Venku zuřila letní bouře. Provazy deště bičovaly okna starého venkovského domu a blesky v pravidelných intervalech protínaly temnotu noci. Elena stála u okna a sledovala stíny, které tančily po stěnách. Atmosféra v domě byla nabitá elektřinou, stejnou, jaká visela ve vzduchu venku.
V tom se otevřely dveře. Vstoupil Viktor. Byl promočený na kost, košili měl přilepenou na tělo a z tmavých vlasů mu stékaly kapky vody. Když se jejich pohledy střetly, nebylo třeba slov. Napětí, které mezi nimi rostlo celé týdny, v ten moment dosáhlo bodu varu.
První dotek
Viktor udělal tři rychlé kroky a zkrátil vzdálenost mezi nimi na minimum. Elena ucítila chlad deště, který z něj sálal, ale uvnitř ní vzplál čistý žár. Chytil ji za pas a přitáhl si ji k sobě. Jeho rty našly její rty v dravém, nekompromisním polibku, který okamžitě spálil veškeré zábrany.
Elena mu zabořila prsty do mokrých vlasů a tiskla se k jeho pevnému tělu. Viktorovy ruce sjely níže, pevně stiskl její boky a vysadil ji na masivní dřevěný stůl uprostřed místnosti. Shodil přitom několik knih, které s hlasitým bouchnutím dopadly na zem, ale ani jeden z nich tomu nevnoval pozornost.
Splynutí
Jeho rty se přesunuly na její krk, kde divoce pulzovala krev. Elena zaklonila hlavu a ze rtů se jí vydral tichý povzdech. Viktor mezitím netrpělivými prsty rozepínal knoflíky její halenky. Látka sklouzla z jejích ramen a odhalila horkou kůži. Každý jeho dotek pálil jako oheň.
"Už nebudu čekat," zašeptal Viktor chraplavým hlasem přímo do jejích rtů.
Během několika vteřin ze sebe shodili zbytek oblečení. Zbylo jen čisté, syrové toužení. Když do ní Viktor vnikl, Elena hlasitě vydechla a pevně ho obmotala nohama kolem pasu. Rytmus jejich těl byl divoký a nepředvídatelný, přesně jako bouře za okny.
Vrchol
Pohyby byly rychlé, hluboké a plné nezkrotné vášně. Každý záblesk světla zvenčí odhalil pot se lesknoucí na jejich tělech. Napětí v místnosti stoupalo s každým dalším přívalem deště. Viktor zrychlil, jeho pohled byl upřený do jejích očí, plný divokosti a dominance. Elena ho pevně tiskla k sobě, nehty se mu zarývala do zad.
Extáze přišla jako zásah bleskem. Společný, hlasitý povzdech splynul se zvukem hromu, který otřásl celým domem. Oba hrdinové zůstali ležet v těsném objetí, zatímco bouře venku pomalu utichala.
