Zvuky z hotelového pokoje jsou syrové, nezastřené. Tvé tváře jsou teplé a zrudlé, vlasy se ti lepí na potem vlhké čelo.
Každý jeho náraz je silný, důrazný, tlačí tě do měkkých povlečených peřin.
Tvoje nehty se zařezávají do jeho zad, když slyšíš jeho vzdechy, které se mísí s tvými tichými sténky.
Víš, že tohle je zakázané ovoce, ale napětí, které se ve tvém těle hromadí, je příliš silné.
Cítíš, jak se blížíš k vrcholu, a pak to přijde v bouři třesu a výkřiku, které polštáře sotva utlumí.
Několik minut ležíš v tichosti, jen slyšíš jeho těžké dýchání vedle sebe.
Pak se pomalu zvedáš, tvé tělo je unavené, ale uspokojené.
Sobotní odpoledne se blíží ke konci a ty víš, že se musíš vrátit domů. Oblékáš si šaty, které se ti teď zdají jako maska pro jiný život, a když se podíváš do zrcadla, vidíš ženu, jejíž oči září nedávnou extází.
Cestou dolů výtahem cítíš, jak po tvých stehnech stékají poslední stopy jeho touhy, chladivý dotek, který tě připomíná, co se právě stalo.
Vstupuješ do svého domu, srdce ti buší v krku.
"Jsi doma?" ozve se hlas tvého manžela z kuchyně.
"Ano," odpovíš, tvůj hlas je trochu chraplavý.
"Jak bylo v práci?" zeptá se a ty odpovíš, že to bylo náročné a potřebuješ být chvíli sama. Když přijde a obejme tě, cítíš, jak se ti v žaludku svírá strach a zároveň vzrušení.
