Ležel jsem v posteli, nohy mě neposlouchaly, ale ruce ano. Měl jsem ji přesně tak, jak jsem si vždycky představoval – v mém klíně. Její tělo bylo teplé, měkké a poddajné. Brazilky jí zajížděly hluboko mezi ty dokonalé půlky zadku, které jsem miloval víc než jakákoliv velká prsa. Prsty mi pomalu klouzaly po jejích vlasech, hladil jsem ji jako svou vlastní kurvu, kterou jsem si konečně mohl dovolit.
„Pokračuj,“ zašeptal jsem .
Její krásný hlas se rozlil místností jako med s příměsí hořkosti. Začala číst 120 dnů Sodomy. Když přišly ty nejtemnější pasáže, hlas jí klesl, ztichl, zhoustl touhou a ponížením. Dokázala to tak přirozeně – jako by ty slova sama prožívala. Každá věta o zneužití, o moci a o bezmocnosti mi projela tělem. Cítil jsem, jak mi tvrdne v kalhotách, přímo pod jejím bokem.
Přejel jsem dlaní po jejím zadečku. Kůže byla hladká, teplá. Prsty se mi zastavily na tenkém proužku látky mezi půlkami a lehce zatáhl. Zavrněla, ale nepřestala číst. Stránka za stránkou. Její hlas se třásl přesně tam, kde měl. Když popisovala, jak dívky jsou nuceny k nejhorším věcem, lehce se zavrtěla v mém klíně, jako by si představovala, že je jednou z nich.
„Jsi moje,“ zašeptal jsem jí do vlasů a zatlačil prsty hlouběji pod Brazilky. Byla už mokrá. „Moje čtenářka. Moje kurva na večer.“
Přikývla, aniž by zvedla oči z knihy. Hlas jí zjemněl ještě víc, skoro se zlomil, když četla ty nejextrémnější scény. Miloval jsem ten kontrast – její nevinný, krásný hlas a ta odporná, nádherná slova. Ruka mi sjela níž, mezi nohy. Prsty jsem jí pomalu zajížděl dovnitř, zatímco ona pokračovala. Její tělo se lehce třáslo, ale četla dál. Poslušně. Krásně.
Občas se zastavila, když jsem ji prsty prohnal hlouběji, a pak pokračovala s dechem, který už nebyl úplně stabilní. „Potřebuju víc času,“ zamumlal jsem. „Chci, abys mi to četla celou noc. Chci tě takhle mít v klíně, cítit ten tvůj zadek na sobě a poslouchat, jak mi čteš de Sadeho, dokud mi nebude stát tak, že to už nevydržím.“
Pootočila hlavu, podívala se na mě těma velkýma očima a tiše řekla: „Tak to budu číst pomaleji… abych ti dala ten čas, který potřebuješ, pane.“
A v tu chvíli jsem věděl, že tohle je přesně to, co jsem hledal. Nejen tělo. Nejen hlas. Ale tu ochotu ponořit se se mnou do temnoty, zatímco její krásný zadek spočívá v mém klíně a já ji hladím jako svou nejmilejší hračku.
