Přišla ke mně blíž, než bylo nutné. Tak blízko, že jsem cítil její parfém a teplo jejího těla. Dívala se mi přímo do očí a na rtech měla ten svůj nenápadný úsměv, který mě dokázal úplně rozhodit.
„Ty se mnou dneska nějak nemluvíš,“ řekla tiše.
„Protože kdybych řekl, na co myslím, asi by ses začervenala.“
Pousmála se a udělala ještě jeden krok ke mně.
„Tak to zkus.“
Chvíli jsem se na ni jen díval. Potom jsem ji chytil kolem pasu a přitáhl k sobě. Překvapila ji moje rozhodnost, ale nebránila se. Naopak mi položila ruce na ramena a její prsty se pomalu přesunuly za můj krk.
Políbil jsem ji. Ne jemně jako předtím. Tentokrát v tom bylo všechno napětí, které se mezi námi drželo celý večer. Přitiskla se ke mně a já cítil, jak se jí zrychlil dech.
Pomalu jsem ji otočil zády ke stěně a zastavil se těsně u ní.
„Pořád chceš vědět, na co myslím?“ zašeptal jsem jí do ucha.
Mlčky přikývla.
Prsty jsem jí přejel po boku a nechal je sklouznout k pasu. Zachvěla se a pevněji mě chytila za košili. Políbil jsem ji na krk a cítil, jak zaklonila hlavu a zavřela oči.
„Tak mi to ukaž,“ řekla sotva slyšitelně.
Podíval jsem se na ni a v tu chvíli už bylo jasné, že dnes večer nikdo z nás nebude nikam spěchat. Chtěl jsem si vychutnat každý její pohled, každý dotek a každé tiché vydechnutí.
Zvedl jsem ji do náruče a ona mi automaticky obtočila ruce kolem krku.
„Kam mě neseš?“ zeptala se s úsměvem.
„Tam, kde už se nebudeš muset ptát.“
Dveře ložnice se za námi pomalu zavřely.
