když mi přestávají síly stačit, dech skoro popadnout nemůžu a trochu zvolním, Marcel mě hned pobízí: „Ach, nepřestávej, zrychli, ach, pořádně si ho tam zasouvej, ach, já chci, ach, chci se vysemenit…“ Zrychlit se mi nedaří a tak si mě Marcel přitáhne na sebe, převrátíme se na posteli, já se ocitám na zádech a on do mě své péro valí jako do té nejsprostější děvky. Já mu jen poslušně držím a užívám si jeho péro hluboko ve své zadnici. On se vybičovává: „Ach, já chci, ach, já musím, ach, musím semenit….“ Mezi svým intenzivním sténáním ho burcuji k výronu semene i já: „Och, stříkej, och vystříkej se, och, chci ji mít plnou, och vystříkni…“ Marcel se snaží a snaží, najednou se začne celý třást a já cítím, jak mu škube v péru a už se má zadnice plní jeho horkým semenem. Nemá ani sílu ze mne slézt a jen utrousí: „Ta tvoje prdel je opravdu nenasytná děvka.“ Když se oba po delší chvíli vzpamatujeme, řeknu Marcelovi: „Když se ti takhle podaří ojet Mrkvičku, bude to pecka.“ On na mne jen pohlédne a vyřkne: „Jestli bude ta jeho prdel taky tak divoká, už teď mám strach…“
